Prvním "revolučním" krokem komunistického ministra školství Zdeňka Nejedlého bylo zrušení klasických gymnázií, patřících ve své době k nejlepším středním školám v Evropě. Jejich profesory označil Nejedlý za zpátečníky, kteří "svítí loučí" v době žárovek. Teprve až dnes, kdy je možno tento krok v českém školství objektivně zhodnotit, vychází postupně najevo, jak kvalitní základ vzdělání tato gymnázia poskytovala.

Jejich klad neležel jen v tom, že prostřednictvím rozsáhlé výuky latiny a řečtiny dostávali absolventi generální základ gramatiky a sémantiky (nauky o pojmech), který jim umožnil porozumět gramatice a logice vyjadřování jevů všemi ostatními jazyky. Prestižní absolvování klasického gymnázia bylo jistou zárukou pro schopnost logického myšlení a znalost základní masy obecných vědomostí. Od otce jako klasického filologa však vím i to, co v rozumářském dnešku při hodnocení přínosu gymnázií uniká.

Přednosti klasických gymnázií

Klasická gymnázia kromě jazykového základu solidně seznamovala studenty s hlavními rysy celé antické kultury, na které dnes stojí způsob myšlení evropské civilizace. Všechno současné ve filozofii a kultuře je v tichosti postaveno na "klasických", neboli antických paradigmatech vnímání světa. Ty byly v kontextu zabudovány do více než dvou set vyučovaných antických příběhů a mýtů, které se četly v latinském a řeckém originálu a v nichž bylo zachyceno celé spektrum schémat lidského myšlení, charakterů, včetně odpozorovaných společenských dějů a procesů lidského podvědomí. Transcendentní ponaučení pak bylo obsaženo v jejich vyústění a rozuzlení; tato podvědomá inteligence dnes pomalu zaniká. Znalost zákonitého vyústění základních dějů v lidském podvědomí, obsažená v mýtech, byla současně s učením jazyka vtisknuta do podvědomí gymnazistů a stala se tak základem jejich inteligence poté, co "fakta byla zapomenuta". Maturant tak byl vybaven vlastně základnou intuitivní prozíravosti do života.

Zbylo jen pár pojmů

Dodnes se setkávám se zdravotními sestrami z Jaselské, které otec učil latinu. Ty s pohnutím vzpomínají na hodiny latiny právě proto, že otce provokovaly k "neosnovovému" vyprávění antických mýtů a příběhů, jež si dodnes pamatují. Z těchto příběhů zůstalo dnes v obecném povědomí již jen několik pojmů jako Sisyfova práce, Oidipův komplex nebo Augiášův chlív. Zásady ezoterické antické moudrosti ve rčeních jako "Nomen – omen" (jméno určuje osud), "O mrtvých jen dobře", nebo v pozemském dění časté rozumem neprohlédnutelné řešení typu "Deus ex machina" (z rozhodnutí bohů) už byly dialektickými materialisty zavrženy zcela. Ovšem ke škodě jich samých. Doložme si to na příkladu věčného diletanta Sisyfa, který silou analogie inspiroval jemu podobné "antiezoterické" typy lidí. Zamysleme se nad tím, jaký souběh symbolů je zakotven v Sisyfově příběhu a zda mají své pokračování ve spolku svých jmenovců.

Příběh o Sisyfovi

Sisyfos byl korintským králem, jenž proslul svou vychytralostí a kterého pýcha dovedla až k tomu, že se několikrát pokoušel obelstít i bohy. Pokusil se zvítězit nad Smrtí. Když ji bohové vysvobodili, aby tak obnovili přirozený chod světa, seznámil se Sisyfos se zákony podsvětí. Aby bohy opět oklamal, požádal svou manželku Meropu, aby za něj po jeho smrti nekonala pohřební obřady. Věděl, že pomsta za nevykonání pohřebních obřadů je jediný důvod, pro který jej strážce podsvětí Plutón může propustit ze světa mrtvých zpět na svět. Po propuštění ze záhrobí k provedení údajné pomsty se ale Sisyfos nehodlal vrátit. K návratu byl bohy, kteří prohlédli jeho úskočnost, donucen násilím. Při tlaku bohů k návratu do podsvětí navíc, aby zakryl svou úskočnost, vyzradil Diovo milostné dobrodružství. Za cílevědomou vychytralost a opovrhování zákony světa a podsvětí byl rozzlobenými bohy mimořádně a rafinovaně potrestán. Posedli jej bludnou představou, že dovalí-li na daný kopec balvan, který na něj z člověku neprohlédnutelného principu dovalit nelze, vysvobodí se a stane se sám bohem. Od té doby Sisyfos, zbaven schopnosti vyciťovat rozumu skryté neboli ezoterické, valí dle svého názoru chytře do kopce balvan, který mu vždy pod vrcholem spadne. Obsednutí chybnou myšlenkou je vpravdě božský trest, trestající právě absenci schopnosti vyciťovat nadrozumové a pocit všerozumění. K dovršení pokoření dotyčného je navíc doprovázen pocitem vlastní výjimečné chytrosti. Sisyfos, nevěřící vlastně v zákony iracionálního rozměru světa, se tak stal v podvědomém panoptiku symbolů symbolem věčného namyšleného diletanta.

Dnešní Sisyfovci

V Sisyfově příběhu jsou však obsaženy i jiné znaky, charakterizující rysy podvědomí lidí jeho typu. Je to nevíra v sílu bohů, neboli skrytého rozměru světa, vlastně praktický ateizmus. Dále schopnost zneužití zákonnosti neutralizací ducha zákonů jejich slovní formulací, jejich formálním výkladem (jak v současnosti aktuální a rozšířené!). Také poukazování na chyby jiných k zakrytí své vlastní podlosti. Kdo si tedy symbol Sisyfa přiřadí k sobě, vydává tím o sobě, kromě důkazu absence antické vzdělanosti, i svědectví o intuitivní neomalenosti. Představte si míru intuice člověka, který by si pro syna vybral jméno Grázl nebo Kazisvět. Nebo kvalitu myšlení těch, kteří založí organizaci pro uplatňování lidských práv pod jménem Urválek (prokurátor proti Slánskému), nebo pro osvětový spolek pod jménem Goebbels. A jméno a symbol Sisyfos byly pro skupinu lidí natolik přitažlivé, že se rozhodli jeho příběhu použít. Podle míry své vzdělanosti diletantsky. Rozhodli se udělovat bludný balvan těm, které za Sisyfy považují oni, protože matou veřejnost. Vlastně se prohlásili za bohy, obdařené nadčasovou moudrostí a mocí. Jenže ouha! Jsou takoví? Anebo jsou to vlastně Sisyfové, kteří se chtějí vlastního balvanu zbavit? Není to právě ona pýcha nad vlastní chytrostí v kombinaci se snahou opovrhovat zákony rozumu člověku ukrytými, která charakterizuje Sisyfa? Není to on, který "objevil" hloupost jiných v tom, že věří na zákony záhrobí, neboť jsou v rozporu s dialektickým materializmem (po zdiskreditování marxizmem-leninizmem přejmenovaným na skepticizmus)?

Komu náleží "bludný balvan"?

K upoutání pozornosti, když tuto nemohou přilákat vlastními vědeckými pracemi, prokázali i Sisyfovu vychytralost. Využili chytlavosti sdělovacích prostředků k jakýmkoliv senzacím a začali se oblékat do barevných prostěradel a "hlasovat" o hlouposti jiných mručením. Ani rys práskačství jim nechybí. V zábavném TV vystoupení "ezoteriků" komentovala grimasami "skeptička" Věra Nosková jejich skutečné či údajné hlouposti nikoliv v přímé konfrontaci s autory výroků, ale ve skrytu za plentou. Za Sisyfy vyhlašují jiné, ale podle symboliky jimi oni sami jsou. V tom je ten diletantizmus a polovzdělanost v porozumění řeči symbolů. Nelze než obdivovat intuici veřejnosti, která situaci vycítila a Sisyfy nazývá právě je a nikoli ty odměněné bludným balvanem. V tom je opět ona vychytralost Sisyfa, že svůj bludný kámen (ateizmus) chce předat jiným! A jaká je podobnost aktérů komedie se Zdeňkem Nejedlým! Také to byl za republiky fundovaný vědec. Pak se zaprodal ideologii údajně vědeckého světového názoru, popřel a pošpinil pod záminkou vědeckosti zásady svobodné výměny názorů a stal se paskvilem rozumnosti a charakternosti, hrobařem kvalitního školství. Pravý ezoterický prototyp pro bývalé vědecké nadšence, dnešní Sisyfy. Je jen štěstím pro neskepticky myslící, že již ztratili moc za nematerialistický názor zavírat.

Ataky "vědeckých" hodnostářů

V životě jsem byl za vědce se prohlašujícími skupinami napaden již třikrát. Poprvé v roce 1970, kdy skupina otitulovaných akademických hodnostářů v prověrkové normalizační komisi vysoké školy veterinární zjistila, že svým neschvalováním vstupu spřátelených armád matu studenty a jako hlavě revizionizmu mi okamžitě ukončila pracovní poměr. Po dvaceti letech chodí tito "vědečtí" hodnostáři "kanály". Podruhé v roce 1983, kdy skupina vědecky graduovaných veterinárních epizootologů navrhla moje potrestání za to, že jsem jako jediný veterinář v republice veřejně a písemně doložil neúčinnost metody potlačování varroázy včel utrácením včelstev a navrhl alternativní postup. Jistý epizootologický "Hujer" dokonce žádal, abych byl zbaven titulu. Po pěti letech velkých státních výdajů se po promoření celé republiky roztočem varroa ukázalo, že údajně vědecký postup zkrachoval. Dnes se k metodě radikální likvidace včelstev nikdo nehlásí. Nutno ovšem dodat, že onen "epi Hujer" časem prohlédl a přišel se mi osobně omluvit s tím, že jsem měl pravdu. Potřetí v roce 2007, kdy členové skupiny Sisyfos, aniž členové pléna knihu Falzifikace a falzifikátoři českých dějin přečetli, hlasitým mručením nad vytrženými výňatky vyjádřili své pobouření nad mým údajným matením veřejnosti. Podle zaslaného dopisu je pobouřilo, že: "na základě útržků známých fakt a dobové vibrace se mi vynořovaly obrazy tehdejších dějů, zejména že Sámo vlastně nebyl kupec a Přemysl Oráč zemědělec". Také dočasné odpoutávání od těla ve snu je značně "rozmručelo". Jen jsem zvědav, jak dlouho jim mručení vydrží tentokrát, neboť je prováděn výzkum DNA prvních Přemyslovců. Ten určí jejich původ a oficiálně opět "dějinami" zatočí.

Pohlédli pravdě do tváře

Uvedené důvody pro udělení bludného balvanu jsou ovšem zástupné. Pravým důvodem je rozhořčení skeptiků nad mým poukazem na to, že české dějiny jsou v současnosti cenzurovány a vykládány ateisty (neboli Sisyfy) tak, aby materialisticky vyzněly a ztratily tak svoje duchovní vyznění a smysl. Naproti tomu v knize jsou dějiny českého národa podány tak, že vnější děje a konání lidí jsou jen zevním projevem tisíciletého úsilí duchovního jádra českého národa o přiblížení se Pravdě. Jako falzifikátoři jsou v ní popsáni ti, kteří mu v rozpoznání tohoto smyslu bytí překáží. Sisyfovci se mezi nimi poznali, odtud jejich podráždění a mručení. Sebeznemožnění normalizátorů trvalo 20 let, jak dlouho bude trvat Sisyfovcům?

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle "4/2008".