Tak co myslíte, je na tomto středověkém fenoménu něco rozumného? Čáry máry? Scestná myšlenka? Marná snaha? Slepá ulička? A proč na vás vytahuji tak zaprášené téma? Uvidíte.

Jen pro pořádek, alchymie je přeměna, transformace. Z něčeho vznikne jistým (tajným) procesem něco zcela jiného. Zdá se, že to je nesmysl. Jak může vzniknout ze železa zlato? Ze síry třeba vápník? Z vody víno. Už tušíte?

Vezměme si jako příklad rybí jikru. Neobsahuje ani atom vápníku. A přitom se z ní stane živý tvor mající kostru plnou tohoto minerálu. A přitom rybí vajíčko přes svůj obal nemůže čerpat vápník z okolí. Jiný příklad: Existuje druh mechu, který dokáže vegetovat na měděném drátu. Ze vzduchu získává atomy vody a obsahuje železo. Dokáže tedy přeměnit měď v jiný kov! Naklíčená semena v prostředí laboratoře dají život rostlině s vysokým obsahem prvků, které v semeni NEBYLY. Co se to děje? Inu, alchymie přírody, přátelé.

Ta nejvyšší alchymie však probíhá díky tvůrčím schopnostem člověka

Jen člověk dokáže transformovat zlobu na lásku, utrpení ve štěstí, chudobu v bohatství, nemoc ve zdraví. Ovšem i naopak. Záleží na tom, jak používáme svůj božský potenciál. Atomy, coby částečky hmoty představují pouze stavební materiál, jemuž vládne záměr, myšlenka, tvůrčí energie. Hmotná podstata dřeva, hliníku i tuku a diamantu je naprosto totožná. Rozdíl je "pouze" v energetických vazbách!

Středověcí alchymisté na to šli nesprávně. Řešili hmotu. Pomocí chemických reakcí a bezduchého zaříkávání chtěli po olovu, aby se stalo zlatem. Jaká pošetilost. Mám takový vtíravý pocit, že právě v tomto duchu (neduchu) funguje léčba chemickými léky.

A potom se všichni diví, že se ne a ne uzdravit. Pokud však pochopíme princip skutečné alchymie a změníme své myšlení, dějí se zázraky. Uzdravujeme se i z těžkých nemocí a stáváme se lepšími. Odpouštíme, léčíme. Pokud mě tedy někdo posměšně nazve alchymistou, poskočím radostí!

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2011.