Od narození máme přístup k tajemství vlastní individuality. V každé buňce naší krve je zapsána velmi cenná informace o tom, jak si co nejlepším způsobem uspořádat vlastní život. Krev má v sobě zakódováno velké množství údajů, které nám sdělují, jaké je naše životní poslání, jaké jsou individuální zvláštnosti našeho charakteru, temperamentu a zdraví. Jestliže správně rozluštíme tyto informace, můžeme vyřešit celou řadu problémů a vrátit se zpět ke šťastnému a harmonickému životu. V tomto ohledu nám může být nápomocná kniha ruské autorky Natalie Bogdanové Krevní skupiny a výživa – člověk je tím, co konzumuje.

Výraz hlas krve nebyl kdysi vysloven náhodou. Krev má skutečně hlas, který nám říká, kdo jsme, proč jsme sem přišli, čím bychom se měli zabývat, jaký způsob života je pro nás nejvhodnější atd. Tolik užitečných údajů nenajdeme v jiné struktuře našeho organizmu…

Příroda jako zdroj informací

Příroda hledala a rozvíjela v průběhu celých tisíciletí ty vlastnosti člověka, které mu pomohly přežít, a odstraňovala vše, co mu v přežití bránilo. Organizmus člověka si musel zapamatovat všechny své užitečné vlastnosti, aby se mohly stát dědictvím pro další generace. Proto bylo nezbytné, aby se získané informace zakódovaly do nějaké struktury organizmu, která by je mohla předávat dál. Krev, jež je přítomna v každé buňce a spojuje všechny orgány do jednoho celku, je k tomuto účelu zcela ideální. Lidé jako biologický druh přežili díky předkům, u nichž příroda časem vypěstovala vlastnosti charakteristické pro určitý typ. Každý z nás má své metody, jak se přizpůsobit okolnímu světu, svá východiska z obtížných situací… I když je každý z nás jiný, přesto máme s ostatními lidmi hodně společného. Proč je tomu tak? Odpověď je prostá: neboť máme s mnohými stejnou krevní skupinu.

Horoskop podle krevní skupin

Většina z nás nevěnuje problematice krevních skupin příliš velkou pozornost. Vůbec se nezamýšlíme nad tím, jestli máme tu či onu krevní skupinu. Tento fakt nás upoutá pouze tehdy, dáváme-li krev nebo jsme-li postaveni před problém tzv. konfliktu krve (o tom viz dále), který může mít vliv na naše potomstvo. Takto smýšlejí lidé ve většině zemí. Výjimku tvoří pouze Japonsko. Zde se krevním skupinám věnuje velká pozornost. Pokud by Japonec neznal svoji krevní skupinu, je to totéž, jako bychom my neznali své znamení zvěrokruhu.

Čtyři krevní skupiny se označují na celém světě stejným způsobem, a to písmeny nebo číslicemi: 0 (I), A (II), B (III), AB (IV). Nejrozšířenější krevní skupinou je skupina 0, kterou má zhruba 45 % obyvatelstva, krevní skupinu A má asi 35 % obyvatel, přičemž převládá zejména u Evropanů, krevní skupina B je zastoupena 13ti % a skupinu AB má pouze 7 % obyvatel naší planety. Každá krevní skupina se do ostatních odlišuje svými zvláštnostmi ve struktuře bílkovin, v níž jsou zapsány základní charakteristické rysy organizmu a individuality člověka jako celku.

Krev jako hodnotící měřítko

Po zveřejnění výsledků výzkumů vědce Janského začaly novou teorii zneužívat rasisticky zaměřené skupiny lidí. Objevila se pojednání o tom, že mezi Evropany převládají lidé s druhou krevní skupinou, jejichž charakteristickým rysem, ve srovnání se zástupci jiných skupin, je vysoce rozvinutý intelekt. Tento fakt se stal zástěrkou pro Evropany, když začali provádět kolonizaci v Africe a Asii.

Japonci tehdy zahájili výzkumy, pomocí kterých se jim podařilo vyvrátit domnělou spojitost intelektu s krevní skupinou. Představili však jinou teorii, jež ukazuje souvislost mezi krví a charakterem člověka. Existují informace o tom, že některé japonské vojenské jednotky a námořní flotila se v průběhu druhé světové války formovaly s přihlédnutím ke krevní skupině svých budoucích členů. V Japonsku se i v současné době zohledňuje při sestavování sportovních družstev krevní skupina hráčů. Typ krevní skupiny bývá rovněž uváděn v životopise slavných osobností.

Evoluce krevních skupin

Naši nejstarší předkové, kteří se na Zemi objevili přibližně před čtyřiceti tisíci lety, měli krevní skupinu 0. Další krevní skupiny vznikly až později. Člověk kromaňonský byl především lovec, statný, silný, vytrvalý, zvyklý na nepříznivé životní podmínky. Příroda vložila do jeho krve specifické informace, jejichž hlavním smyslem bylo přežít, tzn. vydržet delší dobu bez potravy a vody, překonat živelné pohromy, zvládnout nedostatek spánku. Tento člověk se musel spolehnout pouze na vlastní síly, neboť druhé považoval za své nepřátele. Přijímal různorodou potravu a jedl i syrové maso. Měl velmi odolný imunitní systém, který ho chránil před nemocemi, vyvolanými právě potravou.

Během dalších patnácti až dvaceti tisíc let se životní podmínky na Zemi změnily. Lidí přibývalo a počet lovné zvěře se snížil. Bylo nutné zakládat občiny, kde lidé společně hospodařili. Do tohoto období spadají počátky zemědělství, jehož produkty nahradily masitou stravu. Obyvatelé s krevní skupinou 0 se těmto podmínkám jen stěží mohli přizpůsobit. Tehdy příroda stvořila nového člověka skupiny A, který bez problémů konzumoval rostlinnou stravu a obešel se prakticky bez masa. Lidé s první skupinou nezmizeli, stali se z nich lovci-samotáři anebo vůdci v občinách. Po nějaké době si vývoj vyžádal další změny. Počet obyvatel rostl a lidé se museli stěhovat z horké Afriky do stepních a horských oblastí Asie, kde se zabývali chovem skotu. Informační kód usedlých zemědělců se neztotožnil s podmínkami kočovného života, a proto se objevila krevní skupina B, která se, díky své schopnosti adaptace, rozšířila prakticky po celém světě. V další vývojové éře se kočovníci spolu s bojovníky dostali do Evropy, kde jejich spojením s usedlými zemědělci vznikla další mutace – člověk s krevní skupinou AB.

Skupina AB – lidé budoucnosti

Na základě legend a pověstí můžeme vyvodit závěr, že čtvrtou krevní skupinu přinesl na Zemi Ježíš Kristus. Bylo totiž zjištěno, že krev na turínském plátně patří právě do této skupiny. Na Zemi existuje poměrně málo lidí se skupinou AB. Je to možná právě proto, že se ještě dostatečně nepřizpůsobili životu v pozemských podmínkách, který tvoří do určité míry protiklad jejich oduševnělosti a citlivosti. Aby tento typ člověka mohl přežít, musí na sobě duševně zapracovat, což se nepodaří každému. Lidé se čtvrtou krevní skupinou jsou velmi talentovaní a jsou stvořeni k vyššímu poslání a velkým úspěchům. Jejich imunitní systém je stále ve stadiu vývoje, proto jsou mnohem více náchylní k různým nemocem. Bez nadsázky lze říci, že lidé se čtvrtou krevní skupinou představují lidi budoucnosti, neboť jejich evoluce není dosud u konce. Jestliže se naučí spojit svoji oduševnělost s běžným praktickým životem, mají šanci stát se dokonalými bytostmi.

Krev a imunita

Pod pojmem "imunita" si zpravidla představíme odolnost organizmu proti nemocem. Ve skutečnosti je však jeho význam mnohem hlubší. Imunitní systém nás totiž nechrání pouze před onemocněním, ale funguje také jako signalizátor všeho nepatřičného. Zjistí vše, co je pro náš organizmus cizorodé, a snaží se zabránit tomu, aby tento nepřítel pronikl do buněk. Imunitní systém zahrnuje i různé vlastnosti krevních buněk.

Zde je třeba si uvědomit, že to, co je pro jednoho člověka nepřátelské, nemusí druhému vůbec škodit. Jak vyplývá z výše řečeného, krev procházela v průběhu evoluce různými genetickými změnami. Tím, že měnila své skupiny, přijímala rovněž nové látky, tzv. antigeny – substance, které při vstupu do organizmu vyvolají imunitní reakci, látky, které byly kdysi pro organizmus cizí, ale během evoluce se s ním "sžily" a přestaly fungovat jako cizorodá tělíska. Krev člověka neobsahovala na počátku vývoje lidstva žádné antigeny (proto ani dnešní skupina 0 žádné nemá). Postupem doby musel však organizmus některé původně cizorodé částice přijmout za vlastní. Každá krevní skupina přitom obsahuje antigeny, které patří pouze jí. To je také důvodem, proč krevní skupiny nelze vzájemně zaměňovat. Pokud bychom smíchali dvě různé skupiny, začne okamžitě každá z nich produkovat antigeny, protože druhou krevní složku považuje za nepřítele.

Známe své nepřátele?

Jestliže se seznámíme s vlastnostmi, které určuje naše krevní skupina, podvědomě i vědomě poznáme, co je pro nás užitečné a co škodlivé. Doposud jsme většinou žili podle zásady, že bychom měli jíst určité jídlo, protože jej jedí i ostatní, že bychom měli udržovat jistý životní styl, neboť jej lidé kolem nás obecně uznávají a doporučují. Zde je třeba mít na mysli následující fakt: nejsme lepší ani horší nežli druzí, jsme jen jiní. Pokud jsme nemocní, znamená to, že příliš důvěřujeme obecně přijatému způsobu života, který nám však nevyhovuje. My jej však dodržujeme a vůbec si přitom neuvědomujeme, že tím ničíme sebe a svůj organizmus. Každá nemoc svědčí o tom, že něco děláme špatně a naše krev se proti tomu bouří. Jestliže chceme být zdraví, naslouchejme hlasu krve a změňme způsob života.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 01/2011.