Indie je duchovní kolébkou východní moudrosti, země plná vůní, barev, přírodních krás, ale na druhou stranu plná velkých paradoxů, nezměrných sociálních rozdílů a obrovské bídy. Přesto vás tato země svým kouzlem a energií doslova uhrane.

Již hodně let se zajímám o východní filosofii, hinduismus a duchovní záležitosti. V souvislosti s tím mne vždy Indie a vše, co s indickou kulturou souvisí, fascinovalo a přitahovalo. V roce 2007 se mi podařilo Indii poprvé navštívit. Okamžitě, jak se má chodidla dotkla této posvátné půdy, jsem se do této země zamilovala. Měla jsem pocit, jako když jsem zpátky doma. Tato země se hluboce dotkla mého srdce a mé duše. Má cesta vedla do malého městečka Puttaprthi na jihu Indie, do Ašrámu k mému duchovnímu učiteli Satja Sai Babovi. Při mé první návštěvě (celkem jsem Indii navštívila čtyřikrát) této čarokrásné a zároveň drsné země, jsem si velmi oblíbila malé indické děti. Doslova jsem se do těch jejich nádherných velikých čokoládových "kukadel" zamilovala. Nádherné a zároveň smutné oči, drobné hubené postavičky a bezelstný upřímný úsměv malých "špuntíků", se mi vryly hluboko do duše a ihned si získaly celé mé srdce. Bohužel podmínky, v jakých zde většina dětí a jejich rodin žije, jsou velmi žalostné a člověk se neubrání vnitřnímu pláči, když danou situaci vidí na vlastní oči.

Děti jsou nuceny pracovat již od pěti let

Indie je zemí, kde existují obrovské sociální rozdíly, zvláště město versus venkov. Ale i města samotná, která jsou přelidněná, ukazují obrovský rozdíl v životních podmínkách jednotlivých sociálních skupin obyvatelstva. Na jedné straně ve městech žije bohatá skupina obyvatel, kde luxus nezná mezí a hned vzápětí, za končící zdí, existuje největší lidská bída, kterou si Středoevropan v jednadvacátém století neumí ani představit. Tyto paradoxy jsou velmi smutné a nejvíc tím vším trpí děti. Většina dětí v Indii nenavštěvuje školská zařízení, ač školní docházka je v Indii povinná a bezplatná. Rodiče však povětšinou nemají finanční prostředky na školní uniformu a školní pomůcky. Problémem je i nefungující dopravní infrastruktura, kdy cesta do školy představuje několik hodin chůze. Rodiče proto děti raději využijí jako pomocnou pracovní sílu, jelikož je to pro ně výhodnější. Děti se díky tomu nenaučí za celý život pořádně psát ani číst. Většina dětí s prací začíná již od svých pěti let. Pracovní podmínky jsou velmi tvrdé, spíše kruté a mají za následek špatný fyzický a psychický vývoj dětí. Není žádnou výjimkou, že jsou děti při práci týrány a mnohdy i sexuálně zneužívány. Pracovat musí často až 18 hodin denně, za což dostávají neplnohodnotnou stravu ve velmi malém množství. Když na ně dolehne únava, jsou bity holí, aby se probraly a dále pracovaly. A to vše za jednu až dvě rupie denně (1 rupie = cca 0,75 haléřů).

Budoucnost těchto dětí je velmi ohrožena. Nedostatečným vzděláním a dětskou prací se děti dostávají do bludného kruhu, ze kterého samy bohužel nemají úniku. Asi málokoho by se tato situace, viděna na vlastní oči, nedotkla. Před mou druhou cestou do Indie, jsem se proto rozhodla mezi svými přáteli uspořádat malou sbírku plyšových hraček a pastelek. Život jim to nezachrání, ale byla jsem velmi ráda, že oblíbené plyšové hračky z dětství, které dělaly radost mým přátelům, potěší následně další děti, tak daleko od našeho domova. Děti, které nemají takové štěstí jako my tady. Reakce indických dětí na plyšové hračky bylo něco neuvěřitelného a velmi dojemného.

Nadace Children’s Project Trust

Po třetím návratu z Indie jsem se rozhodla jednat a založila jsem občanské sdružení Bindu na podporu vzdělávání dětí v jižní Indii. V lednu 2011 jsme navázali spolupráci s nadací Childrens Project Trust (CPT). Tuto americko-indickou nadaci založili američtí manželé, kteří v Indii žijí a působí již přes osm let. Starají se zde o děti bez domova a děti zneužívané. Manželé Michael a Aleli zde založili něco podobného jako dětský domov rodinného typu. Nyní se starají o 35 dětí z ulice a poskytují jim láskyplný domov a kvalitní vzdělání, na kterém se podílejí dobrovolní učitelé z celého světa. Nyní se v džungli v horách, blízko Mysore ve státě Karnataka, ve vesničce Coorg, staví velký projekt, kde najde domov a vzdělání sto dvacet opuštěných dětí. Na tuto stavbu a podporu dětí je potřeba stále více peněz, které se získávají od dobrovolných sponzorů.

CPT se snaží být centrem vzdělání a centrem pro pozitivní růst, v jehož středu stojí děti. K tomu přispívají lidé ze všech koutů světa nejen finančními příspěvky, ale i návštěvami, při nichž se podílejí o své nejrůznější zkušenosti. To umožňuje dětem, aby vyrůstaly jako světoobčané. CPT se snaží děti vést k disciplíně a samostatnosti. Děti mají řízené aktivity celý den, již od časného rána. Vstávají v půl páté ráno, kdy se začíná modlitbami a meditací, pak se učí zpívat bhadžány (indické posvátné písně), recitovat mantry a cvičí se jóga. Děti se mimo jiné učí indické kultuře – co znamenají jejich bohové a bohyně a indickým jazykům – telugu, hindi a kannadě. Před spaním je jedna hodina volna, kdy se děti věnují ručním pracím, kreslení, pletení či četbě. V přesně určenou dobu pak chodí spát. O víkendech mají děti program volnější a podnikají různé aktivity. Přesně stanovený denní režim je nutností. Většina dětí, než přišly do CPT, neměla žádné sociální návyky a žádnou výchovu. Děti, které měly to "štěstí" a mohly chodit do školy, z nich ve většině případů utíkaly, protože zde byly velmi tvrdě bity holí. Děti vypovídají, že když neznaly látku zpaměti a neuměly ji odříkat, dostaly několik velkých ran holí. Často školu opouštěly s velkými modřinami a šrámy. V několika případech pak byly dívky na internátech kromě bití i znásilňovány. Děti přicházející do CPT jsou v bídném stavu, zneužívané a v mnoha případech nemocné a psychicky traumatizované. V CPT se každému dítěti dostává velké osobní péče, ošetření, trpělivosti a lásky. Mnohdy se pracuje i s rodinami dětí, kterým se snaží pomoci z těžké životní situa - ce, dodávat léky či finanční prostředky.

Vzdělání a láska jsou klíčem k lepšímu životu

CPT je anglickou školou středního stupně, řídící se indickými osnovami. Děti se zde velmi rychle rozmluví plynně anglicky. Žáci se učí podle státních osnov a podrobují se státním zkouškám. Při vzdělávání a výchově se klade velký důraz na charakterové vlastnosti. Děti se zde učí pokoře a službě ostatním. Až se přestěhují do Coorg, stanou se registrovanou školou. Děti z CPT mají v rámci indických statistik výborné školní výsledky. Všechny tyto děti z ulice jsou první generací, která má možnost se učit. Jejich rodiče ani prarodiče nikdy do školy nechodili. Zde děti dostávají kvalitní vzdělání, což je jediný možný a hlavně nejúčinnější krok, aby se mohly vymanit ze života, do kterého byly uvrženy, a mohly si pak svobodně vybrat, jak chtějí žít.

Vzdělání spolu s láskou a péčí jsou nejdůležitějšími nástroji k prolomení kruhu chudoby a zneužívání, v němž tyto děti žijí, proto musí jejich vzdělání mít tu nejvyšší úroveň. Jelikož tyto děti nemají rodinu, učitel jim musí nahradit i tuto sociální roli. Proto zde učitele pro děti vybírají hlavně podle jejich dobrého charakteru, lásky k dětem a touhy láskyplně a trpělivě jim předávat vědomosti.

Velký důraz je zde kladen na duchovní výchovu: "Žijte v lásce, to je cesta k Bohu. Spatřujte Jednotu všeho a všech, ke každému se chovejte stejně. Uvědomte si, že Bůh je v každém a všude, na celém světě." (Satja Sai Baba – indický duchovní učitel).

I sebemenší pomoc pomůže

Tento model, jak dětem pomoci a zároveň z nich vychovat velmi hodnotné a morálně čisté osobnosti, nás velice oslovil. Osobně jsme byli navštívit i stavbu v horách, která je od současného domova dětí vzdálena dvanáct hodin cesty, a celý tento projekt nás uchvátil. Děti zde najdou nádherný láskyplný domov, bezpečné zázemí a kvalitní vzdělání, společně s ekologickou farmou, kterou se budou starší děti učit pomáhat obhospodařovat. Vidíme v této nadaci a v tomto projektu velký smysl, jak opravdu může západní svět těmto dětem pomoci k lepší a šťastnější budoucnosti, a zároveň tak inspirovat ostatní.

Občanské sdružení Bindu věnovalo v lednu 2011 této organizaci 10 000 Kč od sponzorů, dále plyšové hračky, školní potřeby, sešity, propisovací tužky atd. Children’s Project Trust vytvořil knihu s názvem "Malí prosebníci" o těžkých osudech dětí. Kniha byla přeložena i do českého jazyka a její cena je 100 Kč. Knihu je možné objednat na www.bindu.cz.

Přes velké šrámy, které si tyto děti nesou na duši z prvních let svého života na ulici, působí vesele a spokojeně. Díky nadaci Children’s Project Trust je o ně úžasně postaráno s veškerou láskou a péčí, a všichni tak tvoří jednu velkou harmonickou rodinu. Děti jsou velmi dobrosrdečné a pokorné a těší se, až budou jednou samy moci pomáhat dalším dětem z ulice, ke kterým byl osud stejně krutý jako k nim.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 05/2012.