Cisterciáské opatství ve Vyšším Brodě patří mezi dochovanými kláštery mezi nejkrásnější a nejautentičtější v českých zemích. Nelze opomíjet ani jeho hospodářský a strategický význam jako správního centra a jeho využitelnost k obranným účelům. Opatství ve Vyšším Brodě bylo založeno před 750 lety. Nebylo to náhodou. Založil jej rod Voků jako poděkování za zachránění jednoho z Voků před utonutím. Jeden z příslušníků rodu se měl při tonutí ve vlnách řeky obrátit k Panně Marii a za záchranu slíbil postavit na místě zachránění jí zasvěcený klášter.

V klášteře po mnoho let vznikaly liturgické rukopisy. Rychlý vývoj kláštera přerušily až husitské války. Klášter se však s pomocí rožmberské vojenské posádky ubránil. Od poloviny 15. století se klášteru dařilo konsolidovat duchovní život. V první polovině 19. století klášter proslavilo několik učenců. Za všechny jmenujme alespoň jednoho – Maxmiliána Millauera, rektora Karlovy univerzity. V roce 1902 se dělníci prokopali klenbou do hrobní komory a narazili na zdobené cínové rakve, z nichž jedna podle nápisu měla patřit Vokovi z Rožmberka. To bylo potvrzeno i později, v roce 2009, kamerovým systémem.

S rodem Voků je klášter svázán až do jeho konce. Je zde pochován i poslední Vok z Rožmberka, známý mecenáš a proutník Petr Vok, který zemřel v roce 1611. Je pohřben pod obrazem za červeným mramorem. Po roce 1989 byl klášter restituován původními majiteli včetně většiny klášterního mobiliáře.

Deskový oltář

Před kaplí je umístěn raně gotický ozdobný portál s motivem "Lišky na vinici". Nad sakristií se tyčí novogotická věž do výše 34 metrů z roku 1860. Známý je též deskový cyklus maleb Mistra vyšebrodského oltáře. Ten zachránil opat Tecelin Jaksch, po matce Čech, po otci Němec, který měl dobré vztahy s prezidentem Benešem. Před záborem Sudet, na podzim roku 1938, nechal odvést Vyšebrodský cyklus deskových oltářů do Prahy, díky čemuž je možno spatřit ho v Anežském klášteře v Praze. Na novogotickém oltáři je obraz Panny Marie, známý jako obraz Vyšebrodské madony. Je to kopie obrazu vzniklého v roce 1410, připisovaná českému malíři. Tolik o historických dějinách.

Při prohlídce nemůžete minout dveře, za kterými spatříte Křížovou chodbu. V roce 1945 byla plná uměleckých předmětů. Jak se tam dostaly? Jedni říkají, že byly určeny pro Hitlerem připravované muzeum světového umění v Linci a druzí říkají, že byly určeny pro samotného Hitlera. Umělecké památky se díky Američanům, v dubnu 1945, skutečně našly. Dokonce bylo zjištěno, díky německé důslednosti vše patřičně zaznamenat, že se nic neztratilo a vše bylo vráceno původním majitelům.

Dva konvoje pod symboly červeného kříže

Poledne osudového 9. dubna 1945: "Žádný separátní mír, ale bezpodmínečná kapitulace Německa". To byl výsledek tajných jednání, která ve Švýcarsku vedly Německo a USA. Pro Německo to znamenalo, že vše, co je cenné, se muselo skrýt.

Na začátku měsíce dubna se v bezprostřední blízkosti koncentračního tábora Buchenwald pohyboval automobilový konvoj Mezinárodního červeného kříže. Automobily měly na plachtách červený kříž a vepředu nápis Switzerland a švýcarskou poznávací značku. Konvoj jel pod taktovkou syna švýcarského prezidenta Musy. V konvoji byly potraviny, šaty a léky pro zajatce v táboře. Pomoc pro zajatce dohodl v tajných rozhovorech s viceprezidentem Švédského červeného kříže Folkem Bernadottem sám Reichsführer Heinrich Himmler.

V té době se v dané oblasti pohyboval ještě jeden konvoj, který měl na plachtách rovněž symboly červeného kříže, švýcarské poznávací značky a není vyloučeno, že měl na kapotách označení Switzerland. Symboly červeného kříže skýtaly dobrou ochranu před nízko letícími hloubkaři, kteří kontrolovali ze vzduchu velká území a především stříleli po všem, co se na silnici, vodě, nebo železnici pohnulo. Je překvapivé, že sám Hitler vydal rozkaz zakazující převážet kulturní památky pod maskou červeného kříže. Tento kategorický zákaz ještě jednou zopakoval dne 26. ledna 1945, ale jeho rozkaz nebyl dodržován především jednotkami SS.

Dne 9. dubna 1945 se na zámku Reinshardsbrunn ve středním Německu začalo "pakovat". To potvrdila i pokojská. Zmizet muselo vše, co před dvěma měsíci na zámek a do Zemského muzea ve Výmaru bylo dopraveno. Plukovník Popp na to měl prakticky jen dva dny, a sice 9. a 10. duben. Za několik hodin po jejich odjezdu dorazily na náměstí ve Výmaru tanky generála Georga S. Pattona.

Pan ředitel muzea ve Výmaru se vyjádřil, že bedny na počátku dubna odvezl s vozidly červeného kříže plukovník Albert Popp.

Jak se ale dostal důstojník německého letectva k nákladním vozům mezinárodního červeného kříže se švýcarskými poznávacími značkami? Jsou dvě možnosti. Buď mu někdo pomohl, anebo je prostě ukradl. Nesmíme zapomínat, že pan sturmbannführer – plukovník Albert Popp, byl důstojník pro zvláštní úkoly nebo ještě přesněji – důstojník určený pro tajné operace. A tam vždy platilo: pomoz si, jak můžeš, ale hlavně splň úkol.

Pan plukovník pracoval komplexně. Jedna ze "skládek" kulturního umění, které přišlo z východu, byla deponována nedaleko Drážďan, na zámku Wesenstein. Fronta se od východu blížila a sbírku bylo třeba přemístit. Kdo to zařídil? Plukovník Albert Popp. Skutečně, sbírka se později našla v klášteře Hohenfurt. Kde je ten klášter? V jižních Čechách, v místě Vyšší Brod. Poslední aktivita plukovníka Poppa se datuje k 25. dubnu 1945, kdy poslal do Berlína na říšské kancléřství objemnou a dobře zapečetěnou obálku. Jezdec na motocyklu se však do Berlína nedostal. V Berlíně už byla Rudá armáda. Navíc cesta stála život i jeho čtyřčlennou ochranku. A ještě něco… Vídeňská větev Rotschildů vlastnila sbírku několika tisíc kusů vzácných mincí, které byly po "zajištění" ve II. světové válce uschovány v klášteře ve Vyšším Brodě a byly určeny pro muzeum v Linci. Není znám důvod, ale v posledních dnech války byly od sbírky pro Linec odděleny, dopraveny pravděpodobně do Berchtesgadenu a od té doby se po sbírce vzácných mincí slehla zem.

Albert Popp se později objevil v americkém zajetí. Obálka však nalezena nebyla. Co bylo v zapečetěné obálce? Informace o přepravení sbírky? To mohl Popp udělat radio-depeší. Převezl plukovník Popp všechny umělecké předměty do kláštera ve Vyšším Brodě a uložil je všechny v Křížové chodbě? Nemohla být v obálce zpráva, kde jsou některé umělecké památky a mince uloženy? Příliš mnoho otázek, příliš málo odpovědí.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 05/2013.