Je možné napravit nedobrou úroveň našeho veřejného života? Je možné mít lepší politickou reprezentaci, takovou, která by pečovala o obecné dobro, pro niž by "dobro státu bylo nejvyšším zákonem"? Tak, jak nabádá nápis nad vchodem do poslanecké sněmovny ve Sněmovní ulici (Salus rei publicae suprema lex esto!)?

Jsem přesvědčen, že ano a cesta k tomu je v nás – v myšlenkovém a duchovním růstu dostatečného množství občanů. Ostatně věřím, že je to i v souladu se životním zaměřením čtenářů Phoenixu. Slýcháme o konci jedné a začátku nové éry vývoje lidstva. O transformaci psal na svém blogu Josef Staněk, kterého čtenáři Phoenixu velmi dobře znají. Václav Cílek o přechodu píše v souvislosti s globálními riziky, jako příkrou příjmovou nerovností a hrozícím nedostatkem vody (www.moa.zcu.cz/files/ Nectiny/archiv/materialy2012/VC_GlobRisc.pdf). Spolu s několika dalšími autory nedávno vydali knihu Tři svíce za budoucnost. Klíčem k nové éře je změna myšlení, taková, k níž vyzýval Ježíš. Evangelisté užili řecké slovo metanoia, přeměna ducha, pokání. Podle terminologie společenských věd potřebujeme ve veřejném životě změnu politické kultury, to jest změnu toho, co očekáváme od státu a od politiků, jak chápeme politický život v zemi a jak rozumíme své roli v něm. Jak si odpovíme na otázky: Očekáváme od státu, aby byl ochránce práva a spravedlnosti, a vyžadujeme to od jeho představitelů? Chápeme politický život jako arénu, kde můžeme legitimně prosazovat své představy o správě věcí veřejných? Odpovídáme-li ANO, pak bychom se měli snažit věcem veřejným porozumět, znát a dodržovat pravidla veřejného života a mít dostatek rozhodnosti, obětavosti a důslednosti a dalších potřebných charakterových vlastností. V dalším stadiu se musíme umět dohodnout s lidmi, vytvořit si spolupracovníky a spojence a zorganizovat se v politickou sílu. V řadě míst to dokázali (v Černošicích, v Semilech, viz www.vymentepolitiky.cz/). A v každém případě bychom měli veřejný a politický život sledovat, debatovat o něm, a uplatnit své názory ve volbách.

Spravedlivý řád

Napsal jsem o těchto věcech knížku (Svobodný řád, Úvod do umění si vládnout, nakl. Vyšehrad 2012). Jako dvě základní charakteristiky, které jsou rozhodující pro prosperitu země, vidím:

1. vládu pevného spravedlivého řádu
2. svobodu – úroveň občanských svobod Pro dobrý život lidí a prosperitu země jsou rozhodující. V knížce porovnávám různé státy z tohoto hlediska a ukazuji, že dlouhodobě nejvíce prosperují ty nejsvobodnější, s nejpevnějším spravedlivým řádem. Ano, svoboda a řád se nevylučují, naopak spravedlivý řád sice může omezit násilníky a podvodníky, ale ostatním svobodu umožňuje (zdá se, někteří zákonodárci to nechápou). Také ukazuji, jak státy spravedlivý řád vytváří a udržují. Při psaní jsem využíval své zkušenosti z mnohaletého života ve Velké Británii. Z některých se můžeme poučit. Uvedu jednu: Jakékoliv jednání více osob se řídí ustálenými pravidly jednacího řádu. Je ustaven předsedající, jehož úkolem je nestranně vést jednání tak, aby probíhalo hladce a bylo efektivní a všichni dostali férovou příležitost se vyjádřit. Uplatňuje pravidla volněji nebo přísněji podle okolností. Účastníci se ukázněně podřizují pokynům předsedajícího. Diskutuje se ad rem, nikoliv ad personam, tedy k věci, nikdy o zúčastněných osobách, a to i při nejtvrdším střetu názorů. Nevznáší se neprokázaná obvinění. Předkládaný návrh musí být "sekundován" – musí mít spolunavrhovatele; jinak se o něm nejedná. Pořadí projednávaných návrhů se řídí přesnými pravidly, která vylučují manipulaci jednání.

V Británii nemají tato pravidla v písemné formě, předávají se ve spolkovém životě – tradicí. Studenti se je učí v debatních společnostech a považují je za součást pravidel dobrého chování. Nikdo by si je nedovolil porušit, vyřadil by se tím ze společnosti. Jejich původním zdrojem je tradiční jednací řád britského parlamentu. Existuje však tištěná verze, kterou koncem 19. století napsal americký generál ve výslužbě, Henry Martyn Robert. Stále se v USA vydává pod titulem "Robert‘s Rules of Order". Je k dispozici český překlad, který v rámci projektu připravil IPEK, Institut pro ekonomickou a politickou kulturu. Zájemcům jej mohu poslat v elektronické formě, připravte se, budete překvapeni propracovaností až složitostí pravidel.

Velmi mne potěšilo, že mí přátelé, dobře známí čtenářům – Beata a Julius Patakyovi, na svých webových stránkách knížku doporučili "všem, kdo mají zájem o věci veřejné, zajímají se o politické dění a chtějí pochopit širší souvislosti" (www.patakyovi.cz/odkazy.php). Budu všem vděčen za kritiku a názory. Má adresa je Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2013.