Lesní skřítkové, trpaslíci se v dávných dobách stali běžnou součástí lidových bájí. Mají své kořeny už v pohanské době Keltů. V posvátných hájích a v hlubokých lesích s nimi konali obřady keltští kněží druidové. Pikulíci byli prastaří zlí skřítci žijící v podzemí. Vchody byly ve starých vykotlaných pařezech. Všimli jste si někdy jak mají zteřelé pařezy uprostřed hlubokou díru? Tak to jsou vchody do podzemí. Název pikulíci je z latinského jména černé straky Pica a je také starým názvem pro čerta.

Když Drslavici pokládali základy nového hradu Potštejna, uzavřel pan Vilém z Drslavic s pikulíky smlouvu, že za tucet uzených kýt a tři pytle hrachu pomohou svými kouzly vystavět okolo hradu valy a hradby. Dohodu však nedodržel, a proto se skřítkové rozhodli dílo zničit. Jednoho dne se za veliké bouře začaly z lesů na hrad valit obrovské balvany a panu Vilémovi nezbylo než si skřítky rychle udobřit. Omluvil se a slib, sice pozdě, přece jen dodržel. Dodnes jsou u zámku vidět hromady obrovských balvanů, o kterých lidé vždycky věřili, že jsou dílem nadpřirozených sil, lesních pikulíků. Uplynula staletí, hrad Potštejn se změnil na krásný zámek, ale pověsti o trpaslících stále žily.

Podivný příběh

V 18. století za doby hraběte Harracha se přihodila taková zvláštní událost. Panský hajný při obchůzce našel v jednom starém vykotlaném pařezu skutečného trpaslíka. Vlastně jeho kostru oblečenou do červené kamizolky s mosaznými knoflíky a v zelených kalhotkách. Na holé lebce měl ještě špičatou červenou čepičku. Zděšený hajný běžel do Žinkov oznámit ten divný nález, ale všichni se mu vysmáli. Vzal tedy malou truhličku a vypravil se pro skřítka do lesa sám. Dlouho nemohl starý pařez najít, až teprve v podvečer se dostal na místo. Opatrně sebral pozůstatky do bedničky a celý vystrašený šel zpátky do Žinkov. S nálezem, už za tmy, zamířil nejdřív do hospody, kde se ještě svítilo. Všechny hosty smích rázem přešel, když uviděli v bedničce trpasličí mrtvolku. Než ale došla zpráva na zámek k hraběti Harrachovi, rozhodl farář, že se musí mrtvolka hned pohřbít, aby si pro ni nepřišli ostatní trpaslíci. Všichni se teď seběhli, aby se ještě naposledy podívali na mrtvého trpaslíka. Pak kostelník s několika pomocníky vykopal za hřbitovní zdí hrobeček. Farář totiž usoudil, že trpaslík je pohan a nemá svátost křtu, takže nemůže být pohřben do vysvěcené půdy hřbitova. Hrob zaházeli a navíc na něj přivalili veliký balvan, aby už skřet nemohl ven. Když se o tom druhý den hrabě dověděl, smál se pověrčivým lidem tak, až se za břicho popadal. Pro panského hajného to tím ale neskončilo. Asi za týden zjistil, že v lese nedaleko zámku se záhadně ztratily tři sáhy stavebního dřeva. V blátě kolem místa krádeže uviděl otisky malých botiček. Bystře usoudil, že krádež provedli pomstychtiví pikulíci. Běžel oznámit tu ztrátu hraběti a tvrdil, že za ni mohou trpaslíci z pařezů.

Hrabě Harrach se už nesmál

Zhrozil se hloupostí a pověr, kterým lidé v okolí skálopevně věřili. A tak na výstrahu hlupákům rozhodl, že hajnému bude uštědřen výprask za to, že dřevo lépe neohlídal. Na exekuci se seběhli všichni občané ze Žinkov. Vidět dráby, jak vyplácejí lískovkou nenáviděného panského hajného, se přece nestává každý den. Přivázali ho na lavici a i když mumlali uctivé omluvy, chtěli mu stáhnout kožené kalhoty. Hrabě, který byl nejen osvícený, ale také lidumil, rozkázal, aby mu nařezali přes kalhoty, a trest byl tak mírnější. Když mu vyplatili lískovkami poctivou pokutu, řekl hrabě, že výprask nebyl za ty tři ztracené sáhy dřeva, ale za ty hloupé pověry o trpaslících. Když zpráskaného hajného odvázali, otřepal se a skrze zuby utrousil: "A přece to byli trpaslíci." To už se hrabě Harrach zase rozesmál a zeptal se hajného, jestli ví, co řekl Giordano Bruno. Hajný řekl: "Prosím, toho tedy neznám, pane hrabě." Lidé se rozešli a cestou mudrovali nad tím, kdo měl vlastně pravdu. Jestli osvícený hrabě, nebo hajný. No, nevěděli nic, a tak se jen tak klábosilo. Hraběti ta věc přece jen nešla z hlavy. Při jedné cestě do Klatov na jakési jednání, dal příhodu k dobru jako doklad o pověrčivosti místních lidí. Kupodivu hejtman kraje se nesmál. Místo toho začal vyprávět příhodu, která všechno vysvětlovala. Asi před dvěma lety přijeli do Klatov italští komedianti s cirkusem a zvěřincem. Předváděli všelijaké kejkle a cvičená zvířátka. Měli také opičku, která chodila po provaze a byla ustrojená do červené kazajky a zelených kalhot. Při cestě z Klatov museli cirkusáci objet Žinkovy, protože průjezd městysem komediantům rychtář přísně zakázal. A tak se stalo, že v lese za zámkem se opička ztratila, asi chtěla v pařeze přespat. V tu dobu už uhodily první noční mrazy, a tak zřejmě umrzla. Tedy vysvětlení nálezu pikulíka docela prosté. Stejně ale lidé v okolí dál na pařezové trpaslíky věřili a nález trpaslíka i potrestání panského hajného byl dlouho vděčným námětem za zimních večerů.

Tento článek byl zveřejněn v tištěné formě časopisu Phoenix 01/2010.