V minulém století jsme stačili vyprodukovat dvě světové války, několik hospodářských krizí, nahradili z lidského těla prakticky všechno mimo mozku, rozbili jsme atom, dostali se nejen na Měsíc, ale i do vesmíru. Technicky jsme se snažili, to se nám nedá odepřít. Pro 21. století zbývá snad už jen čtení myšlenek, stát se neviditelnými a přidejme ještě nesmrtelnost.

Čtení myšlenek

Přitažlivý fenomén přestává být varietní atrakcí, ale stává se zajímavým experimentem. Prakticky jde o využití principů magnetické rezonance nebo elektro - kardiografie při sledování procesů probíhajících při přemýšlení v lidském mozku. Z nich pak lze odvodit činnost mozku a zpracovat ji v přístroji, který je schopen uskutečnit miliony operací za vteřinu – v počítači. Firma Siemens se pokusila propojit mozek a počítač. Jedná se o propojení mozku a oční kamery, která sleduje a zaznamenává pohyby očí. Systém analyzuje "aktivované" části mozku zkoušeného člověka. Konkrétně: Zkoušený se soustředí na část monitoru, kamera zaznamená, kam se člověk přesně dívá. Předpokládejme, že zkoušený soustředí pohled na monitor, na ovládací tlačítko. Kamera zjistila, že se tak stalo. Zkoušený se soustředí na vnější příkaz, na stisknutí tlačítka. Oba vstupy se propojí, zkoušený stiskne tlačítko a systém indikuje aktivitu určité části mozku. Sledovat aktivitu mozku není vůbec jednoduché. Na hlavu zkoušeného se pro tento účel instaluje množství elektrod a pak už zbývá jen "porozumět" jednotlivým signálům mozku.

Pokrok pokračuje – není potřeba množství drátů, ale signál lze přenášet bezdrátově, vysílačkou.

Proč? Ovládání počítače myšlenkou je přece přitažlivá myšlenka. Z medicínského hlediska samozřejmě pro tělesně postižené. Zajistit ovládání počítačových funkcí myšlenkou je velmi přitažlivé. Snad pro úplnost – dnes již asi nepřekvapí, že mimo vědců má o takovou "komunikaci" zájem i herní průmysl. Atraktivní systém by se jistě uplatnil i v herních automatech.

Tvorba myšlenky

Magnetická rezonance přispívá k osvětlení, jak pracuje mozek při zpracování informace. V tomto případě se registruje především zvýšení mozkové aktivity. Jak? Aktivované neurony potřebují více kyslíku, a proto do aktivní oblasti proudí více krve. Zvýšená koncentrace krve bohaté na kyslík znamená změnu v signálu magnetického pole. Díky rozlišení okysličení krve v jednom milimetru krychlovém lze přesně určit aktivitu dané části mozku. Špičkovými přístroji je možno nejen ukázat aktivitu mozku, ale i tok informací, ke kterému dochází mezi mozkovými buňkami a očima. Zjistilo se, že mozku stačí 30 milisekund, čili asi 3 setiny vteřiny, aby zaznamenal informaci. V souladu s tím je mozek schopen zaznamenat 30 informací za vteřinu. Navíc bylo zjištěno, že mozek očím informaci vrací. Suma sumárum: Myšlenka se tvoří v mozku na základě vnějších podnětů a vnitřních zkušeností. Byli jsme tedy vyzbrojeni základními informacemi a teď k jádru věci – kardinální otázce: Lze číst cizí myšlenky?

Snahy porozumět funkci lidského mozku a vzniku myšlenky vyústily v hledání zařízení sledujícího činnost mozku. Nejznámější z těchto přístrojů je detektor lži. Ten ale nečte myšlenky, jen se snaží zjistit na základě předem stanovených zásad, zda zkoumaný lže, nebo ne. I detektor lži však lze oklamat. Proto také vyhodnocení na detektoru lži není u soudu průkazným materiálem. Přístroj na čtení myšlenek zatím neexistuje.

Japonci se snaží

Základní krok ke skutečnému čtení myšlenek se podařil Japoncům. Dokážou z mozkových procesů odvodit, na co se člověk dívá, tedy konstruovat obrazy. Zatím ovšem jen jako černobílé obrazy. Jako pokrok v porozumění dějů odehrávajících se v mozku se podařilo odečíst z mozku informaci rozlišující mezi dvěma možnostmi, prakticky ano – ne.

Neurofyzikové se chlubí metodou, která s 90 procentní úspěšností určí fotografie, na které se zkoumaná osoba dívala. Ovšem tak jednoduché to nebylo. Nejprve si zkoumaná osoba prohlédla 1750 snímků různých předmětů a scenérií a byla "prověřena" aktivita jejího mozku, aktivita neuronů ve zrakové části mozku. Na základě výsledků vědci pochopili, jak mozek reaguje na zrakové podněty, a dokázali určit 110 správných ze 120 prezentovaných předmětů. Pak se přistoupilo ke čtení obrazů, které zkoušená osoba neznala a mozek byl přesto schopen "sestavit" neznámý objekt a ten bylo možné určit. Vědci dokázali určit, jak bude mozek, jeho oblast pro vidění, reagovat na předměty, které zkoušená osoba neviděla. Z toho se odvozuje, že čtení myšlenek je principielně možné. Zdá se to skoro neuvěřitelné.

Co by mohlo čtení myšlenek znamenat? Odhalení atentátníků nebo potenciálních atentátníků na letištích. To by byl velký pokrok. V takovém případě by na výzkum finance jistě byly.

Dosažené úspěchy neznamenají, že byl vymyšlen "skener" na čtení myšlenek, zatím však nebylo čtení myšlenek vědecky prokázáno. Na cestě ke čtení myšlenek je ještě mnoho překážek, a proto vědci tuto oblast stále odkazují do oblasti snů a čtení myšlenek je stále doménou sci-fi.

Plášť neviditelnosti – reálně možný?

Světlo vstupuje do oka přes průhlednou krycí vrstvu zvanou rohovka a zornicí, otvorem v duhovce, dopadá na sítnici. Ta obsahuje miliony nervových buněk, které vnímají jas i barvu. Z buněk se světelný vjem dostává přes nervy do mozku.

Neviditelný plášť je "zařízení", díky němuž se pohádkové bytosti dokážou skrýt před nebezpečím nebo cestovat zcela inkognito. Jedná se o plášť, o kterém sní špioni i zloději. Princip by mohl být v podstatě stejný jako přenos, na jehož základě funguje fata morgana, kdy lze pozorovat obraz vzdáleného objektu zrcadlícího se ve vzduchu. Příčinou fata morgany je teplotní inverze, kdy teplota vzduchu s nadmořskou výškou neklesá, ale naopak stoupá. Vznikají stabilní vrstvy vzduchu s rozdílnými teplotami, a to vede podle zákonů fyziky k rozdílným lomům světla, tedy rozdílným odklonům světelných paprsků. Pozorovatel se pak domnívá, že má před sebou předmět, který je ve skutečnosti velmi vzdálený. Např.: na sluncem rozpálené silnici vidíme písečnou poušť nebo vodní plochu. Je to jen fikce. Ve skutečnosti je to získání obrazu pomocí odrazu teplotně rozdílných vrstev vzduchu.

Neviditelnost znamená vyvolat v podstatě děj na stejném principu, ale v opačném duchu. Najít látku, která v důsledku změny teploty způsobí různé odrazy světla. Dobře se hodí nanotruubičky.

Nanotrubičky jsou z uhlíku a lze je zahřát elektrickým proudem na vysokou teplotu. Trubička je dobrý vodič tepla, a proto teplota na jejím začátku a na konci je velmi rozdílná. Dopadající světelné paprsky se tedy z pohledu pozorovatele ohýbají, až zcela zmizí. Něco podobného je známo u letadel Stealth (Stealth aircraft) při sledování radarem. Zde se jedná o elektromagnetické vlny. Nezapomeňme, že světlo je v podstatě elektromagnetické vlnění. Taková podobnost dává naději na dosažení neviditelnosti.

Nejedná se o princip, na jehož základě nechávají zmizet předměty kouzelníci. U nich se jedná vlastně o zamaskování předmětu za použití černého materiálu nebo zrcadel k ošálení zraku pozorovatele. Čeho se snaží dosáhnout naše technika, příroda zná už dávno. Třeba chameleon, ten splyne s pozadím a umí to s různými barvami okolí. V našem případě jde o to – vytvořit kolem sledovaného předmětu obal, který světlo neodrazí, ale zdeformuje a paprsek předmět obteče a za předmětem se paprsek vrací do původního směru, podobně jako voda obteče kámen.

Možnosti využití "neviditelnosti" zavětřili i vojáci. Neviditelný tank! To by bylo bojové vozidlo snů generálů. Ovšem má to vadu na kráse – tank by sice nebyl vidět, ale nebylo by vidět ani z tanku.

O neviditelnost se pokusili v USA ve známém filadelfském experimentu. Tehdy měla zmizet celá loď a objevit se na místě velmi vzdáleném. Celý medializovaný experiment měl vadu na kráse – trik byl založen na tom, že loď by pro přemístění musela objet kolem poloviny USA, a to by trvalo dlouho. Nepříliš známou skutečností je, že mezi Filadelfií a Norfolkem, kam loď zmizela, existoval kanál, po kterém se loď přemístila. Ale o tom se u zastánců filadelfského experimentu nemluví. Nechtějí o tom ani slyšet.

Nelze zapomenout ani na Davida Copperfielda. Ten nechal zmizet Eifelovku i Orient Expres. Ovšem po mocí magie. On je o dvě třídy výš než kouzelníci na pódiu, kteří tahají králíky z klobouku. Copperfield je iluzionistická špička. Je potěšující, že hledání neviditelnosti má i vedlejší produkt, který umí bavit.

Touha po nesmrtelnosti

Máte-li pocit, že nemůžete v životě všechno stihnout, nezoufejte. Elixír mládí brzy koupíte v každém lepším obchodě. Bylo zjištěno, že takovým elixírem je červené víno. Důkazy jsou jasné. Francouzi, kteří pijí červené, se dožívají vyššího věku než seveřané. Ovšem vinaři sdělují, že to nemusí být červené, ale že i bílé víno z Moravy udělá stejnou službu. Nikde jsem se bohužel nedočetl definici střídmosti. Nikde se mi ani nepodařilo zjistit denní penzum pro nesmrtelnost.

Souhlasím s tím, že lidské tělo je energetický systém, který je schopen zdokonalování. Touha po nesmrtelnosti je dávná lidská touha. Před dvěma tisíci lety trval lidský život asi 30 let. V 18. století to bylo asi 45 let a dnes kolem 67 let. Za posledních 10 let jsme se dozvěděli o mozku více než za celá staletí předtím. Průměrná délka života se prodlužuje. O tom není sporu. Budeme měnit celé lidské orgány, které necháme vy pěstovat třeba z kmenových buněk. Dokážeme, že lidské tělo je biologický stroj, který má prostor pro zdokonalování. Ztráta elasticity pokožky stejně tak jako vrásky jsou dnes už opravitelné nedostatky. Život však znamená pamatovat si nové a nové zážitky. V tom je ten problém. Vyřešilo by to programování mozku, ale mozek není počítač. Mladý mozek má prostor k učení, starší mozek obvykle rezignuje. Je to velmi složitý systém a stárne rychle.

Lidstvo by mohlo dosáhnout věku až 200 let. Mozek je však ve 100 letech prakticky nepoužitelný.

I když udržíme funkci mozku, jeho paměť je omezená. Je velmi nízká a nízká je i logika, neboť jsou poškozené neurony.

Mimo to naše společnost, náš morální koncept, je vybudován na ohraničené délce života. Civilizovaná společnost je založena na výměně generací. Nesmrtelnost je ovšem lákavá budoucnost, ale zatím výsada bohů.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2012.