Před sto lety se v německém městě Karlsruhe sešla dosti početná společnost, aby si poslechla přednášku na téma praktického cvičení v myšlení. Proslavil ji dr. Rudolf Steiner, jednatel antropozofické společnosti, která se všude ve světě utěšeně rozrůstala, a zakladatel Waldorfských škol, které existují až dodnes. Rudolf Steiner, tehdy světově významná osobnost, je dnes uchován v podvědomí lidí spíše díky své druhé záslužné činnosti; ve zmíněné přednášce však seznamuje veřejnost se svými názory na poli výcviku myšlení.

Antropozofie se zabývá metafyzikou, ale má dopad na praxi. Hned v úvodu Steiner opravuje domněnku, že antropozofie je učení vznášející se v oblacích, které nemá se životem na zemi mnoho společného. Poukazuje na to, že – jak je všeobecně známo a uznáváno – každý silný impulz našeho myšlení – jakkoli abstraktní – má svůj dopad "ve hmotě." Na podporu svých tvrzení uvedl několik příměrů svědčících o tom, že často praktické věci nebývají vynalezeny uznávanými praktiky z oboru.

Odborníci versus praktici

Tak třeba poštovní známka. Málokdo ví, že ještě počátkem 19. století známky neexistovaly. Pokud někdo chtěl poslat dopis, musel navštívit poštovní sběrné středisko, kde mu podle různých pokynů a tabulek vypočetli, kolik za doručení zaplatí. Jednotné poštovné pro určité velké oblasti, tedy poštovní známka, tehdy neexistovalo. V roce 1837 vynalezl poštovní známku Rowland Hill. Tehdejší odborníci se proti vynálezu stavěli. Ministr pošt v anglickém parlamentě vehementně bojoval proti známce, tvrdil, že tento vynález je nepraktický a vlastně neuskutečnitelný. Hillovy návrhy byly nakonec v srpnu roku 1839 schváleny parlamentem a Hlavní poštovní úřad spustil službu v roce 1840.

Myšlenka předchází skutečnost

Při výstavbě trati z Norimberka do Brodu podalo bavorské lékařské kolegium posudek. Uvádělo se v něm, že dojde-li k nežádoucí výstavbě a provozu, je třeba po obou stranách trati postavit vysoký plot, aby kolemjdoucí neutrpěli otřes mozku a nervů. Stalo se roku 1837. Při budování dráhy spojující Berlín a Postupim prohlásil hlavní poštmistr, že denně nenaplní cestujícími dva dostavníky, natož několik vagónů. Jak dlouho by musela dráha jezdit, aby se zaplatily nepředstavitelné výdaje spojené se stavbou trati a pořízením lokomotivy a vagónů?

Uváděnými příklady dokládal Steiner skutečnost, že lidé, kteří sebe sama pokládají za velké praktiky, myslí často pro svůj konzervatizmus velmi neprakticky. Hlavní myšlenkou však bylo, že předpoklad o vzniku myšlení člověka v jeho mozku zabíjí automaticky cit pro hledání pravé praxe i chápání spojitosti myšlenek a věcí. Tentokrát při své oblibě příměrů hovoří Steiner o tom, jak často bývá fungování lidského organizmu přirovnáváno k hodinkovému strojku. Přitom se však zapomíná na to nejdůležitější – totiž na hodináře. Musel tu přece být nejprve někdo, kdo kolečka vyrobil, samozřejmě nejprve vymyslel a pak sestavil. Nejprve tu byly myšlenky hodináře a ty jako by do strojku vstoupily, vplynuly. Stejně tak nutno nahlížet dílo přírody a jeho dění. Jsou to výsledky duchovních sil, a dokonce podle Steinera "stojí za nimi duchovní bytosti." Přemýšlímeli o věcech, rozmýšlíme vlastně o tom, co bylo do věcí vloženo. Svět byl stvořen myšlením a stále se jím tvoří. Jen ten, kdo je schopen tyto skutečnosti vnímat, je schopen prakticky myslet.

Myšlení a svět

"O vzniku sluneční soustavy dnes víme, že se vytvořila z pramlhy způsobem, který býval kdysi předváděn na některých školách." Při pokusu se do sklenice vody kápl olej, jím se prostrčila jehla, a vše se uvedlo do otáčivého pohybu. Z kapky oleje se přitom oddělí drobounké kapičky, a tak vznikne model planetární soustavy. Mechanický pokus se může jevit jako ohromující objev, avšak ve svém obdivu bychom neměli zapomínat, že přece nejprve někdo musel model vytvořit, roztočit.

Tak v celé své přednášce Steiner upozorňuje na původce a tvůrce a jejich opomíjení pokládá za závažné chyby v myšlení, jichž se dopouští "to, co je dnes nazýváno vědou". Měli bychom si uvědomit, že myšlenky získáváme ze světa, v němž již jsou, a Steiner jde ještě dál; "Získáváme myšlenky ze světa proto, že svět z myšlení vznikl". Pouze ten, kdo tenhle fakt pochopí a procítí, pozná, že skutečnosti života jsou vlastně řízeny myšlenkami, a dokáže myšlenky založené na této skutečnosti aplikovat v praxi. Přiblíží nám to další příměr: chceme-li užívat vodu a nalít ji z nádoby, musí tam voda nejprve být. Právě tam je správné přemýšlet o věcech, jen vímeli, že za nimi jsou myšlenky.

Jednou ze základních myšlenek antropozofie je, že skutečný svět stojí na myšlence, proto je věnována velká pozornost jejich vzniku, běhu a ovládání. Vzhledem k souvislosti myšlení s pamětí, doporučuje Steiner věnovat se pozorování a přitom si všímat i nejmenších detailů. Nedat se ztrhnout k útěku od pozorovaného do nových myšlenek, jen stavět vnímané obrazy vedle sebe. Nehledat spojitosti, jakoby dovolit, aby pozorované do nás vstoupilo bez našeho komentáře.

Astrální tělo a podvědomí

Při tréninku ovládání myšlenek hraje velkou roli představivost. "Za nositele představivosti je pokládáno tělo člověka, které má vztah k celému vesmíru". Při rozmýšlení je astrální tělo otrokem našeho já. Jestliže však ustoupíme a necháme dění plynout, vjemy se vtiskují do našeho astrálního těla – dnes bychom řekli podvědomí. Tento postup je doporučován pro vnímání toho, "čemu nerozumíme". Míněny jsou zřejmě jevy v přírodě, třeba západ slunce, pohyb mraků nebo vzdouvání vln.

Jiný bude postup pozorování při chování osob. Zda naopak lze usuzovat z dnešních zkušeností na to, co která osoba bude dělat nebo říkat zítra. Pokud se náš úsudek nenaplní, uvažujme, kde jsme v myšlení učinili chybu a proč asi. Jestliže se nám podařilo "předpovídat správně," nikdy se tím nehonosíme. Při pěstování takového cvičení si můžeme všímat, jak se náš úsudek lepší a jak stále lépe chápeme souvislost příčiny a následku.

Podobná pozorování chtějí samozřejmě svůj čas. Po nějaké době se nám pravděpodobně podaří, být si vědomi toho, že věci se neodehrávají někde mimo nás, nýbrž že naše myšlení vstupuje do okolností. Člověkem, který dokázal takto vstupovat do věcí i dění kolem, byl prý Goethe. Traduje se, že uměl předpovídat nejen vývoj událostí, ale dokonce i počasí.

Nepředpokládá se, že my si budeme umět vypěstovat jasnovidnost, ale náš pohled bude časem určitě globálnější a myšlení jaksi pružnější, Steiner tomu říká "praktičtější".

Cvičení paměti

Je tu i další rada pro ty, kdo si stěžují, že je nikdy nenapadne kloudná myšlenka, když ji nejvíc potřebují. To se samozřejmě občas stane každému. Rada je užitečná i pro toho, kdo se jen velmi těžko umí zbavovat starostí a úzkostných myšlenek, které zaplavují jeho vědomí a trápí ho. Tento stav všichni dobře známe. Rada je taková: představovat si jakoukoli okolnost z minulosti a setrvat v myšlení jen a jen na tomto předmětu. Nedovolit myšlenkám, aby se rozeběhly dál a jinam, a uváznout na jediném bodě. Takové zaměření myšlení je třeba opakovat, kdykoli nám to současné okolnosti dovolí. Svůj obraz můžeme omezit jen na jediný předmět. Ovoce takového cvičení sklidíme velmi brzy.

Cvičení paměti je ovšem mnoho a možno je kombinovat. Jedno z nich doporučuje vzpomínat na někoho, koho jsme nedávno potkali. Snažíme se vybavit si třeba detaily jeho oblečení, jak jsme se pozdravili, o čem jsme hovořili a jaká byla poslední slova. Jako bychom chtěli někomu podat o tomto setkání spolehlivé svědectví. Také tohle cvičení je třeba opakovat a zdokonalovat se. Časem pak zjistíme, jak se zlepšuje naše pozorovací schopnost a s ní i paměť. Při tomto cvičení se cvičí souběžně trpělivost a soustředěnost, což jsou úspěšné léky i na zbrklost a nedočkavost. Také se nám bude dařit pozitivně ovlivnit špatný sklon k vynášení ukvapených úsudků a rozhodnutí. Připomeňme si rady tzv. "selského rozumu" – na důležitá rozhodnutí je dobře se vyspat. Doporučeníhodné je představit si, jak by dopadlo naše rozhodnutí v jednom či druhém případě, a to až do důsledků. Můžeme domýšlet i pravděpodobné dění v budoucnosti. Někdo se možná domnívá, že taková cvičení jsou důležitá jen pro vnitřní život člověka, avšak pravý opak je pravdou. Podle Steinera pokrok v ovládání myšlenek má viditelný význam právě pro život "vnější," což je důsledek vyloženě praktický.

Steiner a Darwin

Ve svých dílech Steiner často poukazuje na chyby, jichž se dopouštějí vědci příliš zatížení svým materialistickým uvažováním. V principu se rozhodně nechce stavět proti výdobytkům přírodních věd a proti tomu, co věda dokázala "svými objektivními metodami," ale lituje, že vědci nejsou ochotni uznat své předpojatosti a zaujatosti a často činí ukvapené uzávěry, nebo zase předem vytvoří spekulativní teorii a teprve dodatečně do ní dosazují často rozporuplná fakta… Nutno občas uvážit, že tato slova byla pronesena před téměř sto lety.

Steiner upozorňuje znovu a znovu, že věda zpravidla postihuje jen důsledky nebo sekundární jevy a nepřihlíží k tomu, kdo nebo co je původním činitelem. Vtipně to vyjádřil tak, že vědci často dělají účet bez hostinského. Příkladem takového nesmyslného úsudku je podle něj Darwin a jeho teorie, že člověk pochází z opice, což je – jak se domnívá Steiner – naprosto zcestné a neprokázané tvrzení. Doporučuje opět, aby se při objektivním usuzování rozhodně nezapomínalo na "původního hybatele," a takové myšlení nazývá praktickým.

Význam všímavost

i V závěru své přednášky se Steiner vrací k vřelému doporučení pozorování. Večer si máme vzpomínat, co jsme mezi dnem viděli a zažili, a budeme se snažit vybavit si co nejvěrněji a nejdetailněji i své dojmy ze včerejška. Vybavujeme si nejprve celé obrazy, které pak doplňujeme o chybějící maličkosti.

Po mnoha cvičeních se zvýší naše trpělivost a velice se zlepší náš pozorovací smysl. Cvičíme také paměť na jména a slova, ale v první řadě paměť obrazovou. Měli bychom si být vědomi, že naše myšlení jede po vyjetých kolejích podle ustálených zvyků. Materialistický způsob myšlení je velmi krátkozraký a omezený a lpí na myšlenkových klišé, ač je nová doba překonává. Často tu je přání otcem myšlenky a podle mínění Steinera za zdánlivě logickými důvody se skrývají jen navyklá klišé. Praktické myšlení se naproti tomu nepohybuje jen po vyjetých kolejích, ale "čerpá myšlenky z věcí".

"Praktický způsob myšlení" možno uplatnit v každém povolání, od nejvšednějšího až po nejvznešenější. Důležitý je rozhled člověka. Při správném vidění světa i člověka pracujeme s praktickými myšlenkami a nehrozí nám nebezpečí planého teoretizování, ani přeceňování, či podceňování smyslových vjemů.

Takovému myšlení učí duchovně vědecké hnutí antropozofie a činí je v pravém smyslu slova "čímsi vpravdě praktickým".

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 01/2011.