Za jídlo vždy poděkuji – rozhovor s Bárou Hrzánovou { -- cat: 77 -- }
-
Vytvořenostředa 26. červen 2024 13:04
-
AutorNora Chvojková, Blanka Neoralová
-
Oblíbené2517 Za jídlo vždy poděkuji – rozhovor s Bárou Hrzánovou { -- cat: 77 -- } /pro-inzerenty/226-rozhovory/2517-za-jidlo-vzdy-podekuji-rozhovor-s-barou-hrzanovou.htmlKlikněte pro přidání
-
Témata
Odkud berete úžasnou paměť a obrovskou energii, která z vás stále vyzařuje? Ovlivňuje vás to, co jíte, jak se dnes hodně uvádí?
Jsem už několik let vegetariánkou a vegetariánkou jsem z přesvědčení. Mám ráda zvířata, všechna, i hmyz. Proto se snažím těmto svým bratrům a sestrám neubližovat. Nemůžu se podílet na jejich zabíjení. Dnes už vegetarián navíc není mezi ostatními odsouzencem. Má možnost báječně, chutně se stravovat a u toho normálně společensky žít. Může se dobře najíst ve většině restaurací a nemusí se skrývat v koutku, aby ostatní neviděli, jak tam tajně jí syrovou zeleninu. U mě ale nebylo prvotní myslet na své zdraví, já hlavně nevidím důvod, proč bych měla jíst zabíjená zvířata.
Zajímají vás informace o zdravém jídle?
Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, můžeme si vybrat, co chceme, svoji víru, svoje přesvědčení i svoji stravu. Každý jsme originál, každému vyhovuje něco jiného. Jenže v supermarketech s hrůzou vidím vozíky narvané zlevněným zbožím, co se doma nacpe do mrazáku. Pak se řeší, co s tím nacpaným mrazákem, pak se z toho složitě vaří, a řeší se, jak to co nejdřív spotřebovat, aby se do obchodu mohlo jet znovu. A lidé se diví, jaké mají zdravotní problémy, a hledají, na koho to svést.
Je těžké stravovat se zdravě?
Kdo se chce zdravě stravovat, může. Výmluvy, že zdravé jídlo je drahé, už dnes neplatí. Vařit z potravin ze supermarketu nemůže být levnější, než když si čerstvé zboží koupíte na trhu. Čerstvou zdravou zeleninu, čerstvé maso, pokud se bez něj neobejdete. A to v množství, které okamžitě spotřebujete, ne to, co se v mrazáku schovává na další rok. Je zlé, že se tolik kupuje nekvalitní maso se spoustou chemikálií z nebohých zvířat, která jsou krmena tak, že na sobě zdravé maso mít ani nemohou.
Bylo pro vás složité vzdát se masa?
Červené maso nejím už hodně dlouho. A jednou mi došlo, že když jím ryby a drůbež, jsem pokrytec. Mám totiž ráda, jak už jsem říkala, všechny živé bytosti, i ty ryby a drůbež. Mám je raději než jídlo na talíři. A měla jsem štěstí, nikdy jsem neměla velkou potřebu masa, takže pro mě nebyl problém vzdát se ho. Mám kamarády, pro které stát se vegetariány by bylo asi hodně těžké, jsou to závislí masožrouti. Mě to velké úsilí nestálo, já se sebou tento boj vést nemusela.
Váš syn se stravuje podobně jako vy?
I u nás doma je demokracie. Je mu sedmnáct, je už samostatná jednotka, záleží na něm, jak se nají a co jí. Má samozřejmě základy z domova, já i manžel vaříme rádi a "po našem", jeho stravování už ale necháváme na něm. Jsou dny, kdy jí hůř, a pak zas dny, kdy jí líp. Někdy je to jídlo vegetariánské, jindy svíčková, nebo steak.
Vedli jste ho odmalička k vegetariánství?
Ne, on sám ale maso dlouho jíst nechtěl, až teď ho asi potřebuje. A já jsem tím posledním, kdo by mu bránil v tom, aby si dal k obědu dobrý steak v dobré restauraci. To bych byla proti sobě a hlavně proti němu.
Byl a je váš syn zdravé dítě?
Tonda je pražské dítě, průdušky tedy nemá nejzdravější. Antibiotikům se ale vyhýbáme, co můžeme, jsou u nás doma téměř zakázána, syn je měl snad jen jednou. Preferujeme přírodní léčbu, otužování, homeopatika. Zvýšenou teplotu necháme proběhnout, když už se objeví, řešíme ji pokud možno jen zábaly.
Máte nějaký návod na dobrou náladu?
Jsme téměř z 80 % z vody a voda je nejen krásná, ale má i paměť a je oslovitelná. Čím vodu oslovíme, to v ní zůstane. Japonský vědec Masaru Emoto dělal pokus: Dal si vodu do dvou kádinek, pak té jedné vodě v kádince pouštěl Bacha, Beethovena, říkal jí samé pěkné věci -- že ji miluje a podobně. A té druhé nádobce s vodou naopak pouštěl hodně drsnou, agresivní hudbu, nadával jí, říkal jí, že ji nesnáší. Pak ty obě vody dal zamrazit hlubokým, rychlým mrazením, až vznikly vločky, které pak zkoumal pod mikroskopem. Každá nově vzniklá vločka je úplně jiná než ostatní, ani dvě nejsou stejné. A ta pozitivně oslovovaná voda vytvořila neuvěřitelně krásné symetrické vločky. Kdežto z té druhé nádobky, na kterou se snášelo zlo, se vločky ani nevytvořily. Vzniklo cosi bez struktury, podobné rakovinnému bujení. A na takových jevech je založena homeopatie. Na tom otisku vody.
Když voda padá z nebe, tak to, co je ve vesmíru, otiskuje do sebe a pak předává zemi, stromům, kořenům, broukům. Od té kapky získává celý náš svět informaci, i organismy jednobuněčné, i podloží. A zároveň si voda bere informace ze země. Otisk vody dostává země, kapka vody předává informaci organismům, tedy i nám. My tohle máme v sobě a záleží na nás, co si do té své vody pustíme. A co z ní vyženeme, co si tam prozáříme. Vše souvisí se vším. Podobné je to s vařením. Pokud vaříme rádi a s láskou, vzniká jídlo, které nese dobro. Je jiné, než když ho vaříme rozčilení. Samozřejmě že za jídlo vždy poděkuju. Tu minutu, než vystydne, bychom se měli modlit, jako to dělali předkové, měli bychom poděkovat Bohu za jídlo.
V knize Čínská studie, která v Americe získala titul Kniha roku 2006, najdeme moudré zásady pro zdravý, jednoduchý způsob stravování. Vaříte složitě, nebo jednoduše?
Co najdeme v kredenci, to uvaříme. Vaříme jednoduše, jsme houboví, máme doma houby sušené, zavařené, mražené. K nim třeba dýni, nebo řepu s houbami. Hodně kořeníme. Orient, Indie, Čína, rádi dochucujeme.
Čínská studie doporučuje, aby naše strava obsahovala méně než 10 % živočišných bílkovin, je pro vás těžké tuto zásadu dodržet?
Moje zaměstnání je fyzicky srovnatelné s dělnickou profesí ? na to jsem nepřišla já, ale jistí odborníci. Můj tříhodinový monolog na jevišti je stejně fyzicky namáhavý jako práce dělníka. Zvládám ho právě proto, že nejím maso.
Vaše oblíbené jídlo?
Oblíbenou máme zeleninu, příprava je rychlá. Vaříme hodně dýňové polévky: Dýně se nakrájí, vydlabe se střed s jadérky a dýně se v troubě předpeče. Pak se na přepuštěném másle osmaží cibulka, česnek, zázvor, přidá se dýně, kurkuma, jablko. Vše se rozmixuje a úplně nakonec se dodá česnek a šťáva z jednoho citronu. To už se ale pak nevaří. Milujeme mrkev, petržel, celer. Zázračná mrkev, zázračná petržel, zázračný celer - na tisíc způsobů, hlavně celou zimu, ale i v létě, na jaře...Teď na jaře opět začínám být na zelené, na ty šťavnaté zelené saláty se moc těším, na trávu, já jsem býk, chci se napást. A ječmen chválím, je hrozně dobrý, na lačný žaludek je to skvělé.
Doporučíte nám nějaký svůj recept?
Ráda, na dýni se sýrem. Je to výborný, jednoduchý, přitom zdravý nedělní oběd. Dýni rozkrojím napůl, vydlabu, vzniklou mističku vymažu feferonkovým olejem a pak ji už jen naplním nivou nebo francouzským plísňovým sýrem. Úžasná kombinace - velmi jemná chuť.
Používáte kvůli lepší kondici a třeba i pro lepší vzhled vitaminové doplňky? Podle této knihy nejsou pro zdraví nejvhodnější, i když reklama nám tvrdí pravý opak.
Ne, to ne. Když něco potřebuji, řeším to homeopatií a bylinkami od paní Podhorné. Z její Naděje beru to nejsilnější, tinktury. A mám lékařku, která dělá homeopatii. S manželem se zajímáme o okultní medicínu, snažíme se studovat už několik let Rudolfa Steinera. Vše to jde krásně dohromady. To je kombinace pro mě vhodná. V životě neexistují náhody, a když se člověk neuzavře a nedá si klapky na oči, potká se s těmi správnými lidmi a věcmi, co se s nimi potkat měl. Hlava nerozhoduje nejdůležitější otázky našeho života, ty rozhoduje srdce. Kdyby rozhodovala hlava, tak bychom brzo všichni zemřeli. Když to nejtěžší rozhoduje srdce, máme ještě naději.
Věříte, že geny samy o sobě nevyvolávají nemoc? Že nemoc spouští to, co člověk jí?
To bude hodně individuální. Nevíme, co neseme na zádech, tu se dostáváme až do oblasti okultních věd. Nebude asi stačit koukat se jen do mikroskopu. Okultní vědy jsou součástí života.
Vaříte podle svých babiček, tedy skromně a rozumně?
Držím se zdravého rozumu a preferuju samozřejmě domácí potraviny. Ono tělo si vyžádá, co potřebuje. Člověk na něj občas zapomíná, tělo odbývá, potravu bere jen jako jakýsi molitan. Říká si, že má důležitější starosti, a jí, aby utišil hlad a on se mohl vrhnout zas na vznešené cíle, na ty produkty, nadvýrobu, rozšiřování podniků, na vzrůst... Tělo ale má chuť na něco přirozeného. Nejsem suchar, ani žádná květinka , mám ráda pivo, červené víno... Jenže si myslím, že není složité se stravovat tak, aby člověku bylo dobře, že to není zas taková věda.
Co byste poradila 16leté studentce z Ostravy, která si na recitační soutěž sama vybrala a připravila pasáž z Hrdého Budžese, který ji nadchl. Vás v roli Helenky zatím neviděla, schválně si hru schovává na pozdější dobu, nechce napodobovat.
Co bych jí měla radit? Nic. Jen snad - ať pokračuje dál. Ať si Helenku udělá sama, ať se nedívá na to, co už bylo, ale udělá si ji podle svého, ve vlastním světě, svým srdcem. To je nejlepší.
Krásné jsou vaše vzpomínky na Zuzanu Navarovou, podle vás je vaším a snad i naším (těch, co ji a její písničky měli tolik rádi) andělem. Nakolik je vaše hudební skupina Condurango, pro kterou píšete písničky a kde zpíváte, ovlivněna tím, co Zuzana v umění milovala a zároveň tak nádherně uměla?
Určitě ovlivněni jsme, já se tomu nebráním, ani tomu srovnání, naopak, velmi mi lichotí. Nejkrásnější písničky napsala Zuzana. Když píšu písničku, vážím každé slovo, každý obrat, rým.
Proč myslíte, že jsou v posledních letech Češi tolik zamračení, tedy nespokojení? A jak z toho ven?
Nad tím já bádám denně v tramvaji, nebo když jedu v metru. Všichni jsou oblečení, najedení. Většina z nich má práci, střechu nad hlavou... a všichni se tváří, jako by šli z hromadného pohřbu, je to až úsměvné. Myslím, že si neumí přiznat, jak se mají dobře, jak jsou spokojeni. Nedokážu pochopit, proč se člověk neraduje, když má vše a ještě má i nazbyt. Mohl by dávat. Jak z toho ven? Důvěřuju mladým, jsem s nimi hodně, s kamarády svého syna i mladšími. Jsou daleko dospělejší, než jsme v jejich letech byli my, i když jejich dospívání je složitější, než bylo naše. Přesto to mají v hlavě i v srdci v pořádku, to se mi líbí. Tak tam možná vidím naději.
Připraveno ve spolupráci s nakladatelstvím Svítání a Diabetickou asociací ČR
www.svitani.eu
www.diabetickaasociace.cz
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2014.