Prvním hříchem proti Duchu bylo mínění Karla Schwarzenberga, že dnes by byli Edvard Beneš a Češi za vyhnání sudetských Němců pohnáni před soud v Haagu. To je samozřejmě pravda. Tou vadou myšlení – hříchem proti Duchu je projevená skutečnost, že Karel Schwarzenberg opomíjí evangelický princip, a sice že nelze oddělit jakýkoliv čin od okolností!

V lidové moudrosti se praví: Když dva dělají totéž, není to totéž. Dobové a okolnosti obecně totiž dávají stejnému konání jiné vyznění. V dikci stejné logiky, tak jako K. Schwarzenberg to říkají ostatně i neonacisté – že by totiž museli být pohnáni před dnešní mezinárodní soud i Churchill a "bombarďák" Harris, třeba za bombardování Drážďan. To se už ale nikdo veřejně říci neodváží, protože tito jsou představiteli silných. Na Čechy si ale "přesuny činů v čase" dovolují, protože si myslí, že jsou slabí – ale jen pro materialisty! A navíc takové přístupy nejsou dobrou politikou v době, kdy je v zájmu všech pozvolné srůstání evropských národů v jeden, ač rozdělený na národnosti. Udělat to v době, kdy dnes už by normálního Čecha ani nenapadlo vinit dnešní Němce z činů nacistů, byl však čin vyvolávající přízraky minulosti.

Pokusme se pohlédnout na tento aspekt myšlení z hlediska duchovních principů. Jejich největším učitelem je pro mne Ježíš Kristus. Celým evangeliem se jako červená nit vine odsuzování pokrytectví a farizejství, pro které je charakteristické ostentativní formální dodržování zákonů. Ježíš odsuzuje lpění na formulacích zákona za situací, kdy se formulovaný zákon vzhledem k anomálním okolnostem dostává do rozporu s jeho Duchem, tedy úmyslem zákonodárce. "Spravedlnost Boha Podstaty světa je Ježíšem zásadně nadřazována nad nutně slovně nedokonalou formulaci zákona!" Proto jsem jako Čech vlastně "husita", neboť Jan Hus, sice nedokonale, poukazoval církevníkům na rozpor mezi jejich slovy a činy. A ty špatné činy se ovšem opíraly o formální znění církevních zákonů, nikoliv o jejich ducha. Proto bych také chtěl mít na prezidentské vlajce původní: Pravda boží vítězí! – tedy ne pravda peněz a tisku, ale objektivní pravda.

Vina za válku

Vraťme se nyní zpět k výroku o sudetských Němcích. To úskočné od K. Schwarzenberga bylo to, že dal do souvislosti poválečné události se současným stavem věcí. Poválečný čin odsunu, vedený úsilím (i velmocí) ke stabilizaci států střední Evropy, vsazuje do jiných okolností současného sbližování národů. Vlastně dává české pojetí dějin na roveň pojetí nacistického! Sice ne přímo slovně, ale jaksi oklikou převádí na Čechy a Beneše vinu za válku. Nevyřčeno, ale Češi pořád ještě utlačují sudetské Němce neuznáním jejich neviny jako za republiky. Skoro v duchu sudetoněmeckého dějepisce Tomáše Krystlíka. Ten "hlubokomyslně" "nachází" Čechy jako původce všech potíží střední Evropy.

Před dalším líčením ožehavého tématu předesílám, že události z konce války si dobře pamatuji, mám část příbuzenstva německého a Němce a němčinu mám rád. Můj děda, zásluhou mého otce, klasického filologa, "odbojář", vytáhl z odsunového lágru a z odsunu německou část příbuzenstva. Navíc mám "papíry" na český "buržoazní nacionalizmus" z prověrek roku 1970, kdy jsem písemně a jediný na vysoké škole veterinární odmítl schválit "bratrskou pomoc" a měl jsem tu čest být vykádrován jako první. To předesílám proto, abych nemohl být ani "národovci", ani germanofily napaden pro kolaborantství komukoliv. Je také známo, že dlouhodobě odsuzuji chování české duchovní chátry (lidí bez jakékoliv etiky) vůči Němcům po válce (více v knize Falzifikace a falzifikátoři českých dějin, 4. dotisk Agape Brno). Dlouhodobě odsuzuji skutečně neodpustitelné chování "odbojářů" 9. května vůči všem Němcům bez rozdílu. Česká sebranka a darebáci se po skončení války vydali loupit a vraždit i zcela nevinné Němce. Někteří z těchto darebáků se neprávem zařazují do odbojářů. Vinou hlavní masy českého národa je jen to, že řádění duchovní chátry, vyhlašující se za Čechy, nezarazila. A popíši také podle pamětí mého otce z heydrichiády a totálního nasazení, proč tomu tak bylo. Vyprávěl, jak byl hned po nasazení varován, že s "říšskými" Němci se dá vyjít, že se chovají normálně, ale že si musí přísně hlídat, který z Němců je Sudeťák, protože tam jde při setkání s ním stále o krk. A neměl od té doby celý život rád němčinu, protože si ji citově spojoval s protektorátem. Já naopak ji mám rád, protože ji mám spojenu s TV komentáři " von Hugo Portisch" a se schopností exaktního definování jevů.

Příčina odsunu Němců

V souvislosti se sudetskými Němci se pokusím popsat příčinu jejich poválečného odsunu z neběžného úhlu pohledu. I ve Švýcarsku je většina občanů mluvící německy a proč se tito nepřidali k Hitlerovi? Protože se cítili být německy mluvícími Švýcary. Kdyby německy mluvící "bohémáci" nechtěli Mnichovem roztrhat historická, tedy z vůle boží vzniklá práva Koruny české a včlenit korunu do říše, byli by tu dosud. Mohli sice právem želet zaniklého mocnářství, kde byli mírně preferováni, přesto ale neměli německy mluvící "bohémáci" právo zradit odvěkou suverenitu země a po jejím ovládnutí neměli z česky mluvících "bohémáků" udělat podlidi, terorizovat je a indukovat tím v nich sžíravou nenávist. Jednou vzniklá nenávist je energie, která se v duchu Starého zákona neboli z přirozeného běhu věcí musí vybít (odvést do země) utrpením lidí. Jediné z náboženství, které dává návod, jak nenechávat vzniknout a jak neutralizovat již vzniklou energii nenávisti je původní nedeformované křesťanství. Proto jsem naprosto přesvědčen, že budoucí civilizace a Evropa bude řízena buď duchem obnoveného křesťanství, nebo se vše v ní zvrhne do všeobecné nacionalistické řeže fanatiků.

Druhý hřích – vysokoškolské školné

Druhým hříchem Karla Schwarzenberga proti Duchu ve volební kampani byla propagace školného na vysokých školách. Tento "plán na financování školství" je vůči Čechům skrytě genocidní. Česká vědomostní elita se již dvě století indukuje z chudých nadaných studentů – od buditelů přes Masaryka až konec konců po chudého nadaného Zemana. Tato stále z nižší střední třídy vznikající duchovní elita byla a je všemi totalitními režimy neustále decimována, nebo je oslabována přetahováním nadaných za lepším bydlem do ciziny. Proto je v životním zájmu českého národa, aby každý jeho nadaný student mohl studovat! Temnými duchy u moci a bohužel i prezidentským kandidátem nabízené vysokoškolské studium "na úvěr", tzn. za cenu zadlužení u bank (úžerníků) vede nutně k tomu, že až tito prodlužení absolventi dokončí studium místo založení rodiny a populace, začnou splácet úvěr. Navrhovatelé školného se nenápadným podlamováním počtu schopných v národě stávají vlastně protinárodními zločinci. Kdyby chtěl Karel Schwarzenberg opravdu pro náš národ něco udělat, mohl by, při svém majetku, založit nadaci pro nadané studenty, jako to v blahé paměti udělal Josef Hlávka.

Třetí hřích – odmítání vlastní odpovědnosti

Třetím hříchem Karla Schwarzenberga proti Duchu je odmítání nesení odpovědnosti za spoluúčast na vládě a obsazování ministerských křesel lidmi typu ministryně obrany Parkanové a Peak, S-kartou Drábkem, křečovité udržování TOPky u moci s pomocí takové poslanecké "elity" jako jsou Kočí, Škárka a přeběhlíci. Tito "politici" se již "schopnostmi" a charakterem začali vybarvovat jako slabší, než byli Jakeš a Bilak. A to je zlé! Pak se bez námahy a reklamy ujímá heslo: "Zlatí komunisti!" Má-li Karel Schwarzenberg opravdu "ducha knížete", měl už s tímto "pragmatizmem" praštit a ne strašit národ vládou komunistů, navíc dnes jediných nezkorumpovaných. Lidi nejsou až tak moc hloupí. Takové strašení by zabralo jen v situaci, kdyby v zemi a na hranicích stáli sovětské divize a v zemi 99 "Pragováků". Tedy i v tomto nevysloveném způsobu myšlení prezidentského kandidáta se vyjevuje ono první "nebrání okolnosti dějů" do jednoty s charakterem dějů samých. Komunizmus nehrozí! To jen současný duch konzumu, jako smyslu života, se rozkládá. Vymanit se z fascinace možnými granty by se měli i pražští producenti zábavy a hecu, neboť podcenili zdravý selský rozum lidu!

Ač si v podstatě samotného Karla Schwarzenberga vážím, volil jsem "Miloše", zřejmě na rozdíl od mnohých katolíků. Položil jsem si totiž otázku, jako ostatně činím vždy, když jsem na vážkách: Koho by v této konkrétní situaci a dilematu volil Ježíš Kristus? Agnostika Zemana nebo knížete katolíka? Nedospěl jsem k lepšímu závěru, než že "tak šedesát procent Miloše". Byl jsem překvapen, že tak volili i Češi jako celek. A já jsem proto po čase opět mohl být hrdý na to, že jsem Čech, neboť se ukázalo, že nejen duchovní jádro, ale i hlavní masa národa se nenechala zblbnout bezprecedentním vymýváním mozku médii nebo amerikanizovanými, po grantech prahnoucími "umělci". Za novináře, politizované umělce a mládež "trhovcově sexuálního" typu ala Issová-Mádl mi v kampani bylo stydno nejvíc.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 03/2013.