V bouřlivých časech po druhé světové válce Spojené národy vypracovaly Všeobecnou deklaraci lidských práv. Rosekruciáni k jejímu článku 29 vypracovali určitý protějšek a vydali ho pod názvem Deklarace lidských povinností. Soudí totiž, že lidé na celém světě mají nejen práva, ale také povinnosti. Teprve když jsou oba tyto aspekty v harmonii, můžeme se jako lidstvo úspěšně vydat na cestu k lepšímu světu.

Článek 29 Všeobecné deklarace lidských práv

1. Každý má povinnosti vůči společnosti, v níž jediné může volně a plně rozvinout svou osobnost.

2. Každý je při výkonu svých práv a svobod podroben jen takovým omezením, která stanoví zákon výhradně za tím účelem, aby bylo zajištěno uznávání a zachovávání práv a svobod ostatních a vyhověno spravedlivým požadavkům morálky, veřejného pořádku a obecného blaha v demokratické společnosti.

3. Výkon těchto práv a svobod nesmí být v žádném případě v rozporu s cíli a zásadami Spojených národů.

Rosekruciánská Deklarace lidských povinností

Článek 1: Je povinností každého jednotlivce bezvýhradně respektovat lidská práva tak, jak jsou definována ve Všeobecné deklaraci.

Článek 2: Je povinností každého jednotlivce mít úctu k sobě samému a neznevažovat své tělo nebo svědomí chováním či praktikami, které ohrožují lidskou důstojnost či integritu.

Článek 3: Je povinností každého jednotlivce respektovat ostatní bez ohledu na jejich rasu, pohlaví, náboženství, společenské postavení nebo jakýkoliv jiný charakteristický prvek.

Článek 4: Je povinností každého jednotlivce dodržovat zákony země, v níž žije, za podmínky, že jsou založeny na úctě k právům jedinců.

Článek 5: Je povinností každého jednotlivce respektovat náboženské a politické přesvědčení ostatních, pokud nepoškozují lidské bytosti nebo společnost.

Článek 6: Je povinností každého jednotlivce projevovat shovívavost ve svých myšlenkách, slovech a činech, a být tak původcem společenského smíru a příkladem pro ostatní.

Článek 7: Je povinností každého jednotlivce, který dosáhl zákonného věku a je k tomu způsobilý, pracovat, aby zajistil obživu pro sebe a svou rodinu, uplatnil se ve společnosti a věnoval se svému osobnímu růstu, nebo aby jednoduše nepropadl zahálčivosti.

Článek 8: Je povinností každého jednotlivce, který je zodpovědný za výchovu a vzdělání dítěte, vštěpovat mu odvahu, toleranci, nenásilí, velkorysost a obecné ctnosti, které z něj učiní řádného a zodpovědného dospělého.

Článek 9: Je povinností každého jednotlivce pomoci komukoli, kdo je v nebezpečí, ať už přímým zásahem, nebo tím, že udělá vše nezbytné pro to, aby mohli jednat k tomu způsobilí nebo oprávnění lidé.

Článek 10: Je povinností každého jednotlivce považovat celé lidstvo za svou rodinu a chovat se za všech okolností a všude jako občan světa. To znamená učinit z humanismu základní princip svého chování a filosofie.

Článek 11: Je povinností každého jednotlivce brát ohledy na dobro ostatních, ať už soukromé či veřejné, individuální nebo kolektivní.

Článek 12: Je povinností každého jednotlivce vážit si lidského života a považovat ho za nejvzácnější dobro, které existuje na světě.

Článek 13: Je povinností každého jednotlivce respektovat a chránit přírodu, aby z ní mohly mít užitek současné i budoucí generace na všech rovinách, a pokládat ji za universální dědictví.

Článek 14: Je povinností každého jednotlivce respektovat zvířata a opravdově na ně pohlížet jako na bytosti nejen živé, ale také vědomé a citlivé.