Bylo napsáno mnoho historických a politologických úvah a článků, mnohdy protikladných, proč byl proveden a zda byl smysluplný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Vesměs toho mnoho nevysvětlují. Nezačínají totiž odpovědí na původnější otázku. Tou otázkou, která dosud nebyla správně zodpovězena, je důvod, proč v září 1941 Hitler jmenoval říšským protektorem v Praze právě svoji pravou ruku Reinharda Heydricha. Zdánlivě to přece byla podřadná funkce, srovnatelná s typy "protektorů" v Dánsku nebo Holandsku…

Dosud byl českými materialistickými historiky předkládán národu nepravý důvod. V protektorátu prý vzrostl odboj a sabotáže. To se dobře poslouchá, ale nesprávnost tohoto zdůvodnění snadno prohlédneme. Stačí vzít v potaz počet a váhu českých odbojových činů v poměru k velikosti české a evropské válečné výroby. Češi, jak dějiny posledních staletí ukazují, nejsou nakloněni násilí a odboji s nejistým výsledkem. U nás se "odboj" vůči všem typům okupantů zvenčí i uvnitř státu nejprve provozuje "srandičkováním", "zašíváním se" v práci a drobným kradením majetku vládců. K násilí dojde, až když se výsledek mocenského zvratu stane jistým. Teprve v době pádu staré mocenské struktury se vyrojí velké množství do té doby pilně kolaborujících "odbojářů 9. května". Ti se pak mlácením nevinných snaží zakrýt předchozí kolaboraci. Pro tehdejší jmenování Reinharda Heydricha musel tedy existovat jiný důvod! Pokusím se jej tedy níže popsat "nevědecky", jak jej odciťuji z akašické kroniky. Čtenáře níže uvedeného ovšem musím varovat, že existenci této kroniky hlasitým mručením "vyvrátili" na svém zasedání členové spolku Sisyfos!

Hitler podcenil protivníka

Hitlerovi se svedením viny za prohru v první světové válce na Židy podařilo vytěsnit je z německých magických a zednářských lóží (mj. Thule). Z těch, které prohrály boj o světovládu s anglofrancouzskou (demokratickou) lóží. Následně byly od židovských vlivů "očištěny" i německé skutečně vládnoucí kruhy. Antisemitům se zdálo, že jen tak může být nastoupena cesta k úspěšné mocenské odvetě.

"Očištěné" německé, tedy nacistické lóži se politickými, zpravodajskými a vojenskými "hrami" podařilo dokonale přelstít a přehrát konkurenční západní lóži a mocenské kruhy. Tím se stalo, že Hitlerem resuscitovaná Velkoněmecká říše byla v květnu 1941 prakticky pánem Evropy a její předchozí skrytí vládci, západní zednáři a šlechta, se drželi z posledních sil na britských ostrovech. Jejich jedinou nadějí na mocenské a fyzické přežití bylo spojení s americko-židovskou mocenskou klikou a tím realizace vstupu USA do války. Takovým přeskupením by se poměr lidských a materiálových sil bojujících stran radikálně proměnil v neprospěch Německa. Hitler si to nepochybně uvědomoval a s dřívějším, nebo pozdějším vstupem USA do války počítal. Dále si uvědomil, že skutečně světovou válku s anglo-americko-židovským velekomplexem nemůže vyhrát bez pevně zabezpečených ruských surovinových zdrojů. A u těchto se to, nehledě na smlouvu o neútočení, Židy v sovětské vládnoucí špičce jen hemžilo. Internacionalisty (Židy) řízená sovětská kontrarozvědka byla tak výkonná, že se nacistické rozvědce včas nepodařilo objevit velikost supertajného vědeckého a technologického "tunelu", který z USA do SSSR zřídila Židy řízená KGB.

Jeho "instalaci" zajistili po roce 1933 ohrožení sionisté, kteří jeho prostřednictvím vybavovali SSSR jako potencionálního Hitlerova protivníka schopností vyrábět vojenskou výzbroj. Hitler proto připravenost SSSR k válce podcenil, zejména po sovětském "finském tažení", které skončilo takovým fiaskem. Spojení KGB se sionistickými centrálami ale Hitler jasnovidně tušil. Odtud jeho název komunistů jako "židobolševici"! Žádné komunistické pětiletky, jak se vyučovalo ve "vědeckém" komunizmu, ale tajná vědecko-technologická špionáž v USA umožnila Stalinovu režimu, který si vlastní ruskou inteligenci skoro vyvraždil, vybudovat moderní zbrojní průmysl! Některé ocelárny za Uralem (Uralmaš) jsou přesnou kopií amerických. Hitler nemohl na východě čekat, až se bolševici vyzbrojí plně. Proto nedbal na varování rozvědky, okultních mágů, ani vlastního třetího oka. V důsledku svého žitého rasistického materializmu podcenil odvrácenou duchovní stránku věci. Nebyl si schopen představit vliv Ducha ruského národa na mentalitu komunizmem porobených jednotlivců. 22. června 1941 zaútočil na domnělý kolos na hliněných nohách. Záhy se ale ukázalo, že pro materialisty neexistující duchovní síly mají magickou moc proměňovat hliněné nohy v ocelové!

Heydrich – "Hitlerův mozek"

Zastřené "třetí oko" však neměli a dodnes nemají obyvatelé české kotliny. V důsledku vysoké míry intuitivnosti a Karlem IV. instalované soustavy "zářičů", které evokují u citlivých jedinců vznik změněného stavu vědomí, místní Češi, ale i Němci okamžitě odtušili, že výsledek války se napadením nejen sovětů, ale také "Svaté Rusi" otevřel! "Švihnutím proutku" se v protektorátu změnila nálada jeho obyvatel. Pouze ji "kazily" nepochopitelné počáteční úspěchy wehrmachtu. Zevně sice změna nálady na Češích vidět nebyla, na předstírání jsou dějinami natrénovaní, ale rovněž "mediumiálně" aktivovaní sudetští Němci ji ihned ucítili.

Karl Hermann Frank pojmenoval změněné Čechy na "smějící se bestie". Ihned to také hlásil Vůdci. Ve stylu, "že Češi, sice za zády, ale o to drzeji, se smějí sudetským Němcům přímo do očí"! Frank to ovšem hlásil s tajným přáním, aby byl on sám pověřen funkcí říšského protektora. Rád by těm "smějícím se bestiím" jejich smích zarazil. Jenže Hitler odhadl, že tento zakomplexovaný primitiv ve svých represích netrefí skryté české duchovní jádro. Neřízeným terorem jen probudí a naštve dosud klimbající masu zbrojních nádeníků.

Uvědomil si však vážnost situace z jiné strany. Při masových kontaktech Čechů s Němci hrozilo, že bude psychologicky indukována ztráta víry ve vítězství mezi Němce! S ohledem na již tušené nastupující krušné chvíle svěřil proto tento úkol "ztuhnutí úsměvu smějícím se bestiím" "onačejšímu kafáblovi", než byl K. H. Frank. Pověřil tímto úkolem muže, který jej předtím svými výsledky nikdy nezklamal! Reinharda Heydricha. Muže bez citu, zato magicky (intuicí) a hudebně mimořádně nadaného. Kombinace těchto dispozic mu propůjčovala nejen schopnost vidět smyslům skryté, ale i vytvořit precizní metodiky k realizaci záměrů. Vždyť tyto dispozice naznačuje samo jméno pověřeného! Rein (čistě) hard (tvrdý) Heid/e (pohanstvím, tj. bezzábranovostí) rich (bohatý, vyhlášený). V té době každý informovaný v nacistické špičce věděl, co znamená HHhH. "Hitlers Hirn heisst Heydrich"! (Hitlerův mozek se jmenuje Heydrich). Nejschopnější z nacistické špičky byl tedy pověřen pro Říši osudově důležitým úkolem – udržením bojové morálky a víry ve vítězství. Skrze cílené vyvraždění intuicí vybaveného českého duchovního jádra!

Kdyby toho bylo dosaženo, zbytek obyvatelstva protektorátu by se proměnil v dav nádeníků na manuální práci! V typ lidí, kteří žijí tím, "hlavně když nám chutná"! Jako mág a hypnotizér Hitler již koncem roku 1941 naprosto jistě věděl, že bez absolutní převahy německého bojového ducha by s hospodářsky daleko silnějšími Angloameričany v boji o světovládu neměl šanci. Ducha nacistické armády a německého národa nebylo možno v srdci Říše vystavit riziku mentálního rozvratného působení! Duchovní zápas, materialistům dříve jako dnes neviditelný, byl ten pravý důvod, proč byl zdánlivě vedlejší funkcí zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě pověřen Reinhard Heydrich!

Jediné řešení – atentát…

Jenže na druhé straně "kanálu" také nespali. Analytici západní zednářské lóže dostali úkol od své hlavy, Sira Winstona Churchilla. Původně politického intrikána, který se ale shodou událostí stal sloupem světlejších sil světa. To byl ten důvod, proč se mu od počátku války otevřela neuvěřitelná intuice. Začali mu pomáhat světlí duchové lidstva. I "klikou" při ohrožení života. Psychologičtí a magičtí analytici analyzovali osobnostní a schopnostní profily hlavních exponentů Třetí říše. Výsledek byl jasný. Za nejschopnějšího muže ve vedení Třetí říše byl jimi označen právě Heydrich! Byl nejen napojený na temného ducha a tím jasnovidný jako Hitler, ale k tomu byl i dokonalý analytik složitých rébusů (z hudby). Vlastně to byl německý protipól stejně disponovaného maršála Žukova, na dobu války Stalinovi z neviditelných sfér přiděleného jako "třetí oko". Takovou, jakou měl Žukov vojenskou jasnovidnost, měl ze západních generálů přidělenu jen generál Eisenhower při rozhodování o datu vylodění.

Na základě této analýzy Winston Churchill k urychlení německé porážky a ke snížení budoucích vojenských ztrát rozhodl nebezpečného Heydricha z německého vedení odstranit. Hodilo se, že byl právě v Praze. Britský premiér zavolal tedy k sobě prezidenta Beneše, ten generála Moravce a ten za nejpřísnějšího utajení připravil operaci vpravdě světového významu pod názvem "operace Anthropoid". Jejím cílem bylo "vypíchnout" Hitlerovi třetí oko, tj. popravit Heydricha a zkrátit tak válku. Při té příležitosti není možné opomenout, že v důsledku selhání Gabčíkova samopalu se to podařilo jen s mimořádnou pomocí duchovních strážců českého národa. Tou byla u zotavujícího se Heydricha "náhlá smrtící embolie" (viz nasazená Svatováclavská koruna)!

Průběh světových dějin, ovšem viděný jen ze strany materialistických pozorovatelů, se někdy zdá být paradoxní. Jsou-li však viděny obě strany atentátu, jeho neviditelné duchovní pozadí, vynoří se překvapující závěr: Právě válku přeživší Němci by měli k pomníku atentátníků na Heydricha, parašutistů Gabčíka a Kubiše denně nosit květiny! A zařadit je mezi dobrodince německého národa. Níže popisuji proč.

… který zachránil Německo před skutečnou zkázou

Vstupem USA do války se poměr lidských, průmyslových a surovinových zdrojů obrátil v neprospěch Hitlerovy Třetí říše do katastrofického poměru 5 až 10 spojenců k jednomu nacistovi. Válka nemohla skončit jinak než porážkou Německa (role Japonska, jakmile byla neutralizována jeho námořní moc, se stala podružnou; spojencům by stačilo dodat "nářadí" Číně). Klíčovou otázkou tedy bylo, jak dlouho Angloameričanům a Rusům bude zdolávání nacistů trvat?

Délka války byla odvislá od toho, jak racionálně a dobře bude wehrmachtu veleno. Neboli, pochopí-li německé vedení včas, že nemůže vyhrát a stáhne se do strategické defenzívy, za Atlantický val, za velké ruské řeky (Don, Dněpr). Pak by mohlo dobývání "pevnosti Evropa" trvat roky a unavit spojence. Hitler ale velel wehrmachtu tak diletantsky, že Churchill nechal v roce 1944 zastavit plán na jeho zabití. S výrokem, že je to vlastně jejich spojenec. Uvedu jen několik do očí bijících Hitlerových vojenských "diletantiád": zběsilé a nezajištěné dobývání Stalingradu, zákaz stažení šesté armády z obklíčení, vyčerpání všech německých strategických rezerv nesmyslnou ofenzivou u Kurska, včasné nestažení Afrikakorpsu z Tunisu do Itálie, neodhadnutí místa vylodění v Normandii, katastrofa armádní skupiny Mitte v Běloruských bažinách, vyčerpání posledních rezerv ofenzivou v Ardenách a řada dalších. Jsem po nahlédnutí do astrálu přesvědčen, že za Heydrichova života po Hitlerově boku by se to nestalo. Buď by Heydrich Hitlerovi jako jasnovidný realista vysvětlil neproveditelnost jeho záměrů, neboť jeho silnou stránkou byla reálná kalkulace sil. Nebo by k činu vždy připravený Heydrich koncem roku 1943 (kdy se strategická situace Německa stala zjevnou i velení wehrmachtu) "zajistil", že by Vůdce z "přepracování pro Říši ranila mrtvice". Jeho vlastností přece vždy bylo nemluvit, ale cíleně a včas konat. Racionálně řízená východní fronta by se tak mohla stabilizovat, spojenci by zřejmě byli v Normandii vrženi za velkých ztrát zpět. Ale válka z hlediska duchovní Spravedlnosti nebyla ukončitelná! Miliony zavražděných v záhrobí nepřetržitě volaly k Bohu o Spravedlnost! Za tohoto duchovního stavu světa již uzavření míru příměřím nebylo možné. V důsledku takto nastavené duchovní situace by nakonec došlo k tomu, že by se na Německo pod Himlerovým nebo Heydrichovým velením začaly od srpna 1945 snášet atomové bomby. Každých 14 dní jedna, tak velká byla americká výrobní kapacita. Dnes si již každý dovede představit, jak by Německo po několika měsících vypadalo a jak by vypadalo jeho opožděné zhroucení! Teprve tímto opožděným koncem by se porážka nacizmu stala pro německý národ vstupem do pravého pekla! Za to, že se to nestalo, že takové opoždění kapitulace nenastalo, vděčí Němci dvěma československým parašutistům! Pro zasvěcené i neviditelným rukám strážce Svatováclavské koruny, které uvolnily embolický pucek v těle zotavujícího se Heydricha. Disponovaným dále naznačím, že není žádnou náhodou, že loňskou Goncourtovu cenu, největší evropské literární ocenění, dostal Laurent Binet za knihu o atentátu na Heydricha. V ní čin českých odbojářů, po prostudování uvolněných anglických podkladů, po právu ocenil jako jeden z největších odbojových činů dějin.

Právě po jeho úspěšném završení Winston Churchill prezidentu Benešovi slíbil, že poválečné mírové uspořádání v Evropě se nebude projednávat "bez Čechů"! Proto také oběma hrdinům a všem obětem heydrichiády patří naše neskonalá úcta. (Psáno za dušičkového rozjímání LP 2010.)

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 12/2010.