Je to již několik let, co jsem byla v Bulharsku v městě Primorsku se svými dcerami a vnučkou. Nečekaně se mi naskytla příležitost jít proti průvodu mladých, zpívajících a na osobité nástroje hrajících lidí v národních krojích z různých evropských zemí. Dodatečně jsem se dozvěděla, že tam právě probíhal mezinárodní folklórní festival. To byla energie! Nu ovšem, mládí. Bylo v tom ale ještě něco jiného, co mne přímo udeřilo. Každá ta folklórní skupina reprezentující svůj národ jako by v sobě nesla ducha prostředí, odkud pocházela. Takový kód, ve kterém byla uložena celá staletí života té země. Generace za generací si předávala to podstatné. Byla v tom národní specifika ve zkratce. Nejvíce mne snad zaujala roztančená skupina ruská, ta síla ducha dodnes nezničená tolika válečnými i politickými zkouškami.

Znovu jsem si tuto zkušenost, ale v jiné podobě, připomněla na dovolené v Jizerských horách, v Pasekách nad Jizerou. V místě, kam spisovatel K. V. Rais situoval svůj román Zapadlí vlastenci, byl genius loci této oblasti velmi výrazný. Jako by se v něm zkratkovitě uložila ušlechtilá, láskyplná hodnota, tvořená lidskou snahou nejen materiální, ale i duchovní, nastřádanou po řadu generací. Tato atmosféra v tom místě persistuje, prolíná vše a odolává zlu. Z těchto zkušeností si uvědomuji důležitost a jedinečnost každé oblasti, města, venkova a samozřejmě člověka, který do toho všeho patří.

V našem státě můžeme být pyšní na Prahu, která je opravdu mystická - shodují se na tom mnozí, kteří umějí její duchovní hodnotu procítit. Významné sakrální stavby, a nejen ty, a jejich rozložení, zásluhou hlavně panovníka Karla IV., vytvořily nadčasový duchovní základ. Věřím, že bude mít v budoucnu velký význam - až budou mít lidé větší schopnost jemnohmotného vnímání.

Dědictví dané krajem

Žiji v malém městečku a velice si vážím jeho genia loci. Tvořily ho svou láskyplnou činností výrazné místní osobnosti, za zmínku stojí jmenovitě hrabě Hanuš Kolovrat, žijící na zdejším zámku v první polovině 19. století, který se o město významně zasloužil. Byl to lidumil a poctivě se staral o vše, co mu bylo svěřeno. Dále zde žili spisovatelé, básníci, malíři, stavitelé, významní učitelé a obětaví lékaři, kteří zde též zanechali své stopy. Genius loci celé oblasti, včetně okolních vesnic, spoluvytvářelo také zdravé venkovské jádro, které mělo velmi úzký vztah k přírodě, k polím a domácímu zvířectvu. Tento vztah, zahrnující přesné znalosti rytmu přírody, byl předáván z generace na generaci a snad již byl i genově zakotven. Dědily se i místní tradice a národopis.

Nedávno jsem se dozvěděla, že v mém městečku, kde žiji celý život, se budou snad stavět dva velké obchodní domy. Ustrnula jsem. Představila jsem si krásné starobylé domky s krámky, které tak malebně lemují náměstíčko spolu s pěknou radnicí. Co s nimi bude? Co bude s těmi drobnými podnikateli, až jim anonymní kolosy s ohromnými svádějícími regály a přehnaně bohatými nabídkami vezmou "kšeft"? Velmi by mi chybělo, kdybych už nemohla nakupovat u svých oblíbených obchodníků, což už se ve větších městech stává běžně. Přestává vzájemná výměna energie mezi nakupujícími a prodávajícími, pokud je vstřícnost na obou stranách. Tato moderní řešení ve velkém se jistě mohou materiálně vyplatit, ale narušují genia loci. Podporují anonymitu, stírají přátelskou komunikaci, která i z jiných důvodů valem ubývá. Hnacím motorem jsou jen peníze.

Moderní lidé ztrácejí přehled o svých kořenech a předcích, o svých příbuzných. Neváží si svých rodných domů, své půdy. Svoboda nám přinesla mnoho možností, ale zároveň ztrátu hodnot, které byly pro minulé generace stěžejní. Snad právě pro různá protivenství člověk ještě více lpěl na svém domovu. Ovšem například v oblasti zemědělství a stavebnictví napáchal socializmus škody nezměrné. Pěstovalo se však to, co bylo v dané krajině obvyklé, a vytvářely se tradiční výrobky, již dávno ceněné i v zahraničí.

Je důležité, aby si člověk vážil svého kulturního dědictví

Znovu si vybavuji folklórní průvod v Bulharsku. Reprezentanti každé země si nesli svoje, zatím nezničené duchovní hodnoty. Bojím se ale, co se stane v budoucnosti při neznalosti určitých jemnohmotných zákonitostí. Právě to prolínání národů a národností, neuvědomělé počínání Evropské unie, která sleduje především materiální hodnoty s nerespektováním národních specifik. Zakazuje např. pěstování tradičních plodin a naopak nařizuje jejich dovoz z jiných krajin. Analogie je i u masných výrobků atd. Ničí se tradiční produkce a její zázemí a z toho vyplývá nebezpečí pozvolného mizení i jedinečnosti jednotlivých kultur.

Jsme teprve na začátku tvorby nového evropského společenství. Tak jako se na území jeho jednotlivých států po staletí něco cenného vytvářelo, obávám se, aby postupně nedocházelo ke ztrátě těchto cenných hodnot. Mohlo by to mít v duchovní oblasti horší následky než čtyřicet let socializmu a komunizmu. Zatím duch evropských národů ještě trvá...

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2012.