Když se mne lidé ptají na to, co se s nimi bude při sezení během reinkarnační regrese dít, ujišťuji je mimo jiné, že se jedná o stav rozšířeného vědomí, při němž si budou plně vědomi toho, co se s nimi děje a vše si budou pamatovat. Přesto se často táží: "A není to hypnóza?"

Z hypnózy lidé mívají strach. Nutno ovšem poznamenat, že pokud vím, obecně se v našich podmínkách praktikuje metoda hypnózy, která člověka uvádí do lehce zhypnotizovaného stavu, i když nemám tento termín rád, protože ho považuji za zoufale nepřesný. Sám za sebe bych raději použil termínu stav zcitlivělého vědomí či změněný stav vědomí. Je to stav, ve kterém si člověk pamatuje prakticky vše, co se s ním dělo.

Zde může být určitý společný bod s metodou regrese tak, jak ji aplikuji já. Používám v úvodu poměrně dlouhou relaxační fázi, při které slovně vedu klientovu pozornost po těle nejprve směrem dolů až po špičky prstů na nohou a pak opět nahoru. Pro zajímavost uvádím, že tak činím už po nějakých 18 let vždy osobně, ačkoliv mám celou relaxaci nahranou. Mám však zkušenosti, že audionahrávka nemá tak silný účinek (ačkoliv je pořízena s největší péčí), jako osobní slovní vedení. Tato relaxační fáze je, podle mého názoru i podle mých zkušeností, velmi důležitá. Na rozdíl od obecně užívaných relaxačních metod spočívá v postupném uvolňování jednotlivých částí těla, až dojde k celistvému tělesnému a zároveň i mentálnímu uvolnění.

Relaxační fáze

Možná právě tato relaxační fáze uvádí mé klienty nejen do příjemně uvolněného stavu, který si ve valné většině chválí, ale i do stavu rozšířeného vědomí. Tento stav prohlubuji ještě dalšími s relaxací spojenými technikami. Že jde o stav změněného, resp. v mnoha směrech posunutého vnímání je patrné z různých symptomů s ním spojených.

Například mi klient po sezení hlásí, že vnímal silně tikot nástěnných hodin, ačkoliv tento zvuk je poměrně tichý, protože se jedná o normální, spíše menší hodiny z umělé hmoty. Zato si vůbec nevšiml ran a dunění rozléhajících se domem a pronikajících až do mého bytu, které dělali řezničtí závozníci, když skládali bedny se zbožím pro obchod v přízemí. (Bydlím v prvním patře starého, rohového secesního domu s prostornými, kamennými chodbami, ve kterých se každý zvuk rozléhá jak v katedrále.) Nebo vůbec nezaznamenají ránu, kdy mi při terapii nechtěně upadla těžká kniha ze stolu na parkety. Dalším, velmi typickým jevem, který jsem popsal ve své knize, je jakási dichotomie (dvě nebo více souběžně jdoucích linií) vnímání, která při regresním sezení vzniká. Jde o to, že klient může prožívat pocity změněné polohy těla, při kterých například cítí, že volně plave vzduchem, nebo naopak pociťuje křeče, svázané ruce, nohy… atd., ačkoliv si je zároveň plně vědom, že spočívá v uvolněné poloze u mne na lůžku.

V čem tkví pravá hypnóza?

Takové pocity odlišné od skutečnosti vyvěrají z klientova nevědomí a jsou spojeny s prožitky zde uloženými. Jsou například typické pro poporodní fázi, kdy si klient prožil svůj vlastní porod a už je z matčina lůna venku. Mohu mu dát slovní pokyn: "Co se s vámi děje dál? Co s vámi dělají?" Nebo přímo: "Jaké to je, když vás nesou vzduchem?" Myslím tím, jaké to je, když porodník nebo asistentka odnáší dítě zvážit a umýt. Pocity spojené s umýváním právě narozeného děťátka, oživené při regresi, jsou také roztomilé.

Na rozdíl od regrese je hypnóza, tak jak je praktikována v našich podmínkách, zaměřena na podávání pozitivních sugescí ve zcitlivělém stavu vědomí. Alespoň tak bych tuto hypnotickou metodu definoval já. V mnoha případech je tato metoda velmi dobrá a účinná, ale… Problém, který zde vidím, může spočívat v tom, že dochází k překrývání kořenů problému pozitivními sugescemi. Ty ovšem neřeší bazické příčiny spočívající právě v oněch kořenech. Mohou být například spjaty s traumatickým, ve vědomí potlačeným prožitkem, který je nejprve potřeba odhalit v celé jeho šíři a souvislostech tak, aby se odstranilo jeho traumatizující a blokující působení z nevědomí člověka. O tom jsem už na více místech referoval. Podle mého názoru pravá hypnóza spočívá v plném ovládání, potažmo vedení klientova vědomí vědomím hypnotizéra. Hypnotizovaná osoba se tedy ocitá v područí hypnotizérovy vůle. S lidmi, kteří mají schopnosti k tomu potřebné, se setkáváme zřídkavě. Jsou – podle své síly – schopni uvést člověka do plně hypnotického stavu, v němž daný subjekt (médium) plní vůli hypnotizéra. Je tedy schopen udělat stojku, ačkoliv za normálních okolností ji neudělá ani omylem, protože ji neudělal ani zamlada, je schopen prakticky čehokoliv. Je-li zhypnotizován opravdu silným hypnotizérem, je s to překonat svoje bariéry a činit věci proti svému přesvědčení. Je to dokázáno a je velké štěstí, že takto silných hypnotizérů je jako šafránu. Jsou samozřejmě lidé, kteří zase naopak odolají jakékoli hypnóze. Jsou natolik nehypnabilní, že nepodlehnou vůli ani školeného hypnotizéra s vrozenými schopnostmi.

Hypnóza a regrese

Ve všech těchto výše popsaných případech je třeba vzít v potaz stupeň hypnability subjektu. To znamená, jak je daný člověk vůči aplikované metodě hypnózy citlivý. S někým prostě nehnete, ani kdybyste se sebevíc snažili. Jinému člověku zase stačí vhodným způsobem podat lehkou sugesci a on se podle ní zachová, aniž byste ho museli uvádět do hypnotického stavu. Jednoduchý příklad: moje poslední přítelkyně plně akceptovala jakýkoliv nesmysl, který jí její manžel řekl. Ačkoliv to očividně nebyla pravda, ona to brala za skutečnost, aniž by se zamyslela nad podstatou dané věci, nebo si ji chtěla nějak ověřit. Snad i proto se nedokázala rozvést, přestože před svým manželem už po několikáté utekla k jinému muži. Podotýkám, že šlo o inteligentní ženu s vysokoškolským vzděláním.

V teorii se používá rozlišování hypnotických stavů na více stupňů, s čímž je možné souhlasit. Jsou příslušně popsány a definovány. V tom případě by se mohla regrese řadit do prvních, nejlehčích stupňů hypnózy, ale sám s tím nemohu příliš souhlasit.

Faktem je, že když můj klient nechce pokračovat v sezení, prostě ho přeruší a vstane. Stalo se mi to za celou praxi snad jen jednou, ale občas mi klient hlásí: "Mě to nebaví… Chci už skončit." Nebo: "Mám pocit, že mám skončit!" a tak podobně. To má vždy nějaký konkrétní důvod tkvící v nevědomí klienta, například (a to bývá velmi často), že klientovo podvědomí brání proniknutí ke vzpomínkám na velmi traumatizující událost, kterou si sám klient ve svém nevědomí, resp. ve vědomí své duše uzamkl a tvrdě se zařekl, že o ní už nechce nikdy slyšet. Takové vzpomínky bývají spojeny s povědomím prožité bolesti nebo se silnými pocity viny.

Za poznáním příčin

V těchto případech lze lehce klienta navést, aby si uvědomil, proč chce sezení předčasně ukončit, a za tímto uvědoměním už prakticky samo přichází rozpomenutí na dávné prožitky, zakrývané bolestí či pocitem viny. Terapie je vedena k tomu, aby si klient uvědomil, že ona bolest už dávno pominula a že ji rozhodně nemusí prožívat v tomto životě znovu, respektive že jeho pocit viny pramení z toho a toho postoje, který už dávno nemá, protože si svoji vinu uvědomil a často už dávno odžil v jiném životě. Příčin může být samozřejmě mnohem víc.

V kontrastu s tím je zajímavé, že tak traumatické prožitky jako upálení v některém z minulých životů se vůbec nemusí a velmi často také neobjevují při regresi jako traumatizující. Člověku se při sezení jen lehce připomene v pocitech žár plamenů, nebo ani to ne, a už mi hlásí: "Dívám se na sebe z výšky. Vidím, jak tam moje tělo hoří v plamenech, ale je mi to už jedno. Cítím se lehce, vzdaluji se výš a výš…" Traumatický prožitek se dostaví v případech, neníli taková drastická smrt objasněna: "Proč já? Musel jsem tak skončit? Vždyť jsem se ničeho zlého nedopustil! Slíbili mi, že když podepíšu, co oni chtějí, budu volný!" Opět se ve velkém procentu případů přenášíme ve vzpomínkách do života kdesi jinde před tímto životem končícím na hranici v plamenech a klient si uvědomuje, s jakým potěšením házel otroky, kteří se mu znelíbili, do arény hladovým lvům, aniž by si byl tehdy schopen uvědomit, jak strašný strach, stres a pocit nespravedlnosti tito lidé prožívali.

Ale to jsem trochu odbočil. I když, vrátíme-li se k hypnotickým metodám, lze je aplikovat i tímto způsobem vedoucím k odhalení prožitků v nevědomí či ve vědomí duše člověka a uvědomění si jejich smyslu a souvislostí s dalším vývojem v minulých životech i v tomto životě.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle 6/2008.