Tento zdánlivý logický rozpor je známé středověké teologické dilema, podobné tomu sporu, kolik andělů se vejde na špičku jehly. Tehdejší teologové nakonec dospěli k závěru, že Bůh jako vševědoucí ví, kdo a jak se rozhodne, a tím kdo dojde nakonec ke spáse. Z tohoto závěru odvodili předurčení výsledku života každého jednotlivého člověka. Martin Luther nakonec tuto dnes již nezralou úvahu dokončil svým známým doporučením: "Hřeš, jak chceš, jenom věř!" Dostal jsem otázku na toto dilema od jednoho hledajícího. Jak bych prý na něj odpověděl dnes, v době logiky a rozumu. Že prý se mu zdá, že princip svobodné vůle člověka je neslučitelný buď s existencí Boha, nebo jeho vševědoucností. Pochopil jsem jeho otázku jako pěkně provokující výzvu, a proto se pokusím na ni odpovědět. Dívat se ale budu přitom do záře Světla. Čtenáři mne mohou kontrolovat.

Pro odpověď na otázku vztahu svobodné vůle člověka a vševědoucnosti boží musíme překvapivě vstoupit k hledání analogie při průběhu fyzikálních a biologických dějů. Objevení této analogie nám podle hermetického zákona "jak dole, tak nahoře" pomůže prohlédnout do dějů duchovní dimenze. Pro duchovně inspirovaný vhled do fyzikálních dějů ve světě částic doporučuji těžkou, ale novou éru lidstva otevírající knihu "Elegantní vesmír." Tam je mimo jiné popisován zákon o komplementaritě částic a prostoru. Fyzikové jej definovali na základě pozorování, při nichž s údivem zjistili, že "všechny atomy a "kvanta prostoru" ve vesmíru se chovají tak, jako by o sobě věděly"! Atomy celé hmotnosti dokonce jakoby dopředu vědí, kudy fyzikové částici vyšlou!

Pro zúčastněné pozorovatele a vyhodnocovatele to byl nejvíc šokující a nejnepochopitelnější objev. Tento přístup, "že atomy něco vědí", není ale nic pro mne! Já se, ač nefyzik, drze domnívám, že atomy neví nic! Vše ví ta síla, jejíž nehmotná záře jakoby z pozadí všechny atomy vesmíru řídí! Ta je tak vybavena, že je schopna skrze fyzikální reakce atomu a v jakémkoliv kvantu prostoru vygenerovat všechny možné místní eventuality! Středověkou terminologií řečeno jsou výše uvedená chování částic pozorováním Prozřetelnosti boží v "přímém fyzikálním přenosu"!

Zkráceně řečeno, nejmodernější fyzika chování částic vlastně prokazuje, že jakákoliv část tohoto vesmíru je v každém okamžiku připravena reagovat na všechny možné kvantové eventuality! Prostřednictvím zákona o komplementaritě částic a prostoru tak začínáme "škvírou" hledět na to, jakým způsobem zřejmě funguje Vševědoucnost a absolutní Prozřetelnost Hybatele tohoto vesmíru. Právě uvědomění si té šokující dokonalosti a spojitosti všeho se vším nám naznačí odpověď i na širší otázku vztahu mezi svobodnou vůlí člověka a Vševědoucností boží.

Příčina a předurčenost

Každý hmotný atom vnímaný naším duchem, tedy i atomy našeho těla, je dopředu připraven reagovat na jakékoliv naše svobodné rozhodnutí a má na něj také dopředu připravenu karmickou odpověď!

Ve viditelném i neviditelném vesmíru není místo pro náhodu a chaos, pro neexistenci dokonalé spravedlnosti, pro nespojitost funkce našeho ducha se vším, včetně budoucnosti a minulosti. To se týká i projekce našich myšlenek a činů do vibrační roviny hmotných částic. Naše myšlenky tak předurčují běh dějů v hmotné rovině reality. Chaos a neexistence spravedlnosti existuje jen v nedokonalé mysli tzv. skeptiků (ateistů), proto jej vidí kolem sebe.

Přejděme nyní k pozorování chodu biologických dějů. I zde současná biologie a medicína narazila na naprosto nepředpokládaný jev, kterým je připravenost jednoho každého biologického druhu na všechny eventuality působení škodlivých vlivů na něj. Kolonie živých organizmů a bakterií jsou jakoby dopředu připraveny na jakékoliv člověkem již vynalezené látky, ba dokonce i na ty, které na své objevení teprve čekají. Tedy na antibiotika, herbicidy a pesticidy! Jednotlivci z těchto živých kolonií nacházejí překvapivě schopnost přežít chemický útok a obnovit původní kolonii v rezistentní podobě. S moderními syntetickými antibiotiky a pesticidy se dotyční potíraní škůdcové nikdy nemohli setkat. A přesto tyto jednotlivé bakterie nebo rostliny daného druhu rychle objeví mechanizmus odolávání neboli rezistenci, a dokonce ji zafixují do DNA!

Tento překvapivý vznik rezistence poprvé udivil akademika Josefa Charváta v jeho knize "Život, stres a adaptace". Tam jej popisuje jako dosavadní logice odporující jev anticipace (připravenosti dopředu) všeho živého na jakákoliv chemicky vyrobená antibiotika a pesticidy. I ty, které budou teprve objeveny a syntetizovány.

Další průběh masového objevení se rezistencí a celá historie kolem vyrobených syntetických antibiotik, pesticidů a herbicidů dala jeho jasnozření plně za pravdu. Neuvěřitelně rychle narůstající neúčinnost všech těchto prostředků v současné medicíně a zemědělství západní civilizaci již velmi důrazně naznačuje, že se při potírání škůdců a nemocí ubírá nesprávným směrem. K harmonii přírody a zdraví těla je nutné se přibližovat skrze poznávání a odstraňování příčin toho, co nám vadí, nikoliv chemickým potíráním následků. Jinými slovy prostřednictvím poznávání zákonů Řádu stvoření a jejich slaďováním (prevencí), nikoliv "poroučením větru a dešti", tentokrát pomocí chemie. Slovy evangelisty "skrze hledání nejprve království božího (zákonů Řádu), při jehož nalezení nám ostatní bude přidáno" (harmonie, zdraví).

V kolejišti života

Souhrnně je možné říci, že tento jev anticipace živých organizmů na všechna možná chemická ovlivňování člověkem je vlastně rovněž jednou z možností dílčího pozorování projevu vlastností Tvůrce života, kterému lidskou řečí říkáme všemohoucnost a prozřetelnost. Tentokrát je částečný projev těchto vlastností popsán v biologické rovině hmotné reality. Jejich projevením se není ale vůbec zasažena naše svobodná vůle rozhodnout se v každém okamžiku života dobře, nebo špatně. Je vhodné si ale s prohlédnutím těchto souvislostí uvědomit, jak si svými rozhodnutími "v duchu" sami a samočinně přivádíme budoucí stav! Dobrou, nebo špatnou karmu, neboť její alternativy jsou dopředu dávno připraveny! Mást nás může pouze časový odstup nástupu odpovědi na kvalitu našeho rozhodování. Je u každého člověka i činu jiný, jako je různě rychlý nástup rezistencí. I toto prodlení karmické odpovědi má ale svůj hluboký smysl.

Časový odstup dopadu následků našeho rozhodnutí dává chybujícím šanci k opravě myšlení (pokání) a tím k oslabení zpětného dopadu. Náboženskou terminologií se tomuto jevu říká boží milost. Prostřednictvím průběhu dějů fyziky a biologie si tak můžeme ověřit dávné pravdy všech východních mystiků. Ti již tisíciletí učí, že Tvůrce vesmíru je v každém okamžiku na všechna naše rozhodnutí pro člověka nepředstavitelně dokonale připraven. Zná alternativy našeho rozhodování ještě dříve, než nás vůbec napadnou.

Tak jak řídí "připravenost atomů" na jakýkoliv let námi vyslaných částic, tak je svět kolem člověka připraven odpovědět i na "produkci jakýchkoliv jeho myšlenek a činů". Můžeme si být jisti i tím, že podle jejich kvality nám to boží mlýny dopředu vypočitatelně "spočítají"!

Abdrushin přirovnává poměr svobodné vůle člověka a božské Prozřetelnosti k provozu na obrazném "kolejišti" života. Koleje, vlastně neporušitelné zákony stvoření, jsou v konkrétní inkarnaci (životě) jednotlivce dopředu nastaveny podle učebního úkolu daného zrození. Jsou na nich četné výhybky a vedou leckams. Člověk může "jet životem" jen po takových imaginárních kolejích. Občas ale dojede na výhybku, kde se musí rozhodnout vpravo, nebo vlevo. Jakmile se rozhodne, pak už je dalším "sledem událostí" (karmou) vlečen k další výhybce. Teprve tam může zase opravit směrování. Tedy svým absolutně svobodným rozhodováním je v rámci mezí předurčenosti člověk doveden do takového vyústění života, které si kvalitou svého celoživotního rozhodování ve spektru Bohem daných možností vyvolil. Abdrushinova analogie poměru svobodné vůle a boží Vševědoucnosti je velmi instruktážní.

Kruh se uzavírá

Zbývá jen dovodit onen středověký závěr, že Bůh u každého ví, kdo bude či nebude spasen. Ano, ví! Spasen, tedy pokračujícím samostatným vědomím (duchem) v nebi bude každý, protože tento cíl byl záměrem Stvořitele na počátku vzniku hmotného vesmíru. A Všemohoucí má prostředky, na tomto i na onom světě, jak odnaučit jeho záměru vzdorující duše, pozemsky řečeno lumpy, "ve stvoření hvízdat"!

Prostě je "jeho mlýny" protáhnou peklem. Pak se uvidí, jestli ty ze Satanova "vědeckého světového názoru" zblblé duše po projití temným záhrobím zmoudří. Když ne, tak se jim studené, nebo horké "peklo" bude po dalších inkarnacích opakovat (viz Moodym popisované zážitky resuscitovaných i moje). Já k těmto "lákavým" možnostem "svobody zlovůle člověka" jen podotýkám, že si radši nechám poradit od důvěryhodných duchovních vzorů. Nemusím zkoušet všechno, zejména nápravu myšlení temným záhrobím, lidově peklem! Jsem ale přesvědčen, že před Velkým krachem (koncem hmotnosti) nakonec i "Áda Hitler", vychvalujíc Boha a židy, Josef Visarionovič, vychvalujíc Boha a škůdce socializmu a (130 cm) veliký Lenin, vychvalujíc Boha a cara, vcupitají do ráje. Všemohoucí má rád i je a má takové prostředky, které jim ty na Zemi hlásané pitominy "rozmluví".

Nyní by mohlo být zajímavé vrátit se k řešení oné středověké tlačenice andělů na špičce jehly. K našemu překvapení jej opět řeší kniha Elegantní vesmír a teorie superstrun. V ní se dočteme, že nejmenším kvantem prostoru se můžeme "provléknout" do tzv. svinutých vesmírů.

Já bych spíše rozuměl do "pro hmotné smysly svinutých (neviditelných) dimenzí vesmíru". Smysly a přístroji neviditelných, pouze nehmotným duchem vypočítaných. Tedy vlastně vniknout na odvrácenou "druhou" stranu našeho světa. A protože andělé jsou právě bytosti z oné "pro smysly neviditelné strany stvoření" (nikoliv pro nehmotného ducha!), promítnou se do nejmenšího kvanta prostoru vlastně všichni!

Jaký paradox. Fyzikální teorie superstrun tak s konečnou platností řeší i počet andělů na špičce jehly. Vejdou se tam všichni! Kruh poznání vědeckého a náboženského se spojuje. Had požírá svůj ocas! Moudří tohoto světa se stávají pošetilými, pošetilí moudrými. První posledními a poslední prvními. Od Boha se tak děje a je to podivné jen v očích nevědoucích. Procesy zásadní proměny poznání jsou příznakem dokončování jednoho cyklu vývoje lidských civilizací. Ať žije nová, božím zákonům bližší éra!

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 12/2010.