Myšlenka reinkarnace (převtělování) vznikla, když lidé začali poprvé nezávisle a analyticky myslet. Jako součást oficiálního náboženství se zřejmě poprvé objevila u starých Egypťanů. V primitivní formě existovala už před 5 000 lety v předdynastickém období, což dokládají četné archeologické nálezy, například skalní umělecké výtvory ve východní části saharské pouště. Rozhodně tedy nejde o novou ideu, ale o představu, která byla součástí světové kultury po tisíce let. Můžeme ji najít v učení Kršny, Pýthagora, Platóna a mnohých dalších osobností. Je zmiňována i ve Starém zákoně.

Podle rosekruciánského učení, které má kořeny ve starověkém Egyptě, bychom měli na reinkarnaci pohlížet jako na proces růstu osobnosti duše, kde jeden život představuje pokračování života předchozího. Osobnost duše se přitom neustále rozvíjí díky přibývajícím životním zkušenostem a znalostem. Proto každý jednotlivec udělá v životě vždy nějaký pokrok, i kdyby to bylo jen o krůček dál než v předchozí inkarnaci. Člověk se tedy nemůže vrátit do nějakého dřívějšího stavu a znovu se narodit například jako zvíře.

V souladu se současnými poznatky o vesmíru, a také o paralelních vesmírech, je možné dokonce připustit, že duše inkarnované v současnosti na Zemi se mohou v některém příštím životě, až se dostatečně rozvine jejich vědomí, reinkarnovat do odlišné formy těla na jiné planetě. Omezení znovuzrození duše pouze na Zemi není v souladu s božskou podstatou duše, která je jí přisuzována.

Reinkarnace a s ní související zákon karmy je důležitou součástí učení Starého Mystického Řádu Růže a Kříže (A.M.O.R.C.), nazývaného také Rosekruciánský řád. Zákon karmy představuje ve skutečnosti zákon příčin a následků či zákon vyrovnání. Je připraven každého člověka odměnit za dobré věci, stejně jako ho přimět k vyrovnání za špatné věci, jichž se dopustil. V případech, kdy je poučení a vedení jednotlivce naplánované karmou, se výsledek jeho nevědomých špatných činů projeví v budoucnosti v podobě životních podmínek a zkušeností, které mu umožní vyvarovat se opakování podobných chyb. Jednoduše řečeno, mnohé zkušenosti, samozřejmě i ty spokojené a šťastné, jsou zde proto, aby lidi naučily, jak správně žít a myslet.