Legendy jsou nedílnou součástí historie hradů. Pojmenování hradu Veveří pochází podle jedné z nich z první poloviny 11. století. Kníže Kunrad prý tehdy v těchto končinách pronásledoval jelena a na kopci si chtěl odpočinout. Psi začali náhle štěkat a kníže se šel podívat, co je tolik rozrušilo. Z mohutného dubu vyrazilo jako o závod obrovské množství veverek. Knížeti se krajina líbila a rozhodl se nechat na kopci postavit hrad, a ani veverky nepřišly zkrátka, nové sídlo pojmenoval Veveří.

Templáři na scéně

To ovšem není ta nejpopulárnější legenda. V té přece nesmí chybět poklad. A také nechybí...

V roce 1304 navštívil Veveří sám velmistr templářského řádu Jakub Molay. A byli to právě templáři, kteří přímo na hradě, nebo v jeho okolí nechali uschovat poklad, který přivezli na dvanácti povozech. Celá legenda, jak podotýkají historici, má však drobnou vadu na kráse. Hrad Veveří nikdy templářům nepatřil. To není ovšem důvod – oponují přívrženci legendy – proč by zde templáři nemohli poklad uschovat. Potud zní vše logicky.

Je však těžko vysvětlitelné, proč hledači pokladů v minulém století pátrali ve zdech postavených v 17. nebo 18. století. Templáři poklad – v případě, že jej zde skutečně ukryli – museli uschovat již ve 14. století. Zanedlouho potom byl templářský řád francouzským králem Filipem Sličným "rozpuštěn." Templáři, kteří neuprchli z Francie do Skotska, Portugalska nebo Ameriky, skončili na hranici. Ano, je to k neuvěření, ale templáři se dostali do Ameriky o více než 150 let dříve před Kryštofem Kolumbem. Ovšem hledači pokladů jsou nepoučitelní. Jeden poklad však na Veveří byl. To lze dokonce dokázat. Jedná se o deskový obraz "Madona z Veveří" od mistra vyšebrodského oltáře z druhé poloviny 14. století, který byl určen k výzdobě kaple svatého Prokopa. Markrabě Jindřich, mladší bratr Karla IV. udělal z hradu svoji hlavní rezidenci a pro kapli svatého Prokopa objednal deskový obraz Madony z Veveří. Po zrušení hradní kaple byl obraz přenesen do hřbitovní kaple Nanebevzetí Panny Marie a dnes je ozdobou stálé expozice gotického umění v pražské Národní galerii.

Střídali se majitelé

Začátky hradu Veveří jsou někde v romantických pověstech. První písemnost pochází z posledního dne roku 1213. Toho dne vydali Přemysl Otakar I. a jeho bratr Vladislav Jindřich johanitům listinu, v níž se jako svědek uvádí Stephanus de Weverin, tedy Štěpán z Veveří. Osudy hradu Veveří se pak nadlouho ztrácejí v historii a hrad ožívá až v době, kdy se z Itálie vrací moravský markrabě, pozdější císař Karel IV. Polovina 14. století je zlatým věkem Veveří. V době husitských válek byl hrad pevnou oporou královské, tedy katolické moci na Moravě. V 16. století padly hrad a panství Veveří za oběť královským dluhům a hrad přešel do držení svobodné šlechty. V 18. století se stal majetkem rodiny Sinzendorferů a byl v jejich držení téměř sto let. Ti jej upravili do zámeckého stylu. Z terasy z počátku 19. století je krásný výhled na okolní krajinu s řekou. Ve 20. století Veveří patřilo Morici Arnoldovi Deforestovi, který se od roku 1905 psal De Forest. Svoje panství spravoval z Londýna. Tehdy Veveří celkem třikrát navštívil jistý Winston Churchill, tehdy ještě ministr obchodu a později – v době druhé světové války – ministerský předseda Velké Británie. Jedna z návštěv byla konána jako část jeho svatební cesty s manželkou Clementine. Hrad navštívil i T. G. Masaryk a o Veveří se uvažovalo jako o prezidentské rezidenci. Za druhé světové války byl hrad konfiskován pro potřeby německého wehrmachtu a byla zde laboratoř SS. Pobyt nacistických jednotek na Veveří je dodnes spojen s nejrůznějšími legendami o speciálních výzkumech až po výrobu tajných zbraní. Nemusely to být zbraně, ale je pravdou, že později se zde našel rentgen a mnoho mikroskopů.

Po druhé světové válce navázal hrad na svou předválečnou tradici, ale brzy se z něj stalo lesnické učiliště a později závodní škola práce. Teprve v polovině 90. let minulého století se započalo s úpravami historických skvostů.

V moravské zemské klenotnici

Nezapomeňte se při prohlídce zastavit u šestibokého kamenného tubusu se schodištěm. Byla to moravská zemská klenotnice markraběte Jana Jindřicha. Byla údajně nedobytná, i když je to neprokázaná hypotéza. Vcházelo se do ní seshora po padacím můstku a ten byl střežen.

Jistě mi dáte za pravdu, že jde o perfektní trezor. Dveře, kterými se nyní vchází, pochopitelně za fungování trezoru neexistovaly. Ty jsou probourány právě pro turisty, aby se vyhnuli krkolomné cestě tubusem. V původní jídelně v prvním patře se podařilo zcela restaurovat fresky do původního stavu. Pan Kastelán Petr Fedor jedním dechem dodává, že se možná brzy vrátí původní mobiliář a jídelna se zaskví ve svém někdejším lesku.

V předhradí

Nejstarší část hřbitovní kaple Nanebevzetí Panny Marie před hradem Veveří pochází z konce 12. století. Zdí obehnaný hřbitov byl součástí zaniklé vesničky z 15. století. Dokonalá kulisa ke vzniku legendy o pokladu. Lepší si pro úschovu templářského pokladu stěží může někdo přát. Od roku 2002 nabízí hrad Veveří v sezóně prohlídku stále se měnících expozic. Na vlastní oči uvidíte a přesvědčíte se o probíhající rekonstrukci. V úvodu jsem se zmínil o tom, že začátky hradu jsou zahaleny temnotou. Je třeba smířit se s faktem, že kompletní obnova hradních budov leží ve vzdálené budoucnosti. Je to běh na dlouhou trať. Pomozte svou návštěvou k jejímu zkrácení...

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 01/2009.