V podstatě všichni cítí, že se něco ve způsobu života lidstva musí změnit. Lidé jsou však nejrůznějšího nasměrování a nemohou se dohodnout na tom, co to vlastně má být.

Jedni se domnívají, že to má být změna způsobu rozdělování konzumu tělesných potřeb. Jiní říkají, že to má být změna přístupu člověka ke zdrojům planety a k odstranění lehkomyslnosti ve způsobu zacházení s civilizačními odpady. Další se domnívají, že nutné je změnit mezilidské vztahy. V zásadě všichni mají pravdu, ale žádný neví, jak svého cíle dosáhnout. A tak doufají v politické změny, které by se měly uskutečnit skrze nástup "zaručeně správných stran", nebo osvícené diktatury, nebo prostřednictvím zásahu ufounů.

Já osobně se snažím nejprve najít společný kořen všech civilizačních problémů. Až se teprve To podaří, logické řešení se vynoří. U výše uvedených problémů jsem jej nalezl takto: Podstata krize vychází z nejzákladnější vady, kterou je samo pojetí člověka současnou civilizací jako bytosti. Současné domněle vědecké pojetí člověka je svázané materialistickým paradigmatem, neboť za reálné považuje jen jevy čtyř dimenzionální. Podle tohoto způsobu myšlení se člověk objevil na Zemi jako nahodile vzniklé zvíře, od ostatních se odlišující pouze intelektem. Takto pojaté zařazení člověka již samo o sobě činí pokládání otázky po smyslu jeho bytí nesmyslným. Člověk v materialistickém paradigmatu (paradigma - neuvědomovaný způsob myšlení) je pouze tělo a intelekt. Těmito kritérii je jasně stanovena "užitková cena" každého jedince. Je změřitelně udána tím, kolik má tělo ceněných svalových a pohybových dispozic, či jak velkým racionálním a uměleckým intelektem disponuje. Od těchto racionalitou změřitelných parametrů, zvláště po jejich rozvinutí vzdělávacími institucemi, se v současné civilizaci odvozuje společenská hodnota jednotlivce. Ze hry těchto parametrů mezi politickými silami se odvíjí i společenský život. Na základě mocí požadované objednávky předkládají média masovým konzumentům jako "události" takové "jevy", jako např.: kdo nejlépe plácnul tenisovým míčkem; kdo co technického vynalezl; kdo co sexuálně a labužnicky využil atd. Nejvyšší metou takto formovaného společenského života ovšem zůstává získání velkého množství peněz bez práce. Naplněním výše uvedených parametrů nelze ovšem dospět k jinému hodnocení smyslu života jednotlivce, než že za úspěšné lidi v životě jsou prohlašováni ti, kteří toho za života maximum smyslového zkonzumovali, minimálně se namáhali a nakonec měli "velkolepý pohřeb".

Je realita světa vícerozměrná?

Skutečně se na Zemi objevila "náhodná organická sloučenina", které se říká člověk, kvůli těmto předkládaným důsledkům existence úspěšného jednotlivce? Myslí to ti vládci a vědomostní elity Západu vážně? Anebo spoléhají na to, že z lidu, který se materialistickou indoktrinací stal lidem "z údolí tupých hlav", natrvalo udělali masu nemyslících nádeníků, dobrých tak obsluhovat jejich biologické choutky? Aby si současní mocní mohli po dobu svého biologického života připadat jako bohové?

Podle mého vidění stavu civilizace je původcem tohoto všeobecného úpadku vnucené čtyřrozměrné neboli materialistické pojetí vesmíru, života a člověka temnými duchy civilizace. Dříve tušila větší složitost reality jen filosofie, ezoterika a náboženství. Nově však nové dimenze života objevila také nejmodernější fyzika, genetika a kosmologie. Tyto vědy nám už i vypočítávají, že realita, v níž člověk žije, je jedenácti rozměrná.

Nyní je nově doloženo pomocí kvantové fyziky, že celá realita vesmíru není jen to, co vnímáme pěti smysly. Matematika, poznání na rozhraní hmotnosti a duchovnosti, nám na základě průběhu fyzikálních dějů vypočítává, co nám ale už celá tisíciletí říkají východní a antičtí mystici, gnostici, filozofové a proroci. O čem jiném, než o skrytých dimenzích reality nám vypráví legendy všech národů, např. antická podobenství o mýtické oponě (mája)?

O čem jiném nám vypráví učení o entelechii (živé síle), záhrobí, snových (astrálních) a duchovních světech než o dimenzích reality, nevnímatelných hmotnými smysly? Starověcí mudrci k jejich objevu docházeli buď ve stavu změněného vědomí, při vymístění duše z těla, nebo šestým smyslem, zvaným "třetí oko". Společenská krize Západu existuje jen proto, že jeho vědomostní elitu ovládli úzcí specialisté, které Einstein pojmenoval jako fachidioty. To je takový druh specialistů typu Sisyfos, kteří za objektivně existující vyhlašují jen to, z čeho je možné identifikovat specifický atom. Co nemá hmotný základ, prý objektivně neexistuje. Vše mimo hmotu prý existuje jen v myslích lidí. K takovému způsobu myšlení vedou mládež a lid školy a média Západu. Sice to tak přímo neformulují, ale výše uvedená paradigmata myšlení jsou v kontextu vyučovaného a sdělovaného. Vědomostní elity Západu sice na oko vyhlašují, že jsou neideologické, ale ve skutečnosti je ovládají materialistické směry typu marxizmu, ateizmu a skepticizmu. Na Západě je v důsledku působení zbytků církví tento vliv jen převážný, a proto je tam společenský úpadek pomalejší. U nás agresivní materializmus plně ovládá média a školy. Proto je rozklad rodin a společenských institucí lavinovitý. Úpadek společenských standardů byl u nás i na Západě urychlen odstraněním univerzality klasického vzdělání. Znalost antických civilizačních vzorů u střední, společnost regulující vrstvy, zmizela. Tak mezi mnoha jinými upadlo v zapomnění třeba Sokratovo varování: "Ten, kdo si myslí, ("skeptici"), že ví (něco o podstatě světa), a přitom neví, je ještě hloupější, než ten, který si uvědomí svou neznalost situace". Ale také starý poznatek antických vládců, že pádu civilizace předchází pád obecných mravů.

Materialistická doktrína o reálné existenci jen dvou rozměrů člověka – svalů a intelektu

Materializmem nasáklé elity Západu jsou tedy tím przničem charakterů mas lidí. Zatajují prostřednictvím deformovaných škol mase "obyčejných" lidí reálnost více úrovňového světa. Právníci a bankéři ukládají do podvědomí občanů způsobem uplatňování zákonů a správy států za pravdu to, že jedinou realitou světa je, že kdo má moc a peníze, má vše - právo, pravdu, lásku, čest, životní úspěch, štěstí atd. Vše v duchu materialistické doktríny o reálné existenci jen dvou rozměrů člověka. Těch, které "školy" této civilizace zdokonalují, tedy svalů a intelektu.

Vládnoucí pseudoelity Západu považuji za pachatele a původce této civilizační krize, neboť za pomoci "specialistů" vsugerovaly lidem, že nadčasovost bytí a charakter člověka jsou nevědecké pověry. Každý si již měl možnost v tisku všimnout, jak novináři a politikáři, najatí duchovně padlou mocenskou elitou, jakoukoliv řeč o etickém rozměru bytí člověka zesměšňují a nesmělé pokusy prozíravějších jednotlivců označují za "moralizování".

V celé západní civilizaci, a u nás zejména, je pokus o obrácení pozornosti na charakter, nepochybný třetí rozměr člověka, naprosto potlačován a zesměšňován. Jediná přípustná charakterová vlastnost seriálových "hrdinů" je oddané posluhování právě vládnoucím. Propagován je obraz "charakterního" sluhy, jehož charakter spočívá v netázající se oddanosti. Čest je v našich a západních TV filmech ztotožněna s oddaností pokynům (zákonům) toho, kdo shodou okolností "legitimně drží moc". "Jamesům Bondům" není, jako esesmanům nebylo, dovoleno přemýšlet o správnosti rozkazů. Vůbec se nepředpokládá, že by čest člověka měla být odvozena od nadčasovosti nebo od vesmírných duchovních zákonů. Zřejmě proto, že podle těchto zákonů by se ve světě vládnoucí kliky vyjevily jako padlé. Použiji-li tedy k pohledu na stav civilizace nečtyřrozměrné pojetí stvoření, tak mi jednoznačně vyplývá, že příčinou současné krize civilizace je stále hlubší propad žití nadčasových a "kosmických" pravidel rodinného a mezilidského soužití skoro každým jejím členem. Tím i rozhodující masou lidí.

V domněle moderní společnosti nejenže nejsou odmalička vyučovány a lidmi jako duchovními bytostmi žity žádné objektivní zákony astrální a duchovní dimenze, ale jejich existence je dokonce popírána relativizováním a zneužíváním mocnými.

Charakter se opět stane rozhodujícím kritériem hodnoty člověka

Celou pravdu nám vyjeví až rozuzlení, ke kterému směřuje současná celosvětová krize.

Do jámy nezvladatelného rozkladu spadnout ti, kteří se neřídí duchovními zákony Tvůrce vesmíru neboli jsou duchovně slepí. Podle biblického proroctví: "Porada poradu stíhat bude, ale soudu nedojdou." A to proto, že pomocí materializmem omezeného rozumu nemohou najít východisko. Nastane, vlastně již nastala, řež a vymírání celých národů (viz válka s islámem a demografický vývoj populace). Nakonec přeživší, kteří zmoudří, včetně těch, kteří prohlédnou na poslední chvíli, vytvoří novou civilizaci, založenou na duchovních principech. Rozhodujícím kritériem pro hodnotu člověka v ní bude míra ztotožnění se s duchovními zákony vesmíru neboli charakter. A pomocí jakého postupu se k výsledku dojde?

1. Materializmus jako forma poznání bude prohlédnut a odvržen jako překonaný přelud. Duchovní rozměr člověka se stane žitou realitou.

2. Vztah muže, ženy a rodiny bude rozšířen o duchovní rovinu a výchova k partnerství a rodině postoupí na dnes netušenou úroveň a kvalitu. Je nezpochybnitelným duchovním zákonem, že jen skrze kvalitu rodinného života je možné zajistit konstituování základů plnohodnotných lidských bytostí jako stavebních kamenů civilizace.

3. Všechny školy se přemění ve výchovné ústavy, které budou doplňovat rodinnou výchovu. Jejich prvořadou úlohou bude konstituování žáků v osobnosti. Na prvním místě hodnocení bude charakter, vytvářený vědeckým definováním a následným žitím obecných duchovních zákonů a ctností. Tak, jako tomu bylo u všech vybraných osobností k zasvěcení do vyššího poznání (mystéria a filosofické školy) v antice a u prvních křesťanů, kteří byli vybíráni na kněze.

4. Společnost celou svou organizací a svým přístupem k lidem zajistí, že se všichni budou celý život zabývat rozvíjením svého duchovního rozměru. Původně se tak mělo dít náboženskými rituály v křesťanských církvích, než tyto upadly. Celá nová společnost bude založena na poznávání a dobrovolném žití podzákonných (tj. takových, které nelze zákonem nařídit) norem etického mezilidského chování.

5. Dodržování zákonů by mělo být samozřejmé už dnes. Jenže tento princip není v současnosti přijímán jen proto, že zákony jsou formulovány neduchovními lidmi, a tudíž jsou až příliš často nespravedlivé (viz řádění exekutorů dle platných zákonů nebo nerovné postavení před zákonem - u nás Rómů a "Nerómů").

6. Dodržování etických norem ve všech úrovních společnosti bude věcí osobní a rodinné cti. Rozhodující pro výběr do společenských funkcí a hodností nebudou peníze na "volební agitaci" nebo řečnické umění, ale míra duchovnosti. V určitém slova smyslu to bude znamenat znovuobnovení šlechtictví. Šlechticem se ale člověk nebude rodit, ale stávat v důsledku svého chování v životě.

Budoucnost není nezměnitelná, ráj na Zemi v dohledu?!

Materialisté se marně těší na realizaci druhého možného vyústění současné civilizační krize. Takového, které by bylo projevem toho, že duchovní zákony jsou výmyslem lidí a že lidský život nemá nadčasovou cenu a jen peníze jsou pravým smyslem bytí člověka. Takto smýšlející se domnívají, že do konce jejich života tento svět ještě vydrží a po nich je osud Země nezajímá. Uvažovaný konec lidstva v těchto paradigmatech by byl neodvratný a na dohled. Protože ale vesmír a člověk sám od sebe a neúčelně nevznikl, jeho Hybatel si svoje dílo nepochybně stráží. A disponuje opravnými prostředky, o nichž "skeptici", kteří uvažují jen v hmotných rozměrech, nemají ani potuchy. Můj optimizmus tedy pramení z víry. Zřejmě budeme v toku desetiletí svědky dění, které nikdo nepředpokládá. Na jeho konci budeme hledět na současnost jako na dobu řádění primitivů a darebáků, na dobu vlády skutečného temna materializmu a ustrnulých a deformovaných náboženství. Nové náboženství neboli věda o zákonech duchovní dimenze daných Stvořitelem světů a jím zformovaná civilizace postupně rozvine duchovní rozměr člověka. Takto rozvinutá bytost bude schopna nejen telepaticky komunikovat s ostatními civilizacemi vesmíru, ale i s dušemi v záhrobí. V té fázi zralosti lidstva lidé pochopí, což říkal již Platón, že "zlo v člověku je vlastně jeho neznalost duchovních zákonů". Jakmile k tomuto vědění dojde rozhodující masa lidí, objeví se ráj na zemi.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2012.