Koncem 19. století začala nová epocha v historii horolezectví. Desítky výprav skončily neúspěchem. Otázku v nadpisu článku nečekaně nastolil nález mrtvého těla v Himálajích v létě roku 1999. Leželo necelých 600 metrů pod Mt. Everestem, nejvyšší horou planety Země. A rozproudila se diskuze. Kdo byl první na Mt. Everestu? Byli to Edmund Hillary s Tenzingem Norgayem? Bude nutno přepsat dějiny horolezectví?

Peak XV

Mt. Everest, nejvyšší hora světa, dostal své jméno po Georgu Everestovi. Byl to právě on, kdo po mnoho let vedl v Indii topografická měření. Uprostřed 19. století uviděl s ostatními zeměměřiči z dálky Mt. Everest. Lépe by jej byl viděl z Nepálu. Nepálský mahárádža nedovolil zeměměřičům Nepál navštívit. Geometrové nazvou horu Peak XV. Později se ukáže, že je to nejvyšší hora světa. Everestův následník, Andrew Waugh, v roce 1856 navrhl pojmenovat Peak XV. Mt. Everestem. Údajně stejně neměla žádné "domorodé" jméno. Jen na krátký čas se Mt. Everest dostal v nadmořské výšce na druhé místo. V roce 1986 se zasloužil americký astronom Georg Wallerstein o krátkodobou senzaci. Tvrdil, že druhá nejvyšší hora K 2, vysoká podle zeměměřičů 8 611 metrů, je o 11 metrů vyšší než Mt. Everest. Wallerstein se odvolával na měření pomocí satelitů. Italská expedice po roce dala všechno do pořádku a potvrdila původní pořadí.

Klasickou cestou na Mt. Everest, v řeči místních obyvatel nazývaný Čomolungma (bohyně – Matka světa), je jižní cesta z Nepálu. Je nejschůdnější cestou k vrcholu. Byla otevřena teprve pár let po 2. světové válce. Předtím byl Nepál pro horolezecké experimenty uzavřený. Protože jižní cesta byla uzavřena, útočili horolezci na Mt. Everest ze severu z Tibetu. Bez kyslíkové masky si první pionýři horolezectví netroufli vydat se na cestu. Severní cesta byla mnohem náročnější, a proto nepřekvapuje ani tragická bilance pokusů dosáhnout vrcholu. Ztroskotalo téměř 20 expedic. Z jejich účastníků našlo v horách přes 20 horolezců svůj poslední odpočinek. Mezi nimi Georg Mallory a Andrev Irwine.

Hillary a Tenzing

Jedna pozoruhodnost z Malloryho expedice z roku 1924 zůstala. Rekord, který vydržel celých 54 let. Vytvořil jej Felix Norton výstupem bez použití kyslíkového přístroje do výšky 8 534 metrů. Překonal jej až v roce 1978 Reinhold Messner. Po tragickém výstupu Malloryho a Irwina se o vrchol pokoušely další expedice. Veškeré úsilí bylo marné. Zdolání bezúspěšné. 2. světová válka skončila.

Jižní cesta je volná. Po ní se vydali v květnu 1953 Novozélaňďan Edmund Hillary a Šerpa Tenzing Norgay. Vedoucí výpravy byl zkušený britský horolezec John Hunt. Dne 28. května oba přespávají pod vrcholem. Spí v kyslíkových maskách, aby jim příští den na vrcholu kyslík nechyběl. Ráno jsou na vrcholu. Obětují bohům kousek čokolády a keksy. Hillary udělá fotografii Norgaye a jdou dolů. Zdálo se, že jim nikdo nemůže vzít prvenství. Říká se však, že se Tenzing na vrcholu snaží najít stopy lidské činnosti. Hledal tehdy čokoládu nebo keksy. I on zná jméno Georga Malloryho a ví o jeho horolezeckých schopnostech. Ví o jeho velkém pokusu o střechu světa, který se udál téměř na den přesně před 29 lety. Vzpomene si, že v roce 1933 našli Harris a Wagner 200 metrů pod prvním schodem cepín, který patřil Irwinovi. I on ví, že tedy Mallory a Irwine byli minimálně na prvním schodu. A horolezecký svět začne přemýšlet, jak to tehdy mohlo být.

Poslední Malloryho bitva

Seděli s Irwinem pod prvním schodem. Mallory rekapituluje. Před vrcholem jsou dva "schody," dvě strmá stoupání. Po jejich překonání je cesta na vrchol volná. Když se podívali dolů, viděli v dálce tábor VI. Otočili hlavu a přesně v opačné straně se vypínala Čomolungma.

Sbírají síly k dalšímu útoku. Když se to podaří, budou první, kdo se podívali ze střechy světa. Zatím jen zvedají oči k vrcholu. Dojedí keksy a zkontrolují výstroj. Netrvá to dlouho, něco více než za hodinu jsou na prvním schodu. Ještě jeden a pak už jim vrchol neujde.

Malý odpočinek, slunce stále svítí. Je kolem 11. hodiny dopoledne. Za 3 hodiny by mohl být vrchol jejich. Udělají pár fotografií, vztyčí vlajku britského impéria a pak rychle dolů. Zatím kontrolují masky, upevňují láhve s kyslíkem, aby jim dobře seděly a vyrážejí. Vůbec jim nevadí, že se občas schová slunce za mraky. Už to není daleko.

Náhle se před nimi zvedne stěna. Druhý schod. Zdá se nepřekonatelný. Nepřekonatelný, jste-li ve výšce přes 8 500 metrů. Tady už si přejete jen lehký terén. Mallory přemýšlí, jestli by nenašel nějaký průsmyk ve stěně, nebo jestli by se nedala stěna obejít. Pak si uvědomují, že na hledání nemají mnoho času.

Podívají se na sebe a Mallorymu se začne odvíjet v hlavě film. Bude to 10 let, co se oženil. Za pár dní potom začala 1. světová válka. Už tehdy měl horolezecké sklony. Nejdříve školní horolezecké túry a pak skutečná praxe i v Himálajích. Je zkušeným horolezcem, svět ho uznává. Ne, není domýšlivý. Už se zúčastnil dvou himálajských výprav. Poprvé se dostal do výšky 7 600 metrů. Po druhé do výšky 8 500 metrů. Mallory zvažuje všechna pro a proti. Je ženatý, má 3 děti. Tahle třetí expedice je zřejmě jeho poslední. Je mu 38 let. Na příští už nebude vybrán.

Je slušné počasí, nikdy nikdo nebyl tak blízko k vrcholu Mt. Everestu. Přepadne jej touha dobýt vrchol, že je pro ni ochoten třeba i zemřít. Přišla jeho hodina. Vsadí všechno na jednu kartu. Teď nebo nikdy. Upevní masku. Irwine mu stačí jen do poloviny stěny. Potom usedá. Mallory je bojovník, ví, že když se už nemůže, je třeba přidat. Zdolává skalní útes. Nemyslí na to, jak poleze zpět. Pro Malloryho je to prestižní záležitost. Na jeden krok tři nadechnutí. Už nejde za Malloryho, jde za britské impérium.

Třetí pól světa

Mt. Everest měl pro Brity zvláštní magickou přitažlivost. Byl to "třetí pól světa". Po severním a jižním pólu, o jehož dobytí se britské impérium snažilo a obě tyto mety jim utekly.

Soustředili se na Mt. Everest. Mallory jde jako stroj. Přestal myslet na návrat. Sune se po skalách nahoru. Dosáhl vrcholu. Zmrzlými prsty udělá dvě fotografie a zapomene obětovat i bohům. Na vrcholu nezanechá nic, ani pár keksů ani tabulku čokolády. Rozhlédl se ještě jednou po Mt. Everestu a zjišťuje, že je to vlastně takový větší biliárový stůl. Hlavou mu bleskne: "Teď rychle dolů. Už je dlouho v zóně smrti, ve výšce nad 8500 metrů." Začne se chovat jako v narkóze, jako by měl místo mozku vatu. Jeho svaly ochabují a náhle klopýtne a cítí silnou bolest v noze. Jde dále, na dohled vidí Irwina. Bolest v noze se zvětšuje. "Snad jsem si nezlomil nohu," pomyslí si. Pospíchá k Irwinovi. Těžko se mu dýchá. Zřejmě mu dochází kyslík. Mallory si pomyslí: "Irwin to opraví, je odborník." Právě Irwina vzal Mallory s sebou. Irwine není zkušeným horolezcem, ale je odborník na kyslíkové přístroje.

Posledních pár metrů

Stmívá se, točí se mu hlava. Špatně vidí. Sundá si sluneční brýle a zasune je do kapsy na bundě. Kapsu zapomene zapnout. Slunce se ztrácí v mracích, drobně sněží. Irwin mu pomáhá dostat se dolů na druhém schodu, ale jde to těžko. Mallory ještě stačí Irwinovi říci, jaké to bylo tam nahoře. Oba jsou k smrti unaveni. Malloryho noha stále bolí. Klopýtá a bylo to jeho poslední klopýtnutí na planetě Země. Osud byl silnější. Strhává do hlubiny i Irwina. Ten ještě stačí zaseknout cepín, ale už jej neudrží. Nezadržitelně padají do hlubiny. Mallory má zcela zmrzlé ruce. Vidí, že zapomněl zapnout kapsu u bundy a z ní vypadává fotoaparát. Kyslíková láhev se uvolňuje a cítí ránu v obličeji. Ztrácí vědomí. Je 8. června 1924. Mohlo to tak být?

V roce 1963 podniknou Američané cestu ze severu, přejdou Everest a vrátí se jižní cestou. Byla to první expedice, která přešla Mt. Everest. V roce 1975 útočí Číňané a právě z této doby je sdělení Číňana Wang Hongbau. Nedaleko místa, kde stanoval, viděl tělo mrtvého a podle obleku jej identifikoval jako Angličana. Na světlo boží se tato zpráva dostane až za 3 roky díky japonskému horolezci, který se s Wangem setkal v Himálajích. Bylo to vlastně setkání, které můžeme označit jako šťastnou náhodu. Wang za 2 dny po setkání s Japoncem našel smrt v lavině. V roce 1978 se na Mt. Everest jako první dostane v osamoceném výstupu a bez kyslíku Reinhold Messner. Nic na tom nemění skutečnost, že vystupoval "snazší" jižní cestou. Výstup bez kyslíku považují sice odborníci za možný, ale jde o smrtelné riziko.

Komerční záležitost

Dnes je výstup na Everest pomalu komerční záležitost. Za 50 tisíc marek, nebo o něco více vám jej zorganizuje mnoho turistických kanceláří. Dnes se tam chodí s láhví šampaňského. Ne vždy se však přijde vzpřímeně dolů. V roce 1996 se z Himalájí nevrátilo 9 turistů, každý z nich za výstup zaplatil téměř 100 tisíc marek. Jiní budou mít památku v omrzlinách do smrti. Everest, jak se shodují mnozí horolezci, je nevypočitatelný. Při výstupu selhává lidský rozum. Je to vzrušující fascinace. Svištění vzduchu, pohled za skleněný horizont, pocit zvýšeného štěstí, práce srdce na kraji svých možností. Jiní to shrnují do dvou slov. Je to šílenství vůle.

Pátrací expedice

Celou expedici pomáhali dát do pohybu dva lidé. Německý horolezec Jochen Hemmlep a americká historička Audii Salkeled. Právě výpovědí čínského horolezce Wanga v nich zesílilo podezření, že anglický gentleman zdolal vrchol světa. Vedoucím expedice je Mr. Eric Simonson-profesionální horský vůdce. Byl to právě on, kdo v roce 1991 při výstupu na Mt. Everest našel kyslíkový aparát, o kterém předpokládal, že patřil Mallorymu, nebo Irwinovi.

Ve stopách Malloryho

Na jaře v roce 1999 se dává do pohybu expedice, ve které jsou horolezci i filmaři. Příprava trvala celý rok. Členové expedice projdou stejnou cestou, jakou šli Mallory a Irwin před 75 lety. Na rozdíl od nich jsou nesrovnatelně lépe technicky vybaveni. Jejich výstroj váží 7 tisíc kilogramů. Kyslíkové láhve, moderní boty s hřeby, lehké žebříky, zařízení pro satelitní televizní přenos, mobilní telefony. S vybavením současnosti se vydávají do minulosti. Navštíví rombudský klášter, nejvýše položený klášter na světě, o kterém jako první sdělil světu právě Mallory. Sejde se zde celá výprava, aby vyjádřila respekt Mt. Everestu.

Pak pomalu až do tábora VI. I s moderní výstrojí, a i když na cestě jsou lana, je to velká námaha. Problémy způsobuje aklimatizace na výšku. A mnozí z nich si uvědomují, že ani dodnes nebyl správný mechanizmus aklimatizace zcela spolehlivě vysvětlen. Nejdůležitější je najít místo čínského horolezce před 24 lety. Porovnávají se topografické údaje se sdělením Wanga. Expedice vystopuje místo. Bylo to jako hledání jehly v kupce sena.

Stalo se neuvěřitelné

Dne 1. května 1999 je nalezeno tělo horolezce v tvídovém obleku. Tvář muže je bledá jako římská socha. Je poraněn na noze a v obličeji. Roztrhaná je bunda i šála. Jen lano, omotané kolem jeho pasu, je jako koupené včera. Chybí kyslíková maska. Sluneční brýle jsou zastrčené v kapse. K pádu muselo tedy dojít už za šera. Horolezci pátrací skupiny si upřesňují informace. Je prokázáno, že 8. června 1924 Noel Odell vidí dírou v mracích, že Mallory a Irwine překonávají první schod. Potom mu rozhled zahalil mrak. Je kolem 11. hodiny. Nedá se předpokládat, že by se vrátili. Podle výpočtu expedice jim kyslík stačil.

Jednoznačně i mezi skeptiky panuje názor, že k tragédii došlo na zpáteční cestě. Tělo už je v cárech. Na límci najdou dvě písmena G. M. Iniciály Georga Malloryho. Jeden člen pátrací expedice jen na chvíli zapochybuje. Tělo má světlé vlasy a Mallory měl hnědé. Nemohl by to být Irwine? Ale příroda za ta léta udělala své.Hledají fotoaparát. Hledají konkrétní fotoaparát značky Kodak West Pocket. Ten měl Mallory při výstupu u sebe? To se ví jistě. Nebyl to totiž Malloryho aparát, ale jeho přítele horolezce Somerwella. Ten mu jej půjčil, když se vracel z neúspěšného útoku na Mt. Everest. Byl to aparát, který firma Kodak vyráběla od roku 1912. Jeho cena byla 6 dolarů. Byl to velmi úspěšný aparát a hlavně byl skládací, nechal se složit do kapsy. Jeho přednosti vyzkoušeli vojáci v době 1. světové války.

Stačí najít fotoaparát

A senzace, jak se mnozí domnívají, bude perfektní. Podle odborníků firmy by bylo možno film, který by se nesměl nechat před vyvoláním rozmrznout a samozřejmě za předpokladu, že se do aparátu během pádu nedostalo světlo, úspěšně vyvolat. Jake Norton byl u toho, když bylo nalezeno Malloryho tělo. "Sáhli jsme mu až pod rameno a našli tam sáček. První myšlenka byla, že je to fotoaparát. Po otevření sáčku z něho vypadl výškoměr. Druhou myšlenkou bylo, zda se zastavil na 29 028 stop. To byla výška vrcholu. Škoda, přístroj byl rozbitý."

Další napjatá situace nastala, když byl v kapse objeven papír. Výsledek zklamal, nebylo to potvrzení, že byl na vrcholu, ale dopis Malloryho manželky Ruth. Mallorymu byly se souhlasem příbuzných vzaty vzorky DNA. Nad jeho tělem byl vykonán smuteční obřad a byl pohřben pod himálajskými kameny. Podle zkušeností horolezců je druhý schod bez žebříku nepřekonatelný. Tento mýtus rozbili Číňané. Při překonávání druhého schodu si vyzuli boty a stavěli se jeden na druhého, a tak stěnu překonali. Nemohlo to také tak fungovat u Malloryho a Irwina? A pak byla cesta k vrcholu volná. Cesta zpátky však znamenala i pro zkušeného Malloryho tvrdý oříšek.

Tajemství výstupu trvá

K výstupu Malloryho na Mt. Everest se vyjádřil i Reinhold Messner. Když byl tázán, zda Mallory dosáhl vrcholu, odpověděl: "Věřím, že se najde fotoaparát Malloryho. Ale při skalpu Yettiho jsem přesvědčen, že Mallory vrcholu nedosáhl." Americký New York Times i ruská Izvěstija se přiklánějí k závěru, že Mallory vrcholu dosáhl. Nostalgie nalezení těla Malloryho vyvolala v Anglii stejnou atmosféru jako objevení Titaniku. Mallory ztělesňoval dlouhou realitu anglických cestovatelů, kteří se nezalekli žádného dobrodružství.

Výstup na Mt. Everest ve 20. letech je srovnatelný s výstupem Armstronga na Měsíc. Ovšem ten everestský byl bez satelitního telefonu, záchranných vrtulníků a kosmické vědy.

Tajemství prvovýstupu si zatím Čomolungma ponechává. Snad se jednou najde Somerwellův fotoaparát pod kamenem, dobře utěsněný a dobře zakonzervovaný. Přepíší se pak horolezecké dějiny?

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle  "11/2009".