Meiringen ve středním Švýcarsku není velké město. Je to však městečko známé po celém světě. Svědčí o tom zápisy v pamětní knize. Po londýnské Baker Street 221b je zde jediné muzeum na světě, které připomíná slavného detektiva všech dob, Sherlocka Holmese a jeho společníka dr.Watsona. Detektivovu sochu při projíždění městem a je jedno, zda jedete od Interlakenu nebo od Sustenpassu, průsmyku Susten, minout nemůžete. Zvědavost vás donutí vystoupit, a už jste chyceni. Následuje návštěva muzea, a aby vaše zvědavost byla upokojena úplně, vydáte se k Reichenbachskému vodopádu.

Duchovním otcem slavného detektiva je anglický lékař, pozdější sir, vlastním jménem Arthur Conan Doyle, který se údajně inspiroval u amerického spisovatele Edgara Allana Poea.

Nejčastěji byly Holmesovy detektivní příběhy otiskované v Strand Magazinu, ilustrovaném Sidney Pagetem. Sherlock Holmes vnesl do kriminalistické literatury způsoby forenzní detektivní práce. Poprvé se v detektivních příbězích na vyřešení případu objevila spolupráce detektivní dvojice a tento způsob se pak opakoval v detektivních příbězích i jiných autorů.

Geniální pozorovatel

V prvním Holmesově případu "Studie v šarlatovém", je Sherlock Holmes prezentován jako sebevědomý, až extrémně vědecky orientovaný muž s mnoha zájmy a s cílem dotáhnout detektivní práci k úspěchu. Věcný pozorovatel, detektiv Holmes, používá vědu a techniku jako kulisu a na ní buduje vyřešení případu. Jeho práce je na vysoké intelektuální úrovni, nechybí mu humor ani láska k hraní na housle. Vlastnil dokonce slavné Stradivárky. Z jeho rodiny občas v příběhu vystupuje ještě jeho bratr Mycroft Holmes. Podle Holmese byl docela nadaný, ale flegmatický. Přesto si pro první vizáž detektiva vybral ilustrátor právě vizáž detektivova bratra. Holmes je na rozdíl od policejního detektiva detektiv poradní, u něhož hledá pomoc u neřešitelných případů i anglický Scotland Yard. Holmesovo vyšetřování má vždy nečekanou pointu. Pátrání mu činilo potěšení. Vyšetřování jej vzrušovalo. Nechal promlouvat stopy. V žádném případu nevystupoval politicky. Nehodlal změnit společenský řád. On jen měřil své duševní a technické síly s realitou a radoval se z nacházených řešení. Dovedl se vžít do role pachatele. Jeho kriminalistické metody jsou mýtům Evropanů bližší než mýtus amerického kovboje s cigaretou, pistolí a whisky.

Souboj věčných rivalů

Po značných úspěších s detektivními příběhy se Doyle cítil být povolaným k vyšším literárním metám. A proto slavný detektiv musel zmizet z literární scény. Hledal jen vhodné místo, kde Sherlock Holmes skončí svoji detektivní kariéru. Místo se našlo. V roce 1891 Conan Doyle navštívil ve Švýcarsku údolí Haslital a také Reichenbachské vodopády. Při impozantním pohledu na padající vodu do hloubky zvolil vodopády jako místo dostatečně "důstojné," aby zde mohl skončit se svým životem slavný detektiv. Jeho románovému hrdinovi nesmělo ubrat nic ani na dramatickém konci. Holmes byl neustále sledován svým úhlavním nepřítelem profesorem Moriartym. Ten se mu chtěl pomstít za jeho slávu, a to za každou cenu.

Dokonce se tvrdí, že Conan Doyle vybíral kulisu vodopádů také proto, aby odpovídala i povaze pana profesora. Sherlock Holmes a dr. Watson vystoupali k Reichenbachskému vodopádu. Pak se situace zdramatizovala. Na základě falešné zprávy byl dr.Watson odvolán zpět do Meiringen. Holmes se rozhodl zůstat u vodopádu. Profesor Moriarty jej tajně sledoval. Mistr detektiv musel něco tušit. Napsal poslední dopis svému věrnému příteli dr. Watsonovi. Nyní nastala chvíle pro odplatu. Psal se rok 1891 a Sherlock Holmes a jeho rival profesor Moriarty stáli na strmé skále u Reichenbachského vodopádu proti sobě a dívali se vzájemně upřeně do očí. Moriarty a Holmes se nad srázem pustili do posledního zápasu ve svých životech. Nad burácejícími vodními masami to byl boj dobra se zlem. Profesor se pokusil detektiva svrhnout do burácející vody vodopádu. Při vzájemném osobním souboji se však Holmesovi podařilo na poslední chvíli, díky znalosti japonského bojového umění, z Moriartyho sevření vysmeknout a do vodopádu spadl jen profesor Moriarty.

Vzpomínky na Holmese

Zanedlouho potom se vrátil dr.Watson k vodopádům a pochopil celou tragedii svého náhlého odvolání. Na skále objevil Holmesovu hůlku, stříbrné pouzdro na cigarety a tři stránky poznámkového bloku. Po obou zápasících chyběla jakákoliv stopa. Místo, kde se oba zřítili do hloubky, je označeno hvězdou. Zmizel slavný detektiv navždycky?

Sherlock Holmes zmizel z literární scény. Pravdou bylo, že zanedlouho po zápasu měl Holmes v převlečení navštěvovat cukrárnu v Meiringen a pochutnávat si na slavném dezertu, zvaném Merange, což údajně byla zkomolenina Meiringen, a který už v 17. století právě zde vymyslel Ital Gaspareni.

Fanoušci Sherlocka Holmese si vynutili jeho návrat

Úmrtí Holmese se ukázalo jako velká potíž. Čtenáři po sdělení toho, co se stalo, začali nosit na rukou černé smuteční pásky. Smrt slavného detektiva vedla po prvním šoku k hlasitým protestům a neutuchajícímu volání fanoušků celého světa po "oživení" slavného detektiva. Smrt udělala detektiva ještě reálnějším. Nakladatel George Newnes si lámal hlavu nad tím, jak vrátit Sherlocka Holmese do života. Naléhali na něho především jeho akcionáři. Detektiv byl parádní literární kůň, který přinášel akcionářům zisky.

Po několika letech tak byl sir Conan Doyle donucen svého hrdinu nechat obživnout. Jak se to stalo? Zjistilo se, že Sherlock Holmes vůbec nezahynul, ale v poslední chvíli se mu podařilo se na skalním útesu zachytit a souboj s Moriartym přežil. Usadil se ve Švýcarsku a užíval si života. Holmes se vrací do Londýna a řeší další případy, se kterými si Scotland Yard nevěděl rady.

Že Sherlock Holmes skutečně nežil, nehrálo pro fanoušky žádnou roli. Pro ně byl Holmes reálná postava. Na světovou literární scénu se Holmes vrátil v roce 1903 a jeho návrat předčil veškerá očekávání. Obvykle vynucené pokračování literárních děl za předchozími pokulhává. Nikoliv u proslulého detektiva. Bylo napsáno dalších 32 pokračování a jedna kniha. Celkový počet zapeklitých vyřešených případů stoupl na šedesát. A opět bylo třeba brilantních znalostí z vědy, techniky a historie.

Pocta Holmesovi

Na jeho upomínku byla v městečku postavena socha v životní velikosti. Skulpturu vytvořil John Doubleday, autor též sochy Charlese Chaplina. Slavnostně byla veřejnosti představena 10. září 1988. Bronzová socha ukazuje zamyšleného, světoznámého řešitele těch nejnáročnějších detektivních příběhů, sedícího na kameni s dýmkou. Má to být jeho poslední zamyšlení, jeho poslední okamžiky před fatálním setkáním s nepřítelem, profesorem Moriartym. Socha se nachází na náměstí vesničky, na náměstí, které se jmenuje jak jinak, než náměstí Arthura Conana Doylea.

V okolí sochy mají být "vytesány" názvy Holmesových vyřešených případů. Má zde být "inscenováno" celkem 60 případů. Kdo má dobrý holmesovský detektivní cit a talent, tak je jistě najde, pravili místní, ale nenapověděli. Hledal jsem, snažil jsem se, ale nic. Podezřívám místní, že je to turistická past, aby zvýšili zvědavost. Nakonec jsem byl potěšen, když mi sdělili, že ani jiní nenašli. Přeji všem, kteří budou mít odvahu hledat, mnoho trpělivosti.

Sherlock Holmes Society of London pořádá každoročně v Meiringen pravidelná setkání. Účastníci mají historické oblečení a napodobují fiktivní odchod Holmese, jeho pád do vodopádu. Již v roce 1957 odkryli členové anglického Sherlock Holmes Clubu pamětní desku s nápisem dokumentujícím, že zápas Holmese s Moriartym se udál 4. května 1891.

Musíte se podívat na místo, kde se Holmes střetl s profesorem Moriartym. K vodopádům vás vyveze pozemní lanovka. Nechá se tam však zajít za necelou půlhodinku i pěšky. Pohled z lanovky je jedinečný. Na výstupní plošině si jistě nezapomenete vyfotografovat 120 metrový vodopád, kde oba protagonisté skončili. Vodopád je vydatný, za vteřinu dodává až 30 kubických metrů vody. Lepší místo pro boj dobra se zlem, tedy Holmese a Moriartyho, si Doyle ani vybrat nemohl. Je tam i turistická atrakce. Postava Holmese, kterému chybí obličej, a turisté se jen hrnou, aby obličej slavného detektiva nahradili svým vlastním. Kdo by odolal nechat se vyfotografovat v kvádru londýnského detektiva z Baker Street a propůjčit mu svůj obličej.

Jen pár kroků od sochy detektiva bylo v roce 1991 v podzemí anglikánského kostela otevřeno detektivovo muzeum. Umožňuje dětem i dospělým pohled na policejní a kriminální dějiny Londýna v 90. letech 19. století. Je tam rekonstrukce Holmesova bytu v londýnské Baker Street č. 221 b. Jediné muzeum Sherlocka Holmese mimo Velkou Británii. Bylo otevřeno v roce 1991, ke stému výročí "úmrtí" Sherlocka Holmese u Reichenbachského vodopádu. V muzeu jsou mnohé doličné předměty viktoriánské doby.

V muzeu Sherlocka Holmese jsou "autentické" napodobeniny z doby provozování jeho detektivní činnosti. V pokoji, který obýval s dr. Watsonem, nechybí dýmka, lupa, ani károvaný plášť, nebo londýnské noviny. Vše je za skleněnou stěnou, skrz kterou se těžko fotografuje. Fotografovat v muzeu není jednoduché a chce to požádat o souhlas s předstihem. (Vše se nechá vyjednat e-mailem.)

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 03/2012.