Obdobně působící vyzařování na podvědomí jako na Karlštejně (viz článek ve PHOENIXu 6/2013 – Karel IV. a jeho mysteria) nalézám, sice slabší, ale přece, i v chrámu svatého Víta a na celém Pražském hradě, včetně několika dalších míst v Praze. Protože jsem poznal, že takové "vyzařování" nějak působí na lidi, začal jsem hledat i směr a smysl jeho účinku v toku dějin. A zdá se mi, že našel.

Dospěl jsem k závěru, že vyzařování působí tak, že u dobrých a ve prospěch státu a národa působících vládců a prezidentů dodává těmto nejen intuici a duchovní sílu, ale posiluje i jejich zdraví a vitalitu. Tohoto působení si můžeme všimnout už od dob Rudolfa II., který byl postižen neléčitelnou syfilitidou. Při tehdejším normálním průběhu nemoci by na ni během několika let zemřel, ale protože byl zvelebitelem a dobrodincem Prahy a království, vydržel vládnout skoro 40 let! Podobný kladný účinek vyzařování Prahy a Hradu můžeme shledat na posílení zdraví posledního korunovaného českého krále Ferdinanda V. Dobrotivého. Ten ve stavu velmi chatrného zdraví odstoupil z trůnu v roce 1848. Jako sídlo si vybral, a následně se do něj přestěhoval, zanedbaný a upadající Pražský hrad. Obecně se předpokládalo, že nebude dlouho živ. A ejhle! Dobrosrdečný excísař začal do té doby zanedbaný Pražský hrad zvelebovat a záhy následovalo jeho překvapivé zdravotní pookřání a po něm třicet let excísařova života, velice užitečného pro stav Pražského hradu. Na tehdejší dobu se dožil neočekávaně vysokého věku 82 let.

Působení síly Hradu na hlavy vládců českého národa

Na lidi, kteří svou činnost pro národ a stát vykonávají neutrálně – ve stylu občas dobře, občas z nekompetentnosti chybně, nepůsobí vyzařování Hradu nijak výrazně. Dotyční jej nevnímají. Na lidi záporné, s těžkou zápornou karmou, působí tak, že aktivuje chod karmy a ničí je. Tak, jak to činí pyramidální energie. Nelze nevzpomenout, jak Pražským hradem doslova "proběhl" Adolf Hitler a nikdy se tam nevrátil. Necítil se tam dobře. A jak po "vyzkoušení si" svatováclavské koruny dopadl Reinhard Heydrich.

Ač si to lidé neuvědomují, působení Hradu na podvědomí a zdraví se plně týká i prezidentů. První prezident T. G. Masaryk byl zvolen v roce 1918, ale brzy (1921) se dostal do velmi špatného zdravotního stavu. Ač se to v té době z politických důvodů tajilo, byl jeho stav na umření. Ale pak došlo k překvapivému obratu. Já příčinu obratu vidím jako důsledek názorového vývoje prvního prezidenta. Po vzniku republiky se Tomáš Masaryk vrátil do republiky s velmi protikatolickou náladou (tu měl od předválečného "procesu katechetského"). Ale vyzařující místo mu pomohlo pochopit, že český antikatolicizmus je objektivně nespravedlivý. Západní křesťanství je nepochybně jednou ze dvou součástí duchovní výbavy českého národa. Druhou polovinou je v našem národě silně zakotvené "hledačství pravdy". To se v toku dějin vyjevovalo celých tisíc let. Nejprve ve formě opravdovosti jednoduchého křesťanství (sv. Václav, sv. Prokop, sv. Anežka), později jako reformační úsilí, revizionizmus kde čeho, "kacířství" ve všem. Prezident Masaryk byl typickým představitelem tohoto druhého českého myšlenkového proudu. K tomu byl však také schopný a realistický politik, proto včas pochopil i druhou část pravdy, oprávněné místo českého konzervativního katolicizmu v životě národa. A akceptoval prvorepublikové katolíky natolik, že je nakonec měl v každé prvorepublikové vládě. Teprve tímto zmírněním protikatolického postoje se stal skutečným spojovatelem veřejného života, stimulujícím duchovní jádro národa k charakteru, k objektivitě. Oprávněně se stal národním vůdcem. Jeho kladné působení na národ v roli prezidenta se projevilo ve formě obnovení tělesné kondice neboli zázračným uzdravením. Jinak tomu bylo u Edvarda Beneše. Ten, jako zdatný pragmatik i intrikán evropské politiky, "vyčítal" Masarykovi nadměrnou náboženskost a duchovnost. A také proto se na Hradě moc "neohřál". Podle toho, jak já to vnímám, právě v důsledku nedostatečné duchovnosti ztratil telepatické napojení na duchovní vedení národa (strážce Hradu). Tím neinicioval intuici, tolik nutnou pro průchod složitými dějinnými procesy. Intuici neosvědčil ani v létech 1935 až 1938, ani v létech 1945 až 1948. Stal se nevědomým poskokem a pikolíkem nejprve Francie, pak Stalina. Po válce, s příchodem na Hrad, se jeho zdravotní stav začal hroutit. Přežívání mu umožňovala už jen vila v Sezimově Ústí.

Komunistická éra

Éra pobytu na Hradě prezidentů zcela neduchovních, faktických zrádců národa, i když neúmyslných (do nehodné pozice dotlačených ruskými bolševiky – Gottwald, Zápotocký) trvala ze "zdravotních důvodů" vždy jen 4 roky. Po nich nastoupil do funkce hlavy státu a stal se na 11 let obyvatelem Hradu "ambivalentní" Antonín Novotný. Proč tam vydržel tak dlouho? Protože je vlastně historicky nedoceněnou osobností. Za jeho vlády se stával "socializmus" snesitelnějším, pod jeho vedením se zrodila "zlatá šedesátá" léta. V rámci svých pravomocí a mezinárodních možností vynakládal maximální dobrou vůli pro blaho lidu a státu. Asi jako v Maďarsku János Kádár. Proto byl "zářením Hradu" tolerován.

Po Antonínu Novotném se hlavou státu a obyvatelem Hradu stal generál Ludvík Svoboda. Z počátku svého působení ve funkci otupil jak ostří sovětské okupace, tak řádění protinárodních zločinců neboli "normalizátorů". Po několika létech ale začal akceptovat "genocidu" zbytků duchovního jádra českého národa, prováděnou pomocí čistek "normalizátory". A také se to projevilo! Zdravotně se zhroutil. Když se po abdikaci z funkce prezidenta vzdálil z Hradu, překvapivě se v Kroměříži zdravotně zotavil. Po jeho abdikaci v roce 1975 nastoupil do funkce prezidenta Gustav Husák. I on se v daných okolnostech faktické ztráty státní suverenity stal dalším "otupovačem" kádrovacích aktivit politických zločinců typu "Indra, Kolder, Bilak¨". Duchovnímu "vyzařování" Hradu se zřejmě jevil jako v rámci možností "alespoň nadměrně neškodící". Ne tak jeho manželka.

Václav Havel nesplnil očekávání Ducha národa

Po společenském převratu v roce 1989 nastoupil v plné síle a za velkého očekávání všeho národa (i sil Hradu) Václav Havel. Jenže popřevratovými zákulisními ději se naděje na novou vzestupnou éru národního duchovního života pomalu rozplývaly. Místo všeobecného duchovního a společenského rozmachu, jemuž uvolnila cestu relativní politická svoboda, nastal úpadek myšlení jak vědomostní a kulturní elity, tak hlavní masy národa. Veřejný a kulturní život upadl do atmosféry bezzábranového ateizmu, do uctívání peněz jako boha a bezhraničně pojaté svobody jednotlivce. Přízrakem a odrazem doby se staly americké filmy v TV, jejichž jediným dějem je násilí a sex. Pocítění pádu společenského života se v národě projevilo jako tzv. blbá nálada. Její příčinou není (zatím) materiální strádání. V důsledku duchovního vyprázdnění kulturní elity vymizela produkce výrazných uměleckých děl od filmů, seriálů, soch, obrazů až po knihy. Když se podíváme do psychosomatických příruček, třeba do Dahlkeho: "Nemoc jako řeč duše", najdeme tam nemoc plic jako jedincem chybně pojatou svobodu a rakovinu jako extrémní egocentrizmus v pojetí života. Nemoc tlustého střeva je viděna jako psychosomatický následek vadně žitého nevědomí, vadných snů. Václav Havel jako hlava státu a národa, neučinil v době, kdy měl veškerou moc i zdraví, nic proti úpadku duchovního a společenského života v Česku. Snažil se hlavně zavděčit v zahraničí. Právě z tohoto aspektu se zřejmě odvinul pád jeho zdravotního stavu ve výše zmíněných syndromech. Nebyla oprava směrování společenského života národa, nemohla mu ve zmíněných syndromech pomoci ani excelentní lékařská péče.

Václav Klaus – ustrnulý duch

Po Václavu Havlovi vstoupil v nejlepší sportovní kondici do "zóny vyzařování Hradu" Václav Klaus. Po nějaké době se začaly projevovat potíže s kyčelními klouby, které vyústily v jejich náhradu. V psychosomatických knihách se o tomto syndromu dočteme, že rozpad kyčelních kloubů souvisí s nedokonalou činností jater, ta se světonázorem. Projeví-li se jaterní (světonázorová) slabost na kyčelních kloubech, řečí psychosomatiky to znamená, že dotyčný je "sedící" neboli ve svých názorech ustrnulý duch. Místo názorového vývoje, kterým jsme vůči Stvořiteli z vděčnosti za život povinni všichni, se nemocní s kyčelními klouby "zasekli" ve svých "pravdách". Václav Klaus nebyl desetiletým pobytem na Hradě více zdravotně postižen. Z toho lze zpětně usoudit, že ve funkci prezidenta v rámci možností hájil alespoň základní zájmy národa a státu. "Vibrace Hradu" mu proto "připomenuly" jen strnulost názorů, ale jinak zásadně neublížily. Z toho bych usuzoval, že přes současné kritické hodnocení jeho prezidentské éry davem, vyzní celkově působení Václava Klause na Hradě "neutrálně".

Prezidentské volby 2013

V letošním roce byl všeobecnou volbou do funkce prezidenta uveden Miloš Zeman. Jako vhodného kandidáta na prezidenta jsem jeho osobnost již před několika léty v článku Phoenixu avizoval. Podle mého pozorování politické scény má předpoklady stát se nejlepším prezidentem od doby T. G. Masaryka. Také velmi dobře začal, modlitbou. Je na něm vidět a cítit, že je nepochybně veden nejlepšími úmysly. Jenže na druhé straně jde také o "duchovní", tj. intuitivní kompetentnost. Zatím se zdá, že předchozí pobyt na Vysočině mu umožnil objevit pokoru jako základní předpoklad pro indukci intuice (pokora je: Vím, že nic nevím). V předchozí politické éře Miloš Zeman pokorou rozhodně "netrpěl". V nastupující společenské a civilizační duchovní krizi se ukáže, jestli míra jeho duchovního probuzení bude na valící se události stačit. Poznáme to v první řadě na vývoji prezidentova zdraví. S nástupem do funkce prezidenta se z tělesně osvěživé vibrace přírody přesunul do vlivu Hradu, zvýrazňujícího klady i zápory "vibrací" Hradu, a to ať na působení místa věří, nebo ne. Podle mne obsahuje "působení Hradu" skrze vnitřní hlas i jemné "nápovědy správných postojů" od duchovního vedení národa. Budeme určitě svědky, že nehledě na Churchillovskou dietu (kouření, alkohol), bude-li nový prezident národu a státu prospívat, jeho zdravotní stav se spíše zlepší. Jestli se způsobem výkonu funkce nepostaví všeobecnému civilizačnímu úpadku, vývoj jeho zdravotních potíží bude v krátké době akcelerovat.

Miloš Zeman je nyní ve funkci postaven před nutnost rozhodování, pro řadového člověka nepředstavitelného množství věcných a personálních dilemat. Krátkodobá dilemata, zejména vnitrostátní, jsou řešitelná rozumem, empatií a politickou zkušeností. Při inteligenci a dobré vůli nového prezidenta bych o jejich zvládnutí nepochyboval. Jenže do změti "provozního" rozhodování jsou vklíněna témata, která mají dlouhodobý dopad a teprve čas je vyjeví jako klíčová. Intuitivně vycítěná správná řešení směrují stát a národ k ústupu společenské krize. Špatné přístupy funkcionářů státu krizi dále vyhrocují. Krize ovšem není jen náš problém. Ať to média přiznávají nebo ne, je realitou celého západního civilizačního okruhu. A není rozumově zvládnutelná (!), protože je "víceúrovňová" a vědecké výstupy poradců si nutně protiřečí. Správně vyvážený postoj může prezident vycítit jen intuitivně.

V současné situaci našeho národa vidím tři okruhy problémů:

• Prvním je vybalancovávání správného vztahu lidí a státu k přírodě, k životnímu prostředí, k zdravému zemědělství a v organizaci "krajinotvorby". V těchto oblastech sice působí mnoho organizací oficiálních, vědeckých i z popudu lidí vzniklých, ale jejich činnost se mnohdy jeví jako nekvalifikovaná a nákladům neodpovídající. Mnozí lidé si myslí, že ve výše zmíněných oblastech vyvolávají zmatek a škody nekvalifikovaní nadšenci. Jenže mezi nimi se pohybují i jednotlivci psychicky vyvrácení. Ti si svým způsobem pojatou "ochranou přírody" léčí vlastní komplexy a právem je možné je označit za "ekoteroristy". Podle "Celestýnského proroctví" mezi nimi pozoruji tři typy "vysavačů vitální energie": "skuhral", "tazatel" a "agresor". Právě tyto typy psychopatů byli těmi, kteří blokováním dokončení dálnice do Drážďan sáli energii z lidí správy státu a z občanů obcí, kudy vedou objízdné trasy. Pseudoochránci přírody bývají také zneužíváni (v roli užitečných idiotů) lidmi se zájmy veskrze egoistickými. Ukázkovým příkladem bylo táhnoucí se blokování stavby obchvatu Plzně. Stáli za ním majitelé stavbou znehodnocovaných nemovitostí – oficiálně ovšem "ochránci přírody". Vedle "ekologů", kteří patří spíše mezi "pacienty doktora Chocholouška", se jako pseudoochránci přírody jeví i vysokoškolsky graduovaní "bádalíci". Jsou to úzce specifikovaní odborníci "na čolky" nebo na "emise oxidu uhličitého". Jejich neduchovnost (jednostrannost) a omezený typ vzdělání jim neumožňuje chápat priority v jejich celkovém dopadu na ekosystém. Pravidelností jejich posudků bývá pro názorovou "plochost" nadřazení podružného faktoru nad hlavní. V minulosti jsme si o tomto aspektu odbornosti vtipkovali otázkou: "Víš, jaký je rozdíl mezi odborníkem a specialistou? Odborník rozumí všemu, specialista ničemu!" Jsou-li takoví specialisté na ochranu přírody stavěni do funkcí, škody jimi způsobené jsou milionové. Z mnoha "ekologických zásahů" do staveb bych připomněl takřka panoptika hodný příběh ekology vynuceného podchodu pro medvědy pod silnicí v Beskydech! Za 15 let jím ještě neprošel žádný medvěd! Prezident bude muset často reagovat na nesprávně uplatňovanou "ochranu přírody", která ve skutečnosti diskredituje ochránce jako celek, šikanuje praktické zemědělce, chovatele a myslivce. O tom, co jsem v tomto směru za život viděl a zažil, možná napíši komedii (až aktéři vymřou). Už bych to udělal, ale podle reakcí naslouchajících mám obavu, že jejímu pravdivému obsahu by čtenáři nevěřili.
• Druhým dlouhodobým směrem působení státu, a tím prezidenta, je prosazování správných, tj. k přirozenosti směřujících občanských a mezilidských vztahů. Jejich přirozeným důsledkem je konstituování stabilizované neboli spokojené společnosti. Harmonizační působení na populaci mají ovšem "v popisu práce" všichni představitelé státní správy, justice, zaměstnanci školství a funkcionáři sdružení všeho typu. Bohužel se ale většinou řídí tvrzením tzv. liberálů. Podle přesvědčení liberálů a stoupenců volné ruky trhu je třeba ponechat vývoji společenských trendů zcela volné pole (nechat řádit ruku trhu ve všem). Jenže historie vzniku diktatur nás poučuje o tom, že za volností bez mezí převládne ve společnosti vždy moc mafiánů, tj. asociálů (lidí s "černou" nitkou, satanistů). Ti svým výkladem spravedlnosti přivodí takovou náladu v národě, že se začnou konstituovat destruktivní společenské proudy. Po vývoji v Rusku a Německu byla poslední ukázkou takového liberálního samovývoje naše privatizace. Jejím následkem se stala "tržní" i správa státu a justice, jak ji zažíváme. Současný stav úpadku národů a států Evropy vyjevil nutnost přitáhnout z duchovní dimenze vědeckými metodami podložené náboženství. Vlastně konstituovat vědu o objektivních duchovních zákonech pro jednotlivce i národy. Takového náboženství, které bude schopno zformulovat lidi k schopnosti žít kvalitativně vyšší mezilidské a mezivrstevní vztahy. Náboženský úpadek pozorujeme v Evropě již 100 let. Stará forma křesťanství v Evropě umírá podle Ježíšova podobenství o soli, která přestala solit. Tato smrt náboženství neboli starého pojetí člověka a věčnosti je pravou příčinou krize západní civilizace. Fakticky žitý ateizmus občanů, společenských věd a škol navodil konzumní krizi lidstva. Její důsledky hrozí přivodit nedozírné následky pro přežití lidstva! Bez "nakmitání" vědomí lidí na nadčasovost (věčnost) nemá civilizace budoucnost. Bez vytěsnění neduchovního materialistického přístupu orgánů státní správy k lidem – občanům se právní a správní kvalita institucí nemůže prostoupit humanizmem a žitím vyšší spravedlnosti. Západní civilizace je urgentně povinna, z odpovědnosti vůči "Kantovu kategorickému imperativu" (neboli neviditelnému Stvořiteli), pracovat na posilování harmonizace vztahů mezi lidmi, vrstvami společnosti, na optimalizaci života rodin, na pozvedávání školní výchovy. Tohoto stavu bude ale možné dosáhnout jen změnou priorit společenského hodnocení člověka. Charakter člověka musí být v hodnocení veřejného mínění a kultury postaven nad inteligenci a zručnost. Kam zavádí západní civilizaci výchova velmi kvalifikovaných darebáků ve školách, to právě můžeme zažívat. Zvláště, jsou-li následně postaveni do funkcí. Prvním znakem změn v tomto směru bude diskreditace a následné odstranění současné "americké" pakultury násilí a sexu z kultury a společenského života. Přitom je třeba si uvědomit, že vyšší úroveň civilizace nemůže být konstituována na ničem jiném než na nehmotných principech typu láska, přátelství, lidský um, důvěra, právní a hmotná jistota, odpovědnost vedoucích všech úrovní, postup poznání, soucit, vnímání věčnosti, znovunalezení krásy atd. Celé "právo" a fungování justice musí být pojímáno jako ve hmotnosti uplatněná přirozená Spravedlnost, tj. slovně zformované vztahy mezi lidmi, které jsou Stvořitelem člověka očekávané. Tak nebude možné uskutečňovat výkon justice tím způsobem, že nezletilí bestiální vrazi (Krupka) pobíhají po státě nebo jsou "jménem humanity" vydržování po nějakých ústavech, miliardoví defraudanti pobíhají po riviérách a pouze diletanti typu tykadlového řidiče "sedí" ve vězení. Nebude možné pojímat výkon práva tak, aby jeho uplatňování proměňovalo původně neškodné lidi v šílence (způsobem výkonu exekucí), třeba jako Antonína Blažka ve Frenštátě. Nebude možné pokračování ve vypouštění takových zákonů jako třeba exekuční, nebo regulující "předváděcí akce", které prostřednictvím "lobovaných" poslanců formulují mafie. Také výklad zákonů lékařskou a farma lobby se nápadně podobá jejich byznysu, ne zájmu občanů. Tento rozpor mezi přirozeně cítěnou spravedlností a výkladem a uplatňováním práva celou justicí je vlastně hlavní příčinou současné "blbé nálady". Podle mne ale náprava není možná bez systémové změny způsobu správy států a změny společenské filosofie západních civilizací.
• Třetím dlouhodobým aspektem, který představitelé států (i prezident) musí postupně řešit, je nové pojetí mezistátních vztahů a vztahů mezi národy a národnostmi. Cítím, že nově bude nutno pojmout celé národní a světové dějiny. Nacionalistické rvačky a války, zejména v Evropě, musí být objeveny a vyloženy jako vyjevení novověké duchovní zaostalosti. Národnostní a náboženské války byly a jsou směšné a drasticky škodlivé! Jaké národy? Uveřejněte rozbor genofondu jednotlivých evropských národů a lidé poznají, že v důsledku předchozích migrací obyvatelstva je pojem národ jako kmenová jednotka iluzí. Genofond domnělých kmenů je takřka stejný. Obyvatelstvo Evropy se liší jen jazyky a místními společenskými zvyky a obyčeji. Jazykovou odlišnost vyřeší jednotný evropský dorozumívací jazyk (dříve to byla latina), při čemž rodný jazyk každému zůstane jako bonus, jako nářečí. Pro nás Čechy je nejdůležitější zejména nová kvalita empatie s Němci. Národní antagonizmy musí pomalu odumřít. Jako vzor pravých evropských vztahů bych uvedl národnostní vztahy v seriálu "Cirkus Humberto". Aby ale národní antagonizmy mohly "vyhnít", je nezbytný výklad českých (ale i německých a francouzských) dějin pojmout nikoliv nacionálně, ale duchovně. Současný výklad dějin všech evropských národů je jeden velký, vždy k momentální potřebě vládnoucí garnitury účelově vykonstruovaný, "balamutěnkov". Komu se zdá předchozí věta nadměrně tvrdá, ať si porovná to, co ve svém životě skutečně prožil s tím, co o tom čte ve "vědeckém" a mediálním podání. Včetně událostí roku 1945, 1948, 1968, 1989, způsobu provedení "privatizace", nemožnosti zabezpečení zdravotní a důchodové péče v budoucnosti. Největším příkladem pádu je srovnání "vědeckých" průzkumů a skutečných výsledků čehokoliv. Morálka tržní společnosti je: "Dejte mi milion a my ‚vědci‘ vám ty preference vyrobíme!" Rozdíl zažívaného a jako společensko-vědeckou realitu vykládaného musí soudnému člověku vyjevit míru manipulace, jíž je vystaven u nás i v EU.

Prezident sice není všemocný, ale zejména u nás je jeho postavení silné. Může klíčovým způsobem, zejména když se opře o veřejné mínění, ovlivnit směrování vývoje a společenské reformy k dobrému nebo špatnému. Tím nastavuje chod věcí budoucích v jejich lepší nebo horší rozuzlení. Přejme Miloši Zemanovi jako člověku otevření intuice, nutné pro správné rozhodování v dlouhodobých dilematech. Přejme mu pomoc neviditelných sil Hradu bez ohledu na to, zda na ně subjektivně věří. Otevřeností vůle vůči duchovnímu si otevře přísun sil pro tělo i pro duši z "vibrační" roviny duchovního vedení národa.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 07/2013.