Proč jít do tmy?

Je to jen výkřik a únik z přecivilizovaného světa, nebo perspektivní holistická terapie dotýkající se celé řady civilizačních neduhů těla a duše? Dnes se již laické, ale i odborné veřejnosti krystalizuje druhá varianta. Pro mnohé nezasvěcené přesto zůstává spojení dvou slov - terapie tmou nebo pobyt ve tmě, případně yangtik - stále jen exotickou informací.

Kořeny se nacházejí ve starověku, kdy byl pobyt ve tmě - v jeskyních, kobkách, pyramidách - využíván k iniciacím a byl jednou z metod vedoucích k rozšířenému vědomí. Zdraví bylo až na druhém místě. Jenže - ono to jaksi spolu úzce souvisí... všechny jmenované typy pobytů ve tmě považuji souhrnně za jednu z nejúčinnějších celostních psychosomatických metod, jakou dnes v Česku můžete absolvovat.

Proč se tak trápit ve zvláštních podmínkách několik dnů? K čemu je to dobré? Co to přináší?

Žijeme v době přemíry informací, vnějších smyslových podnětů jak zrakových, tak sluchových. V přebytku nucených, ale i dobrovolně "nasávaných" vjemů pod vlivem médií, v touze po zážitcích, hledáních, bádáních. Neznáme již téměř klid a skutečnou tmu. Elektřina a osvětlení způsobují elektromagnetický a světelný smog. Žijeme převrácené nebo posunuté hranice světla a tmy - ponocování, noční směny, nová móda s přesouváním společenského života do nočních hodin a s ranním vyspáváním. Je to nerespektování přírodních cyklů, monáda, rovnováha platí i pro světlo a tmu. A co s tím má co dělat organismus? Je přetěžován, do nerovnováhy se dostávají metabolické reakce a vegetativní procesy - převažuje stres a s ním spojené katabolické - rozkladné reakce. Myšlení je přetěžováno útoky informací ze všech stran - práce, média, zábava... Málokdo umí pravidelně relaxovat, ba ani to dost často nejde těm, kdo prakticky vědí, o co jde. Nadbytek světla a informací tedy vede k přetěžování organizmu a směřuje k civilizačním chorobám.

Melatonin a jeho tvorba

V důsledku přemíry světla se netvoří dostatek hormonu melatoninu produkovaného šišinkou, který se tvoří ve tmě a při jehož chybění vznikají nejen poruchy spánku, ale též souvisí s hormonem serotoninem, což je hormon produkovaný též šišinkou a je nazýván "hormonem štěstí". Jeho úbytek souvisí i s depresí. A deprese je zase o málu energie. Vzniká kolotoč: deprese - nedostatek spánku - snížená imunita - sklon k chronickým onemocněním včetně onkologických. Nebo jiná varianta: workoholismus - stres - edostatek spánku - civilizační choroby včetně hypertenze... a další možnosti. Zkrátka tma, spánek, správný rytmus světla a tmy jsou stejně nenahraditelné jako kterékoliv jiné atributy zdravého způsobu života.

Dalším pohledem jsou zasouvané a neřešené problémy, které člověk během života někam hodně hluboko zakopává, nechce nebo nemá dost času je řešit. Ony však nemizí, ale skladují se v nevědomí a jsou podhoubím celé řady zdravotních problémů. Teprve po zklidnění, bez přísunu stále dalších a dalších smyslových informací, je mysl pomalu jako nafouklé balónky vypouští, někdy ovšem s dosti nepříjemnými průvodními příznaky. Tělesnými i duševními. Jsou to regresní pochody, které se právě ve tmě mohou nastartovat a proběhnout. U každého člověka jde o přísně individuální proces podle vnitřního, tedy duševně duchovního založení, který ve tmě probíhá. Tento proces můžeme nazvat skutečnou psychosomatickou léčbou a prevencí na velmi hluboké úrovni. Pokud jsou civilizační nemoci již rozvinuty, a je li organismus ještě schopný návratu ve zdravou nebo zdravější funkční tělesnou schránku, je tato metoda velmi účinná.

Kniha Terapie tmou

Abych získala co nejvěrohodnější zprávy přímo od zdroje, sáhla jsem zatím po jediné v Česku napsané knize "Terapie tmou" od doktora Andrewa Urbiše.  Zajela jsem si také po předchozí domluvě na návštěvu do dnes nejznámějšího místa v Česku, kde právě doktor Urbiš tuto zajímavou terapii provozuje. Knížka mne velmi překvapila svým odborným pojetím. Kromě historie této metody popisuje dr. Urbiš své experimentální pobyty ve tmě, přičemž nejdelší trval celých padesát dní, jako absolvují mniši v Tibetu. V popisech nešetří detaily, na základě kterých si čtenář může udělat představu, co vlastně pobyt ve tmě obnáší. Velkým přínosem pro budoucí klienty pacienty je rozvinutí spolupráce na vědecké úrovni s pracovníky katedry psychologie filosofické fakulty v Olomouci. Tma začíná být zajímavá i pro klasickou medicínu a její vědecko technické zázemí. Na výsledné studie se můžeme těšit, stejně jako na zavedení procedury mezi běžné rehabilitační metody... Je neuvěřitelné, co vše ovlivňuje tma a její případný nedostatek. Počínaje spánkem, přes metabolismus ? ovlivňuje tuky v krvi, vysoký tlak, cukrovku, ale i deprese, je prevencí rakoviny. Nedostatek spánku má vliv na syndrom vyhoření. Výše napsané je pochopitelné, vše je o energii a ve tmě se spousta energie uvolní. V klidu si člověk může též přeskládat hodnoty, vyčistit ve vzpomínkách vztahy, odpustit ledacos a ledaskomu, což vše může vést až k novému restartu v životě. Nemusí to být tma, kdo člověka navede, ale právě pobyt ve tmě je velmi vhodný.

Co se dá dělat ve tmě?

Kdo se začne zajímat o pobyt ve tmě, začne si klást otázku, co se vlastně dá ve tmě celou dobu dělat? Není to nuda? Jak pro koho, ale většinou ne. Tma je velkou výzvou ke zkoumání prostoru i své maličkosti. Vnější i vnitřní bytosti. Pohyb po místnosti ve tmě vyžaduje zcela jiný přístup než na světle. Nutno být tady a teď, jinak jsme za chvíli samá boule. Člověk brzy ztratí orientaci v čase, což je také velmi žádoucí. Propad do neznámého časoprostoru je účelem. Do tmy si proto nebereme žádné hodinky, mobily, jsme odříznuti od zpráv z vnějšku. I kdyby padala mana z nebe, my se to od opatrovníka nedovíme dříve, než po skončení procesu. Dokonalá iluze pobytu na Měsíci se však nekoná, protože jednou denně nás navštíví pracovník s jídlem, a dle domluvy může dojít k setkání s opatrovníkem. To je ten, kdo se stará o naše duševní blaho v případě potřeby se s něčím svěřit, rozebrat nové pocity, případně se uklidnit.

V Čeladné je možné kontaktovat i zdravotnický personál přes nainstalované zvonky. Ve tmě je klient sám, ale nemá pocit neprodyšně uzavřeného prostoru, opuštění, protože jsou k dispozici klíče, a ve stavu krize může bez problémů místnost opustit. Pak ovšem pobyt končí. To se však neděje často, klient má možnost zvážit, zda je situace natolik krizová a odchod nutný. Drobné krize jsou povětšině zvládány s pomocí opatrovníka. V knížce je též několik zajímavých příběhů klientů, které jsou jednak svým průběhem nestandartní nebo byly čtivě klienty ztvárněny v průběhu pobytu nebo poté. Co klient, to naprosto jedinečný příběh a prožívání tmy - od zcela přízemních fyzických prožitků a vzpomínek, přes umělecké, navenek vyvěrající projevy, které mohou být počátkem nového způsobu sebevyjadřování nebo i umělecké dráhy, až po psychospirituální krizi i vrcholný zážitek osvícení. Ano, ve tmě se dá psát, modelovat, malovat, hrát na hudební nástroje, cvičit nebo jen být...

Návštěva první...

Jako první jsem navštívila Čeladnou a v ní Beskydské rehabilitační centrum.  Zde se nachází člověk, který předtím, než napsal knihu, opakovaně na sobě vyzkoušel terapii tmou - PhDr. Andrew Alois Urbiš. Vzděláním psycholog, léta praxe jako vrcholový manažer. Jednoho krásného dne však přišla krize, potřeba přeskupení hodnot a následovala náhlá životní změna ze dne na den. Cesta na východ do Asie, transformace osobnosti a po návratu změna profese - v oblasti léčitelství a rozvoje osobnosti, s využitím znalostí psychologa a ve spolupráci s lékaři. Přesvědčil ředitele rehabilitačního centra k přebudování bývalého kiosku v plně funkční, odizolovaný, pohodlný apartmán pro léčbu zrakovou i sluchovou deprivací, terapii tmou.

Nástup

Apartmán jsem poznala jako svědek nástupu nového klienta k týdennímu pobytu. Místnosti bývalého kiosku jsou prostorné, s postelí, psacím stolem, ale i tělocvičným nářadím jako je ribstol, rotoped a další přístroje. Dost volného prostoru pro pohyb, sociální zázemí a kuchyňka oddělená tmavým závěsem. Na stole papíry, tužky. Zdá se to nemožné? Ale jde to? Noví klienti jsou podrobeni menšímu výslechu na začátku pobytu i na jeho konci, vše se zpracovává k vědeckým účelům. Myslím, že se dočkáme zajímavých výsledků a doufám, že jen k dalšímu prospěchu a rozšíření metody. Nováček, který nastupoval v mé přítomnosti, byl mladý hoch s kytarou. Byla na něm vidět nervozita z očekávání neznámého. Po příchodu si rozmístil věci osobní potřeby, vyptal se na detaily, dr. Urbiš ho seznámil s technickým zázemím, zvážil ho a... poté blik a pád do neznámých hloubek...

Návštěva druhá?

Na webových stránkách jsem našla další pracoviště, tentokráte v západních Čechách v blízkosti Klatov. Provozovatelé nabízejí psychospirituální metodu yangtik, která se pojetím v našich kulturních podmínkách hodně blíží východnímu tibetskému originálnímu zasvěcovacímu způsobu. Je zde upřednostněn filosoficko spirituální přístup, zdravotní stránka je až na druhém místě. Zde provozovatelé doporučují rovnou 14 dní pobytu, aby se duše co nejvíce mohla projevit a obsáhnout své potřeby. Tady jsem tedy prožila svůj dvoutýdenní pobyt a bližší informace poskytnu v příštím čísle v rozhovoru se spolumajitelem zařízení Břetislavem Votrubcem.

Blanka Urbánková

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 08/2014.