Údolí králů v Egyptě, kdo by ho neznal. Už jen vyslovení jména vzbuzuje romantiku. Není jiného místa v této zemi, které by probouzelo větší fantazii. Tady jsou pochovány desítky faraonů dávných časů. Takto začínala zpráva o nálezu století, kterou jsem četl o muži, jehož tento nález učinil nezapomenutelným. O muži, který hledání hrobky Tutanchamóna zasvětil celý svůj život, o archeologovi Howardu Carterovi.

Rozhodla autonehoda

V Egyptě se mnoho cizinců věnovalo archeologii. Obvykle byli tak bohatí, že si mohli najmout kopáče. Howard Carter k těm bohatším nepatřil. Živil se malováním a dokumentací archeologických nálezů a snil o objevení hrobu Tutanchamóna. Naproti tomu lord Carnavon miluje rychlá auta. Není proto divu, že jeho auto se jednou náhle zastavilo, dokonce příliš náhle. V nemocnici dají lorda dohromady a doporučí mu suchý vzduch, nejlépe Egypt. Osud, či náhoda tomu chtěly, že Carter a Carnavon se sejdou v Káhiře. Carnavon má finanční prostředky. Považuje archeologii za největší dobrodružství a věnuje jí mnoho volného času. Carter má archeologické zkušenosti a ví, jak peníze rozumně investovat. Rozdíl je jen v tom, že Carnavon si přeje nález v Údolí králů asi každý den, v nejhorším případě obden. Carter naopak vidí v hledání v Údolí králů běh na dlouhou trať a prohlašuje, že už všechno bylo objeveno. Jen na šťastného objevitele čeká sólokapr, hrob Tutanchamóna.

Nejdříve přišly neúspěchy

První roky skončily neúspěchem. Lord pozve Cartera, aby složil účty z činnosti, slušně řečeno na koberec, i když o postupu prací byl průběžně informován. Carnavon vyjádří nespokojenost s Carterovými archeologickými "úspěchy." Carterovi se podaří lorda přemluvit a Carnavon je ochoten k financování další rok. Ta roční extempore se opakovala celkem patnáctkrát. Jen Carter stále věřil, že najde hrob Tutanchamóna. Jednoho lednového dne v roce 1922 při skládání účtů už v úspěch nevěří ani Carter ani Carnavon. Carter to chce vzdát. Carnavon prohlásí, že nevidí jiného archeologa, který by hrob Tutanchamóna kromě Cartera nalezl. Navrhne, aby to vzdali jako angličtí gentlemani a dá ihned Carterovi peníze na další, poslední "archeologický" rok.

Carterovi to připadá jako peníze na archeologický pohřeb. Dá se do práce ještě jednou a věří, že je to naposled. Začal kopat v areálu, který byl považován za archeologicky naprosto bezvýznamné místo. Na místě, které už všichni odepsali. Vždyť tam už byla objevena hrobka Ramsese VI. Tam přece už nemůže nic být. V koutku duše však Carter věří ve svoji intuici. "To je jediné místo, kde musí být pohřben Tutanchamón," prohlašoval dříve. Sám se tam však neodvážil kopat, protože to bylo podle jiných archeologů vyloučené.

Neporušené pečeti

Dodnes se neví, zda to bylo štěstí, přísná logika nebo zoufalství, které přivedlo Cartera na správnou cestu. Dne 4. listopadu 1922 se kopáči zastaví. Našli v písku schod, neklamné znamení, že tam dole něco je. Pak najdou nápis se jménem Tutanchamóna.

Carter posílá Carnavonovi do Londýna telegram. Za 14 dní je Carnavon s dcerou Evelin v Egyptě. A konají se mediální přípravy na objev století. Carter udělá s třesoucíma se rukama díru do stěny. Otevírá neporušený hrob. Dostává se do předsíně faraona. Nikdy předtím ani potom se nenašlo tolik předmětů. Transport předmětů z hrobky se děje za přísných podmínek. Carter osobně dohlíží, aby se nic neztratilo.

A jak to bylo doopravdy?

Nebyl ten úspěch otevření naprogramován? Nevěděli Carter, Carnavon a Evelin, že úspěch je zaručen? Neotvírali hrob už jednou otevřený? A nezapomněli tam něco při prvním otevření vrátit? Z okolí lorda Carnavona po jeho smrti, která byla rovněž obestřena tajemstvím, protože zemřel za několik měsíců po otevření hrobu a údajně na kletbu faraona, začala prosakovat překvapivá sdělení. Na Carnavonově zámku v Anglii se měly najít věci z Tutanchamónova hrobu. Hrob byl podle příbuzného Carnavona otevřen už tři týdny předtím, než došlo k oficiálnímu otevření. Pod slibem mlčení mezi Carnavonem, Carterem a Evelinou, Carter hrob znovu zapečetil a zazdil stěnu. Rok po Carnavonově smrti referoval o pochybnostech při otevření Tutanchamónova hrobu vědecký časopis. Carnavon, který vykopávky financoval, si zřejmě dělal nárok na část pokladu a nemohl se smířit s tím, že všechno má zůstat v Egyptě. Předměty staré tři tisíce let byly určitě velkým pokušením. Carnavon si chtěl vyzdobit zámek něčím unikátním. Nejdříve o předmětech kolovaly jen pověsti. Později pověsti dostávaly konkrétní kontury. Mezi salonem a kuřárnou se na Carnavovově zámku našla skříň naplněná egyptskými věcmi. Podivuhodné bylo, že nikde nebylo napsáno, že věci pocházejí z hrobu Tutanchamóna. A znovu se objevily pochybnosti o jeho smrti. Byla připisována kletbě faraona, podle které, kdo z hrobu cokoliv odcizí, toho stihne smrt. Znovu se začala přetřásat příčina lordovy náhlé smrti v tisku. Potvrdilo se, že příčinou bylo infikované píchnutí moskyta. Dostavily se horečky. Carnavonovy slabé plíce nebyly schopny odolávat vysokým teplotám. S Tutanchamónem to nemělo nic společného, ale hodilo se.

Záhadný prsten

Otevření hrobu před tím oficiálním dokládá i skutečnost, že v Carterově dědictví se našel prsten pocházející z hrobu faraona. O vzácném prstenu se vědělo a platil celá desetiletí za ztracený. Prsten měla vrátit káhirskému muzeu vnučka Cartera. A pro úplnost. Prsten měl skončit v rukou egyptského krále Faruka. Ten jej měl věnovat později egyptskému muzeu. Ve sbírkách muzea se prsten našel, ale jen jeho kopie. A vlastně se neví, kdo ji nechal udělat. Carter, nebo Faruk?

Inu, bylo to jako v mnohých případech. Bylo to trochu jinak, než se nám doposud předkládalo.

Otcovství sporné

Kdo to byl Tutanchamón? Patří k nejproslulejším faraonům vůbec. Vyrůstal na faraonském dvoře svého otec faraona Achnatona (Amenhotep IV.) Jeho matkou byla pravděpodobně Kije, Achnatonova vedlejší manželka. Hlavní manželkou byla slavná Nefertiti. Z "manželství" s Nefertiti se narodilo šest dcer, žádný následník trůnu. Čas od času se vedou dokonce spory, kdo vlastně byl Tutanchamónovým otcem. Není totiž vyloučeno ani otcovství Amenhotepa III. Na trůn se Tutanchamón poprvé posadil jako 9letý chlapec. Jeho jméno se zřídka objevuje v některých textech. Oženil se s třetí dcerou Achnatona, tedy se svojí nevlastní sestrou, jejíž matkou byla Nefertiti, krásnou Anchesenpaaton. On byl ještě dítě a ona mladá dívka.

Tutanchamón revolucionář

Tutanchamón opustil učení svého otce o jednom bohovi Atonovi a vrátil se k tradičním bohům Egypta. Dal opravit všechny památky a chrámy a do Egypta se vrátila božstva vyhnaná Atonem. Tutanchamón byl na dnešní dobu takový starověký revolucionář. V osmnácti letech nečekaně zemřel. Na jedné straně se říká, že zemřel rukou Haremheba, který usiloval o krásnou Anchesenpaaton a o moc vládnout. Jeho hrobka Tutanchamóna nebyla zdaleka hotova, a proto bylo nutno vybrat náhradní hrob. Za 70 dní bylo vše připraveno. Vdova po náhle zemřelém faraonovi napsala chetitskému králi dopis, ve kterém oznámila smrt faraona. Žádala krále, aby poslal jednoho ze svých synů do Egypta, který by se stal jejím manželem a egyptským faraonem.

Chetita faraonem?

Chetita na egyptském trůnu. Vyloučeno. Přesto chetitský král syna poslal. Ten však do Egypta nedorazil. Cestou byl zavražděn. A krásná Anchesenpaaton se musela vdát za svého dědečka. A tím to nekončilo. Tutanchamón neměl řádného mužského potomka a faraonem se stal manžel Anchesenpaaton. Jak promyšlené! S faraonem Tutanchamónem je spojena jedna z nejznámějších kleteb Egypta. Jedny noviny otiskly překlad kletby údajně zapsané v hieroglyfy z druhé strany vstupních dveří do hrobky faraona. Každého, kdo se zúčastnil otevírání hrobky faraona, měla stihnout kletba, která zněla: "Ty, kdo navštíví tuto svatou hrobku, zastihnou náhle křídla smrti." Byla to zcela fiktivní kletba. Po podrobném prozkoumání se nevyplnila ani na železničním magnátovi George Jay Gouldovianim, ani kurátoru Britského muzea, ani na francouzském egyptologovi G. Bénéditovi. Všichni sice zemřeli, ale přirozenou smrtí. Kletbě měl podlehnout i lord Carnavon. Při opouštění hrobky jej bodl moskyt. Při holení se do poranění řízl a dostal otravu a zemřel.

Carter se s faraonem nemazlil

Tutanchamónovy ostatky se zachovaly v bídném stavu. "Zásluhu" na tom má Carter. To tvrdí renomovaný americký egyptolog Bob Brier. Podle něho Carter sejímal pověstnou zlatou masku pomocí kladiva dláta, a pak si ještě pomáhal rozžhaveným nožem. A navíc podle Briera byl Tutanchamón zavražděn. Do nového průzkumu se dal tým specialistů a dospěl k závěru, že příčinou smrti Tutanchamóna bylo zlomení levé stehenní kosti a do rány se dostala infekce. Jednoznačný závěr to zřejmě není, protože se k němu nepřiklonila řada odborníků. Jak opravdu faraon zemřel, se hned tak asi nedovíme. Faraonovy ostatky neposkytují žádný věrohodný důkaz. Zdá se však, že Haremheb smrt faraona nezapříčinil. V každém lepším slovníku najdete, že Angličan Howard Carter "objevil" 4. listopadu 1922 hrobku faraona Tutanchamóna. Až v 90. letech minulého století, tedy po 70 letech si historie vzpomněla, že Carter byl až druhý, kdo viděl jeho hrobku. Prvenství patří vykradačům egyptských hrobů, kterým se to podařilo asi před 3 tisíci lety. Měli zřejmě naspěch. Mnoho toho neukradli. Oficiální strážci místo posledního odpočinku faraona znovu zapečetili a zůstalo tak lidskému zraku utajeno na další 3 tisíciletí.

Vládl jen devět let

Howard Carter měl vlastně štěstí. Nad hrobkou Tutanchamóna byla umístěna hrobka dalšího faraona a povodně na Nilu hrobku Tutanchamóna dokonale ochránily před dalšími zloději. Objev hrobky se stal světovou archeologickou senzací 20. století. Na 80 metrech čtverečních bylo nalezeno více než 3 tisíce, některé literární prameny uvádějí 5 tisíc předmětů ze zlata, drahých kamenů a alabastru. Tutanchamón vládl v Egyptě asi polovinu svého života, od roku 1233 do roku 1223 před naším letopočtem. Zemřel ve věku 18, snad 19 let. Během jeho vlády nebyly zaznamenány žádné úspěchy, kterými by měl vejít do dějin. Přesto se stal jedním z nejznámějších faraonů, a snad nejznámějším faraonem vůbec.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 02/2011.