Očekávání a vánoční ozdoby
Notoricky známé jsou banální příběhy, jak dítě čeká pod stromečkem vytoužený dárek a místo toho dostane něco praktického a spolu s tím sklidí samozřejmě notnou dávku trpkého zklamání.
Zklamání není ovšem vyhrazeno jen dětem a Vánocům. Provází nás celým životem. Tak mladí muži, od nesmělých až po bohorovné frajery, bývají zklamáni slibnými dívkami, nebo zase naopak. Manželské sliby jsou oboustranně zklamávány dnes a denně a o moc lepší to není ani ve stáří.
Přitom rada, jak se vyhnout zklamání, je velmi prostá. Vyhnout se očekávání. Kde není očekávání, není zklamání. Jenže prosté rady bývají obvykle ty nejtěžší. Jak se zbavit očekávání? Máme se snad s očekáváním vzdát i naděje? Za takovou radu pěkně děkujeme. Naděje je v našem životě nesmírně důležitá. A kde je naděje, je vždy také trošičku očekávání. Očekávání by však nemělo být už předem naplněno vlastními představami. A představy by rozhodně neměly být adresné a konkrétní. Není radno dávat osudu příliš přesné návody, jak by měla ta či ona věc dopadnout. Jinak bychom se mohli nadít ručně pleteného svetru místo tabletu. V přeneseném smyslu slova, ovšem.
Další rada: neměli bychom očekávat příliš mnoho od člověka. Jakéhokoliv. A od koho tedy máme očekávat dobré řešení? Od šťastných okolností, od života. Těm, kdo věří, bych rovnou řekla - od Boha. Samozřejmě, že nositeli děje budou zřejmě lidé a jejich prostřednictvím se dozvídáme dobré i zlé. Někdy se nám zdá, že jsme obklopeni samými tupci, hrubiány a nezdvořáky, zatímco jindy se na nás každý usmívá. Dobře víme, že jakou tvář světu nastavujeme, stejnou nám oplácí.
"Svět je zrcadlo. Mračte se do něj a bude se mračit, zasmějte se a bude veselým společníkem," řekl anglický novelista 19. století W. M. Thackeray. Namítnete ovšem právem, že je těžké usmívat se, když třeba uprostřed slunného dne uklouznete a zlomíte si nohu, nebo aspoň šlápnete do včerejší kaluže a postříkáte se blátem. Ano, často není snadné neztrácet důvěru a naději.
"Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že něco má smysl bez ohledu na to, jak to dopadne." Uhádnete, kdo řekl tato slova? Jsou to slova našeho bývalého prezidenta Václava Havla. Moudrá slova, ale jsou to jen recepty, uvařit je musíme sami.
Vánoční přání
Nějak jsme odbočili od Vánoc, a tak rychle zpět? V čase kolem Vánoc nalezneme v tisku a uslyšíme v televizi i rozhlasu celou řadu napomínání, abychom si nedali voňavou atmosféru Vánoc zkazit stresem a štvaním za konzumními statky. Pouštíme to jedním uchem tam a druhým ven. Co si takhle na chvilinku sednout a zamyslet se nad tím, že jsme skutečně odpovědni za své myšlenky?
Jednou jsem o Vánocích měla zvláštní zážitek. Ten rok stál náš vánoční strom na truhle přímo proti mému lůžku. Na jeho třech hlavních větvích byly tři velké skleněné koule. Vlevo modrá, vpravo červená a uprostřed zlatá. Všechny tři odrážely můj obraz, každá docela jinak.
V té modré jsem byla temná, a se mou celý můj malý svět. Byla to modrá nálada, "blue mood", jako když jsem frustrovaná. V červené bylo zase všechno pod pekelným přísvitem, ne nadarmo se říká "vidět rudě", když se člověk vzteká. Jen zlatá odrážela správně barvy mé noční košile i povlečení a jakoby prosvítila to, co "viděla". Uvědomila jsem si, že koule mne nejen vidí různě, ale též můj obraz různě odrážejí a tím i znovu utvářejí. Šla jsem v myšlenkách ještě dále - kéž mé vědomí a má mysl dokážou odrážet můj pravý obraz nezkresleně, aby nebyl modrý - otrávený a smutný, ani rudý - zlostný a hněvivý, ale čistý a zlatý.
Má naděje a mé očekávání se budou zrcadlit v mé snaze mít čisté myšlenky, a pak je na mně a na Boží milosti, abych nebyla nikdy zklamaná. To je mé Vánoční přání. Melanie Rybárová
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 12/2013.