Sen o ideální a oprávněné demonstraci: Svoláme demonstraci proti těm voličům, kteří svobodně a demokraticky zvolili do čela ty, kteří nám vládnou. Každý z nich byl totiž někým zvolen. Budeme plamenně řečnit, co jsme to za lidi, že jsme si do čela zvolili toho či onoho…

Demonstrace druhá: Vyjdeme opět do ulic. Místo nadávání na lumpy a zloděje budeme rozpoznávat slušné, odborné, pracovité a duchovní lidi a ti budou ochotně kandidovat. Z každé demonstrace tak vyjde někdo, kdo bude naším ideálem, bude snižovat daně, odpouštět dluhy, zvyšovat dávky a důchody, zkracovat odchody do důchodu, dotovat zemědělce, stavět víc a víc dálnic, chránit víc a víc přírodu, neukradne vlak, diplomku ani pero… Budeme snad tajně doufat, ba nebudeme se moci ani dočkat, že i my, slušní, šikovní a dobrovolní kandidáti budeme zvoleni, vzdáme se šťastně svých platů, asistentů, řidičů, falešných titulů a pravých milenek a ukážeme všem, jak se vládne k blahobytu a duchovnosti. Pak nás budou lidi v hospodách i doma u televize velebit a chválit. Nakonec nás budou davy stejně věšet – samozřejmě nad postel mezi svaté.

Zazvonil zvonec a demonstrace je konec.

Ještě po sobě uklidíme odpadky na náměstích a jdeme se do postele probudit.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 08/2012.