Nejprve bych vám ráda osvětlila, co si představuji pod pojmem ZÁKLADNÍ BARVA AURY vzhledem k našemu povolání, tedy k tomu, k čemu nás naše duše volá. Vnímám to jako základní vibraci, tedy naladění schopností, talentů, vůle a mnoha dalších vlastností pro daný život.

Můžeme si to přestavit tak, že si duše zvolí lekce, které chce v daném životě na Zemi zvládnout a pro ně si do základní výbavy vezme vlastnosti, předpoklady, které pro realizaci potřebuje. Zjednoduše lze říci, že lidé, kteří budou potřebovat pracovat více ve hmotě nebo kreativci až učitelé budou mít zemitější barvy, tedy od červené přes oranžovou až ke žluté. Přírodomilci, pečovatelé jsou zelení až modří a umělci, učitelé jógy až po vizionáře mívají indigovou, fialovou, levandulovou až bílou auru. Hustší vibrace předurčují člověka více k praktičnosti a systematičnosti, zatím co jemnější vibrace spíše k umělečtější práci. Ale....

Jako malé nás vedou rodiče a podle toho, zda uplatňují své schopnosti, zda projevují svoje talenty, jsou plně propojeni s hlasem svojí duše, podle toho nás podporují. Ale pokud už je jejich rodiče vedly spíše rozumem, tedy ve smyslu "to je vhodné, to bude pro tebe lepší" a podobně, řídí se tedy rozumovou složkou i při výchově svých dětí a těm potom radí, na kterou školu jít, co studovat, co má budoucnost a co dítě rozhodně neuživí apod. Nejspíš to dobře znáte. Ve skutečnosti ale jde o to přijmout sami sebe a tak se propojit se svojí základní výbavou, je velmi obsažná, dá se říci nevyčerpatelná a pak rozvíjet svoje talenty.

Většinou se ale při měření aury setkáme až ve chvíli, kdy klienti dojdou do bodu krize, a to buď partnerské nebo pracovní, anebo zdravotní. Až v této chvíli jsme totiž většinou schopni zastavit se a zaposlouchat se do hlasu naší duše, do hlasu našeho svědomí. Nejhlubší popření svých talentů a vnitřního hlasu se může projevovat až depresemi. Bohužel tak často léčenými antidepresivy. Ty celou situaci odsunou do apatie a nezájmu, odklonem od svých pocitů. Ty zůstávají nevyřešené, jakoby zametené pod kobercem a ještě díky lékům k nim klienti nemají přístup. Jsou jako za mléčným sklem.

Základní barva aury je ale náš PRApotenciál. Často vídáme, a sami jsme touto etapou také prošli, jak lidé absolvují různé kurzy a v nich se snaží být lepšími a hlavně jinými, než jsou nyní. Naše zkušenost je opačná. Stačí přijmout sám/sama sebe a otevřít se svým schopnostem. Chápu, je to jednodušší napsat, než v realu uskutečnit. Ale v podstatě jde jen o spojení se se svojí pravou podstatou a využití potenciálu, který čeká v nás. Bohužel jsme často sami se sebou nespokojeni, chtěli bychom být raději jako některý učitel či guru a tím popíráme sami sebe. Autoritu, vzor hledáme venku, mimo sebe a při tom v sobě máme největšího učitele, léčitele, gurua. Ale tomu nás většinou učili od dětství nevěřit.

Pokud se ale zastavíme a vzpomeneme si, co jsme jako malé děti milovali, na co jsme si hráli, co nás bavilo dělat celé hodiny a začneme to jako dospělí dělat, je nám taaaak krásně, až se nám chce radostí plakat, usmíváme se blaženě a to je ta chvíle, kdy se propojujeme se svojí duší a nastupujeme na cestu svého života. Jediným ukazatelem správnosti je náš pocit radosti, naplněnosti a blaženosti. Prací, kterou milujeme, se neunavíme, naopak nás nabíjí. Je to radost sama.

Všem nám přeji radostné žití plné naplněných životů v lásce i úctě.

Hana Rakušanová
HaJiRu Liberec
www.hajiru.cz

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2014.