Nový rok… Odvěký symbol naděje a víry, tajných příslibů a nových příležitostí – mystický okamžik zlomu, v němž minulost pokorně pokleká před třpytivým trůnem vládce času, jenž v jediném zlomku sekundy obrátí proud řeky osudu zpět až na samý počátek. Magická chvíle znovuzrození a jedinečná šance znovu vstoupit do korábu života a pootočit kormidlem směrem k dosud nepoznaným mořím… Takto vnímali symboliku počátku nového letopočtu lidé archaických společností. Konec roku pro ně představoval příležitost k nejrůznějším oslavám a rituálům, během nichž se "znovu rodili" ve své ryzí, čisté lidské podobě nezatížené hříchy, bolestmi ani ztrátami předešlých měsíců. Fascinující slavnost znovuzrození těla i ducha provázela život mnoho starobylých kultur. Škoda, že tento nádherný magický symbol upadl již dávno v zapomnění.

Ačkoli mystické kouzlo nových počátků dnes téměř nevnímáme, nepřestalo existovat a i nadále ovlivňuje naše životy. Každý další rok s sebou přináší zcela nové zážitky a zkušenosti, radosti, strasti a poučení, a to vše díky své jedinečné vibraci, která se již nebude více opakovat. Sami z vlastní zkušenosti víme, že v některých letech se nám velmi dařilo, byli jsme šťastní a spokojení sami se sebou, všechny naše skutky provázel úspěch a celá řada našich tajných plánů došla svého uskutečnění. Což platí i naopak – po úspěšných a plodných obdobích přicházejí někdy chvíle stagnace a pádů, snad aby vyrovnaly onu pomyslnou sinusoidu, v jejímž středu tepou srdce našich osudů. Netřeba však podléhat tíživé myšlence neodvratnosti a fatálnosti dějů příštích, do jejichž přirozené kontinuity nejsme schopni zasáhnout. Ačkoli tomu mnozí z nás nevěří, můžeme být skutečnými pány svého života. Je to tak a není v tom ani špetka pýchy nebo falešného hrdinství.

Zkusme se vzdát pro příští rok obligátních předsevzetí, která beztak nemají valnou cenu; jsou spíše tendenční a během krátké doby ztrácí na své přesvědčivosti. Místo toho otevřeme své srdce a svou duši všemu, co přichází, a přestaňme striktně odlišovat, co je dobré a co zlé. Pokusme se vše přijímat jako vzácný dar poznání a zkušenosti, který v hloubi svého nitra povýšíme na moudrost. Kroťme své emoce a pěstujme intuici, jejíž síla způsobí, že se možná někdy v budoucnu povzneseme nad bouřlivý příboj radosti a utrpení, jež doposud divoce smýkal naším životem, a poprvé si z výšky prohlédneme nekonečný oceán lidských osudů zmítající se pod námi v ostrých přílivových vlnách – mlčky, nezaujatě, zahaleni v rozjímavý opar nebeského klidu. Pak teprve budeme moct říci: víme, co je život. Pak teprve jej budeme moct doopravdy milovat.

Není to snadný úkol a už vůbec ne předsevzetí, které lze splnit v příštím kalendářním roce. Je to poslání, jež dříme v nitru každé lidské bytosti a čeká na okamžik svého zrodu v tomto hmotném světě. Je to úkol mnohdy téměř nesplnitelný, neboť zemská tíže poutá k zemi duše těch, kdo touží vzlétnout, a těžké okovy tíží neviditelná křídla pozemšťanů. Ale vězme, že na to nejsme sami. V každém okamžiku je tu s námi spousta laskavých přátel, kteří přilétají ze zářících hlubin vesmíru, aby nám pomohli na naší odvěké cestě ke hvězdám. Tam, kde v dáli šumí, kypí a přetéká nadpozemsky krásnou láskou náš skutečný domov. Kéž nás v novém roce provází co nejvíc milujících andělů…

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v lednu 2008.