Nedávno jsem četl článek od Dr. Anny Strunečko nazvaný "Nebojme se upírů", v němž v podstatě rozvádí otázku energetického upírizmu, jeho vlivu na postižené osoby a možnost obrany před jeho působením. Ovšem, ona i otázka klasického upírizmu je ve 21. století stále ještě aktuální a nelze ji proto ignorovat. I když se upíři, kteří vysávají lidskou krev, v našem životě podle mínění řady odborníků nevyskytují, přesto občas ze zahraničí přicházejí zprávy o existenci tohoto klasického upírství.

I když se o upírech, především těch energetických, můžeme dočíst v různých časopisech a příslušné literatuře řadu zajímavých a poutavých informací, výše uvedený článek mě přiměl nejen připomenout některé již známé skutečnosti, ale především upozornit na důsledky tohoto fenoménu pro člověka. Dále bych se rád zmínil také o posledním českém upírovi a zdůraznil, že i v současnosti se může mezi námi vyskytnout tento nepříjemný jev, jak dokládají některé zahraniční zprávy.

O upírech se mezi lidmi v dnešní době moc nemluví a mnozí jsou přesvědčeni, že upíři již neexistují a že se tudíž s nimi nemůžeme setkat. Pokud se o upírech píše, vždy se uvádí, že ze své oběti vysávali krev. Daná osoba prohlašovala, že měla na krku dvě malé zarudlé ranky, kterými byla krev vysávána. Je skutečností, že v současnosti se můžeme setkat s upíry, kteří sice nesají krev, ale jsou schopni nám vysávat naši energii. Takoví lidé se označují jako energetičtí upíři. Vysávaná energie je posiluje a postižená osoba přichází o vlastní energii. To se může dít všude tam, kde se vyskytuje více lidí a upír si může nenápadně a skrytě vybrat svoji oběť. Otázku energetického upírství bychom neměli brát na lehkou váhu, neboť obětem tohoto činu může způsobit řadu zdravotních problémů. Energetické upírství má za následek okamžitý příliv energie u tzv. "energetického upíra" a okamžitý úbytek energie u jeho oběti. I když interakce mezi upírem a jeho obětí trvá nejvýše jen několik minut, následný stav oběti, který se může projevovat závratí, slabostí, svalovým napětím, zhoršenou soustředěností nebo celkovou nevolností, může trvat i několik dnů. Čili nemusí se jednat jen o krátkodobou záležitost. Opakované útoky upíry mohou pak vést k chronické únavě, poruchám spánku, podrážděnosti atd.

Energetičtí upíři

Energetický upírizmus je zřejmě mnohem rozšířenějším jevem, než bychom se mohli domnívat. Většina z nás asi prožila společenské interakce, které jako by vysoušely naši energii, a nejspíš asi známe jedince, kteří dokážou osoby kolem sebe unavovat a doslova "vysávat". I během krátkého náhodného setkání se dokáže zkušený energetický upír "zakousnout" do energetického systému oběti a rychle odčerpat její energetické rezervy. I když v takových situacích obvykle svůj energetický úbytek nepřisuzujeme psychickému vampyrizmu, napříště už si dáváme v podobných situacích větší pozor. Často se vyskytuje otázka, jak může energetický upír vysávat své oběti energii, když je od postižené osoby vzdálen a fyzicky se jí nijak bezprostředně nedotýká. Vysávání lidské energie umožňuje upírovi jeho neurovnaná a oslabená aura, která má na vnější části jakási "chapadla", jež zasahují za její běžné hranice. A právě tato oslabená aura se pomocí těchto chapadel doslova zakousne do jiných, které se objeví v její bezprostřední blízkosti. Tento akt může být podvědomý, ale může k němu také docházet záměrně s cílem získat tímto podvodným způsobem energii od druhé osoby. V každém případě je třeba zdůraznit, že vyčerpává "hostitelskou" auru a připravuje ji o značné množství energie.

Nedávno se mi svěřila jedna starší dáma, že se s takovým energetickým upírem setkala na hřbitově. Na hřbitov přišla plná energie za krásného slunného počasí. Najednou se jí udělalo velmi špatně, pocítila jakousi slabost a vyčerpanost, myslela, že upadne vysílením. Hledala nějakou lavičku, kde by si mohla sednout a odpočinout. Po chvíli spatřila záhadnou osobu, která na ni zpovzdálí upírala svůj nepříjemný pohled. Tato osoba působila velice nepříjemně a záhadně, proto se žena snažila co nejdříve se dostat z jejího dosahu a rychle opustit hřbitov.

Poslední český upír

Obraťme nyní pozornost k upírům, kteří vysávají krev. Ti prý žijí i po smrti. V noci vstávají z hrobu a živí se lidskou krví. Arnošt Vašíček, známý publicista, zabývající se tajemnými a záhadnými jevy, uvádí, že poslední upír u nás údajně řádil na počátku 19. století ve Žďáru nad Sázavou. Jednalo se o jakéhosi Aloise Ulrycha. Rozhodně nešlo o nějakou vymyšlenou zrůdu, nýbrž zcela konkrétní postavu. Historické dokumenty i ústně tradované legendy naznačují, že s touto osobou jsou skutečně spjaty velmi neobvyklé a zvláštní události.

Alois Ulrych byl ve své době určitě velice známá osoba, neboť byl vrchním správcem zámeckého velkostatku ve Žďáru. Lidé ho neměli rádi, dokonce ho přímo nenáviděli. Sedláky nestydatě okrádal, byl krutý ke svým podřízeným a stále plný zlosti a nenávisti. Jen málokdo ho litoval, když ve svých 60 letech v únoru roku 1817 zemřel. Ovšem utrpení a strach místních obyvatel tím neskončily. Přestože byl řádně pochován, stal se údajně nemrtvým. Po své smrti se zjevoval na různých místech v okolí zámku, kde ho spatřilo mnoho lidí. Nejčastěji na lidi útočil na starém mostě, kde napadal především písaře a zámecké úředníky. Panstvo proto nechalo hned vedle mostu vybudovat dřevěnou lávku, aby se mohli lidé starému mostu vyhnout. Ulrych sice nechal lávku na pokoji, ale jinde strašil a obtěžoval dál. Situace se natolik vyhrotila, že byli z Jihlavy povoláni kat a dva pacholci, aby zasáhli. Když odstranili víko z hrobky a otevřeli rakev, Ulrych v ní vypadal, jako by jen usnul. Přestože byl mrtvý už několik měsíců, měl pořád podivnou růžovou barvu. Jakmile přítomný kněz začal číst nad tělem jakési zaříkávání, Ulrych se postavil. Jeden z pacholků mu srazil hlavu rýčem a z rány mu prý vytryskla červená krev. Kat nasypal do Ulrychova otevřeného hrdla mák. Hlavu mu dal pod levou paži a celé tělo posypal nehašeným vápnem. Pak byla hrobka opět pečlivě uzavřena. Po tomto aktu přízrak zmizel a strašení ustalo. Dnes jen málokdo asi může pochopit, že by se něco takového mohlo někdy stát, vždyť to vypadá jako nějaká velmi strašidelná pohádka s dobrým koncem. O Ulrychovi je mnoho podezřele se shodujících zpráv, ale jak uvádí Vašíček, jsou to většinou jen ústně dochované pověsti a báchorky. Ovšem i pod nánosem fantazie se často skrývá zrnko reality.

Vampýr stopařem

I ze zahraničí jsou známy podobné, až neuvěřitelné věci, které se staly v poměrně nedávné době. V roce 1998 v San Francisku 21letý mladík podřezal hrdlo třem ženám a pil jejich prýštící, ještě teplou krev. Po jeho dopadení prý tvrdil, že je starý upír, který z lidské krve získává sílu a dlouhověkost. O dva roky později prošetřovala americká policie další velmi neobvyklé udání. Na Jashuu Roise ze San Franciska se vrhl neznámý muž, prokousl mu hrdlo a z otevřené rány dvě minuty sál krev. Postižený muž k tomu uvedl: "Jel jsem svým autem do Santa Cruz. Cestou jsem vzal do vozu stopaře. Vezl jsem ho asi devadesát minut. Během cesty jsme se normálně bavili. Vůbec mě nenapadlo, že se z něho nakonec vyklube novodobý vampýr. Požádal mě, abych ho v Ashbury vysadil u nákupního střediska. Když jsem zastavil, muž se ke mně prudce naklonil. Myslel jsem, že mi chce poděkovat za svezení. On mi dal pusu, pak mě zmáčkl, že jsem ani nemohl dýchat, a nakonec se mi zahryzl do krku. Trvalo mi dvě minuty, než jsem se vymanil z jeho sevření. Ten chlap měl sílu jako zvíře." Policie upíra dopadla. Podle dokladů šlo o 39letého Erika Knighta. Po zatčení se snažil svůj čin vysvětlit tím, že trpí neznámou nemocí, která mu zabraňuje jíst a pít jako normální lidé. "Je mi strašně zle. Potřebuji krev," opakoval dotyčný stále dokola. Lékařská zpráva dokazuje, že napadený utrpěl značnou ztrátu krve. Rána na hrdle mu musela být sešita několika stehy. Policie vyhlásila pohotovost. V oblasti San Franciska bylo totiž náhle ohlášeno značné množství pohřešovaných osob. Vzniklo podezření, že se mohly stát obětí vampýra.

Americký soukromý badatel S. Kaplan zkoumal více než 600 údajných upírů a podle něj se tyto bytosti od ostatních lidí liší tím, že dokážou zpracovat všechny látky, které lidská krev obsahuje. Z tohoto důvodu se prý mohou dožít 150 až 250 let.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle  "10/2009".