Strom, kterému Vietnamci říkají Phuong, což znamená fénix, patří k nejkrásnějším stromům v městských parcích. Říkají mu fénix proto, že v zimním období po odkvětu ztrácí listy a k nebi trčí jen holé šedivé větve s dlouhými tmavohnědými lusky, v kterých chrastí tvrdá semena. Mimochodem v řadě tropických zemích, kde stromy rostou, se tyto lusky používají jako hudební nástroj – chřestítko. Začátkem léta v květnu se náhle stromy probudí a jako bájný pták fénix se rozzáří záplavou rudých květů, které připomínají požár. A tak se opravdu nový život stromů rodí jako bájný fénix v záplavě ohně.

Je to oblíbený strom školních dětí, které netrpělivě sledují, až se objeví první květy, které znamenají začátek léta a také konec školního roku. Radost dětí o prázdninách vyvolávají také brouci zvaní con zé, kteří žijí v zemi pod stromy. Chytají je a chovají v krabičkách, nebo přivázané na niti jako živou hračku. Brouci prý vyluzují zvuky podobné kozímu mečení. Dlouho jsem pátral po tom, co je to za hmyz. Myslel jsem, že jsou to cikády, které žijí ve velkém množství v korunách stromů a provozují v letním žáru své nekonečné hudební produkce. Nakonec jsem se dozvěděl, že se jedná o velké cvrčky. Tyto stromy rostou po celém Vietnamu, ale asi nejkrásnější a nejstarší kvetou v Hanoji. Jsou zde téměř posvátné. Nikdo si nedovolí ulomit jedinou větévku.

Plamenná síla fénixu

České jméno stromu je odvozeno z latinského a nazývá se Delonia královská (Delonix regia Bojer). Je to strom, který z původní vlasti na severu Madagaskaru přivezli do Vietnamu Francouzi už v 19. století. Je to opadavý tropický strom, vysoký 8 až 12 metrů s deštníkovitou korunou a s velikými až deseticentimetrovými výrazně rudými květy. Drobné zelené lístky připomínají tvarem listy mimózy, a dokonce se také na noc, když se vzduch ochladí, skládají k sobě. Velké rudé květy jsou vyhledávány ptáky a motýly tropickými otakárky, kteří krouží v korunách kolem svítících plamenných květů.

Francouzi jim říkají také flamboyanty, což připomíná flambování a opět tedy plameny. Rozkvetlé stromy lemují v centru města posvátné jezero Hoan Kiem a Vietnamci trochu posměšně říkají, že rozkvetly stromy, které znamenají smrt bílého muže. S rozkvetlými flamboyanty přicházejí do Hanoje i největší vedra. Běžně dosahují kolem 35 stupňů Celsia přes den a některé dny i ke čtyřicítce. Stejně rychle jako vykvetly, začínají během června opadávat. Květy padají do jezera a vytvářejí na něm hustý rudý koberec. Po čase opadají i listy a stromy se opět koncem léta promění v suché šedivé kostry. To vše ale nezastíní krásu v okamžiku, kdy jsou stromy v plném květu a vytvářejí nádhernou plamennou kulisu stromořadí kolem jezera. Jezero, které se v překladu jmenuje jezero Vráceného meče, má ještě zvláštní tajemství. Váže se k němu prastará pověst o vzácném meči. Je posvátné pro všechny obyvatele země a nejen hlavního města. Nesmí se v něm nic lovit.

Město Hanoi bylo centrem říše a v 15. století se jmenovalo Dong do. Po nástupu dynastie Nguyen na začátku 19. století se císařským městem stalo Hue. Název Hanoi byl zaveden až roku 1831 a dodnes je hlavním městem. Do roku 1945 byla Hanoi hlavním městem francouzské Indočíny, po druhé světové válce se pak stala hlavním městem Vietnamské demokratické republiky. Hanoi je starobylé město s hlavní tepnou spojující tržnici Dong xuan v ulici Lua s jezerem Vráceného meče, Ho Hoan Kiem v centru.

Zázračný meč

Velké jezero má dva ostrůvky ozdobené pagodami, ten menší ostrůvek nese pagodu želvy Thap Rua. Větší ostrůvek je spojen s nábřežím krásným rudým můstkem a stojí zde velká pagoda bohatě navštěvovaná výletníky i zbožnými věřícími nebo také mladými zamilovanými dvojicemi. Ale povězme si nejdříve pověst:

Kdysi v dávných dobách ohrožovaly zemi Viet Kinů – Vietnam hordy nájezdníků ze všech stran. V té době vládl zemi mladý král Le Loi. Ustaraně se jednou navečer procházel podél jezera a přemýšlel, jak se s nepřáteli vypořádat. Situace se mu zdála ztracená a byl proto moc smutný. Najednou se však voda v jezeře začala podivně vlnit a z hlubin se vynořila obrovská stará želva, která na krunýři nesla zázračný, zlatem a drahokamy vykládaný meč. Předala ho králi a ten tak získal nejen vzácnou zbraň, ale i ztracené sebevědomí. Oznámil zázrak svému lidu a s pomocí meče pak slavně zvítězil nad všemi nepřáteli. Když nastal v zemi Viet Kinů klid a mír, musel zpátky k jezeru vrátit želvě zázračný meč.

Tolik tedy stará pověst . Ovšem zajímavé na tom je, že v pagodě je ve veliké skleněné vitríně uložena preparovaná želva nevídané velikosti. Její délka je 210 centimetrů a šířka 120 centimetrů a váha prý dosahovala 250 kilogramů Celková velikost tedy mnohonásobně přesahuje obvyklé sladkovodní želvy. Přitom tato uctívaná želva má sama zajímavou historii. Na konci americko vietnamské války, při posledním bombardování Hanoje, spadla těžká letecká puma do jezera a ráno obyvatelé našli na břehu mrtvolu želvy. Protože to byla zřejmě poslední bomba, domnívají se obyvatelé, že posvátná želva položila svůj život za ukončení války. A tak je její uschlé tělo dodnes uctíváno v pagodě.

Co vlastně žije v jezeře

O tom, jakou vážnost přikládají obrovským želvám v jezeře nejen obyvatelé Hanoje, ale i vědečtí pracovníci, svědčí i starší novinový článek z února roku 1998.

Dne 13. listopadu 1997, asi pět minut po dvanácté hodině, vypluly na hladinu Jezera vráceného meče v Hanoji, nedaleko hlavní pošty, dvě velké želvy a zůstaly na povrchu delší dobu. Mnoho lidí se přišlo podívat. Další den, Národní výbor v Hanoji měl poradu s odborníky, kteří studují životní prostředí v jezeře a hledají řešení, jak chránit želvy a prostředí kolem jezera.

Novináři z deníku Investice hovořili s přírodovědcem profesorem Ha Dinh Duc, který má za sebou mnoho vědeckých prací o želvách v Jezeru vráceného meče. Také se tady zúčastnil porady Národního výboru v Hanoji. Ptali se ho samozřejmě na jeho názor.

Studuji tuto situaci od roku 1991. Každý rok několikrát želvy plavou na hladině, nejvíc v roce 1993 celkem 14krát, vloni pouze 7krát, letos zatím třikrát. Mnoho věcí je neznámých o těchto želvách v Jezeru vráceného meče. Víme hodně věcí pouze z vyprávění a pověstí. Myslím si, že prostředí pro želvy je trochu znečištěné a že proto želvy plavou nahoru. V některých knihách je uvedeno, že se jedná o druh s latinským jménem Pelochelys bibroni. Je také nazývána "jezerní želva", říkají ji vietnamsky con giái. Já už jsem ale dokázal, že to tento druh není, ale že je zcela nový a souhlasí se mnou i americký vědec Peter Pritchar, který studuje želvy z Floridy.

Želvy z Jezera vráceného meče jsou vzácné a stále nemají vědecké jméno, a tak nejsou ani zapsané v seznamu světových želv. V jezeru žije několik, asi 6-7 různých druhů želv a máme povinnost je chránit. Nejvíce se jedná o ty největší a víme, že už existuje jen několik exemplářů tohoto druhu. Životní prostředí Jezera vráceného meče a čistota kolem jezera je nejdůležitější. Já už jsem dávno informoval o tom, že nejde jen o tyto želvy, ale o kompletní ochranu všech živočichů. Dále musíme ochranu kombinovat s architekturou, historií a je to věcí ministerstva kultury. Toto jezero je státní poklad a je třeba se o tyto želvy starat. Já jsem proti tomu, aby se zasahovalo do životního prostředí, protože tyto želvy jsou neznámý druh živočichů a my nemůžeme jakýmkoliv způsobem odčerpat vodu a vyčistit dno u tohoto jezera, protože to by silně narušilo prostředí těchto želv.

Když Národní výbor nechal postavit vodotrysky a fontány, jedna želva se zapletla do elektrických drátů a zemřela. Psal jsem ministerskému předsedovi vlády, že ve světě se to dělá tak, že se vyčistí jezero bez zásahu elektřiny.Výbor UNESCO doporučil založit i v Hanoji společnost pro ochranu Jezera vráceného meče. Latinské jméno želvy je nyní stanoveno Rafetus leloii, zřejmě na počest krále Le Loie, ale její přesné zoologické zařazení je dodnes záhadné. Udivující je i mimořádná velikost a zřejmě i vysoké stáří. Záhadou je i to, proč želvy, ač musejí dýchat vzduch, se vynořují z jezera jen tak málo. Možná, že vystrkují pouze nozdry, a to ještě uprostřed jezera z dohledu lidí. Také jejich aktivita je zřejmě noční. A proto unikají obvykle pozornosti zdejších obyvatel. Když se za denního světla vynoří na hladinu a lidé je spatří, tak si všichni myslí, že se stane nějaká důležitá událost. A protože se stále něco děje, tak každé vynoření lze v dobré víře zbožných obyvatel připsat té či oné události, ostatně prý vždycky dobré.

A tak přímo v centru vietnamské metropole, kromě nádherných stromů Phuong, které kvetou pouze na začátku léta, v době nebezpečných veder je možné u jezera Hoang Kiem pátrat po želví záhadě a čekat, zda nebudeme mít štěstí a právě při naší návštěvě se nevynoří tato záhadná stvoření na hladinu. Koneckonců i pohledy na nádherné planoucí stromy fénix stojí zato.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 10/2008.