Většina pozorovatelů se shodne v tom, že stav poměrů v Evropě nápadně připomíná stav Římské říše před pádem. Roli nájezdníků vandalů ochotně převzali islámští přistěhovalci. Pád říše římské měl být dle materialistických historiků způsoben následky změny rozvodu pitné vody v Římě, když zde bylo "jako moderní" zavedeno olověné potrubí. Tím nenápadně narůstala chronická otrava obyvatel metropole olovem. A z téhož důvodu se velká část mužů měla stát fyzicky neschopnou vojenské služby. Biologickou terminologií vyjádřeno, Římané ztratili "sílu sboru samců k obraně teritoria".

Já osobně tuto uváděnou příčinu pádu antické civilizace vnímám jako příliš povrchní a poplatnou materialistickému pojetí dějů v lidské společnosti. Civilizace a státy vidím jako zevní manifestaci duchovních proudů a idejí, které nepozorovaně řídí myšlení hlavní masy jejich členů. Formulované a v praxi žité myšlenky a ideje jsou oněmi neviditelnými silami, které z masy lidí vytvářejí společenské vrstvy a proudy, jež následně formují tu kterou civilizaci. Čím dokonaleji se soubor v civilizaci vládnoucích idejí blíží záměru neboli vůli Stvořitele člověka, tím jsou civilizace jimi vytvořené pevnější, trvalejší a lépe se v nich lidem žije. Tisíc let trvající Římská říše podle mého názoru padla proto, že do původně biologicky přirozené správy státu bylo špatně implementováno křesťanství. V důsledku toho byla zdánlivou humanizací správa impéria oslabena a podlomena schopnost obrany jeho civilizačních hodnot vůči silovému tlaku barbarů. Přitom křesťanská evangelia se vůbec nezabývají zásadami správy státu, ale jsou cíleným poselstvím k usměrnění chování jednotlivce! Jejich zjevným nadčasovým záměrem je vytvořit – prostřednictvím žití evangelia jednotlivcem – vyšší obecnou úroveň duchovnosti civilizace. Povýšení obecné úrovně duchovnosti masy následně vytvoří takové společenské "klima", které jako svůj důsledek přinese lepší obecné poměry vládnutí, vlastně nastolí ono očekávané pozemské království boží (viz Masarykova myšlenka: "Teprve mravnější lidstvo je schopno vytvořit lepší společnost, skutečný socializmus."). Od tohoto společenského jevu je odvozeno lidové přísloví, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží.

Vysoké etické nároky

Správa produchovnělé civilizace však od členů její vládnoucí elity vyžaduje nejen vysoce položenou laťku etických pravidel a pocit hluboké osobní odpovědnosti za správnost každého rozhodnutí, ale i znalost vyšších, obecné veřejnosti skrytých zákonů vládnutí. Ty jsou řízeny jinou logikou, než je řízeno uvažování jednotlivce. Tato vyšší logika je daleko více postavena na nadčasovém a celostním pohledu na zdánlivě dočasné jevy, na dlouhodobých zájmech života národů, na schopnosti vyhodnocování statistických trendů. To ve vyšších civilizačních uspořádáních není jakákoliv vládnoucí elita schopna zvládnout bez intuitivního spojení s duchovní dimenzí, jak naznačuje název dokonalého pozemského státu "království boží". Jak protikladný je tomuto pojetí výrok typického ateistického politika současnosti M. Macka, že kdo jde do politiky s cílem práce pro veřejnost, patří na psychiatrii. Spravovat a bránit společenský celek uvnitř i navenek se na zemi nikdy neobejde bez použití síly, bez neubližování zlovolným odpůrcům. A v míře a přesnosti cílení síly státu je právě kámen úrazu, právě k tomu je nutně zapotřebí intuice. Použití síly je přípustné jen za okolností, kdy toto může vládu vykonávající jedinec zodpovědět tváří v tvář před září Nejjasnějšího. Jakékoliv zneužití státní moci, ke které se kdosi jakkoli dostal, tak jako formálního práva soudcem, je těžkou osobní karmou vládce a soudce jako jednotlivce. Jak může současné "tržní právo" vůbec uvažovat o možnosti mravné vlády, když ateisté, kteří stojí v čele tohoto systému, nevěří v objektivní existenci konečné spravedlnosti? Protože prý neexistuje Tvůrce vesmíru a člověka, tak prý každý má jen svou subjektivní spravedlnost, vymezenou vlastní silou. Právo lidí je v civilizaci, odpojené od vyššího principu, vyjadřováno jako rovné. Tak by měla být spravedlnost vraha a oběti stejná. Ale není. Prakticky je u nás právo vrahů a zlodějů větší, protože podle ateistického pojetí se prosadí ta "spravedlnost", která má více síly neboli peněz. A tu má zloděj a vrah, proto tak konali! Podle vládnoucího satanského materialistického pojetí světa neexistuje objektivně nic jiného než biologická síla džungle! Ti, kteří tomu věří, se budou divit!

Podlomená mužnost

Nácvik síly a ostražitosti je součástí přirozeného pudu sebezáchovy neboli součástí snahy o udržení existence jednotlivce i státních celků. Pud sebezáchovy je projevem úcty k božskému daru, jakým je možnost života v hmotné vibrační úrovni (na Zemi). V důsledku odvěké dělby společenských rolí mají obranu celku vždy "na starosti" muži, tedy sbor samců. Rozpad mužnosti samců jakékoliv civilizace, podle Abdrushina "převrácenectví", tedy předchází pádu státu a civilizace, která to připustí. Chce-li tedy jakákoliv civilizace existovat, musí cíleně pěstovat a udržovat funkce posilující mužnost samčí populace. Tlupy Vandalů na Řím útočících, Hitlerovými "idejemi" poblouzněné bandy, ani dnešní islámofašisté nemohli a nemohou být zastaveni bateriemi zženštilých metrosexuálů, falešných pacifistů a modlitebníků, psychicky degenerovaných "stoupenců lidských práv"! I tehdy bylo příčinou pádu antické civilizace podlomení mužnosti jejích mužů, vyvolané blahobytem (konzumem), pohodlnictvím (odstraněním tělesné námahy), potíráním "těla a tělesnosti", tehdy omylem propagované nesprávně interpretovaným křesťanstvím. Dnes podlamuje mužský prvek u nás oslabené právní postavení muže, špatně pojaté nenásilí, anarchisticky pojatá svoboda, drogy, zvrhlá sexualita, agresivní feminizmus, obecně rozvrácené právní vědomí. Biologickou terminologií, jako v antice náhle nejsou k dispozici dostatečně sebevědomí samci (muži), kteří by byli zejména psychicky schopni bránit teritorium vůči pohodlím a ideologií nezdegenerovaným nájezdníkům! Takže pokud se přístupy nezmění, pokud se nezmění duchovní klima, s evropskou civilizací se stane totéž, co s antickou. Změna musí začít obnovením žití duchovního rozměru člověka u mužů, tj. odstraněním výchovy z faktického ateizmu ve školách a na veřejnosti. Dále je nutné obnovit přítomnost vyššího principu v pojímání formálního práva. První jsou vždy práva Stvořitele člověka, neboli přirozenost, a až pak práva lidská! Absence duchovnosti u mužů, vzniklá ateistickou výchovou, a současné formální pojetí práva jsou tím, co rozmělňuje žití mužské role v rodině a ve společnosti. Může si někdo ze čtenářů představit, že by v islámské společnosti bylo bráněno otcům v rozhodujícím vlivu na vlastní děti, zejména na syny, jaké u nás prostřednictvím "práva" organizují feministky? Jaká je to u nás ta údajná rovnost pohlaví, když je sice ve vězení řada duchovně padlých otců, neplatičů alimentů, ale ani jedna matka, která činí překážky i v soudem ustanoveném styku otce s jeho vlastními dětmi? Považuje je v souladu s obecnou výchovou za své a otce dětí za jí uznatelný nebo neuznatelný faktor. Jasná absence vyššího principu v myšlení ateistky. Mohla by si to dovolit v konkurenční civilizaci islámu?

Absence vrozené autority

Současný chaos právnických paskvilů a obezliček, protože není opřen o vyšší princip, vytváří atmosféru, která znemožňuje vytvoření společenského klimatu pro vznik normální rodinné a rodové hierarchie. Muž je konečným vyzněním současného práva fakticky pojat jako bezpohlavní nádeník určený k produkci peněz na výchovu dětí. Nemá žádné právo na prosazení svého duchovního záměru či vize, nepovolíli mu to matka jeho dětí a stát prostřednictvím "školených" úředníků. Proč by za tohoto stavu věcí měla u mužů vznikat touha po dětech? Proč by tito bezduší nádeníci měli bránit takový stav poměrů? Muž má "právo" ženu a děti pouze živit, pracovat na ně, nechat je dělat, co chtějí. Děti do 15 let mohou podle našeho "práva" otce a matku beztrestně zabít! Duchovně rozvratné živly nyní usilují o to, aby bylo pro rodiče trestné tělesně potrestat vlastní děti. To by si mohli zkusit navrhnout v konkurenční islámské civilizaci, kde nad lidskými právy v pojetí anarchistů jsou příkazy Stvořitele. Ten podřízenost otci a matce jasně deklaruje v přikázání. Což tito anarchisti nikdy neviděli, jak v přírodě zvířecí rodiče dirigují, i tělesně, svá mláďata? To naše pojetí veřejného života a ateistický právní systém činí z bývalých sebevědomých zakladatelů rodů, šlechticů, vojáků, řemeslníků, sedláků součástky bezduchého davu, dobré tak na vykonávání nařízení. Vzorovou "šlechtou" dnešní elity společnosti, jak ji jako vzory vidíme na titulních stranách tisku, nejsou nositelé nadčasových (duchovních) zásad, zásluh o celek či rod, ti, kteří charakter prokázali, či budovatelé a objevitelé, ale úspěšní "hráči" s penězi a firmami, herci charakterů a objevitelů, bezúčelní svalovci (sportovci). Podle předváděné síly charakteru by jim příslušely leda tak tituly rodu Padavů z Voňavkova a Příušnic. Současná pseudoelita se nebojí ztráty cti, ale pouze ztráty peněz, popularity a pak už jen bolesti a smrti. Následkem žité absence duchovnosti (ateizmu) ve společnosti a tím faktoru, který osobnostně formuluje mužství, je ztráta nadčasového pojímání života. Nadčasové pojetí života je přitom podstatou šlechtictví, rodové hrdosti, otcovské hrdosti. Je vytvářeno jen ideály, nikoliv penězi a způsobem života ze dne na den. Jen úsilí k uskutečňování ideálů utváří charakter a tím i muže!

Užitečná dualita

Celá podstata věčného problému soužití a vzájemného ovlivňování dvou odlišných bytostí, muže a ženy, není v jejich "zestejnění", ale právě v plném rozvinutí odlišností. Obě varianty lidské bytosti jsou jen právně rovnocenné, ale nikoliv stejně disponované k různým aspektům života. Muž je lépe disponován k přijetí vyzařování z "otce vesmíru" hlavou, tj. k duchovnosti, k abstrakci, k logice, k síle, aktivitě obecně. Přijme jen náboženství logické. Žena je lépe disponována k přijetí energie duchovnosti srdcem, k citovosti, k přejímání přírodních sil, vitality. Je tedy intuitivní a "jasnocitná", její náboženství je citové. Denní soužití a niterní komunikace je oba činí celistvými. Začnou vnímat svět dvouúrovňově. Jenže v současnosti spolu obě pohlaví většinou vůbec nekomunikují! Proč? Co asi duchovního vidí a může předat muž materialista "skeptik" ženě materialistce "skeptičce"? Muž naučené scholastické logiky a žena s city redukovanými na pudy? Krach manželské komunikace pochází z materialistické prázdnoty! Manželé v konzumní společnosti si nemají co říci, jen něco "praktického"! Zamysleme se nyní nad tím, jak asi pomáhá současná česká atmosféra k tomu, aby se mužství jeho členů plně rozvinulo a začalo pro něj jako celek a pro ženu jako individuum plnit pět svých základních funkcí:

• Být ochráncem, bojovníkem s nebezpečím, kterážto funkce je postavena do "služby" nejen jednotlivé ženy, ale i společnosti. Když je role bojovníka a ochránce posvěcená duchovností, projevuje se jako galantnost a rytířství. Muž musí být zvyklý nést tíhu konfliktu, bolesti, tělesného trestu, ba i smrti. Kde se to ale má při současném stylu výchovy a stavu ve školství naučit? Facka učitele darebákovi znamená učitelův konec. Jakýkoliv "paskřivec" zfackovaný na veřejnosti zatěžuje soudy a "vyhraje". Veřejné mínění a formálně postupující soudy jako by podporovalo právní chytráctví, křiváctví. Zákeřní vychytralí skrčenci jsou právním ideálem pouze státu před pádem.

• Být skutečným mileneckým partnerem, který při tělesném spojení doplňuje ženu typy tělesných a duševních vibrací, které ona nemá. A naopak. Ale jak ji má doplnit, když jejich nalezení a rozkmitání je vázáno na kvalitu rozvinutí vlastního duchovního rozměru bytí, mužnosti? Ale on je ateistickou společností a školstvím o sexualitě "poučen" tak, že tato je jen v hmotné rovině a slouží k vybití nadbytku vitální energie. Takto "poučen" přistupuje k sexualitě jako k příjemnému dovádění a o dalším si myslí, že jsou to řeči a pověry. Za vyžití je ovšem jako trhovec ochoten zaplatit penězi. Není schopen už pochopit, že přes materialistickou výchovu každá žena intuitivně pozná rozdíl mezi sexem bez citu (energie) a kompletní láskou. Bez rozvinutí duchovního rozměru v pojímání světa se kvalita sexuality v mase lidí nedá rozvinout.

• Být pravým otcem svých dětí, tedy takovým, který cítí a ví, že duše jeho dětí mu byly skrze jeho tělo svěřeny k opatrování přímo a osobně Stvořitelem, že před ním za ně nese plnou odpovědnost! Té se nemůže zprostit ničím, ani rozvodem s jejich matkou! Jak může muž, který takto přistupuje k otcovství, neplatit alimenty! Jak může takový i jen pomyslet na zneužití dcer, tedy na krvesmilstvo? To jen ateista má takovou "svobodu" myšlení. Ve vymizení osobní odpovědnosti před Bohem je původ současné krize celé otcovské role. Říká současná evropská civilizace těm hochům, přistupujícím k sexu a manželství jako k příjemnému dovádění, že otcovství je přímá odpovědnost před Bohem, z níž není úniku? Tak ať se pak nediví, že se tyto naondulované parodie na otce nestarají!

• Být si se svým protikladem, ženou, vzájemně "dutou vrbou", tj. důvěrníkem a zpovědníkem. Vyslechnutí vzájemných názorů, ba i nářků je nesmírná životní pomoc a úleva. Život je vždy těžký, zejména ve stáří a nemoci, a proto sdělené těžkosti života byly vždy vnímány jako poloviční. Oboustrannou podmínkou plnění této funkce partnerství je absolutní zabránění zneužití sděleného. Každý z partnerů je vlastně postaven do role zpovědníka, který to, co se dozví, nesmí nikdy použít ani v interní debatě. Jinak ztrácí důvěru navždy. Držet zpovědní tajemství dokáže však jen charakter a kde brát takové ve společnosti, kde je na vyděračství postaven trh a úspěch?

• Být mudrcem, stařešinou rodu, inteligentem, který je schopen doplnit ženě vědomosti, které ona svým typem vzdělání a dispozic nestihla. Na vědomosti dnes nikdo nestačí sám. Ale kde vzít ty mudrce, kteří převzali moudrost rodu, když chlapci otce skoro nevidí, dědy neznají a stáří a nadčasový nadhled je vydáván za zaostalost?

V současnosti je velmi rozšířena feministická satanská lež, že ideální muž neexistuje. Tajemnice spolku Sisyfos Věra Nosková to naznačuje v názvu knihy "Berte, co je". Myšleno zřejmě jako rada "moderním" ženám, ber i nedokonalého k "použití". Pravda je ale jiná! Ideální muž je v latenci v každém muži stejně jako ideální žena v každé z žen. Je právě úkolem duchovního jedince tento základ ideálu skrze lásku objevit a skrze duchovní působení rozvinout! Je to hlavní úkol partnerství, vzájemně v sobě nalézt a postupně rozvinout ideálního muže a ideální ženu. Muži, ženami rozvinutí v ideál se pak samočinně vynoří ve svých pěti podobách. Jako ochránci-bojovníci, milenci, otci, zpovědníci a stařešinové-mudrci. Taková civilizace se pak nemusí bát nájezdníků.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle 6/2008.