Před časem jsem se zamýšlela nad tím, pro koho bylo asi učivo na Zemi přichystané. Jestli je vůbec pro nás lidi vhodné. Vždyť ať se podíváme na jednu, či na druhou stranu, žádná oblast lidského počínání nefunguje pořádně.

Nespletl se Bůh, když předpokládal, že to tady v pravdě, v lásce, s chutí a s vděčností za každé nadechnutí zvládneme? Není učivo pro lidi moc těžké? Otázky tohoto druhu je možné si pokládat, ale co naděláme? Jsme tady a musíme si vystačit s tím, co je, a snažit se dění na Zemi posunout směrem k lepšímu. Jsme na tom úplně stejně jako hlavní hrdina z filmu Pán prstenů – chlapec jménem Frodo. Měl za úkol donést prsten plný zla do jícnu zlé hory, aby tím zachránil lidstvo. Čekala ho nebezpečná, v podstatě nemožná cesta. Nebylo v lidských silách ji projít. To jasně věděl nejenom on, ale i všichni kolem. A teď přišla scéna, kdy prsten drží v dlani, dívá se na něj a bezmocně říká: "Ale já jsem ho nechtěl". Jenže na to se ho nikdo neptal! Prsten byl tu a on byl jediným z lidí, kdo cestu mohl vykonat. Že se mu nechtělo, necítil se na to a s největší pravděpodobností u toho přijde i o život? Ale o to přece vůbec nešlo! Situace nastala a bylo třeba konat.

A úplně stejné je to s námi se všemi

Životy prožíváme zde na Zemi, v určitém státě, v nějaké rodině. Něco se nám nelíbí? Raději bychom se tomu vyhnuli? Zdá se to být tak těžké, že to vůbec dělat nechceme? Ale koho by to zajímalo? Je to tu a nikdo se nás neptá, jestli to chceme, či ne, musíme tou situací projít.

Jak se tedy máme zachovat, když nejsme na 100% harmoničtí a mnohým věcem nerozumíme? Jako Frodo: vykročit do neznáma, nedbat námahy, nelitovat času a konat. Snažit se život pojmout komplexně. Vědět, že vše dobré máme v sobě a můžeme to oživovat.

Automatické psaní – "Co mám nyní pochopit a co změnit, aby život směřoval ke štěstí?"

Nabízím vám metodu, kterou jsem se před lety dozvěděla. Jde o meditační (automatické) psaní. Ničeho se při něm nedomáháme, o informace pouze poprosíme. Komu se psaní podaří, nechť si, prosím, uvědomí, že se s tím dostává do oblasti myšlenek a měl by s informacemi zacházet co nejcitlivěji. Zjišťovat si věci jen o sobě, v žádném případě se nevloupávat se do soukromí druhých lidí.

• Nakreslete ležatou osmičku jako symbol nekonečna a k ní připište úvodní větu: "Co mám nyní pochopit a co změnit, aby život směřoval ke štěstí v oblasti...?"

• Vyberte si, na co se chcete zaměřit. Např. oblast vztahů, zdraví, životního poslání apod. (jednu oblast k úvodní větě dopište)

• Přidejte si k tomu vaše osobní otázky – týkající se jedné vybrané oblasti.

• Obkreslete ležatou osmičku, přečtěte si úvodní větu doplněnou o oblast i vaše otázky – a dál je to jako v meditaci – nechte vše běžet v režii vyšší (bez očekávání). Přijměte všechno, příp. i to, že se napoprvé nic dozvědět nemusíte.

• Pište všechno, co vám jde hlavou. Nezkoumejte, kde se vám nápady v hlavě vzaly, zda je to zpráva duše, či si to samy vymýšlíte. Děkujte za to a pište a pište.

Někdo napíše jedno slovo či jedinou větu – a má splněno. Druhému se ruka rozjede po papíře, že se ani sám nestačí divit, kde se to v něm bere. Nic není dobře ani špatně. Vše, co se objeví, je tak, jak je. Vyčerpáteli téma, můžete ještě jednou postup zopakovat – obkreslit ležatou osmičku atd. Třeba se dozvíte doplňující údaje. (Vždycky začínejte otázky úvodní větou, je v ní "pojistka proti pýše" touha věci pochopit a ochota je změnit.)

Učivo na Zemi není nad naše síly, ani nikdy nebylo. Ač se nám často jeví jako moc složité, svým rozsahem je vždycky přiměřené. Přesně odpovídá naší právě dosažené úrovni. Přišli jsme do ideálních podmínek (se svými nějak otevřenými čakrami jsme se narodili na patřičné místo). A na vrchol můžeme dojít bystrým rozumem, se srdcem otevřeným dokořán a poctivou smysluplnou prací.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 05/2011.