Geocentrický model vesmíru je starý mnoho tisíc let. Existuje minimálně tak dlouho jako lidské pozorování hvězd. Za jeho proroka je však považován alexandrijský astrolog Klaudios Ptolemaios, autor dodnes citované první komplexní moderní astrologické bible Ptolemaiovský vesmír.

Středobodem zájmu astrologů od samých počátků této posvátné vědy je člověk a události v lidské společnosti. Ty se odehrávají na určitých místech planety Země – nikoliv někde na Slunci či ve středu galaxie, a tak model vesmíru, který pro své výzkumy používají, musí být nutně geocentrický. Z filozofických i praktických důvodů mají astrologové onen dříve zmíněný Archimédův "pevný bod" na povrchu Země, uprostřed lidského hemžení a lidských skutků, a Země sama pro ně tak zákonitě zůstává nehybnou.

I když s tímto kosmickým modelem pracovali staří astrologové odnepaměti a do řeckého filozoficko-teologického prostředí jej přinesli již povětšinou v Egyptě vzdělaní aristotelovští antičtí intelektuálové, prvním, kdo takový model skutečně detailně popsal, byl alexandrijský učenec Klaudios Ptolemaios ve druhém století po Kristu. Teprve jeho spisy nabídly tento ucelený pohled na fungování kosmu celosvětové společnosti vzdělanců, a tak není divu, že se dodnes geocentrickému modelu vesmíru někdy říká "ptolemaiovský".

Hovoříme-li dodnes v okultních naukách o sférách, odkazujeme se právě na Ptolemaiův pohled astrologa z pevného bodu, který on sám měl umístěný v Alexandrii: kolem nehybné Země krouží v různých vzdálenostech (ve svých sférách) postupně Luna, Merkur, Venuše, Slunce, Mars, Jupiter, Saturn, "fixní" hvězdy a za těmito osmi sférami se nachází "sféra prvotního pohybu". Bůh sám se nám v nich zrcadlí.

Egyptská indiskréce

Helénský astrolog Klaudios Ptolemaios se narodil někdy kolem roku 90 v období římské nadvlády nad Egyptem, kde tou dobou již pomalu, ale jistě skomírala tři tisíce let stará faraonská civilizace s unikátní tradicí na pozorování hvězd založeného náboženského systému. Z jeho latinského křestního jména a řeckého příjmení mnozí historici usuzují, že se mohlo jednat o římského občana řeckého původu, ovšem některé rozbory jeho řecky psaného díla spíše ukazují, že se jednalo o helénizovaného Egypťana vzdělaného pravděpodobně v egyptských chrámových školách.

V úvodu svého slavného astrologického Tetrabiblu například Ptolemaios rozmlouvá s jakýmsi neidentifikovatelným Sirem: "Dva z prostředků astronomické předpovědi, ó Sire, jsou nejdůležitější a nejplatnější". Byl-li Ptolemaios v Egyptě narozený řecko-římský učenec, rozmlouval by zřejmě s dnes již zapomenutým, tehdy však živým kolegou. Jak dokládá třeba i starší Hermetický kodex, jakožto studovaný egyptský kněz by Klaudios Ptolemaios ovšem pravděpodobně vedl dialog s patronem egyptských astrologů a nejvyšším egyptským "bohem". Jeho jméno se dnes z hieroglyfů "ísr" překládá jako Usir a Řekové sami pro něj měli jméno Osiris.

Tuto druhou, kněžskou teorii původu Klaudia Ptole - maia podporuje i údajné místo Ptolemaiova narození – Ptolemais Hermiou (dnešní Al Manšah), který leží nedaleko chrámu v Dendeře, kde je doloženo poslední působení egyptských chrámových astrologických škol v pozdně římském období egyptské civilizace (viz mapa). A kněžskému původu Klaudia Ptolemaia navíc nasvědčuje i fakt, že prý sám nechal vystavět v chrámu v Canopu (asi 25 km od Alexandrie) stély s vytesanými svými teoriemi! Ať už byl skutečným autorem kdokoliv, zveřejněná tajemství se stala součástí Chrámu.

Na této zdánlivě nedůležité životopisné "drobnůstce" je zajímavé, že mnoho historiků a badatelů si povšimlo, že posledních několik století úpadku staroegyptské říše bylo doprovázeno jakousi postupnou "řízenou indiskrécí" starobylých mystérií egyptské Posvátné vědy, jak tento nábožensko-mytologický systém nazval egyptolog René Schwaller de Lubicz. Egyptští kněží v předtuše konce své civilizace začali vzdělávat v dlouho žárlivě střežených a tajných naukách i cizince – především Řeky a později to, co sami považovali za důležité pro své následovníky, začali překládat do řečtiny a publikovat. Tímto způsobem vznikla i vyhlášená Alexandrijská knihovna.

Bible astrologů

Z tohoto úhlu pohledu, můžeme tedy na většinu z jeho rozsáhlého díla o optice, fyzice, matematice, geografii, astronomii a astrologii, a dokonce i hudební vědě považovat nikoliv za výsledek bádání jednoho, byť geniálního, lidského života, ale spíše za jakousi substanci poznání mnoha tisíc let jedné velmi vyspělé civilizace. Vše přeloženo do jazyka srozumitelného celému tehdejšímu středomořskému světu a transformovaného do nového filozofického pohledu na fungování kosmu.

Ptolemaiova astrologická díla Almagest a Matematické pojednání ve čtyřech knihách (Tetrabiblos) byly od svého sepsání pár desítek let před zánikem posledního egyptského chrámu mnohokrát přeloženy do desítek světových jazyků a jsou dodnes považovány za nezbytnou součást teoretické výbavy každého skutečného astrologa. Skutečnosti v nich definované neztrácejí platnost, i když jiní učenci se později snažili rozmetat je na prach.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 07/2011.