"Být vládcem znamená zaujmout postavení vůdce v ctnosti. Prostý lid pak takového vládce napodobuje ve všem." Kniha dokumentů

Před více než dvěma tisíci lety žil panovník, kterému se podařilo sjednotit dosud rozdrobené válčící čínské státečky a vytvořit tak první centralizovaný stát pod vládou Čhinů, který zabíral obrovské území pokrývající zhruba oblast dnešní západní a střední Číny, sahající na severovýchodě k Pekingu a na jihu k Dlouhé řece. V roce 221 př. n. l. se Jing Čeng nechal prohlásit Prvním svrchovaným císařem Čhinů a pod tímto názvem vstoupil do dějin. Pro všechen podrobený lid, čítající na třicet miliónů lidí, zavedl všeobecné oslovení "Můj černovlasý národe", aby tak posílil pocit vzájemné sounáležitosti a nového vlastenectví. Čína tvořila od těch dob zvláštní státní útvar tzv. Říši středu, zatímco ostatní státy a národy náležely mezi "barbary čtyř světových stran".

Nebesa milují panovníky

V Knize dokumentů se píše: "Nebesa milují panovníky a ochraňují je a ti zase musí být poslušní Nebes." Nebesa propůjčovala císaři, Synu nebes, prostřednictvím nebeského mandátu vládu v Podnebesí nad lidmi i nad přírodou. Syn nebes jako jediný mohl s Nebesy komunikovat. Obsah a výklad nebeských sdělení byl zprostředkováván císařskými věštci a byl přísně střežen jako nejvyšší státní tajemství. Nebeská sdělení byla pak základem císařských ediktů.

Většinu svých významných ediktů vydal první čínský císař již v roce 221 př. n. l. Nechal zkonfiskovat zbraně v celé říši a shromáždit je v tehdejším hlavním městě Sien-jangu. Dal je roztavit a zhotovit z nich zvony, podstavce pro zvony a dvanáct soch lidských postav, z nichž každá vážila třicet tun, a umístit je v císařských palácích. Jako stoupenec filozofie legizmu, podle které se vše ve světě řídí zákony, sjednotil zákony v celé zemi a navíc přidal i jednotné váhové a délkové míry, zavedl stejné rozchody kol vozů a sjednotil měnu. Nařídil užívání jednotných znaků písma při psaní, které se v hlavních rysech udržely dodnes. Existuje zhruba 50 tisíc znaků a hranici gramotnosti představuje zvládnutí 5 tisíc znaků. Přiměl lid, aby se zabýval hlavní prací, tj. zemědělstvím, a země začala bohatnout. Stal se budovatelem strategických silnic, početných paláců, Dlouhé čínské zdi, jediného díla lidských rukou viditelného z vesmíru, které mělo zajistit ochranu země před nájezdníky ze severu. Nezapomněl ani na své velkolepé záhrobní sídlo. Proslul však také jako tyran, který nechal spálit všechny nalezené knihy konfucionistů, jejichž filozofii odmítl a přikázal zaživa pohřbít přední konfuciánské učence.

Císařova nesmrtelnost

V očích Prvního svrchovaného císaře se stát a jeho osoba vzájemně podmiňovaly, až nakonec splynuly. Není tedy divu, že se snažil o dosažení nesmrtelnosti. Snahy o nesmrtelnost, nebo alespoň dlouhověkost, se ostatně prolínají téměř celou čínskou historií. Známý historik S-ma Čchien v Zápiscích historika uvádí, že jedním z prvních učenců, který znal tajemství nesmrtelnosti, byl taoistický filozof Cou Jen, který žil už v 3. století př. n. l. K dlouhověkosti a nesmrtelnosti se m ělo dospět především pomocí uměle vyrobeného zlata a tajemných mystických rituálů a obětí. Doporučovalo se rovněž užívat některé rostlinné a minerální preparáty. K lékopisu nesmrtelných patřil jadeit, slída, realgar (sulfid arzenitý), z rostlin se užívaly sezam, moruše, bodlák, tuřín, chřest i skořice. Mnohé z preparátů lidskému zdraví prospívaly, jiné škodily a mohly navodit i smrt, jak se to stalo u šesti pozdějších čínských císařů.

První svrchovaný císař také vypravil flotilu s několika tisíci jinochů a dívek na palubě k Ostrovům nesmrtelných Pcheng-laj, Fang-čang a Jing-čou, kde podle starých legend měli žít nesmrtelní a nacházela se tam látka zajišťující nesmrtelnost. Tato objevitelská výprava však nebyla úspěšná. Učený mistr Lu poradil císaři, že chce-li se stát Pravým člověkem-zasvěcencem, který bezpečně prochází vodou i ohněm, dovede se vznášet na parách i v oblacích a dosáhne stejného stáří jako Země a Nebe, musí žít v ústraní. Císař tedy nechal propojit všech svých dvě stě sedmdesát paláců sítí krytých a vysokými zdmi lemovaných cest, aby zůstal skryt před zraky nepovolaných. Nikdo nesměl pod trestem smrti prozradit, kam se chystá a kde se zdržuje. Přes všechna náročná opatření císař pochopil svou lidskou podstatu a nesmrtelnost těla začal považovat za neuskutečnitelný sen. Poznal, že ho mágové a alchymisté, kterými se obklopoval, jen podvádějí. A tak jich nechal roku 212 př. n. l. čtyři sta šedesát popravit. To mu zbývaly už jen dva roky života. Zemřel v roce 210 př. n. l. při své inspekční cestě do východních provincií. Jeho hlavní ministr chtěl císařovu smrt utajit. Nechal uložit jeho pozůstatky do krytého vozu, sluhové mu nadále přinášeli jídlo a eunuchové, kteří jeli v tomto voze, předstírali, že předávají hodnostářům císařovo vyjádření k předkládaným návrhům. Aby nebylo uprostřed horkého léta cítit rozkládající se tělo, byl za císařský vůz zařazen povoz s hnijícími rybami. Jejich ostrý pach překryl zápach pocházející z mrtvoly. Po císařově smrti došlo k mnoha krvavým intrikám a za čtyři roky se velká říše rozpadla. Jin-čeng se stal nesmrtelným jen svým dílem, které po sobě zanechal.

Císařovo posmrtné sídlo

Mezi grandiózní díla prvního čínského císaře patří jeho pohřební mohyla, kterou začal budovat už brzy po svém nástupu na trůn, ačkoliv se tehdy nechal ještě unášet myšlenkami na svou nesmrtelnost. V knihách starověkých historiků se dochoval poměrně přesný popis prací. Na stavbě pracovalo více než deset let 700 tisíc lidí ze všech končin země. Byla umístěna v mírně zvlněné krajině kolem středního toku Žluté řeky na severním úpatí pahorku Li-šan. Mohyla byla po svém dokončení vysoká 115 m, měla obdélníkový tvar o rozměrech 485 x 515 m s obvodem dva tisíce metrů. Popis vnitřního zařízení uvádí S-ma Čchien v Zápiscích historika: "Dělníci vyhloubili jámu pro pohřební komoru přímo do skály. Její stěny byly vyloženy bronzem. Byla vyplněna vzácnými předměty a drahocennými klenoty, které byly sneseny z různých paláců, věží a sálů. Byla tam dodána i maketa říční sítě země se Žlutou řekou a Dlouhou řekou se rtutí, jež tekla koryty řek do miniaturního oceánu. To vše řídil speciální mechanizmus. Na stropě byla zobrazena nebeská souhvězdí, na podlaze pozemská krajina. Osvětlení obstarávaly lampy naplněné velrybím tukem." U jiného autora se dočítáme, že interiér byl vyzdoben měsícem, zhotoveným z perel, stříbrnými a zlatými kachnami i husami a vyplněn třiceti skříňkami zlatých bourců morušových. Současníci znají tedy přesné místo i popis pohřební mohyly prvního svrchovaného čínského císaře, přesto nebyl dán pokyn k zahájení archeologických výkopů a podrobného průzkumu. Tvrdí se, že nejsou peníze. Nebo se archeologové bojí? Každého, kdo naruší císařův posmrtný klid, prý stihne prokletí a smrt. Starověcí autoři píší, že stavitelé dostali příkaz vložit šípy do samostřílů tak, aby automaticky vystřelily na každého, kdo by se pokoušel vloupat dovnitř hrobky.

Hliněná armáda udivuje svět

V roce 1974 vykopal rolník Jang Pchej-jen při hloubení studně ve vzdálenosti půl druhého kilometru od císařské mohyly ohořelou postavu hliněného ďábla. Když sochu podrobně prohlédl spolu s přivolanými odborníky památkové péče, zjistilo se, že nejde o pohádkovou bytost, ale o ohořelou sochu čínského vojáka v životní velikosti a že podzemí skrývá podobných soch bezpočet. Došlo k jednomu z největších archeologických objevů 20. století. První svrchovaný císař státu Čhin nechal zhotovit svůj symbolický pohřební průvod, táhnoucí se od hrobky v délce dvou kilometrů a tvořený terakotovou armádou vojáků v životní velikosti v dobových oblečeních, s dobovými zbraněmi a odznaky hodností. Vojsko bylo rozděleno do šiků ve třech klenutých prostorách, z nichž první obsahuje 6000 postav, druhá 1000 postav a třetí 68 postav. Navíc se zde nacházejí koně v dobových postrojích, válečné vozy a výzbroj. Odborný výzkum a rekonstrukce této mimořádné památky trvá už skoro čtyřicet let. Jde nejen o obdivuhodné umělecké dílo, ale též svědectví o vojenství a životě ve staré Číně. Velká část nálezu byla zpřístupněna veřejnosti. Vybrané části unikátního nálezu a mnohé jeho precizně zhotovené kopie putují dnes po světě a není to dlouho, co proběhla výstava o tomto pokladu, chráněném UNESCEM, také v České republice.

Já mám to štěstí, že jsem se mohla připojit k nekonečnému zástupu návštěvníků z celého světa přímo na místě nálezu. Pohlížím do tváře důstojného terakotového generála, sleduji výraz prostých vojáků. Každý je jiný, jeden štíhlý, druhý hřmotný, jeden má ve tváři úsměv, druhý zadumání, pokoru, vyrovnanost, další má nachýlenou hlavu k naslouchání. Sleduji defilé lidských typů a výrazů zračících se v tvářích císařova vojska a nevycházím z údivu.

Před branou areálu kvete obchod, jsou k dostání repliky vojáků v různých velikostech, jejich výbava, kožišiny i všude přítomné pravé čínské hedvábí. V malém domku u vchodu bylo ještě nedávno možné potkat usměvavého vesničana, který se tak vyděsil při prvním setkání s hliněným vojákem a který všechno to novodobé hemžení jaksi nechtěně způsobil. Z nedalekého Si-anu, hlavního města provincie Šen-si a bývalého východiska slavné hedvábné cesty, je to sem asi hodina jízdy autobusem, která vskutku stojí za námahu.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2011.