Na přelomu 19. a 20. století byla doba těhotná duchovním nábojem. Důsledkem byl také vznik různých náboženských směrů, z nichž jen málokteré přežily až dodnes. Patří k nim theozofie, ve své době světově proslulá, stejně jako její zakladatelka Helena Petrovna Blavatská, nazývaná také prabábou hnutí "New Age", které v minulém století ovládlo celou Ameriku a s ní i část ostatního světa.

Theozofická společnost, kterou ještě velmi mladá Blavatská založila, se těšila pozornosti a uznání nejvýznamnějších osobností tehdejší doby. Tak se například jejím členem stal v dubnu roku 1878 Thomas Alva Edison, sekretářem společnosti byl přes 10 let zakladatel antropozofie Rudolf Steiner a příznivci společnosti byli takoví velikáni jako známý japonský filozof a učitel zenu D. T. Suzuki, spisovatel James Joyce, hudební skladatel Mahler a Skorjabin, malíři Kandinský a Gauguin, světový astronom Flammarion a další. K obdivovatelům Blavatské patřil i Albert Einstein, a dokonce i Gandhi a Nehru.

Náplň společnosti je vlastně obsažena už v jejím názvu – bádání a učení "moudrosti o Bohu". Blavatská neobjevovala nové pravdy, spíše shrnula staré myšlenky z různých koutů světa a operovala jimi pro tehdejší dobu nejpřijatelnějším způsobem, mnohdy však za použití okultních nástrojů a důkazů. Navzdory mnohým sympatiím a příznivcům z řad světových prominentů, znepřátelila si svou otevřeností a nesmlouvavostí jak křesťanské církevní kruhy, tak i materialisticky orientované vědce. Blavatská se útokům z různých stran bránila tím, že vždy upozorňovala, jak opatrně je třeba zacházet s okultními fenomény a hlavně, jak nutný je za všech okolností altruistický přístup. Pokud ten chybí, stává se, nebo se může stát z některých okultních praktik černá magie. Zdůrazňovala, že kdo není hotov rozdělit se třeba o poslední sousto se slabými a chudými, bez ohledu na barvu pleti, národnost či víru, a kdo je hluchý k lidské bídě a násilí a němý k pomluvám nevinného, ten nemůže být theozofem.

Tehdejší atmosféra intelektuálního světa byla ještě natolik naivní a přístupná idealistickým pravdám theozofie, že se jimi po určitou dobu nadchla, brzy však došlo k hrubému osočování Blavatské, hlavně ve vztahu k jejím dvěma učitelům a rádcům – mahátmy Koothoomi a mistra Morya. Blavatská vždy přiznávala, že za své učení vděčí jim a že oni jí diktovali myšlenky, jimiž měla změnit svět. S mistrem Moryiou se "setkala" o svých dvacátých narozeninách. Mistr Moryia jí poradil, aby se připravila na cestu do Tibetu, kde jednou vypracuje osnovu jak osvobodit lidstvo. Některé z jeho rad Helena Petrovna poslechla. Formálně přestoupila k buddhizmu a skutečně navštívila Tibet. Tam přijala za své mnohé z tajemné "Knihy džán" a začlenila to do svého učení theozofie.

Tajné učení a předpověď dělení atomu

Jak už tomu u mimořádných osobností bývá, stojí na jedné straně obdivné citáty o jejich genialitě a na druhé urážlivé odsudky, či dokonce žalovatelné obvinění z podvodu.

Tak mladý Australan Richard Hodgson pověřený studiem písemných materiálů kolem osoby Blavatské nazval ji "jednou z nejšikovnějších a nejzajímavějších podvodnic v historii" a obvinil ji, že prý klamala veřejnost okultními triky. Mimo jiné bylo operováno i četnými dopisy obou mahatmů z Tibetu – mimochodem jsou uloženy v Britském muzeu v Londýně – ale i existenci těchto veleduchů nikdy nikdo nepotvrdil. Byly dopisy podvrhy, nebo výsledky spiritistického diktátu? Blavatská sama se ovšem proti spiritizmu někdy sama stavěla.

Logickým protiargumentem byla úvaha, že by se takoví velikáni jako Einstein nebo Edison sotva dali oklamat blouznivou spiritistkou. Že se nad historií theozofie ještě nezavřela voda, o tom svědčí například to, že na jednom britském sympoziu v roce 1984 vůdčí osobnosti vědeckého světa konstatovaly, že některé z nejnovějších poznatků o prostoru, čase, hmotě a energii se shodují překvapivě s úvahami tak, jak je lze nalézt v "tajemném učení" Blavatské. Již před objevem štěpení atomu a poznatky kvantové teorie psala prý o tom Blavatská ve svých spisech.

Konverze k buddhizmu

Již v mládí začala cestovat po Evropě, a dokonce i Asii a Americe. Poznala tu nejen nejrůznější kultury a civilizace, ale také mystéria. Vrcholem byla "Kniha džán" v Tibetu, která se stala klíčem k "její" theozofii. Opět až 100 let po založení theozofické společnosti v roce 1983 prohlásil známý tibetolog David Reigle, že v tajném učení Blavatské lze zřetelně rozpoznat některé tibetské tantry. Jedná se prý o část kalačakra tantry, která byla dosud pokládána za ztracenou. Tato tantra obsahuje rozvinutou metodu o stupních cesty budhisatvy k budhovství. Ideálem budhisatvy je zříci se zaslouženého osvícení za účelem pomoci jiným bytostem v jejich trápení. Tedy cesta mahajány, která se právě v tomto bodě liší od hinajány a hinduistických tanter, v nichž jde především o vlastní osvobození. Učení theozofie i osoba Blavatské jsou velmi ceněny různými osobnostmi buddhizmu. K devátému vydání theozofického "Hlasu ticha" napsal úvod sám Panchen Lama a známý filozof D. T. Suzuki, který v 50. letech seznámil západní svět se zenbudhizmem, napsal o Blavatské: "Byla jedním z těch, kdo dosáhli cíle."

Theozofie má sloužit k záchraně světa

Theozofie si činila nárok zachránit lidstvo před špatnou prognózou budoucnosti, ovšem jen tenkrát, bude-li opravdu "žita". V kladném případě by měla "po skončení cyklu materializmu nastoupit doba duchovnosti a plně rozvinutého rozumu". V něm vymřou (neví se jak) materialisticky smýšlející lidé a velkou většinu lidstva budou tvořit adepti na osvícení. "Z Homo sapiens se na vyšší úrovni vývoje stane Homo noeticus, člověk jdoucí cestou budhisatvy. Při svém duchovním vzestupu projde všechny stupně k realizaci božského potenciálu v člověku a prožije nedělitelnou jednotu lidstva". Motto theozofického učení zní: "Žádná dharma (tj. učení, náboženství) nestojí výš než Pravda." Nezaměnitelnou roli zde hraje i prohlášení Blavatské: "Ve skutečnosti neexistují méněcenné rasy, protože ve společném člověčenství jsou si všichni rovni." Theozofická společnost se orientovala na ideál rovnosti lidí. Položila tak základ univerzálního bratrství bez ohledu na původ, rasu, pohlaví či barvu pleti. Theozofové studují nejen učení Budhy, ale také Ježíše, Mohameda, Krišny, Zarathustry i Mojžíše. V každém člověku vidí a potvrzují Boží jiskru. Protože Bůh je láska, není tu trestající božstvo a každý je sám zodpovědný za svou svobodu.

Po smrti Blavatské se stala vedoucí osobností a dlouholetou prezidentkou společnosti Annie Besant, avšak v té době vznikl ve společnosti rozkol kvůli mladému Indovi Jiddu Krishnamurti, o němž někteří tvrdili, že on je tím pravým "učitelem světa". Ani časem se však nezměnil základní požadavek, že totiž theozofie nechce a nemá být jen souhrnem konceptů a teoretických moudrostí, nýbrž má člověka doslova vést životem.

V časopise Adyar vycházejícím v Německu, nazvaném podle sídla Theozofické společnosti v Indii od roku 1882, bylo uveřejněno interview s Dalaj Lamou a prezidentkou společnosti Radhou Burnier. Zvláštní číslo s tímto rozhovorem vyšlo v roce 1994 a pozdravil je zvlášť i profesor Samdhong Rinpoche, předseda poslanecké sněmovny exilové vlády Tibetu. Paní Burnier i dnes vidí jako nejzávažnější úkol společnosti zvlášť a lidstva vůbec "žít theozofii". Druhým cílem je pak studium srovnávání náboženských učení, filozofie a přírodních věd.

Jelena Petrovna a hnutí New Age

Valná část základních myšlenek theozofie se objevuje v dopisech mahatmů a Blavatská nikdy nepopírala, že tyto objevné myšlenky jí byly jakoby diktovány. Dopisy jsou číslovány a staly se jakousi biblí theozofie. Tak třeba v desátém listě se hovoří o tom, že v každém člověku nalezneme božské jádro, jímž se podílíme na božské všejsoucnosti, vševědoucnosti, všemohoucnosti i všudypřítomnosti. V tomto principu je zajištěna svobodná vůle každého. Tak podle theozofie tu "není Bůh otec, který nás trestá, odměňuje a odpouští nám, jsme sami odpovědni za své konání. Svoboda a zodpovědnost jsou etická synonyma".

Helena Petrovna Blavatská zemřela po těžké nemoci 8. května 1891 poté, co až do poslední chvíle pracovala neúnavně na svém díle. O její popel se rozdělily theozofické společnosti v Adyaru, Londýně a New Yorku. Její památka je mezi členy theozofické společnosti stále živá, na výročí její smrti se členové setkávají v šedesáti zemích světa, aby četli z klíčové literatury jako například Budhovy biografie "Světlo Asie", Bhagavadgity a dalších. Samozřejmě že mnohé o Blavatské je možné nalézt i na četných internetových adresách.

Velkým příznivcem theozofie je například David Spangler, který bývá někdy nazýván papežem amerického hnutí New Age, které v první polovině minulého století bylo významné nejen pro generaci beatníků, ale pro celý národ. Spangler se domnívá, že koncepce mistrů moudrosti probouzí v člověku nové schopnosti a umožňuje mu lepší a bohatší vnímání a orientaci ve vesmíru. "Theozofická společnost měla být pramenem energie, která by nám pomohla přenést se z oblastí odloučeného bytí k poznávání podstatného a odtud ještě dál k poznání a zakoušení dokonalé celosti – celosti, která nás všechny spojuje".

Tento článek byl zveřejněn v tištěné formě časopisu Phoenix 01/2010