Podzim roku 1888 v Londýně nelze nazvat jinak, než vražednou částí tohoto roku. V jeho městské části Whitechappel bylo brutálně sprovozeno ze světa pět prostitutek. Údajného pachatele, známého pod pseudonymem Jack Rozparovač, se nikdy nepodařilo zatknout.

Stal se nejslavnějším sériovým vrahem kriminálních dějin. Proběhlo sice mnoho pokusů odhalit identitu Jacka Rozparovače, ale všechny pokusy o vysvětlení dosud selhaly. Až dnešní dny, zdá se, přinášejí po více než 120 letech pravděpodobně vyřešení záhady.

Kdo byl sériovým zabijákem z konce 19. století v Londýně? Nové dokumenty dokazují, že se jej Scotland Yardu podařilo skoro zatknout. Proč k jeho zatčení nedošlo, je skutečně pozoruhodná až překvapivá historie. Kdo byl ten muž, který mezi srpnem a listopadem 1888 v londýnském East Endu bestiálně zavraždil a ještě znetvořil pět příležitostných prostitutek?

Dosud vycházeli kriminalisté a historici z toho, že Jackovi Rozparovači se vždy po vraždě, před příchodem londýnské policie, podařilo utéci. Jestliže sledujeme poznámky londýnského pátrače šéfinspektora Donalda Swansona po Jacku Rozparovači, které byly nedávno předány Scotland Yardu, zjistíme, že Jack Rozparovač byl policii dle všeho znám, ale neskončil ve vězení.

Profil pachatele a okruh podezřelých

Všechno začalo 31. srpna 1888. Prostitutce Mary Ann Nichols, řečené "Polly" bylo v úzké ulici špinavé čtvrti Whitechappelu proříznuto hrdlo a její tělo znetvořeno. V dalších týdnech postupně byly zavražděny další čtyři prostitutky a anglické hlavní město dostalo strach. Všechny vraždy měly stejný rukopis, jednalo se o brutální vraždu. Podezřelými byli holič, učitel a lékař. Policie však byla bezradná. Asistent na policejním komisařství, Robert Anderson a šéfinspektor Donald Swanson, se marně pokoušeli vrahovi přijít na stopu. Experti kriminologie tehdy vypracovali profil pachatele. Podle nich se jednalo o dobře oblečeného muže bílé pleti, ve věku 20 – 40 let a střední až menší postavy. S velkou pravděpodobností byl svobodný a měl pravidelné zaměstnání. Jeho činy se totiž staly vždy kolem půlnoci a vždy na konci týdne. Měl, dle všeho, dobré medicínské znalosti a byl to pravák. I přes tyto neúplné indicie se Scotland Yardu mohlo podařit vypátrat podezřelého nebo lépe – najít okruh podezřelých. Jedním z nich byl Montague John Druitt, mladý právník a učitel z dobré anglické rodiny. Byl sexuálně narušený a krátce po vraždách byl překvapivě vyloven z Temže.

Druhým podezřelým byl židovský holič jménem Aaron Kosminski, který přišel do Anglie z Polska v roce 1882 a bydlel ve čtvrti Whitechappel. Psychicky narušený Kosminski byl znám nenávistí k ženám, zvláště prostitutkám. Mezi podezřelými osobami byl také Michael Ostroj, ruský lékař a trestanec. Byl, na základě pokusu o vraždu, mnohokrát trestán a nakonec skončil v psychiatrické léčebně. Nikdy nemohl doložit, kde byl v době vražd v Whitechappelu.

Očitý svědek

Anglickým kriminalistům se však nepodařilo žádného podezřelého dostat před soud. Důkazy byly příliš neprůkazné. Jack Rozparovač byl fantom, kterého se v temných uličkách města nad Temží obávali ještě o mnoho let později. V roce 1910 nakonec uveřejnil vrchní rada Anderson knihu vzpomínek a jeden exemplář věnoval svému kolegovi Swansonovi. V písemnostech si Swanson na okraji zaškrtl, že Rozparovač byl skutečně nalezen a vypátrán. Podle Andersona vraždil pravděpodobně polský žid. Teprve na konci knížky je rozhodující věta. Oním hlavním podezřelým měl být Kosminski. Swansonovi se podařilo najít očitého svědka, žida, který viděl Jacka Rozparovače. Přesto Kosminski nebyl nikdy odsouzen. "Muž židovské víry se totiž zdráhal obvinit před soudem podezřelého žida, protože by ho to mohlo přivést na šibenici, a tím si svědek nechtěl zatížit svoje svědomí," poznamenal Swanson. Pravda byla, že po smrti Kosminského se už žádné další vraždy s podobnými indiciemi nestaly. Kosminski byl policií sledován dnem i nocí a nakonec skončil v psychiatrické léčebně, kde v roce 1919 zemřel.

Nikdy nevyřešená záhada

"Tato záhada, zdá se, nebude nikdy vyřešena," řekl Steve Lovelock, šéf londýnské policejní akademie BBC. "To dělá story kolem Jacka Rozparovače tak interesantní," dodal.

Pojmenování Jack Rozparovač pochází z dopisu, který byl v době vražedné série doručen Central New Agency. Pisatel dopisu měl být údajně sám oním sériovým vrahem. Legendy kolem Jacka Rozparovače dosáhly úplných absurdit. Byla to směs vědeckého a historického zkoumání, spikleneckých teorií a lidového vyprávění. Na základě chybějící identity pachatele byla později od spisovatelů, historiků, ale především amatérů považována za podezřelou celá řada osob. Noviny, jejichž náklady díky referování o vraždách stoupaly, se celé kauze věnovaly velmi intenzivně a referovaly o pátrání policie a zmizení Jacka rozparovače na poslední chvíli.

Byla Rozparovačem žena?

Na policii jsou o Rozparovači protokoly, ale kompletní akta chybí. Z policejního memoranda, které bylo vydáno asi po pěti letech, byl jedním z podezřelých jmenován Montague John Druitt. Tento asi třicetiletý právník a učitel platil za homosexuála a policie se klonila k tomu, že pachatelem nebyl. Skončil sebevraždou a jeho tělo bylo vyloveno z Temže.

V roce 2006 provedli australští vědci "audit" na dopisech, které došly na policii, a klonili se k závěru, že pachatelem mohla být i žena. A skutečně, policejní inspektor Frederick Abberlive podezříval jeden čas i Mary Pearcey, která se krátce po sérii vražd zbavila svého milence stejným způsobem, jako to dělal Jack Rozparovač a později za to skončila na šibenici. Podezřelým se stal i Robert Mann, který pracoval v márnici ve Whitechappel a měl jak anatomické znalosti, tak i potřebné "nářadí". Tedy prostředky, jimiž byly znetvořeny oběti. Podle kriminalistů měl Mann spáchat ještě další vraždy. Jednou z nich byla vražda Alice Meckenzie, která trpěla tuberkulózou. Její zavraždění, včetně proříznutí hrdla a znetvoření, bylo typické pro sériového vraha. Nebo vraha jen napodoboval? Záhada Jacka Rozparovače konečně vyřešena? Hledání Jacka Rozparovače přitahuje kriminalisty všech věkových kategorií jako magnet. Během desetiletí vznikaly překvapující teorie. V čele takových teorií byl pachatelem i spisovatel Oscar Wilde, nebo dvorní lékař Buckinghamského paláce, nebo dokonce následník britského trůnu princ Albert Viktor.

Penzionovaný anglický policista Trevor Mariott věří, že Jackem Rozparovačem byl německý námořník. Použil pro hledání sériového vraha moderní kriminalistické metody, o kterých se policejním inspektorům konce 19. století ani nesnilo. Bylo to velmi razantní pátrání a dospělo k překvapivému výsledku. Mariott měl zkušeností se sériovými vrahy. Hledal chybějící důkazy do mozaiky. Kauzu vzal jako nový případ, nezatížený dohady a důkazy. Začal případ studovat nově a hledal pomoc u kolegů kriminalistů i soudních lékařů. Důležité pro něho bylo, že po pěti vraždách ve Whitechappelu náhle vraždy ustaly. Hledal, zda se neobjevily podobné vraždy jinde. Ex policista neopomněl ani jeden zdroj a byl úspěšný. Mariottova horká stopa končila v USA. Vraždy v USA vykazovaly podobné znetvoření jako ve Whitechappelu. Obět měla v obličeji nožem udělané kříže a právě něco podobného měla jedna z prostitutek v Londýně.

V New Yorku byl v roce 1894 zatčen německý námořník Carl Feigenbaum a krátce nato byl v "Sing Singu" popraven na elektrickém křesle. Mariott zjistil, že v době vražd ve Whitechappelu vždy kotvila v Londýně loď německého Lloydu z Breemhavenu. A u německého Lloydu pracoval právě Carl Feigenbaum. Po odplutí Carla Feigenbauma vraždy ustaly a po objevení lodi v Londýně znovu pokračovaly. Mariott si je Feigenbaumem jako Jackem Rozparovačem zcela jist.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 08/2012.