Tajemství Hromnic
-
Vytvořenostředa 27. leden 2016 1:00
-
AutorZuzana Antares
-
Oblíbené3291 Tajemství Hromnic /pro-autory/220-nadprirozeno/3291-tajemstvi-hromnic.htmlKlikněte pro přidání
-
Témata
Kalendářní začátek roku je dobou temných dnů a mnohdy vyhlídkou na dlouhou zimu, která teprve nedávno začala. Na začátku roku se lidé často necítí dobře. Jako kdyby jim do dalších dnů chyběla energie. Novoroční předsevzetí pomalu berou za své, což sil moc nepřidá, a celé dny je tma.
Ale stačí, aby se překulil Kozoroh (22. 12 - 21. 1.) do Vodnáře a hned je období nadějnější. Jedním z prvních záchytných dnů v tomto znamení, uvedených i v kalendářích, jsou Hromnice.
Prakticky byly kdysi Hromnice počátkem obnovy. Zásoby připravené na podzim už budou brzy snědené. I píce pro dobytek je stále méně. Je potřeba tepla, aby se dalo hnát na pastvu. Venku ale panuje chlad a dny jsou doposud krátké. To, co přírodě chybí, je oheň, dárce světla a tepla. Ohniví bohové nezávisle na kulturním prostředí vždy vládli hromem a bleskem – vzpomeňme Peruna nebo řeckého Dia.
Při pátrání po Hromnicích a jejich smyslu nás nejdřív svede slovo „Hrom“. Český název svátku se běžně odvozuje od svěcení svíček proti úderů blesku, hromniček. To je spíše pozdější výklad, který přejalo křesťanství. Hrom je staroslovanské slovo, původně znějící grom a od něj hřměti jako grímati, grměti. Mýtoetymologicky bychom mohli hrom spojit s kořenem HR nebo GR, přičemž oba přepisy mají význam boje či útoku – hrad, hrazení, ohrada, hrr, hura. Zapamatujme si tyto možnosti.
Hromnice jsou pokřesťanštělým (katolická církev je slaví jako Den očištění požehnané panny Marie) svátkem bohyně Brigid, která vládla ohni a Slunci. Odsud vychází tradice svěcení svící a zapalování ohňů před domy i v krbu. Bývalo zvykem nechat vyhasnout ohniště v pecích, v kovárnách i hutích. Ohně pak zapalovaly panny, původně služebnice Brigidiny; kuchyňskou pec zapálila hospodyně, která donesla uhlíky z posvěceného ohně z kostela. Obnovený oheň měl chránit dům, vesnici a především úrodu před úderem blesku, před požárem a kroupami.
Brigid ale nebyla jedinou panenskou bohyní ohně; vzpomeňme řeckou bohyni domácího krbu Hestii, či její pozdější římskou podobu: Vestu. A připomeňme v této souvislosti, že v každém panteonu byla bohyně domácích krbu důležitá a uctívaná, protože domácí krb je středem domu, kde hoří oheň. Všechny tyto panenské bohyně symbolizovaly také počátek vegetačního období roku, což bylo důležité zejména v chladnějších částech Evropy. V době Hromnic se často telily krávy a hospodářství měla dostatek mléka. Vprostřed zimy tato událost slibovala dostatek mléčných jídel i pro lidi. Rodila se i jehňátka a podobně jako u krav, i u ovcí nastala doba laktace.
Keltský název svátku zní Imbolc, původně Oimelc. Tento název se etymologicky odvozuje od La-áOimelc, mléko ovcí, a zmíněná Brigid je často zobrazována jako pastýřka.
Pro naše úvahy je pozoruhodný zvyk orání první brázdy, který se dodržoval v klimaticky příznivějších oblastech, kde země nebyla zmrzlá. V den Hromnic vyjel sedlák nebo statkář s ozdobeným a posvěceným pluhem, aby vyoral na poli první brázdu. Do ní byly obětovány kousky jídla, především chleba a mléko. Na rozdíl od slavení Brigidy-pastýřky ovcí (nebo skotu) působí tento zvyk nesourodě a nevidíme k němu příčinu.
Stačí ale připomenout jiný zvyk – orání posvátné brázdy při zakládání města nebo hradiště. Zakladatel, obvykle panovník, přitom obešel s posvátným pluhem kruh a v místě, kde měly stát hradby, vyoral brázdu. Před započetím stavby byl vprostřed kruhu zapálen posvátný oheň, symbol středu místa.
Očista ohněm
Hromové HR i hrad mají k posvátnému ohni tedy vcelku blízko, jak jsme si právě vysvětlili. Z profánního hlediska byl člověk starověku, ale i středověku, odkázán na přízeň bohů. Aby přežil, musel se vyhnout všemožným útokům zvenčí – nemocem, přírodním pohromám, neúrodě, divé zvěři, nájezdům cizích vojsk. Ochránily (kořen CHR je oslabeným HR) jej vnější hradby i vnitřní oheň.
Očista ohniště i zapálení vnitřního ohně je zásadním činem a je obratem roku k lepšímu. Podzimem započal sestup duše do podsvětí. Nejhlubšího bodu dosáhla o temných dnech po zimním slunovratu, poté co přijala impulz od chtonického boha světla a hojnosti. Pak docházelo k rozpouštění dosavadního já člověka v hlubinách vesmíru – a já by zcela zaniklo, kdyby nebyla vytvořena HRanice, oHRada. Jejím vytvořením je zamezeno rozplynutí duše v hlubinách kosmu. Vytvořením hranice se síla opět začne soustřeďovat ke středu. V něm zapalujeme oheň.
Obnova začíná očištěním a zapálením ohně, přivoláním ohnivých bohů, kteří přinesou teplo, léto, potravu, úrodu. Ohnivé síly ukážou člověku jeho střed a vytyčí hranici působnosti pro jeho ruce i pro jeho mysl. Oheň se rozhořívá vprostřed zimy a ohlašuje nové období.
Autor: Zuzana Antares, www.magick.cz