První národní volby prezidenta jsou za námi, byly jaké byly, ale přesto jsme se my – Češi, o sobě něco důležitého dozvěděli. A sice to, že nejsme tak slepí, hloupí, omezení a jen konzumní, za jaké nás považuje naše vláda i okolní země, ale že naše jádro je poctivé, moudré, ušlechtilé a právě po takovém vůdci národa toužíme. Jen ještě na osobnost typu paní Táni Fišerové nedozrál čas, ještě musí svoji práci v Čechách udělat člověk Zemanova druhu (pozn. red.).

V předvečer zahájení druhého kola přímé volby našeho prezidenta můžeme konstatovat, že již byly vylity tuny špíny z obou znepřátelených stran, a kdo ještě zvládá pročítat všechny tyto zaručené informace bez újmy na své psychice, má můj hluboký obdiv. Až tento článek vyjde, bude již vše za námi a vášně se snad již uklidní. Bude čas zamyslet se nad tím, co se vlastně v naší zemi odehrálo. Dovolím si vyslovit svůj názor již teď, protože pro mne je tato, dle mého druhá část dobře známého sousloví chléb a hry, naprosto zbytečnou akcí, která nemůže mít na nic vliv.

Proběhnuvší první kolo volby lze z určitého pohledu chápat jako nevypsané referendum o případné touze našeho obyvatelstva k nastolení alespoň minimální změny v trendu současné hluboké krizi české společnosti. Odpověď vyznívá tak, že lidé žádnou změnu buď nechtějí, anebo tento chytrý tah našich zákonodárců ve stylu "kdo si hraje, nezlobí", bez problémů prokoukli a pojali volbu prezidenta jako lidovou taškařici a podle toho se i během předvolebního klání chovají. Druhá varianta by byla pro duševní zdraví nás všech zajisté příznivější, protože humor a veselí léčí. Přece mám ale jedno nepříjemné tušení, že vysvětlení je ještě zcela jiné. Nabízí se varianta, že jsme si již zvykli na mediální masáže tak, že je považujeme za popis reality. Přestože jsem o zbytečnosti volby prezidenta přesvědčený řadu měsíců, jediná kandidátka, která mohla představovat morální změnu na tomto postu, v prvním kole neuspěla. V tuto chvíli by se dalo očekávat, že vášně mezi jejími příznivci utichnou a stejně jak vyhlásila paní Fischerová, nebudou volit žádné zlo. Místo toho jsme však svědky ještě většího vzedmutí vášní u lidí, u kterých bychom toto neočekávali. Zdá se, že při volbě prezidenta přestávají platit některá zdánlivě pevná stanoviska lidí. Lidé z tzv. duchovní komunity si vyměňují e-maily, které jsou plné útoků na toho "druhého", tj. více zlého kandidáta, rozdělují své nedávné přátele na příznivce a odpůrce Losny či Mažňáka a podle toho je označují za dobré nebo špatné. Nejen pro mne je to trochu smutný pohled, protože dříve prezentované zásady ponechání svobodné volby svému bližnímu jsou ve všem popírány. Kvůli volbě postavy v čele našeho státu zapomínáme na slova moudrých o tom, že se nemáme rozdělovat, ale hledat cesty ke spolupráci či porozumění. A tak přichází na řadu další známé rčení "Rozděl a panuj" a můžeme třikrát hádat, kdo z toho těží.

Nejsou nepřátelé ...

Zapomínáme možná na to, že neexistují nepřátelé, my, a dokonce i dva kandidáti na prezidenta jsme všechno, nekonečná jednota. Tato prapůvodní jednota díky rozdělení umožnila v rámci svobodné vůle bytostí všechny možné projevy. Ty jsou vidět všude kolem nás a je jenom na nás, ke kterým se svými myšlenkami, slovy a činy přikloníme. Pokud se zamyslíme, můžeme zjistit, kdo nebo co roztáčí spirály negací ve všech oblastech naší existence. Je to ego, které má rádo staré věci, staré postupy a vždy se ujme moci nad naším veškerým konáním, když mu to jenom trochu povolíme. Třeba jenom tím, že reagujeme okamžitě bez toho, abychom se alespoň na malou chvíli zastavili a nechali přicházet možné způsoby řešení, které se nabídnou z oblasti jiné, než je hmotný svět. Když okamžitě realizujeme první řešení, které ego nabídne, nemůžeme již použít jiné, ke kterému nás za nějakou dobu může dovést naše intuice, cit či duchovní vedení. Logika mi říká, že když ponecháme nějakou dobu problém bez řešení, přichází více možností a my tak můžeme lépe vybrat tu správnou.

Jediné řešení – začít u sebe

Zážitky z posledních dní mne utvrzují v tom, že jsme ještě nedospěli k tomu, abychom mohli rázněji pohnout věci k lepšímu. Stále se spoléháme na to, že změnu za nás provede někdo nebo něco zvnějšku. Konec světa, megazemětřesení, transformace do vyšších dimenzí, mimozemšťané či nový prezident. Zamysleme se nad tím, zda vůbec osobu prezidenta k něčemu potřebujeme, jestli pouze nechceme na někoho opět přenést svoji odpovědnost se slovy: "Zde ti dávám svůj hlas, konej za mne dobro a mne ponechej v klidu a pokoji žít svůj život postaru". Pokud má být nějaká osoba postavena do čela našeho národa či státu, opravdu si myslíme, že si ji lze zvolit hlasováním? Myslím si, že je lepší připravit změnu "zdola" tak, abychom se vlastním přičiněním zasadili o nastolení mravní a co nejvíce spravedlivé společnosti.

Platí stokrát řečené – začít u sebe, pracovat na svých chybách, pomáhat druhým a nešířit zlo v žádné podobě. Nehledat třísky v oku bližního, a i když třísky přes svá břevna dobře vidíme, buďme za to vděční, ale příliš na ně neupozorňujme. Jsou to totiž povětšinou odrazy chyb našich, a tak bližním nositelům třísek alespoň v myšlenkách poděkujme za to, že je nám – nositelům břeven, pomáhají takto tiše a srozumitelně zrcadlit.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 03/2013.