Chvíli poté, když 29. listopadu 1378 zemřel císař a král Karel IV., rozezněly se prý samy od sebe zvony Svatovítského chrámu a o něco později slyšeli samovolný hlahol zvonů též obyvatelé hradu Karlštejna. Lze věřit svědectví svatovítského zvoníka a karlštejnského kronikáře? Tuto otázku nechme bez odpovědi, nicméně skutečností, které svědčí o tom, že životem Otce vlasti prolínala různá tajemství a záhady, existuje celá řada. Některé z nich nebyly dosud plně objasněny. To však nic nemění na tom, že se Karel jednou provždy stal nejvýznamnějším panovníkem českých zemí a středověké střední Evropy.

Metropole by bez něho vypadala jinak

Uveďme si nejprve základní fakta z jeho životního koloběhu. Jak známo, narodil se Janu Lucemburskému a Elišce Přemyslovně roku 1316. Méně známé je, že se původně vlastně jmenoval Václav. To bylo ovšem v době, kdy ještě netušil, že se stane českým a německým králem a římským císařem. Křestní jméno Karel získal během svého pobytu ve Francii. Tuto zemi po celý život velice miloval; zásluhu na tom měl jeho tehdejší vychovatel, benediktinský opat Pierre de Rosières, který se později stal papežem Klimentem VI. Roku 1334 byl Karel jmenován markrabětem moravským, o sedm let později spoluvládcem v Čechách. Papež Kliment VI. si ho nesmírně vážil a přičinil se o to, aby byl roku 1346 zvolen německým králem. Téhož roku zemřel Jan Lucemburský a Karel se stal i králem českým. Na císaře byl v Římě korunován roku 1355. Už o jedenáct let dříve však papež z Karlova popudu zřídil pražské arcibiskupství. Karlovou zásluhou se pak stala Praha sídelním městem říše. První univerzita v Evropě na sever od Alp vznikla v české metropoli v roce 1348. Vyjmenovat významné stavby vybudované v Praze za Karla IV. by zabralo hodně místa, tak aspoň namátkou – Karlův most, katedrála svatého Víta, kláštery Emauzy a Karlov. Nezapomínal ani na rozpínavost své říše. K českým zemím připojil četná zahraniční území, z nichž nejvýznamnějším bylo podle mínění historiků Braniborsko. Karel IV. byl muž s neobyčejně silnou schopností prosazovat své plány a myšlenky. Nicméně, jak to bývá, občas neprorazil navzdory své ohromné autoritě. Neuspěl například proti vysoké šlechtě, když chtěl zavést celozemský zákoník Majestas Carolina.

Vladař, jak ho neznáme

S přídomkem Otec vlasti byl Karel ve své době nesporně jedním z nejvzdělanějších, nejmoudřejších a nejprozíravějších panovníků. Snad právě proto, že na své úrovni v Evropě téměř neměl rovnocenného partnera, přicházel s nápady, které daleko překročily práh času. Navíc byl mužem hluboce zbožným. Zdá se, že je prokazatelné, že Nové Město pražské založil podle mapy Jeruzaléma. Porovnámeli urbanistické schéma obrazu či plánu Jeruzaléma – například ze Stuttgartského nebo Pařížského rukopisu – se zásadním rozvrhem prostorů a ulic navrženého Nového Města, zjišťujeme, že toto schéma má v oblasti Karlova náměstí, někdejšího Dobytčího trhu, jasné společné znaky, například brány, věže, úhly i křižovatky ulic a další. Karlovo nitro už soudobí pamětníci přirovnávali k hluboké studni, odkud prýští prameny neobyčejně tajemné síly. Karel totiž věřil, že dojde k světové apokalypse. Vycházel z novozákonní knihy Zjevení svatého Jana. Apoštol ji napsal kolem roku 95 našeho letopočtu, tedy už po narození Krista. Formou okružního listu sděloval sedmi maloasijským církvím mystická a symbolická proroctví o budoucnosti církve a dramatickém konci světa. Karlova duchovní lest spočívala v tom, že při všeobecné zkáze a zároveň zmrtvýchvstání si budou muset svatí přijít pro své ostatky a že by se Praha tehdy mohla stát pupkem světa. Horečnatě začal tyto ostatky shánět. Je obdivuhodné, že jich nashromáždil asi sto padesát. Nechyběla například hlava evangelisty Lukáše nebo rameno svaté Anny.

Karel měl však zájem i o další relikvie, jež nás dnes možná přimějí k úsměvu. V jeho sbírce se postupně ocitla stříbrná pozlacená ratolest, kterou údajně přinesl anděl Panně Marii těsně před její smrtí, nechyběla část Pilátova pláště, kus Mojžíšovy hole, dva hřeby z Noemovy archy, kousek dřeva z betlémských jesliček, a dokonce ani cíp ubrusu, který měl být na stole při poslední večeři Páně. Panovník za tyto cennosti neváhal vydávat z královské pokladny spoustu peněz. Není bez zajímavosti, že k jejich získání dokázal použít různé lsti, výhrůžky, a dokonce i násilí, pokud dosavadní majitelé odolávali i sebelákavějším nabídkám.

Ostatky i relikvie byly pak v Praze přijímány s vysokou církevní pompou a bývaly neseny v čele slavnostního procesí přes celé město na Vyšehrad, nebo Hrad při slavnostním procesí, v jehož čele kráčel osobně panovník a také tehdejší pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Karel si vyprosil na papeži Klimentovi VI., že ostatky smí ukázat lidu. Kronikář Beneš z Veitmühle zaznamenal při vystavení ostatků roku 1369 "tak velký sběh lidu, jaký v Čechách dosud nikdo nikdy neviděl". K tomu účelu bylo postaveno speciální lešení.

Otec vlasti shromáždil také ostatky svých předchůdců, českých panovníků, které jsou dodnes uloženy v podzemí Svatovítského chrámu. Proto se o nich ví, jsou přesně dokladovány, popsány a dokázány. Jenomže – ostatky světců. Ano, kde jsou ostatky světců? Kam se to všechno podělo?

Po stopách ostatků

Vydejme se do katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Nejprve to byla románská rotunda založená knížetem Václavem, později bazilika, posléze velechrám – chlouba gotiky. Je navždy spjat se jmény svých stavitelů – Matyáše z Arrasu, Petra Parléře, ale i Josefa Krannera, Josefa Mockera a Kamila Hilberta. O chrámu, jehož věž se tyčí do výše sta metrů, o unikátní síťové klenbě jeho hlavní lodi, oltářích, oknech, chóru, hrobce českých panovníků, uložených korunovačních klenotech, obrovském Zikmundovi a dalších zvonech, stejně jako o dvaceti chrámových kaplích byly napsány celé knihy. Málokdo však ví o tzv. ostatkové kapli, která je umístěna za hlavním oltářem, ve východní části hlavní lodi. Nepříliš velká, nenápadná, neznámá. Otevírá se jednou za rok – o Velikonocích. Nejvíc padne návštěvníkovi do oka asi lebka svatého Baltazara. Pod Dobytčím trhem, tedy Karlovým náměstím, byl vybudován podzemní trezor. Výkopy při stavbě metra se před lety prováděly na jiném místě, takže posvátné podzemí nebylo nalezeno, ale zřejmě ani porušeno. Jenže to není všechno. Od francouzského dauphina – korunního prince – získal Karel unikátní ostatek z trnové koruny Ježíšovy. Je to jednak trojúhelníkový trn akácie, jednak jsou to dva zlomky sítiny. Podle odborného posudku profesora Bohumila Němce, srovnávacího anatoma rostlin, je to sítina podobná rákosu. Na věnečku z tohoto materiálu nosily ženy na Předním východu náklad. Obdobný věnec byl položen na Kristovu hlavu, ale předtím do něho byly vpleteny trnité větévky akácie. Na území našeho státu se nalézají tři údajné trny z Kristovy mučednické koruny. Jeden z nich je součástí svatováclavské koruny uložené v trezoru Svatovítské katedrály. Druhý je deponován kdesi mimo Prahu a třetí je uložen u zlatého pokladu rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou – mimochodem, jediného řádu, který má u nás výhradně český původ. Pohled na trn působí sugestivně: je v kruhové zasklené schránce; neméně pozoruhodný je oltářní kříž s dalším ostatkem – třískou ze svatého kříže, připevněnou do zlatého rámečku. Povodeň v roce 2002 ohrožovala galerii křížovníků u Karlova mostu natolik, že tyto cenné a nenahraditelné exponáty bylo nutné převézt do jiné řádové galerie v Českém Krumlově. Dokazovat autentičnost těchto relikvií je samozřejmě problematické. Vzdáleně nám to připomíná složitý důkazní proces při vědeckém zkoumání tzv. turínského plátna, do něhož byl údajně Ježíš po smrti zabalen a uložen do hrobu.

Co Karel IV. netušil

Za odkazem Otce vlasti se vydejme na Karlovo náměstí, které se od 15. století nazývalo Dobytčím trhem. Je to jedna z nejzajímavějších lokalit Nového Města pražského. Tato městská část Prahy ani nejrozlehlejší pražské náměstí by bez popudu Karla IV. možná ani nevznikly. Podzemní trezor s dalšími ostatky, jehož tajemství si vzal Karel IV. do hrobu a neprozradil ho ani ve svých vlastnoručně psaných pamětech Vita Caroli, nebyl vypátrán. Ale i další historie Dobytčího trhu je neméně zajímavá a dramatická. Uprostřed prusko-rakouské války roku 1866 se v tichosti vrátili do svého sídla v Praze jezuité. V blízkosti monumentálního jezuitského kostela svatého Ignáce z Loyoly, pod nímž je zřejmě skryto dosud neprobádané podzemí, stávala až do doby Josefa II. skromná stavba – kaple založená bratrstvem Obruče. V něm se kdysi sdružovali přívrženci předhusitského reformního hnutí, kteří dali podnět k založení Betlémské kaple. Bratrstvo vzniklo roku 1382, tedy 70 let po zrušení řádu templářů, pokládaných za předchůdce zednářských lóží. Pražská lóže dala při své výroční slavnosti roku 1785 přetisknout zakládací listinu Obruče jako zednářský dokument.

Historické prameny uvádějí, že uprostřed náměstí stávala pozoruhodná osmiboká gotická kaple Božího těla, vystavěná v letech 1382–1393. Nedaleko ní byla od roku 1350 dřevěná, o 40 let později kamenná věž, v níž podle privilegia Karla IV. byly v den Svátostí každoročně vystavovány říšské korunovační klenoty. Kaple byla zbořena na popud císaře Josefa II. roku 1792.

Karlovo náměstí krášlí několik plastik

Vedle křižovatky tramvajových tratí je pomník spisovatelky Karoliny Světlé. Přibližně v tomto místě býval v dlažbě záhadný kámen s křížem a symboly smrti. Měl snad něco společného s tajemným podzemním trezorem? Světlá líčí ve svém románu Zvonečková královna děsivou popravu právě před kaplí Božího těla. Souvisí to snad s tvrzením některých historiků, že určitá místa Karlova náměstí byla prý prokleta? Poblíž pomníku další české spisovatelky Elišky Krásnohorské bylo v noci tajně popraveno několik stoupenců Karla Bavorského, v Praze korunovaného vzdorokrále proti Marii Terezii. Mezi přívržence patřili i zednáři, kteří ve Faustově domě založili ústav pro hluchoněmé. Památník jezuitské historie a zed - nářské legendy pak vytvořily prostředí jako stvořené pro mýty o pražských tajuplnostech. Dobytčí trh byla v té době ohromná nevyužitá prostora, kde kromě staré kaple a zmíněného tajemného kamene byl ještě tzv. Špalíček – skupina chatrných domů. Do roku 1836 stávala proti Novoměstské radnici tzv. slanečková bouda. Už Karel IV. totiž udělil Novému Městu privilegium výsadního prodeje a skladu sleďů a jiných mořských ryb.

Nevysvětlených záhad a nezodpovězených otázek je kolem Karlova náměstí mnoho: podzemní chodba z Faustova domu do radnice (a ovšem sám Faustův dům); tajné exekuce a propadliště pro popravené pod tajemným kamenem; záhadné sdružení tzv. Synů světla; labyrint sklepů s vězením a mučírnou; chodby a krypty s pohřbenými mnichy, táhnoucí se snad až do Lazarské ulice…

Jenže to je už jiná historie. Karel IV. o tom nemohl tušit.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2011.