Příběh o třech trojkách
Vedl jsem víkendový seminář v Deerhurst Lodge, severně od Toronta. V pátek večer se nad městem Barrie, na sever od nás, přehnalo tornádo. Desítky lidí byly zabity a škody dosáhly milionů dolarů. V neděli večer jsem se po cestě domů u Barrie zastavil. Vystoupil jsem na dálnici z auta a rozhlédl se po okolí. Kam jsem dohlédl, všude byly zni čené domy a převrácená auta.
Téhož večera jel po téže dálnici Bob Templeton. Zastavil se u Barrie stejně jako já, aby se také podíval na to ne štěstí, ale myslel přitom na něco jiného. Bob byl viceprezi dent Telemedia Communications, společnosti, která vlastní síť rádiových stanic v Ontariu a Quebeku. Napadlo ho, že pro lidi z postižené oblasti musí se svými rozhlasovými stanicemi něco udělat.
Druhého dne večer jsem v Torontu vedl jiný seminář. Bob Templeton a Bob Johnson, další viceprezident Tele - medií, na něj také přišli a postavili se dozadu na konec místnosti. Oba byli přesvědčeni, že musí najít nějaký způ sob, jak by lidem v Barrie pomohli. Po semináři jsme odje li do Bobovy kanceláře. To už se zařekl, že pro lidi posti žené tornádem něco udělat musí.
Rozhodnutí a čin
Na pátek si svolal všechny zástupce Telemedií do své kanceláře. Na tabuli napsal tři velké trojky a pak položil všem přítomným otázku: "Jak by se vám líbilo získat za tři hodi ny do tří dnů tři miliony na pomoc obyvatelům Barrie?" V kanceláři se rozhostilo ticho, že by bylo slyšet špendlík upadnout.
Konečně se ozval jeden hlas: "Templetone, Vy jste se zbláznil. To přece nemůžeme dokázat."
Bob odpověděl: "Počkejte, já jsem se neptal, jestli to jde nebo jestli bychom to měli udělat. Řekl jsem jenom, jestli by se vám to líbilo."
"Samozřejmě, že by se nám to líbilo," přizvukovali všichni. Bob tedy tři trojky podtrhl a rozdělil tabuli na dvě části. Na jednu stranu napsal "Proč to ne půjde" a na druhou "Jak to půjde".
"Část Proč to nepůjde rovnou proškrtnu, protože nebu - deme ztrácet čas přemýšlením, proč se nám to nepodaří. To by nemělo smysl. Ale zato si zapíšeme všechno, co nás napadne, abychom mohli svého cíle dosáhnout. A nepůjde me domů, dokud na to nepřijdeme." V místnosti opět za vládlo mlčení.
Až se někdo odvážil: "Mohli bychom po celé Kanadě uspořádat rádio-show."
"To je výborný nápad," poznamenal Bob a zapsal ho na tabuli. Ale ještě než dopsal, někdo namítl: "To se nám ne podaří, protože celou Kanadu naší sítí nepokryjeme." To byl pádný argument. V Kanadě měli stanice jen v Ontariu a Quebeku.
Templeton odporoval: "Ale právě proto to půjde. Je to dobrý nápad." Byla to však opravdu velká překážka, proto že jednotlivé stanice se na sebe navzájem dívají jako na své konkurenty. Obyčejně nespolupracují a přimět je k ně čemu podobnému je podle selského rozumu zhola nemožné.
Najednou někdo navrhl: "Sežeňte na moderování Har - veyho Kirka a Lloyda Robertsona, to jsou v Kanadě nej - větší esa" (to je něco podobného jako získat pro modero vání show Jana Rosáka a Pavla Zedníčka). Navíc to jsou te levizní hvězdy a v rádiu vystupovat nechtějí. Od toho okamžiku jsme skoro nestačili tok nejrůznějších nápadů sledovat.
Můžete dosáhnout vše, pokud se zaměříte na dosažení svého cíle
To se tedy odehrálo v pátek. Následující úterý se vysíla - lo. Padesát rozhlasových stanic z celé Kanady na návrh přistoupilo. Nezáleželo na tom, komu bude připsán zisk, protože všechny peníze dostali lidé z Barrie. Harvey Kirk a Lloyd Robertson moderovali show a podařilo se jim vy dělat tři miliony dolarů za tři hodiny vysílání po tři pracovní dny.
Jak vidíte, můžete dokázat všechno, když se zaměříte na to, jak svého cíle dosáhnout, místo přemýšlení, proč to nepůjde.
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 12/2012.