Fascinující svět vesmíru nám pozemšťanům přibližuje již po sedmnáct let Hubbleův kosmický dalekohled. Díky jeho unikátním snímkům můžeme nahlédnout do nedozírných dimenzí prostoru a času, v nichž se rodí i zanikají hvězdy a světy a kde probíhají další netušené jevy. Nejnovější astronomické výzkumy hovoří o tom, že ke zpomalení rozpínání vesmíru, jak se vědci dosud domnívali, nejen že nedochází, ale naopak už pět miliard let probíhá jeho zrychlování. Příčinou může být nově objevená síla, která podle výpočtů tvoří 70 procent veškeré hmoty a energie ve vesmíru. Fyzikové ji nazvali "temná energie", ale zatím se o ní neví nic přesnějšího. Je pravděpodobné, že další otázky, jež tento objev vyvolávají, nás mohou nasměrovat na zcela nové vnímání dosud poznané skutečnosti. To však nic nemění na tom, že budeme mít stále na očích souhvězdí, jejichž mýty předávají poselství o zápasu, v němž dobro vítězí nad zlem. 

VODNÁŘ (Aquarius, zkr. Aqr.)

Znamení Vodnáře (20. ledna – 18. února) bývá zpravidla spojováno s postavou muže nebo anděla, vylévajícího na svět hojnost vody. Jak uvádí Catherine Aubierová ve své Encyklopedii astrologie, jde "… spíše (o) fluidum – vzdušné a éterické. Je to subtilní oceán vibrací, neviditelné energie, kosmických vlivů, který nás omývá ode dne našeho zrození. Duchovní spřízněnost, univerzální bratrství v nesmírném osvobozujícím pohybu, to jsou základní cíle tohoto znamení. Andělská průzračnost a čistota se snoubí se systematickým zbavováním majetku. Ale vlnovka, která Vodnáře symbolizuje, připomíná také jeho vášeň pro činnost a zkoumání…" Řecká mytologie spatřovala v souhvězdí Vodnáře Deukaliona, syna Prométhea a Klymeny. Právě on spolu s Pyrrhou (dcerou Pandóry) se jako jediní zachránili při zničující potopě. Podle legendy je v loďce zmítané divokými vodami spatřil Zeus, který na hříšné lidstvo potopu seslal. Zapůsobila na něj jejich oddaná zbožnost a úcta k bohům, kterou neztráceli ani v tak strastiplné situaci. S jeho pomocí dopluli na vrcholek Parnasu a stali se spoluzakladateli nového lidského pokolení. Arkadská nymfa Themis, bohyně spravedlnosti, jim poradila, aby s uvolněnými rouchy a zahalenými hlavami házeli za sebe "kosti své matky". Deukalion věštbu pochopil a začal odhazovat kameny – "kosti Země". Z těch, co dopadly za ním, se zrodili muži, ženy z těch, které odhodila Pyrrha.

Báji o potopě světa, jež měla zemi očistit od špatnosti lidí, převzali Řekové od Babylóňanů, její vznik však spadá až do dob Sumerů a starých Egypťanů. Ti považovali Vodnáře za příznivé znamení, neboť jim slibovalo každý rok opakující se rozvodnění Nilu, přinášející následnou bohatost úrody.

Souhvězdí Vodnáře patří mezi jedno z největších a spatřit ho můžeme u souhvězdí Pegase, pod nímž se rozprostírá do značné rozlohy. Jeho nejjasnější hvězda Sadalmelik (staroarabsky "Štěstí krále"), vzdálená 1100 světelných roků svítivostí 6000krát předčí Slunce. Ostatní hvězdy nejsou tak výrazné. Koho však přitahují tajemné planetární mlhoviny, může zde spatřit dvě ze známějších: mlhovinu Saturn, vzdálenou 3900 světelných roků a o něco jasnější Helix, vzdálenou 450 světelných let.

HERKULES (Herkules, zkr. Her.)

Souhvězdí je pojmenované na počest nejslavnějšího hrdiny řeckých bájí Hérakla, (lat. Herkula), jenž "skrze Héru dosáhl slávy". Jak praví pověst, jako nemluvně sál mléko Héry, která ho odkojila tak náruživě, že jeho proud vytryskl až na nebesa, kde utvořil Mléčnou dráhu. Nebojácností udivoval už od kolébky, když jako malé dítě zardousil dva hady. Následoval by dlouhý výčet přemožných, od lernské hydry, zuřivého krétského býka, Diomédova koně, obra Káka, trojhlavého psa Kerbera a dalších protivníků, z nichž mnohé poznal na cestě za zlatými jablky ze zahrad Hesperidek nebo při známé výpravě s Argonauty do Kolchidy za zlatým rounem. Udatný a nepřemožitelný rek byl nakonec ustavičným zdoláváním stále nových protivenství natolik vyčerpán, že raději vystoupil na horu Oitu, kde se nechal na hranici spálit. Uctíván byl všemi, jimž pomohl jako například v Oitě, když zahnal kobylky sužující celé město, nebo v Erythře, kde zničil červy napadající úrodu vinné révy, a vděčili mu mnozí, neboť dokázal bojovat nejen s vlastním osudem, ale neváhal využít svých schopností pro osvobození lidstva od utrpení. Podařilo se mu překonat četná nebezpečí a zvítězit nad řadou silných soupeřů, ovšem mnohem víc musel sám vytrpět. Stal se uctívaným idolem a patronem profesionálních řeckých atletů, kteří mu přinášeli oběti a prosili o pomoc, aby mohli zvítězit. Jeho statečnost a udatnost ocenil Zeus, který mu dal za manželku dceru Hébu, přijal ho mezi bohy a učinil ho tak nesmrtelným.

Návštěvníci Národního muzea v Neapoli mohou obdivovat sochu atletického reka Hérakla Farneského, římské kopie kolosální Lýsippovy sochy z konce 4. stol. př. n. l., jehož podoba je navždy zvěčnělá jako vesmírné souhvězdí.

Herkules, páté největší souhvězdí, patří – stejně jako souhvězdí Vodnáře – spíše k těm méně přehledným. Přesto se v něm nalézá množství zajímavých objektů k pozorování, včetně hvězdy M 13, představující nejjasnější hvězdokupu severní oblohy s milionem hvězd. K ní byl v roce 1974 vyslán signál pro možnou mimozemskou civilizaci. Předpokládá se, že dorazit by měl za 25 tisíc let a za stejnou dobu by na Zem mohla doputovat případná odpověď. Hlavní hvězda tohoto letního souhvězdí – Ras Algethi (staroarabsky "hlava klečícího") září při hranici s Hadonošem. Jde to tzv. červenou obří hvězdu s průměrem 400x větším než je Slunce – tedy 560 milionů km s 830x větší svítivostí. Její vzdálenost se odhaduje na 430 až 700 světelných roků.

Poznámka:

Světelný rok je vzdálenost, kterou světlo urazí za rok. Při rychlosti světla 299 792,458 km/s měří světelný rok 9,4605 bilionů km (= 9 460 500 000 km).

Literatura:

• Catherine Aubierová: Encyklopedie astrologie, Victoria Publishing 1995
• Souhvězdí a jejich mýty, Levné knihy, KMa 2005
• Joachim Herrmann: Hvězdy, Ikar 1997
• Slovník antické kultury, Svoboda 1974
• Vojtěch Zamarovský: Bohové a hrdinové antických bájí, MF 1970

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v lednu 2008.