Na světě existuje nespočet způsobů, jak lze diagnostikovat nemoc pacienta. K nejzvláštnějším z nich patří určitě diagnóza na podkladě vyhmátnutí pulzu tak, jak se praktikuje v Tibetu. Nejde tu samozřejmě o laický přístup, při němž by léčitel hádal jako z karet, nýbrž o systematické, tradiční lékařství himalájských oblastí. Vyučuje se na vysoké škole a absolventi tibetské univerzity léčí i význačné osobnosti světa, mezi jiným i samotného Dalajlámu.

Tibetská lékařská věda je jednou z nejstarších na světě. Představuje komplexní systém přírodních diagnostických i léčebných metod, jimž kraluje právě diagnóza podle tepu. Tato královna diagnóz, jak bývá nazývána, se sice praktikuje i v indické ayurvédě a v čínském lékařství, ale málokde je vyučována na univerzitě. Jedna z věcí všeobecně známých o východních léčebných metodách je, že v nich jde o celostní přístup, při němž se nikdy neléčí jen postižená část těla, nýbrž celý člověk. V první řadě se přihlíží nejen ke stavu těla – hmoty, ale též k duši – k mentálnímu stavu pacienta, jeho vědomí a emocím. Souhrn těchto vědomostí by měl pomoci určit příčinu nemoci. V tibetském učení jak makrokosmos – vesmír, tak i mikrokosmos – člověk sestávají z pěti elementů, jimiž jsou země, voda, oheň, vzduch a éter. Těchto pět základních kosmických energií vytváří v nejrůznějších kombinačních možnostech všechnu jeho hmotu (molekuly), tělo, psýchu i vědomí. Z těchto tří elementů sestávají i tři mízy, či lépe principy energie – vítr (tibetsky Lung), žluč (Tripa) a hlen (Peken). Učení o těchto třech mízách je prakticky identické s tím, co o nich říká ayurvéda, jen názvosloví je jiné (Vata, Pita a Kapha).

Vědomí ovlivňuje tělo

Tyto tři principy energie a jejich vzájemný poměr se neustále mění a jsou ovlivňovány jednak časem – tedy cykly dní, měsíců, let a stářím člověka, a dále náladou, motivací, emocemi a stavem vědomí. Vítr, vzduch spojuje vědomí s tělem. Jeho fyzické působení odpovídá energetické síti propojující nervy a hormonální imunologický systém s psýchou. Relativně nový obor školní medicíny neuroimunofyziologie se zabývá právě tímto prastarým tibetským celostním principem. Žluč reguluje výměnu látek (včetně fyziologie trávícího procesu), která je v tibetské medicíně obzvláště důležitá. Třetí princip energie, hlen, ovládá všechny tekutiny v těle, jako je krev, pot a tak dále.

Narušená rovnováha znamená nemoc

Je-li rovnováha zmíněných tří principů energie narušena, dochází k poruchám, a trvá-li tento stav delší dobu, vede to k onemocnění. Podle závažnosti je onemocnění krátkodobé, nebo i vážné, jako jsou nádory, poruchy krevního oběhu, alergie, artrózy nebo opakující se migrény. Zdraví je tedy vlastně stav, kdy jsou tyto tři principy v rovnováze – vzduch, žluč a hlen. Případnou poruchu této rovnováhy diagnostikuje tibetský lékař téměř výhradně podle pulzu. Tento způsob diagnózy byl původně praktikován v Číně, avšak vztahoval se v první řadě na mentální oblast. V Tibetu se pak rozšířil na další oblast působnosti. Lékař během pár minut dokáže podle pulzu poznat žlučové kameny, nádory, epilepsii, fobie, ale dokonce i pohlaví nenarozeného dítěte. V mentální oblasti pak lékař diagnózou pomocí pulzu objeví třeba příčiny schizofrenie, nebo např. planetární souvislosti při úporném výskytu bradavic.

Zkušený lékař bere ovšem současně v potaz i stáří a konstituci pacienta, ba i roční období, nebo den v týdnu. Jen při nejasných případech potřebuje také rozbor moči. Často své pacienty ani neprohlíží, protože podle pulzu pozná prý i to, co by objevily rentgenové paprsky.

V centru pozornosti stojí "celý" člověk

Některým lékařům západu se takový přístup zdá nespolehlivý, či dokonce nebezpečný. I v Tibetu však platí, že je třeba mnoho let výuky a praktických zkušeností, než se z tibetského medika stane dobrý lékař. To, co je i pro západního lékaře celkem přijatelné, je přístup, při němž se nevyděluje z těla jen určitý postižený orgán, jemuž se věnuje pozornost, nýbrž že léčba se týká celého organizmu, ba co víc, celého člověka. Méně již je oceňováno vyrovnávání rozkolísané rovnováhy tří energií, které se počíná ve vědomí pacienta a vždy předchází až následné úpravě stravovacích i jiných návyků a okolností.

Asijské lékařství usiluje vždy o sladění člověka s jeho okolím. Čínská medicína pracuje hlavně s dvěma elementárními konfuciánskými prvky jin a jang. Naproti tomu indická ayurvéda a tibetské lékařství mají společný filozofický přístup. Již před 7 000 lety zaznamenali velcí indičtí mudrci rišiové v sanskrtu všechny tělesné pochody. Tibetské lékařství je spjato s předbudhistickou šamanskou kulturou, která je dokonce ještě o 5 000 let starší. Jedinečné je tibetské lékařství ve svém jednoznačném názoru, že totiž veškeré učení o zdraví a nemoci začíná ve vědomí. Uzdravení pak není jen vyléčení symptomů nemoci, ale zahrnuje celou osobnost člověka. Osobnost se nesestává jen z tělesné konstituce, ale je tu též složka somatická, psychická a mentální. Tyhle tři složky se u každého člověka zcela liší, podobně jako zjev nebo třeba otisky prstů.

Spolupráce pacienta

V Tibetu je každý léčený vyzván ke spolupráci, která je pro uzdravení nepostradatelná. K léčbě patří také kombinace sedmi vzácných léčiv. Jejich 2500 let stará receptura je zaměřena na oči, játra, neurovegetativní systém a muskulaturu, dále na detoxikaci, zvláštní vyloučení některých látek (třeba těžkých kovů) a na rušivé energie (stres, elektrosmog, radioaktivita). Léčiva zahrnují téměř stovku různých léčivých bylin a také prach ze zlata, stříbra, mědi a polodrahokamů, jako jsou rubín, tyrkys, korál, horský křišťál a lapis lazuli. Příprava kombinovaného léku není snadná. Toto umění ovládá jen malý počet kvalifikovaných lékařů, kteří se vyznají i v alchymii, dokonce dokážou detoxikovat rtuť. Vhodnou dobu k přípravě spoluurčuje astrolog. Pilulky jsou nejúčinnější při úplňku nebo v novu. V těchto dnech mají být naše meridiány zvláště otevřené příjmu léčivých ingrediencí.

Masáže meridiánů

Pokud léčivá moc pilulek nestačí, je možné přikročit k dalším prostředkům. Provádí se jakýsi druh akupunktury zlatou jehlou, nebo zlatým kladívečkem, avšak není to známá čínská akupunktura, ta zde nemá místo. Občas se objeví také pouštění žilou, zpravidla při otravách nebo vysokých horečkách. Podobně je tomu s přikládáním baněk ke snížení horečky nebo k detoxikaci. K operativním zákrokům, jež byly ještě před několika staletími běžné, již nedochází. Chirurgové se tenkrát odvažovali zákroků tak náročných jako například operace oka. Zato se dnes velmi často aplikují meridiánové masáže. Studium na tibetské vysoké škole trvá pět let. Tibetský lékařský ústav, kde se vyučuje celostní tradiční lékařství, je od roku 1961 v Dharamsale v Indii, původním exilovém místě 14. Dalajlámy. Předtím sídlil ve Lhase. Kromě toho existují tři další léčebné ústavy v Kathmandu a v Darjeelingu. Ty však nejsou oprávněny k vystavení diplomu, neboť nemají dostatek profesorů.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle  "10/2009".