Občas se stane, že zalapáme po dechu. Udělá se nám zle, propadneme panice, a dokonce se dostaví i astmatický záchvat. Pylová sezóna je však dávno pryč. Možná mají tyto potíže příčinu v jídle. Snad jsou to ty kukuřičné lupínky zalité mlékem, co tak rádi snídáme, anebo polévka ze sáčku, co jsme včera měli k obědu. A třeba i ty obložené chlebíčky z rychlého občerstvení, co nám ještě stále leží v žaludku – vlastně na plicích.

Bezcenné testy

Je až podivuhodné, s jak obrovskými náklady pracuje medicína při zjišťování alergií a jak malé jsou praktické úspěchy. A ve všech případech se "obětí" stává kůže. Kromě toho jsou dále prováděny krevní testy, testy na srst nebo vlasy a často se provádějí i střevní testy. Podívejme se blíže na známé metody testování: u tzv. "testu na podráždění" lékař potře roztokem předloktí a nakonec provede zákrok lancetou. Výsledkem testu je to, že jedinec je alergický na hovězí maso, mléko a roztoče. Lékař již dále pokožku nedráždí. Zabarvení roztoku mu zcela přesně řekne, na jakou potravinu je pacient alergický. Je to práce nesmírně složitá, neboť existuje velmi mnoho potravin a jejich složení představuje rozsáhlé spektrum. To může také způsobit problém, protože testovací roztoky nemusí obsahovat látky, které nesnášenlivost identifikují. Potíže nastávají všude tam, kde se objeví bílkoviny. Pro zkoušku testem je nejdříve potřeba všechny bílkoviny oddělit. Je nezbytné dávat pozor, protože bílkoviny jsou velmi citlivé a při jakémkoli zásahu se mohou poškodit. Otevřeně řečeno, nikdo dnes po právu neví, co tyto roztoky obsahují. Aby nedocházelo k pochybám v lékařské praxi, do roztoků se přidává kuchyňská sůl, glycerin a velmi často také fenol. Vzniká však další problém: fenol je známým alergenem. Kromě toho reaguje s bílkovinou a vytváří nové sloučeniny. To znamená, že lékař může docela dobře na našem předloktí testovat něco docela jiného, než co skutečně jíme.

Jak spolehlivé jsou testy?

• Test podrážděním: Pozitivní reakce na kůži při tomto testu neznamenají, že testovaná substance vyvolala při konzumaci alergii. U každé čtvrté testované osoby dochází ke kožní reakci, ačkoli při konzumaci jídla alergicky vůbec nereaguje.
• Test třením: Tento test odstraňuje velmi často zdroje chyb u testu na podráždění, zvláště v případech, když místo neurčeného roztoku se na kůži roztírá vlastní potravina. Aby bylo možné zajistit intenzivnější kontakt s potencionálním alergenem, kůže se dodatečně tře. Tento test je však účinný jen u velmi citlivých osob.
• Test s náplastí: Tento test by měl odhalit kontakt s alergenem, tedy substancemi, které zapříčiňují problémy při kontaktu s kůží, jako jsou např. kosmetické přípravky, šperky nebo oděv. Zdánlivě jednoduchý test má však také svá omezení: Pokud budou stejné roztoky alergenů naneseny na různá místa, například na zádech, výsledky testů se liší asi ve 40 %.
• Intrakutánní (nitrokožní) test: U tohoto testu se injekčními stříkačkami dává pod kůži zředěný alergen (většinou 100krát ředěný roztok pro test na podráždění). Na základě velikosti a intenzity puchýřku a jeho zčervenání je stanovena závěrečná diagnóza. Spolehlivost tohoto testu je asi 50 %. Lékař si vlastně může také hodit mincí. I zdravý pacient reaguje na tento roztok od určitých koncentrací.
• RAST (radio-alergo-sorbentest): V těle většiny alergiků se tvoří antitělíska proti alergenům. Skupinu těchto tělísek, tzv. imunoglobulin E (IgE), lze prokázat v krvi pacientů. Tato metoda vyšetření má však také své hranice: IgE má jen krátkou životnost. Pokud se určité potraviny nekonzumují delší dobu, není možné v případě alergie IgE v krvi najít.
• Prokázání imunoglobulinu G (IgG): IgG je dalším typem antitělísek; ve srovnání s IgE však cirkuluje v krvi mnohem déle. Tento test je tedy použitelný i pro pozdější reakce na bílkoviny. Protože však i u zdravých pacientů se velmi často vyskytne vysoká hladina IgG, byl test označen jako méně spolehlivý.
• Cytotest: Leukocyty by účinkem alergenů měly změnit svůj tvar. Tato změna se pak určuje mikroskopicky. I když tento test je použitelný pro testování všech obsahových látek, není vždy zcela spolehlivý, neboť interpretace výsledků je mnohdy velmi subjektivní.

Další možnosti

Spolehlivost těchto metod je tedy v mnoha případech velmi diskutabilní. Historky, že tyto metody přesně stanovily příčinu vzniku alergií, nejsou dostatečně doloženy. Také mnoho terapeutů vyslovuje své pochyby. V tomto smyslu přistupují nejen léčitelé k nekonvenčním metodám, ale také lékaři se cítí bezmocní a začínají experimentovat s kyvadlem nebo biorezonancí. Zvláště u biorezonance se vychází z toho, že člověk vyzařuje ultrafialové pohyblivé spektrum, které se u alergie mění. Speciálními přístroji by se tyto změny měly zachytit a alergie by se mohla určitým způsobem léčit. A k překvapení uživatelů výsledek nebyl horší než dosavadní diagnostické bloudění skrze zákaz potravin.

Docela realisticky vypadá také tzv. "orální provokace". Pacienti konzumují během doby, kdy mají určité potíže, "podezřelé" potraviny a společně s lékařem pozorují, jak tělo reaguje. Tímto způsobem by se měly zjistit určité projevy nesnášenlivosti, to znamená nesnášenlivosti na celé potraviny a ne pouze na těžce definovatelné extrakty.

Pseudoalergie

Tyto alergie jsou od "pravých" alergií z lékařského hlediska velmi přísně vymezeny: Pseudoalergik trpí také svými potížemi, ale v jeho krvi se nenacházejí antitělíska; u těchto jedinců není možné na základě určitých testů stanovit, jak jejich tělo reaguje na určité látky.

Běžně se však nepočítá s čerstvými potravinami z trhu, které by zasloužily mnohem hlubší lékařské pozorování. Existují například určité odrůdy jablek, které vyvolávají zdravotní potíže. Třeba u odrůdy Golden Delicious se větší množství původců objevuje až tehdy, když jsou jablka zralá. Nejčastějšími alergeny jablek jsou bílkoviny. Jsou označeny jako "mal d1" a jsou velmi citlivé. Při poškození buněk jablka reaguje tato bílkovina s fenolovými sloučeninami. Přitom vznikají nové sloučeniny, které by neměly způsobovat žádné potíže. Samozřejmě i kuchyňské zpracování může být další příčinou vzniku alergií.

Velmi rychle může být tedy pacient označen za "pseudoalergika", a to jen proto, že běžné reakce v potravinách nejsou v medicíně ještě známy. A pokud se objevují komplikace u tak jednoduchých potravin, jako jsou jablka, jak to asi vypadá u moderních průmyslových produktů?

Udo Pollmer a kol., Víš, co jíš? Co se skrývá v potravinách, Fontána

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 12/2010.