Je lépe být připraven na příležitost a nemít ji, než příležitost mít a nebýt na ni připraven. Whitney Young, Jr.

Les Brown je jedno z dvojčat, která maminka Brownová, pracující jako pomocná kuchyňská síla a hospodyně, adoptovala krátce po jejich narození. Sama žila v chudé miamské čtvrti.

Les byl ve škole hyperaktivní a neustále vyrušoval, a proto strávil celou základní školu ve vyrovnávací třídě. Po jejím ukončení si našel zaměstnání počištovače v Miami Beach. Ale v duchu snil o tom, že se stane diskžokejem.

Každou noc si bral do postele rádio a poslouchal, jak diskžokejům jede pusa. Ve svém maličkém pokoji s ošoupaným linem si vytvořil imaginární rozhlasové studio. Místo mikrofonu měl kartáč na vlasy a hbitě seznamoval imaginární posluchače s novými deskami.

Matka a bratr ho přes tenké stěny nemohli neslyšet a křičeli na něj, ať sklapne a jde už spát. Ale Les si jich nevšímal. Žil ve svém vlastním světě, kde se mu plnil jeho sen.

Jít za svým snem

Při sekání městských trávníků se Les jednoho dne o přestávce na oběd drze vydal do místní rozhlasové stanice. Šel přímo za ředitelem a řekl mu, že se chce stát diskžokejem. Ředitel se podíval na toho otrhaného mladíčka v montérkách a slaměném klobouku: "Už jste někdy pracoval v rádiu?" "Ne, pane, ještě nikdy," přiznal Les.

"V tom případě se obávám, že tu pro vás práci nemáme."

Les slušně poděkoval a odešel. Ředitel si myslel, že ho viděl naposled. Ale podcenil hloubku Lesova zápalu. Les měl totiž vyšší cíl než se jen stát diskžokejem. Chtěl své adoptivní matce, kterou měl moc rád, koupit dům a práce diskžokeje byla jen prvním krůčkem k naplnění snu.

Rodinné motto: "Nikdy se nevzdávat!"

Maminka Brownová Lese učila, aby se od svých snů nedal ničím odradit, takže si, nehledě na odmítnutí ředitelem, byl jistý, že místo v rádiu dostane.

Les se do rozhlasové stanice vracel denodenně po celý týden a ptal se, jestli se nenaskytlo nějaké volné místo. Až ho ředitel přijal jako poslíčka – zadarmo. Nejdřív Les nosil kávu a jídlo pro diskžokeje, kteří neměli čas se jít naobědvat nebo navečeřet. Projevoval o jejich práci tak nadšený zájem, že si získal jejich důvěru a začali ho ve svých cadillacích posílat pro slavné osobnosti jako Temptations, Dianu Rossovou a Supremes. Ani netušili, že Les nemá řidičský průkaz.

Les udělal v rádiu všechno, o co byl požádán – a ještě víc. Kdykoli měl čas, chodil se dívat na diskžokeje a sám se od nich naučil, jak zacházet s mixážním pultem. Kdykoli jen mohl, hned byl v nějakém studiu a dychtivě sledoval všechno, co se dalo, dokud mu někdo neřekl, ať si jde po svých. Pozdě večer si pak ve svém pokoji všechno zkoušel a připravoval se na příležitost, kterou už tušil velmi blízko.

Stalo se to v sobotu odpoledne. Les byl v rádiu, když se diskžokej, který si říkal Rock, opil při vysílání. Les byl v celé budově sám a věděl, že si Rock připravuje pěkný malér. Byl mu pořád nablízku. Číhal u Rockovy kabiny a přecházel neustále kolem. V duchu si říkal: "Jen si dej, Rocku, pij dál." Les byl hladový a připravený. Běžel by Rockovi pro další drink, kdyby ho byl o to požádal. Zazvonil telefon a Les ho zvedl. Byl to ředitel, jak Les předpokládal.

"Lesi, tady je Klein."

"Ano, já vím," odpověděl Les.

"Lesi, Rock už ten program asi nedotáhne do konce." "Já vím, pane Kleine."

"Mohl bys obvolat ostatní diskžokeje, aby za něj někdo zaskočil?"

"Ale jistě, hned se do toho dám."

Když však zavěsil sluchátko, řekl si: "To bych musel být blázen."

Les sice číslo vytočil, ale nevolal žádnému diskžokejovi: nejdřív zavolal matce a potom své dívce. "Jděte všichni na verandu a zesilte si rádio, protože teď budu mluvit já!"

Počkal asi čtvrt hodiny a zatelefonoval zpět generálnímu řediteli. "Pane Kleine, nemůžu nikoho sehnat."

Pan Klein se zeptal: "Víte, jak se zachází s mixážním pultem?"

"Ano, vím," odpověděl Les.

Trpělivost růže přináší

Les jako střela vběhl do kabiny, opatrně odsunul Rocka stranou a posadil se k otočnému stolu. Dychtivě zmáčkl vypínač mikrofonu a prohlásil: "Dávejte všichni pozor, u mikrofonu je Les Brown, co pouští jen báječnou muziku. Nikdo přede mnou se mi nevyrovnal a ani nevyrovná. Jsem jediný a jedinečný, bez závazků a mám rád slečny. Přináším vám dokonalou muziku a slibuju vám, že budu váš miláček a jiného už nebudete chtít."

Les díky svému výkonu prorazil. Získal si posluchače i generálního ředitele. Tímto osudovým dnem začala Lesova kariéra v rádiu, politice, veřejných projevech a televizi.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 01/2013.