Jeden z nejkrásnějších a neoblíbenějších dnů v roce je tady. Nezáleží, kolik let vám je, většina z nás tak jako tak bude večer u rozsvíceného vánočního stromu dojata a s radostí a nadšením bude rozbalovat dárky od svých blízkých. A i kdyby tam žádný balíček neležel, budeme-li mít kolem sebe ty, které máme na celém světě nejraději, pro které bychom byli ochotni obětovat vlastní život, bude to nejkrásnější den v roce…

S nostalgií vzpomínám, a jistě nejen já, na Vánoce v dobách mého dětství. Na sníh, který již před nimi přikryl okolí, na provoněný dům máminým cukrovím, na kapra ve vaně, kterého nakonec stejně nikdo nedokázal klepnout (copak vy dokáže dát Karlíkovi / Pepíkovi / Jiříkovi „jednu po hlavě“?) a nad nímž se pak vedli dlouhé filosofické debaty „co s ním, my se taky musíme vykoupat“…

Mnoho lidí stále opakuje, jak to tenkrát bylo jiné. Mládež byla jiná, doprava byla jiná, doba byla jiná… Nejsem až takový pamětník, nemohu posoudit, nakolik se společnost změnila za posledních 50 let. Dovolím si snad jen odhadovat, kolik se změnila za posledních 15 let (dobu mého dospělého života). Rozhodně tehdy nebylo tolik elektroniky. První CD přehrávače byly cenově jen pro „vyvolené“, telefon v bytě byl sice již samozřejmost, ale bedlivé oči rodičů kontrolovali, komu a jak dlouho se zase volá, a tudíž jsme mnohem více času trávili v zimě s knihou na gauči a v létě venku s kamarády. Také už tehdy určitě starší nadávali na tu „dnešní mládež“ a mladí měli pocit, že „ví vše nejlépe“. Takže v tomto určitě k žádné změně nedošlo :-)

Vrátím-li se ještě o pár let zpátky, vybaví se mi nedočkavé odškrtávání dnů v kalendáři a těšení se na pohádky v televizi, u kterých jsme od rána zdobívali stromek, obalovali a smažili řízky (jak jsem řekla, Karlík se tou dobou stále pohodlně rozvaloval v naší vaně) a dodělávali tatínkův veleslavný bramborový salát. Nešlo o to, že bychom byli televizní maniaci, ale o to, že to bylo jediné období v roce, kdy veškerá „klasika“ typu Pyšné princezny, Soli nad zlato a ano, i toho mnohými nenáviděného Mrazíka šla jedna za druhou a nejen my děti jsme mohly sledovat, jak vše zlé bude poraženo a dobro zase zvítězí nad zlem a nenávistí… Dnes se na nás chrlí nepřeberné množství filmů a pohádek po celý rok (samozřejmě, televizi lze vypnout, ale máte-li doma děti, stejně tomu neuniknete, neboť vliv školy a celkově okolí vás dříve či později „semele“ a vy podlehnete a televizi pustíte, aby zrovna vaše dítko nebylo „out“). Je to škoda, původní záměr pohádek se díky tomu značně vytratil. Zůstala jen kvantita na úkor kvality. Přesto – i po letech nevím jak vy, ale já si zase najdu čas držet palce laskavému králi Miroslavovi, aby onu pyšnou princeznu dokázal obměkčit a vše dobře dopadlo. A nezapomenu také poslechnout si Vánoční koledu podle knihy Charlese Dickense, která k těm našim Vánocům patří každý rok stejně, jako nazdobený vánoční stromeček a jejíž poučení ve mne zase ještě dlouho bude doznívat…

Nyní by se dalo očekávat, že vám neopomeneme připomenout křesťanský význam Vánoc, narození Ježíše Krista atd. Věříme však, že vás, příznivce PHOENIXu (dovolte nám již přestat rozlišovat tištěného a on-line, však už je jen jeden…) netřeba poučovat. Proto si poučení odpustíme a mnohem raději vám za celou redakci internetového magazínu PHOENIX On-line poděkujeme za vaši trpělivost, pozornost, za váš zájem o články našich – vašich autorů, za vaši účast ve hrách, vaše dotazy a komentáře – prostě za vás, že jste. Protože bez vás bychom nebyli ani my…

Mějte všichni nádherné Vánoce a vyrazíte-li si někdo dnes pro Betlémské světlo, třeba se potkáme ;-)

Za redakci PHOENIX On-line Stanislava Záhrobská