Nic se neztratí

Ve světě bývá všeho dostatek,
všechno svůj protějšek má,
do moře vlévá se mnoho řek
a přesto zem sucho zná.

Smůla je odrazem štěstí,
proto se neustále střídá,
ze smutku budoucnost radosti věští,
láska se s chutí k tanci přidá.

Někdy se ale rychle otočí života list,
překotný děj nabere spád,
po lásce může nastoupit nenávist,
člověk pak přestává všechno mít rád.

Jenže co proti citům zmůže,
voňavé jaro se do duše navrací,
potká zas smutný muž ženu a žena muže,
láska se ze světa neztrácí.

K otevření tohoto pramene vycházejícího z autorovy duše dopomohla láska s velkým L.

Tyto básně, nesoucí název Létající duše, byly všechny napsány klávesnicí mobilního telefonu.

Vznikly náhle bez varování, takže vlastně na všech místech světa, kde člověk může být chvilku sám se svojí touhou po milované osobě.

Jelikož je autor také věštec, vypadá to tak, že se v tančících slovech skrývá něco více než vyznání.

To však bude muset posoudit náš milý čtenář, jemuž se tato sbírka dostane do rukou díky milované ženě, která jednou vyslovila přání...

Ty básně by měli dostat lidé, aby nehladily jen mě!

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 3/2010.