Aby mohlo být jakékoliv společenství lidí (civilizace) stabilizované a tím trvalé, musí na místě své existence (planetě) splnit tři podmínky:

1. PODMÍNKA

Musí se natolik včlenit do planetárních přírodních sil, že je svou činností nevyvede z rovnováhy, ustavované statisíce let. Když se mu sžití s místní přírodní rovnováhou nepodaří, vychýlené přírodní síly zničí předpoklady pro další existenci. Vždyť fenomenální jev, jako je život a lidské civilizace, vznikl právě jen v těch fyzikálních podmínkách, ve kterých se reálně nachází. Na planetách s výrazně odchylnými fyzikálně chemickými podmínkami se typ našeho života nenachází. Žádný tak podivný "chemický" jev, jako je metabolizmus živých organizmů naší planety, nevznikne v podmínkách jiných, než v jakých se právě nachází. Z hlediska principu vyšší spravedlnosti, tedy duchovních zákonů, narušená fyzikální a biologická rovnováha životního prostředí vždy automaticky poškodí nebo zničí jejího živého porušitele (Evangelium: "Jakou měrou kdo měří, takovou je mu měřeno!" Neboli kdo naruší či zničí, je narušen či zničen Tvůrcem stvoření).

2. PODMÍNKA

Jakákoliv lidská civilizace musí být schopna se tak uspořádat, aby všichni v ní se nacházející jednotlivci se mohli účelně zapojit do systému (viz např. včely a mravenci). Jinými slovy – mocenská elita státu a civilizace má v "popisu práce" zajistit předpoklady pro uplatnění každého jednotlivce – právo na práci. K rozkladu jakékoliv civilizace dojde tehdy, nemá-li vládnoucí elita vůli nebo schopnost vytvořit předpoklady zapojení všech lidí do činění celku. Okamžitě by měl "letět" každý, jak občas slyšíme od všelijakých společensko vědních bádalíků či členů správy státu, nebo od ekonomiku vyučujících profesorů na vysoké škole (liberálů), že vláda nemá povinnost se někomu starat o práci. Kdo něco takového prohlásí, chová se neodpovědně vůči vyššímu principu stability společnosti.

Nezaměstnanost a duchovní úpadek nutně vede k násilí a k válkám

"Nadbyteční" nezaměstnaní jednotlivci nebo i nezaměstnaností demoralizované celé národy byly a jsou vždy neodstranitelným destabilizačním faktorem jakýchkoliv států a soustátí. Z dějin lidstva víme, že v minulých civilizacích se tato nemožnost angažování zdánlivě přebytečné masy lidí vždy následně projevila vznikem válek, revolucí nebo "stěhováním" národů. Při těchto společenských kataklyzmatech obvykle degenerovaná elita přišla o "krk". Připomínám právě toto té současné. Revoluce většinou vyvraždí členy státní správy, kteří nekonají povinnost účelně spravovat stát, jakož i jiné (flákající se) "přebytečné" jednotlivce. 50 milionů současných evropských nezaměstnaných spolu s masou imigrantů z rozvojových zemí dostávají postupně objektivní dějinnou roli desintegrátoru. Stávají se obdobou někdejší masy "barbarů", ničitelů vyspělých civilizací minulosti. Je jen otázkou času, možná i aktivizujícího kosmického vlivu, kdy si v nich narůstající vnitřní destruktivní síly najdou nějaké zdůvodnění k útoku na civilizaci jako celek. Důvody k ataku bývají zdánlivě nesmyslné, protože jsou zástupné (většinou náboženské nebo rasové). To jen materialisticky myslícím popisovatelům průběhu dějin se "náhlé" vyjevení destruktivních sil duše člověka ve válkách a revolucích zdálo "nepochopitelné". Měli totiž "vypnutou" intuici. V celých dějinách se vždy válčilo z jiných než udávaných důvodů. Náhodně jako příklady z dějin vybírám: Anglii zdevastovala válka "dvou růží". České království válka o přijímání těla Kristova "pod jednou nebo pod obojí". Celou Evropu zdevastovalo v 17. století dilema "katolíci nebo protestanti". Ve 20. století byla jako "důvod" k devastaci kontinentu vybrána "zásadní otázka" žid nebo árijec.

"Imbecilum bellicosa"

Podstata všech těchto střetnutí byla vždy jinde. Ve skutečnosti vyvolavatelé těchto válek byli vnitřně frustrovaní vzbouřenci proti duchovnímu úpadku tehdejších vládnoucích elit a proti prázdnotě ve svém vlastním duchu. Měli pocit nenaplnění smyslu bytí. "Nudili" se natolik, že válka a sebedestrukce se začala jevit jako smysluplné angažmá (viz jásoty davů na ulici při vyhlášení 1. světové války jak v Německu, tak Francii). Ač si to ani dodatečně neuvědomili, skrze hrůzu válek sklízely masy tehdejších lidí karmu své vlastní vnitřní prázdnoty. Pamětníci vzpomínají, jak před oběma evropskými válkami "visel" všeobecný duchovní marasmus ve vzduchu – viz Haškova povídka z toho období, popisující "Imbecilum bellicosa" (válečné zblbnutí) ve Vídni. Všude panovala všeobecná kocovina a znechucení z poměrů – stejně jako teď! Duchaprázdné církve, poživačné bezzábranové elity, nejasný smysl bytí mas. Iniciátoři a aktéři válek a revolucí, aniž si to uvědomovali, dlouhodobě před tím necítili ve své duši naplnění svého důvodu k bytí. Až vzniklá válka jim sice falešný, ale alespoň nějaký smysl bytí dala. Irracionální děj exploze válečné nálady se začal odehrávat tak, že se rozpočítalo ve stylu "prvý druhý", Čech nebo Němec, "pokrok nebo setrvání", "pod jednou nebo pod obojí" apod. (nyní je to levice-pravice, integrace Evropy nebo ne). A pak se řeklo "tři" a rozumu zbavení "bojovníci za pravdu" se začali "řezat". A nevěděli vlastně proč! Vládnoucí materializmus myšlení tehdejší vědomostní elity neumožnil odhalit, že to nebylo pro oficiálně uváděné, vlastně směšné důvody, ale pro uvolnění dřímajících destruktivních impulsů v duších lidí té dusné doby.

Krvelačná šelma (nekrofílie) aneb každý systém si vychovává své hrobaře

Machiavelli tento skrytý destruktivní aspekt v lidu popsal jako "krvelačnou šelmu". Psychoanalytik Erich Fromm tuto latentní dispozici k ničení v člověku nazývá nekrofílií. Rozvíření zvířecích pudů, které vždy nastává při absenci výchovy k duchovnosti, redukuje "smysl" života na jeho nejnižší formu, na úsilí o biologické přežívání. Probuzení destruktivních sil v masách lidí bychom nalezli už u dávných "barbarů". Také oni, zastavením vývoje své duchovnosti, nemohli nalézt vyšší úrovně harmonizace s živly své otčiny a následkem toho se nemohli uživit. Jakmile jejich zvědové objevili u sousedních mocenských elit neschopnost se bránit, dali se barbaři na pochod "jako bič boží" na dekadenty stvoření. Tehdy jako dnes se členové padlých elit zabývali pro výkon funkce takovými "podstatnými otázkami", jako co se dá ze státního ukrást, s kým a jaký sex a kam na dovolenou! Ti nasycení duchaprázdným konzumem zaháněli nudu poslechem přednášek "módních akademiků" typu dnešních pseudohumanistů, pseudofilosofů, pseudoteo logů a genderových "pracovníků, podle zákona: duchaprázdní v médiích protěžují duchaprázdné! Ostatní označí nějakou nálepkou, nyní je např. módní nálepka "extremista".

Marx ve své době tyto poruchy vývoje civilizace pozoroval a jejich zákon zformuloval ve známém bonmotu: "Každý společenský systém si sám vychová své hrobaře!" Pouze nepřišel na to, že tyto poruchy vznikají vždy jako projevy odklonu civilizace od žádoucího směru vývoje, tedy od očekávání božího. Odklonem se vytváří a hromadí destruktivní energie v duších zúčastněných, která se může následně anihilovat (vybít) jen "zlem" a utrpením při řádění davu. Toto pozadí společenských kataklyzmat intuicí obdařený lid obecný, na rozdíl od společenských bádalíků, prohlédl lépe. Jeho obdaření mluvčí je odhalili jako výsledek chodu "božích mlýnů", trestající zbloudilé lidstvo.

EU neví, jak z toho!

Současné evropské duchovně padlé mocenské elity, jak vidno ze stavu v EU, se skrze svou duševní impotenci a dobře placenou nečinnost opravdu "snaží"! Za narůstající krizové hospodářské situace místo smysluplného konání jen zřizují přeplácená "evropská" místa referentů pro zbytečné záležitosti a "tárajů a tárajů". Proč? Neví, jak z toho! Intuice (schopnost vnímat impulsy duchovního vedení) je opustila. Intuice je přece funkcí oživeného ducha, kterého u duchaprázdných absolventů ekonomických škol typu "Harvardů" nemůžeme najít. A tak v době, kdy je v Evropě 50 milionů nezaměstnaných, se peníze masově vyplácí i těm, kteří nevytvářejí jim odpovídající hodnoty – jen "zasedají". Navíc se do Evropy valí masy ekonomických uprchlíků z ještě devastovanějších rozvojových zemí. Místo smysluplných regulací se produkují jen nic neřešící administrativní směrnice. Nejsou schopni pochopit, že je životně nutné okamžitě, včera bylo pozdě, zastavit výplaty bankéřům, burziánům, rentiérům, pseudopodnikatelům neboli parazitům, lidem žijícím z úroků zděděného. "Dělání" peněz burzovními hrami a spekulacemi, které nejsou podložené hodnotou a jejich rozdělování všeho schopným "kamarádům" pomalu, ale jistě přibližuje krach celé finanční soustavy. A pak to teprve začne! Až se ti, kteří ještě pracují, a kvůli tomu mají "zpožděné vedení", dovědí, že výsledky jejich tvorby jim kdosi prospekuloval a ještě je zatížil dluhy, dojde u nich k tomu, čemu Slováci říkají "bohovsky se nasrat". Pád pseudoelit západní civilizace nemůže skončit jinak, než opět nějakou krvavou řeží neboli revolucí a válkou.

Současná krize je následek porušování etiky (duchovních zákonů)

Na Západě zatím není vidět žádná duchovní a mocenská síla, která by vládnoucím "společensko-vědním" materialistům byla schopna vysvětlit, že války, revoluce a bankroty nejsou důsledkem "špatných ekonomických rozhodnutí", ale že jsou následkem plíživého porušování duchovních zákonů čili etiky v životě celé společnosti! A že je žádné mocenské nástroje, na které bláhově spoléhají (policie), nemohou zachránit od zákonité sklizně svého předchozího působení.

Současní preferovaní docenti a "přescenti" společenských (pa)věd na pravou příčinu nemohou přijít. Museli by vyhodit sebe sama jako šiřitele ateistického paradigmatu myšlení. Ateista společenské duchovní zákony z povahy věci nemůže objevit. Nemůže najít to, co apriori odmítá (kdyby si přečetli alespoň jasnozřivého Baťu, který v krizi napsal: "Každá finanční krize je v prvé řadě krizí morální!").

3. PODMÍNKA

Drtivá většina členů jakékoliv stabilní civilizace musí vnitřně vyciťovat nadčasový smysl své osobní existence. Jinak nitro člověka upadá v nejistotu neboli nicotu, což se po čase projeví sklonem k depresi. Smysl bytí člověka je současnou absencí duchovního usilování lidí degradován na živočišnost neboli konzumerizmus. Obstarávání živočišných potřeb těla nemůže ale nasytit duši! Absence vyššího smyslu individuálního bytí nastoluje v podvědomí stav nespokojenosti, aniž jeho nositel tuší, odkud tato skepse pramení. Bonmotem řečeno, živočišností žijící člověk neví, co chce a nepřestane, dokud to nedostane!

Na druhé straně je nutné dodat, že řadový, denními starostmi honěný jednotlivec, východisko z duševní prázdnoty sám nenajde. V materializmem prosáklé společnosti se mu stále tísnivěji vtírá otázka, odkud přišel a proč tu vlastně je. Měl by mít šanci poznat kvalifikované názory od teologů a vědomostních elit. Ale nedostává je, protože ty je rovněž nenalézají. Vzdaly se hledání Boha a Vyššího principu, tak je ani nalézt nemohou. Po naplnění života řadového jednotlivce živočišností vzniká proto zákonité vakuum. Příčina vlastního bytí je nacházena jen civilizačními "disidenty". Na ty ovšem ateisti pořádají mediální hony. Jednotlivec, školou a kulturou nasycený materializmem, marně pak prahne po poznání něčeho nadčasového. Podívejte se na nabídku "duševní potravy" ve stáncích s časopisy a v knihkupectvích. Na hledajícího hledí z titulních stránek jen obrazy nahých zadků prostitutek nebo kuchařky.

A co vlastně člověk intuitivně hledá?

Přece zdroj energie, která jej vyvolala k existenci. Tedy hledá pravého Otce, Stvořitele lidí. Teprve jeho nalezení neboli dosažení kontaktu s duchovní dimenzí reality naplní člověka něčím, co způsobí, že biblicky řečeno "přestane žíznit" (Ježíš u studny v Samaří). I materialista má v sobě touhu po nalezení "něčeho", pouze neví čeho. Nalezne-li člověk naplnění, které podvědomě hledá, to jest nastavení se do proudu vyzařování Podstaty světa, projeví se to okamžitě. Do duše "osvíceného neboli zrozeného z ducha" vstoupí pravý Klid, neboť nalezl smysl života. Napojením na zdroj duchovní energie dojde ke změně vyzařování celého člověka. Takto nakmitaní lidé "vyzařují" na všechny v okolí, jsou takovými "induktory" pokoje. Svou přítomností mění atmosféru celé společnosti. Ježíš při setkání s učedníky předával tuto schopnost kontaktu s Bohem pozdravem: "Pokoj vám". Převzetí Ježíšova pokoje je důsledkem navázání vnitřního "kontaktu s Otcem". Z uvedeného plyne, že ateizmem prostoupená masa lidí, která nehledá a nenachází kontakt s Podstatou světa, jinak řečeno s Vyšším principem Absolutna, propadne zákonitě davové depresi. Probudí tím v sobě tendenci k sebezničení. Současný žitý český a západní ateizmus pomalu ale jistě probouzí v duších svých nositelů sebedestruktivní tendence rozumově nepochopitelné. Jejich obrysy jsou již vidět na chování sportovních fandů a v příspěvcích na internetu. Celý Západ nyní vlastně žije tzv. Dostojevského depresí, kterou on sám popsal jako "hoře z rozumu".

Jak by mohla vypadat zdařilá reforma Západu

Rád bych se mýlil, ale z výše uvedeného popisu situace západní civilizace se mi jeví, že mocenské pseudoelity nejsou schopny účinnou reformu duchovně uhynulého tržního liberalizmu provést, protože jsou v takovém stavu rozkladu, jako byly křesťanské a komunistické pseudoelity v době vyvrcholení svých krizí. Jsem si ale naprosto jist, že lidstvo nemůže zaniknout. Žádný Tvůrce si přece nenechá nehodnými diletanty zničit svůj výtvor! Proto očekávám, a nejsem sám, rozumem nepředstavitelný korigující zásah do průběhu civilizace. Zásah nějakým způsobem vyřadí ze života na Zemi lidi nehodné postoupit do vyšší úrovně civilizace. A aby mé řádky měly konstruktivní pointu, zbývá dodat, jak bych si v hrubých rysech vlastně tu zdařilou reformu Západu představoval já.

Nejprve je nutné změnit ateistické paradigma chování v životě, které Západu vládne (paradigma – základní neuvědomované schéma myšlení). Začít je nutné u školy a kultury. Na první místo hodnocení člověka musí nastoupit charakter jako výraz zralosti ducha. Ateizmus jako neosvědčená hypotéza nahradí úsilí o objevení a vědecké formování duchovních (etických) zákonů. Tím se postupně přestaví pořadí hodnot v každém jednotlivci. Kultura a vzdělávácí systém se předkládáním pravých vzorů a pochopených historických dějů stanou "induktory" principů zákonitosti dějů z hlediska věčnosti. Smyslem jejich působení nebude plytké obveselování, ale povznesení způsobu myšlení a chování všech. Mělo by být znovu zavedeno "duchovní šlechtictví", třeba i s tituly, jehož cílem by bylo ocenit a pěstovat kvalitu vystupování a mezilidské komunikace. Tím se postupně změní priority veřejného mínění. Ušlechtilost, etika, vystupováni nahradí současný smysl žití pro konzumaci tělesných potřeb. Místo velikosti luxusní spotřeby by se jako pravý ukazatel úspěšnosti života objevilo skutečně žité štěstí co největšího počtu lidí! Skončila by tím éra, kdy jako úspěšní jsou lidem předkládáni původci velkých finančních "výdělků" a výher, zbohatlíci, které nechytli. Na jejich místo společenského vzoru nastoupí li dé velkého Ducha a charakteru. A z nich sálající nekašírované životní naplnění dále postrčí vývoj všech.

I v životě běžných lidí by se tato změna ihned projevila, protože skutečné a věrohodné osobnostní vzory umožní řadovým lidem se s nimi ztotožnit a napodobovat je. Stalo by se tak pravidlem, že kdo ztratí "tvář" v důsledku etického lapsu (pochybení), stane se ve společnosti "vzduchem". A na tomto jeho společenském postavení nezmění nic – ani peníze. Odstranění všeobecného ateistického paradigmatu myšlení bude znamenat naprostou a přitom nenásilnou proměnu všeho. Od kultury po veřejný a rodinný život. O "Ramby" a vraždící supermany v TV nikdo již nebude stát. Nebude mít potřebu ventilovat vnitřní agresivitu. Normálním bude přátelství všech, harmonická manželství a harmonické mezigenerační vztahy. A samozřejmě korektní vztahy nadřízený – podřízený. Když si všichni budou vědomi neobalamutitelné konečné spravedlnosti (konec "odpustků"), budou se podle toho všichni chovat. Každý ovšem podle kvality svého svědomí. To by znamenalo akceptování naprosté svobody vyznání a generální tolerance k názorům a víře jiných. Náboženští štváči patří a vždy patřili do péče psychiatrů. Nejlépe do péče věhlasného, kvokání a úplatky potírajícího, Dr. Chocholouška. Odpovědnost vůči Vyššímu principu za jakékoliv jednání bude konečně pochopena jako vzrůstající úměrně s funkcí. Tím se zajistí, že na vrchol mocenské a rozhodovací pyramidy vystoupí jen ti nejlepší. Tak to je totiž ve vyšších úrovních civilizací ve vesmíru normální. Na Zemi zatím bohužel vzestupují ti největší podvraťáci – odtud úpadek pozemského lidstva.

K výše uvedenému druhému bodu není třeba mnoho dodávat. Každý si má sice své společenské angažmá najít sám, ale je mnoho takových, kteří to nedokážou. Těm je povinen stát pomoci. Pokud nějaký politik řekne, že to není povinnost státu, nemůže svoji funkci zodpovědně zastávat a jako rozumem neobdařený by měl odejít. Když se kterýkoliv čtenář rozhlédne kolem, může vidět práci, kterou by bylo třeba udělat, ale nejsou na to peníze! Proč? Protože je rozkradli přeplácení bankéři, manažeři, sportovci, umělci, neplatiči daní a spol. A v důsledku těchto krádeží není na mzdy těch, kteří by mohli něco vytvořit. Plnou zaměstnanost může přinést jen pořádek do odměňování a konec žití z majetku (úroků). Kdo říká, že to nejde nebo že až později, rovněž nemá ve své funkci co dělat.

Současní "zelení" nejsou velkým přínosem

Až se začne dělat pořádek ve výše zmíněných civilizačních aspektech, dojde současně i na respektování prvního předpokladu, což je soužití se zdroji planety. Současní "bojovníci" za ekologii a životní prostředí mají sice velikou a čistou vnitřní snahu, ale současně shledávám jejich úsilí jako nekompetentní. Nejsou vybaveni ani vědeckými výsledky, které se většinou tají, ani intuicí. Jako faktičtí ateisté postrádají dnešní enviromentalisté a často ekoteroristé intuici a schopnost komunikovat se zvířaty a s bytostmi přírody. Proto se v boji za ochranu přírody dopouštějí fatálních chyb a tím dávají argumentační šanci klanu uctívačů peněz s jejich hesly: peníze teď a po nás potopa a hlavně když nám chutná. Ekologie, zemědělství a výživa se musí rovněž stát spirituální vědou, která jediná obstojí z hlediska nadčasovosti. Prakticky tomu rozumím tak, že ekolog, krajinotvůrce a výrobce potravin, musí v každém kroku své činnosti cítit odpovědnost vůči Bohu, musí si být vědom možnosti vzniku karmy. Ochranář přírody, chovatel a zemědělec by měl být, ač to zní legračně, poloviční teolog, neb právě on je v přímém kontaktu se silami Stvořitele. Když požádá, dostane nepochybně od něj takový duchovní impuls, který jej ochrání před chybnými kroky. V důsledku činnosti takových jedinců dostane celá krajina a všechny potraviny příznivě působící "vyzařování", což je vlastně projev požehnání typu starozákonního košeru nebo "posvěcení" potravy modlitbou. Mase "moderností" zdegenerovaného lidu by se tím vrátila vitalita a zdraví.

"Šleh z vesmíru"?

Rád bych se mýlil, ale výše uvedené se zřejmě nestane. Ojedinělé snahy některých zablokuje klika "temných" duchů u moci. O nich píše Ab-dru-shin, že se dostali na zemi skrze padlý sex, který jim umožnil opustit temné podsvětí a řádí tak, že by celou zemi přivedli ke zničení. Proto očekávám nejprve nějaký "šleh" z vesmíru, který takové vrátí, odkud přišli. A zbylí osvobození se již domluví. Proto z přibližující se světové krize nejsem zkroušený, ale řídím se Ježíšovými slovy: "Jásejte, neboť se přiblížilo vaše vysvobození! Na Zem se vrátí odraz duchovního světa – ráj."

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 08/2012.