Kdo byl někdy delší dobu nezaměstnaný, potvrdí, že se jedná o velice nepříjemnou zkušenost. Může nám metafyzický náhled pomoci, abychom z tohoto období vynucené nečinnosti dokázali vytěžit to nejlepší?

V případě zámožných a vzdělaných lidí nevypadá nezaměstnanost na první pohled nijak hrozivě. Americká novinářka, která před pár lety sledovala dlouhodobě nezaměstnané „bílé límečky“ popisuje, jak postupně s míjejícími měsíci nacházeli v nezaměstnanosti velký přínos pro svou spiritualitu. Především získali čas na spoustu věcí. Čas odejít do ústraní. Odpočívat. Čas číst knihy, které chtěli číst. Čas věnovat se dobrovolnické práci. Čas naučit se meditovat.

Přesto ani v těchto případech situace nezaměstnaných zdaleka nebyla idylická – bylo až zarážející, jak bohatí nezaměstnaní těžce přijímali toto relativně příjemně vyplněné období vynucené změny.

Studie: Vztah spirituality a zaměstnání

Výsledky řady studií ukazují, že tradiční koncepty spirituality, jako je víra ve vyšší moc, modlitba a návštěvnost bohoslužeb, se pojí s vyšším stupněm pocitu pohody. Návštěva bohoslužeb zvyšuje duševní vyrovnanost a snižuje duševní úzkost. Dalším přínosem náboženské víry je, že snižuje deprese a pocit beznaděje.

Australská studie o nezaměstnaných z r. 2003 přinesla některá důležitá zjištění:

1. Přístup k latentním a manifestním výhodám zaměstnání se pojí s pozitivním pocitem pohody. (Manifestní výhody představuje příjem. Latentními výhodami se rozumí naplňování vrozených lidských potřeb, k nimž patří strukturovaný čas, sociální kontakty, kolektivní záměr, osobní identita a aktivita.)
2. Vyšší pocit duševní pohody zakouší i lidé, kteří se považují za duchovně založené.
3. Lidé, kteří se hlásí k vyšší spiritualitě, mají lepší přístup k latentním výhodám zaměstnání.
4. Spiritualita vytváří vztah mezi latentními výhodami zaměstnání a pocitem pohody.

Řada studií nicméně přikládá spiritualitě jen omezenou nebo žádnou roli pro duševní pohodu nezaměstnaných lidí, což naznačuje, že samotná víra nenabízí způsob, jak se vyrovnávat s potížemi, jaké způsobuje nezaměstnanost.
Pomoci by ale mohl metafyzický pohled, podle kterého externí okolnosti k nám nepřicházejí náhodně, nýbrž pouze věrně zrcadlí náš vnitřní stav.

Richard Rybicki doporučuje několik kroků, jak pochopit skrytý účel své nezaměstnanosti a poté ji i překonat. Jeho rady lze použít také v případě neadekvátně nízkého příjmu.

První krok – příčina nezaměstnanosti

První krok znamená zjistit důvody nezaměstnanosti. Není to snadné, protože metafyzický přístup předpokládá přijmout zásadní odpovědnost. Žijeme totiž uprostřed „velkého principu zrcadlení“, kterému se běžněji říká „zákon přitažlivosti“. Rybicki ho popisuje ve své knize Body Symbolism: „Podle metafyziků se každá naše drobná zkušenost odehrává uvnitř naší holografické bubliny … – naší osobní sféry Života – a my si ji vědomě či nevědomě volíme, nic není náhodné, náhody neexistují. Každý člověk užívá ten samý hrubý mentální materiál a nástroje, kterými si tvoří svou realitu. Našich šest hrubých materiálů jsou: naše víra a postoje, naše myšlenky a pocity, naše volba a rozhodnutí. Třemi mentálními nástroji jsou: naše touha, imaginace a očekávání. Způsob, jakým smícháme a začleníme těchto devět prvků v naší mentální kuchyni, rozhodne o tom, co si upečeme. Negativní názory a negativní myšlenky vždycky vytvářejí nežádoucí realitu. Je třeba si uvědomit, že všechny myšlenky vytvářejí pohledávky vůči naší zkušenosti.

… každým okamžikem si volíme naši zkušenost a každým okamžikem překládáme naše životy do věty: „Podívej, co si nyní naděluji.“ Fyzická realita nám vrací přesně to, co jí bylo nabídnuto, vyvolává čistě symbolickou zpětnou vazbu.“

Nyní to začíná být trochu složitější: Musíme si uvědomit, že na nevědomé úrovni věříme, myslíme a cítíme stejně jako na té vědomé. Rozhodně to tedy není tak, že bych se jednoho krásného rána probudil a řekl si: „Rád bych dnes ztratil práci.“ Spíše je tomu tak, že jsem se již delší dobu nevědomě pro takovou realitu připravoval.

Naše motivy, proč si volíme určitý způsob reality, bývají značně subjektivní. Nicméně, můžeme je rozlišit na zdravé a nezdravé. „Zdravé“ motivy volby nezaměstnanosti mohou zahrnovat například potřebu oddechu, který zabrání nemoci nebo zranění; potřebu úniku, kdy nás jednotvárnost umrtvuje, ale netroufáme si ji sami vědomě opustit; anebo toužíme se nasměrovat k nové kariéře. K nezdravým motivům může například patřit špatný obraz sebe sama, kdy sebe vidím jako ztroskotance; dále když se snažím omluvit vlastní sebelítost, mám potřebu se potrestat, anebo vnitřně souhlasím s převládajícím většinovým názorem („jsem na tom stejně jako mnoho jiných, slabá ekonomika vede k propouštění…atd“). Je velmi důležité a zároveň velmi těžké prozkoumat své vlastní motivy, proč jsme si vytvořili nezaměstnanost.

Druhý krok – posílení sebedůvěry

V druhém kroku se snažíme znovu seskupit a pozvednout své vibrace. Znamená to především zbavit se sebelítosti, a namísto ní pěstovat důvěru a vděčnost. Doporučuje se strávit zhruba deset minut tím, že se zbavujete jedu sebelítosti, tvrdí Rybicki. Poté by mělo následovat posilování sebedůvěry – vypočítávání všeho dobrého, co máte a co děláte. Potom můžete odříkat obrovský seznam všech položek, za které můžete být vděčni a procítit každou položku, jakmile ji vědomě oceňujete. Tato cvičení provádějte přes den co nejčastěji.

Jinou techniku představuje imaginární procházení plátnem. Abyste změnili svůj emocionální stav, potřebujete fantazii. Představte si před sebou obrovskou plentu. Rozhodněte se, jaké pocity chcete eliminovat (sebelítost, bezmoc, strach…). Snažte se nejprve změnit myšlenky, které příslušné emoce generují. Potom vykročte vpřed s představou, jak plátěná zástěna filtruje nepříznivé emoce. Tyto pocity se nalepí na plátno jako sražené sádlo. Projděte plátnem, kdykoliv pocítíte touhu zbavit se těchto pocitů. Jakmile jste je ze sebe dostali, vraťte se a seškrábejte sádlo. Toto sádlo, které je ve skutečnosti energií, můžete využít k novým, produktivnějším cílům.

Dále je důležité být k sobě laskavý. Přiznejte si spoustu výtečných vlastností, zaměřte se na svou vděčnost (která je protikladem sebelítosti) a hýčkejte se. Požádejte své Vyšší já a své průvodce o pomoc. Otevřete se přijímajícímu postoji.

Třetí krok – program nové reality

Jakmile jste si uvědomili své motivy pro výběr situace, v níž se nacházíte, a dopracovali jste se k většímu klidu a vnitřnímu ustřednění, je načase obrátit se ke své budoucnosti. Ujistěte se svou silou, potvrďte si svou schopnost tvořit. Vizualizujte si novou realitu, kterou si chcete vytvořit. Při vizualizaci co nejvíce prociťujte to, jak se budete v nové realitě cítit. Prociťujte to co nejvíc. Efektivní technikou je intenzivně prožívat budoucí realitu po dobu 33 vteřin, třikrát po sobě.

Čtvrtý krok – dávání

Poslední bod, který Rybicki doporučuje, představuje dávání. Dávejte druhým, dávejte sobě. Dávání je lékem proti nudě i sebestřednému životu. Poté v sobě vzbuďte vděčnost, že máte možnost druhým dávat.

Všechny tyto kroky by měly vést k zdravějšímu vnitřnímu postoji, který záhy jako věrné zrcadlo odrazí nová, radostnější realita.

Použité zdroje: Griffith Research Online a New Age Journal Blog