Pořád nevím, kde. Okolo? Ve mně? V povětří? Nevidím nic, co by se vymykalo běžnému nepořádku, hádkám, katastrofám… Vše ve mně i kolem mne je jen kontinuální sklízení minulého a tvoření následků do budoucnosti, kterých nás nikdo nezprostí. Někteří se cítí být pronásledováni jakýmsi bičem roku 2012. Jenže to je normální karmické dění.

V posledních desetiletích se stupňuje zlo (je hlučné a dobře viditelné), ale i dobro (je tišší a novináře ani televizáky moc nezajímá). Přičítat dnešní zlo roku 2012? To si toho někteří jen víc všímají a připisují to něčemu tajemnému. Platí tu konfirmační zkreslení. Co to je? V řadě věcí míváme zkreslení, která nás udržují ve víře či naopak v odporu k tomu či onomu. Hledáme jen to, co naše domněnky potvrzuje. Uplatňujeme to v osobním životě, v náhledech na politiku, na zaměstnání, na blízké lidi, duchovní cestu atd. Nekorigujeme své mínění plně podle reality. Nazývá se to "syndromem dodávky na rohu". Zdá se nám třeba, že kdykoliv jedeme kolem jednoho rohu, stojí tam dodávka, což je podezřelé. Vysvětlení? Situace, kdy tam dodávka není, a takové jsou častější, neregistrujeme. I mezi událostmi hledáme ty, co s naším názorem ladí, ne ty, které ho vyvracejí. Podvědomě to kumulujeme a říkáme si: "Ha! Další důkaz, že mám pravdu!" Konfirmační zkreslení je zrádné i proto, že nás nechá mýlit se sebevědomě. Tvoří podstatu mnoha fám, pověr, sporů, představ, hnutí, protestů, konspiračních teorií o spiknutí, bezvýchodných situací v debatě. Cídtíme se pevní v kramflecích a netušíme, že máme děravé papuče.

Posvátná "13" starých Mayů

Nechci ale varování znevažovat. Kumuluje se toho letos dost: zatmění Slunce a významná kosmická událost: tranzit Venuše přes Slunce proběhl v červnu, pouhých dvě stě dní před koncem mayského kalendáře. Ten byl vypočítán na 13 tzv. ér, čítajících asi čtyři sta let. Třináctka byla posvátné číslo Mayů a někde výpočty ukončit museli, tedy po 13 érách. Venuši měli v centru pozornosti. Podle ní osívali, stavěli apod. Proto považovali její přechod přes "tvář" Slunce za významný. Pro nynější rok předpovídali změny i proto, že Země, Slunce a "černá díra" v naší galaxii bude v jedné přímce. Nastane to právě o zimním slunovratu. Slunce by tedy, vzhledem k naší galaxii, mělo zdánlivě "vyjít" v jejím temném středu. Před třinácti tisíci lety Slunce takto "vyšlo" o letním slunovratu. Připisují se tomu různé změny, např. vyhynutí mnoha druhů živočichů. Pro někoho je pravděpodobné, že energie, procházející po třinácti tisíci letech naší galaxií, způsobuje něco významného. Ale jak víme, že jakási černá díra je negativní? Jen kvůli slovu černá, kterému připisujeme zápor? Co když je tam jen "kus" nirvánického, neprojeveného Bytí? Prostě tam nic nesvítí.

Osudové změny závisí na jednotlivých národech a kulturách

Porozhlédněme se šíře. Z kosmických vlivů působí v lidech každé společnosti (civilizace) především ty, se kterými počítají, pracují s nimi, které jim prosákly do niter. Odtud se pak aktivizovala jejich reagenční schopnost na tyto vlivy. Jsou na ně niterně vyladěni. Příkladně pro Egypťany byly důležité jiné nebeské úkazy, konstelace a časová údobí, a dálo se jim podle směru jejich pozornosti. Tak i na rozhraní mayských ér se Mayům skutečně dály významné změny. Tyto poznatky vyplynuly z lůna jejich kultury, z jejich národních osudů. Pak to byla jejich interpretace událostí a vztahů mezi kosmickými tělesy. Mayské dělení času na éry nesdíleli (ani neznali) Indové, Peršané, Řekové ani nikdo jiný a změny při přechodu ér se jim nedály. Jistě, že kosmická tělesa i povaha vztahů mezi nimi se nemění. Může se ale měnit subjektivní lidská akcentace toho či onoho nebeského jevu i reagence na to či ono. To vše vždy působí v rámci stávajícího mentálního uzpůsobení lidstva.

Od dob Mayů se lidstvo změnilo a jeho karma se trvale mění a vyvíjí

Od dob Mayů se lidstvo změnilo. Vyzrálo jak k vyššímu zlu, tak i k dalším stupňům poznávání božího Řádu a boží Milosti, a proto na lidstvo působí jiné druhy událostí, i těch katastrofických. Vidíme je kolem sebe. Roste v posledních staletích i vliv tzv. kontrolních planet, tedy těch za Saturnem. S těmi Mayové nepočítali. Jistě, další změny klimatu, hynutí živočišných druhů, války atd. bude pak možné připisovat kosmickému dění roku 2012 (a kdyby tání ledovců či tsunami a záplavy trošičku počkaly, určitě by se i to připsalo následkům roku 2012). Mějme ale na paměti to nejpodstatnější: Karma jedinců i lidstva se trvale mění a vyvíjí. Spolehlivě lze říci jen to, že nás nikdo jiný naší karmy zázračně nezbaví (naše zrání a nabývání zkušeností nelze totiž ničím nahradit), a i naopak – nestihne nás nic, co v karmě nemáme. Jistě že karma se někdy vybíjí rychleji, někdy pomaleji, urychlují ji příkladně i komety, ale i to je řízeno příslušnými božskými hierarchiemi.

Jinak řečeno: Nic není odnikud zvenčí nalinýrováno ani nemůže být změněno, cesta se skládá ze zkoušek a křižovatek. Samozřejmě že existují i astrologické vlivy, každý rok či období se liší od jiných, někdy to vypadá "nahnutě", ale tyto vlivy fungují zase jen v rámci karmy, nikdy mimo něj. Buď je naše osobní karma připustí a naleznou v nás otevřeno, nebo ne. Totéž s karmou národa i lidstva.

Podle některých zdrojů přinese tento rok naopak jakési mávnutí proutkem, aby se svět polepšil. Ale – vezměme naše nectnosti. Kolik jsme toho za jednu inkarnaci na sobě zlepšili, kolik negací jsme si uvědomili a odstranili? Jsme-li soudní, vidíme, jak dlouhý bude muset být náš vývoj a kolik nám to vše dá ještě práce. A dění ve světě i u nás? Kolik je zločinců, násilníků, podvodníků, falešných proroků, samolibců atd. Sami si selským rozumem odhadněme, jaké moře běd, nezdarů, katastrof bude muset mnohé z nás postihnout, abychom sami ze svobodné vůle obrátili svůj vývoj k lepšímu, abychom pojali lásku k pravdě, k dobru, kráse. Obrácení je cenné a osudově zaznamenatelné, jen když je podložené samostatným rozhodnutím celé osobnosti. K vyšším stupňům si pod sebou musíme sami postavit schody, nikdo nás na ně nenaprogramuje.

Alarmisté a jejich arzenál katastrof

Alarmisté mají bohatý arzenál katastrof. Mezi největší poplachy církevní Evropy patřil rok 1000, měl nastat konec světa. Podle W. Millera měl nastat roku 1843, kdy měl znovu sestoupit na Zemi Ježíš Kristus. I himálajští guruové prý znali datum konce světa. Rekordmany jsou Jehovisti, předpověděli ho třináctkrát! Pamatujeme z 90. let senzace údajného dešifrování Nostradamova proroctví: 11. srpna 1999 měl dorazit při zatmění Slunce velký Král strachu. Nedorazil. Měla zmizet Kalifornie. Nezmizela. Měla být zalita mořem třetina souše. Taky nebyla. Podobně mylně byly "dešifrovány" některé části Véd i Bible.

Pamatuji šuškání o roku 1978, kdy měly být "všechny planety v jedné přímce", což mělo vychýlit zemskou osu (pokolikáté už!) a my jsme si proto měli "natlouct". Ovšem bylo to zjednodušení, planety byly od přímky odchýleny až 27 stupňů. Cosi podobného propuklo v polovině 90. let, pak v roce 1998, a když zas nic nebylo, tak "určitě" rok 2000. Na konec století prý předpovídalo konec světa fatimské proroctví, které Vatikán tajil. Vezmouli se v úvahu i předpovědi řady "lokálních proroků" a jejich stád, pak je zániků světa zhruba sto za století.

UFO-kontaktéři už léta předpovídají data zániku Země a evakuaci těch lepších lidí (to jsou oni a jejich ovečky) kosmickými flotilami na Plejády. Samozvaný Hospodinův "tiskový mluvčí" pastor Camping zase sliboval nanebevzetí věrných oveček na 21. května 2011. Nevěřící ničemové měli zhynout zemětřesením. Nezhynuli, ale Camping zůstal "optimistou"– konec světa není ztracen, datum posunul na říjen 2011 a zase nic. Snad později.

Zdroj takovýchto předpovědí – tenzfanatizované myšlenky

Myšlenky, které plynou z netrpělivé touhy, aby nastala "spravedlnost" podle mentální úrovně autora. Přání je u nich otcem myšlenky. Svou vůli autor podstrčí za boží vůli a hovoří božím jménem. Většinou je v pozadí megalomanská touha stát se zvěstovatelem, vůdcem, božím poslem… Někteří zájemci se ve své nudě rádi bojí a rádi to čtou.

Ale: Prozřetelnost do osudů lidstva nezasahuje. Bůh nám dal svobodnou vůli a zákon karmy. Svoboda je zprvu břemeno. Nese ovoce, ale ne hned. Rozhodující je naše touha po Bohu, láska k dobru (pro dobro samo, tedy ne jako prostředek k osobní spáse), láska k pravdě, snaha o sebepoznání, o zvládání vztahových situací i svých zlozvyků. Nejsme často místo lásky jen zahleděni do vlastní atrapy lásky, místo zbožnosti jen do své pózy zbožnosti, místo účelného výběru informací z touhy po pravdě jen do své vzdělanosti či neprověřených názorů? Pak přijdou okolnosti, kde naše láska selže, kde se projevíme sobecky, kde uvidíme, jak jsou naše znalosti na povrchu. Neprohání nás svět, ale následky naší nepoučitelnosti. A co s tím? Jsme obklopeni silovým vlnobitím úrovně, v níž žijeme. Tato úroveň nám přistrkuje i příležitosti či odezvy. Vždy se ale můžeme rozhodovat, zda čerpáme popudy z naslouchání svému svědomí a z poznaných duchovních pravd, nebo z úrovně okolního davu a jeho proudů skrytého zla. Předpoklad pro začátek i pokračování jakékoli cesty? Zkreslení se vyhněme naprostou nepředpojatostí. Neustále korigujme svá mínění. Ne ten, kdo se s přivřenýma očima nechává libě nést nepřezkoumanými podněty, ale ten, kdo se s očima široce otevřenýma dotýká nitra děl, nauk, událostí, jevů, řečí…, proniká krůček po krůčku k Pravdě zemské i duchovní a tím i k Bohu.

Předpovídání konce světa je projev ateismu a materialismu

Předpovídání konce světa je projev ateismu a materialismu – nedůvěry k Bohu, Jeho Lásce, k misi Kristově, zákonu spravedlnosti (karmy), kde nacházíme postupné vyrovnání, ne však šmahem celosvětové. Bůh by popřel Sám Sebe. Uvědomme si, že Kristus sám jako ztělesnění nejvyšší Lásky a přínosce další cesty vývoje věřil v dobrou budoucnost alespoň té části lidstva, která jednou projde Posledním soudem (bude to ovšem celé dlouhé období štěpení lidstva) a vrátí se zpět k Otci.

Bude zajímavé pozorovat, jak bude zdůvodněno, že konec světa nebude ani 21. 12. 2012. Tisíce lidí si na tu noc předplácejí místo u Stonehange, aby tam mohly "přivítat" svůj zánik. Co to s nimi asi udělá, až budou muset, oproti pohodlnému očekávání úniku do nevědomí, dál "táhnout svou káru"? To aby tam rovnou stály ambulance s psychiatry. A bude i zajímavé pozorovat zdůvodnění, že nenastala ani další propagovaná alternativa pro toto datum, totiž že má být lidstvo jako mávnutím proutku duchovnější. To už tu bylo několikrát slibováno, hlavně na rok 2000, jako výsledek údajného počátku vlády Vodnáře. Tedy – najednou všichni všem odpustíme, přestaneme válčit, hádat se, svádět, podvádět a rozvádět, přestaneme zabíjet zvířata, budeme se rádi dělit s miliardami chudých, ateisti prozřou, vězni budou propuštěni, protože se sami rázem polepší…? Dobro bude naprogramováno. Ó je, to bude nuda. Pak by musela být přepsána i Bible.

Katastrofické scénáře versus svobodná vůle člověka

Daly by se porovnávat mnohé katastrofické povyky s příčinností, se svobodnou vůlí člověka, s tím, že dobro má cenu jen tehdy, když je poctivě, trpělivě a samostatně vypracované, s možností a nutností poctivého vyrovnávání vztahových zauzlenin po řadu životů, s nabýváním lepších vlastností narážením na okolnosti, do kterých jsme posíláni, s rozplétáním karmy dlouhodobým poučováním se a zráním. Jen dobro vědomě vydobyté a zasloužené má hodnotu a může dále tvořit pro druhé. Dalo by se uvažovat i o trvalé Kristově misi: Jeho kosmická bytost sestoupila kdysi do zemských hlubin, aby se svým světovým Já spojila s lidskou duší. Přesněji – nabídla toto spojení. Tímto Já se můžeme nechávat prostupovat. Naše sebevýchova a plné uvědomování si svého jednání v terénu světa nám bude pomáhat, abychom s Kristovou pomocí vnášeli jas čistoty a vůle do všech záhybů svého myšlení a cítění i do svého okolí. V tom by nás "mezníkové" období jednoho roku nemohlo brzdit ani popohánět. Pro nás jako moderní Evropany může být zajímavější poznatek duchovní vědy o střídajících se zhruba třiapůlsetletých obdobích "vlády" sedmi archandělů, kteří inspirují mnohé v lidstvu. Roku 1879 nastala vláda archanděla Michaela – velikého přítele a inspirátora lidstva. Se "zánikem světa" se tu ovšem nesetkáme. Jediným skutečným mezníkem ve vývoji lidstva, centrální událostí zemského vývoje, byla mise Kristova – sestup božské síly Loga do zemské úrovně, jakožto nabídka boží Lásky. Na tom dosti.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 01/2013.