Je tolik činností, které provozujeme každodenně a většinou bezděčně v rámci fyziologického fungování našeho těla, že nás kolikrát ani nenapadne zamyslet se nad tím, zda je tato aktivita dostatečná a efektivní, nebo zda něco a někde náhodou nedrhne. Zvláště, jedná-li se o takovou delikátní věc, jako je vylučování a kvalita stolice.

Neškodí si proto v této oblasti osvěžit a doplnit znalosti; informací není nikdy dost a zanedbat něco se v tomto ohledu skutečně nevyplácí. Ve společnosti patří toto téma mezi tabuizované a my sami často přehlížíme a potlačujeme své potřeby, což se následně promítá i na funkci tohoto velmi důležitého orgánu.

"Máte pravidelnou stolici?" je otázka, kterou často slýcháme u lékaře. "Jak často?" zní další dotaz. Pro ty, kteří nevědí, co by lékař nejraději slyšel, je ideální odpověď: "Jednou až dvakrát denně", přičemž tuto větu uvádím jako první bod vaší sebereflexe, nikoliv jako automatickou odpověď vašemu lékaři. To, prosím, není žert, i takových informací se občas lékařům dostává. Jsou prostě mezi námi tací, kteří své těžce zpomalené "střevní biologické hodiny" posuzují jako vyhovující. Tito lidé nemají ani tušení o tom, nakolik se jimi pozřená potrava zpracovává, kolik zbytků v sobě vyrobí a jak rychle by se měla střeva vyprazdňovat, aby si nezpůsobili postupnou sebeotravu. Nemají přehled o terminologii spojené s touto problematikou, v níž figurují slova jako vláknina, probiotika, karcinogeny atd. Často pak přicházejí k lékaři, aniž by tušili, že jejich potíže jsou spojeny právě s nedostatečnou funkcí a stavem jejich střev. Bohužel, ani lékaře vždy nenapadne, že kromě hrubých změn na stěně střevní, spolu s nepravidelnou stolicí, případně s příměsí ve stolici, existují i jiné patologické příznaky, které ukazují při bližším ohledání na tlusté střevo jako hlavního pachatele.

Kdo se však orientuje v čínské medicíně, průběhu meridiánů a problematice energeticky spárovaných orgánů, ten ví, že s tlustým střevem úzce souvisí stav plic, kůže a všechny nesrovnalosti s nimi spojené. Disharmonie tlustého střeva a jeho dráhy má za následek přechodné či dlouhodobé, tedy chronické potíže. Zdaleka ne každý klasický lékař je však vzdělán v alternativní medicíně; rozeberme si proto naše lidské "potrubí" alespoň v několika následujících řádcích.

Kožní problémy pramení ve střevech

Nejdramatičtější a hlavní doménou klasické medicíny, její diagnostiky a následné, spíše udržovací péče, jsou těžké záněty a nádory. Problematice jejich léčení se dnes rozhodně věnovat nechci; jde mi spíše o varování a důraz na prevenci. Zmíním zde některé nepříjemné, méně závažné stavy, které lze očistou střev přinejmenším výrazně zmírnit.

Kdo trpí od dětství atopickým ekzémem, případně jinou kožní alergií a má v rodině plicní potíže astmatického charakteru, ten by měl sledovat nejen své stravování, ale i vyměšování. Další velmi častou kožní nepříjemností, přisuzovanou hlavně hormonům, je akné. Postižení si jej velmi často dávají do souvislosti s kvalitou svého stravování, to je však jen část pravdy. Téměř klíčově souvisí tento kožní problém právě se stavem tlustého střeva. Člověka trápí nejen tyto chronické záležitosti, ale i různé jiné, obtížně zařaditelné kožní problémy, jež mohou být alarmem k pročištění střeva. I takový nenadálý opar na vnitřním koutku úst je varovným ukazatelem, neboť koutek úst souvisí s akupunkturní dráhou tlustého střeva. K prevenci recidivy pak nestačí jen mazat ústní koutek zevně a ládovat se vitamíny – příčinu je nutno hledat v dolní polovině břicha. Dráha tlustého střeva probíhá přes ramena a část krční páteře. V dutině ústní v rámci mikrosystému chrupu přináleží stoličky a předstoličky též k tlustému střevu a parodontopatie, což málo kdo ví, zrovna tak. Kdo trpí parodontózou, by měl vyhledát hydrocolonterapii, neboť megadávky vitamínů a koenzymu Q10 nejsou vše!

Pravidelnost a kvalita vyměšování

Dalším problémem jsou kožní plísně. Neblaze proslulé jsou v tomto směru problémy s ženskými orgány ve spojitosti s antibiotiky i jinými léky, což je však záležitost mikroflóry jak tlustého, tak i tenkého střeva, tedy tzv. dysbiózy. Jsou známy i další nespecifické stavy jako bolesti hlavy, kloubů a únava, což vše může nějakým způsobem souviset se špatným stavem tlustého střeva. Každá očista těla, i bez přímé problémové vazby na tlusté střevo, by měla začít právě jeho výplachem a teprve pak by se mělo postupovat k dalším orgánům. Jde však o to, jak nejlépe své střevo prozkoumat a dát mu vše, co si zaslouží... Za prvé je potřeba spočítat denní stolice, což by neměl být problém. Je-li trvale více řidších stolic, je nutno uvažovat o dráždivém tračníku či snížené funkci slinivky (uvádím jen na okraj). Neexistuje sice přesně daný počet nebo "norma", ale jedna objemnější, nebo dvě až tři méně objemné stolice denně by mohly stačit. Také o kvalitě stolice toho bylo již mnoho napsáno. Formovaná, hnědá stolice, která neplave, je bez příměsi (kromě nestrávené vlákniny, jako jsou slupky jablka, papriky apod.) i bez lesklého tukového povrchu a vydává přiměřený zápach, je téměř ideální stav. Pocit dokonalého vyprázdnění bez jakýchkoliv bolestivých pocitů je rovněž známkou solidní "vnitřní výroby".

Škodlivé nánosy

Za další je nutno zpytovat své svědomí, zda je v pořádku náš pitný režim a kolik vlákniny je obsaženo ve stravě. Mnoho bílé mouky a tedy lepku vede k "zalepení" střev. Přemíra masa a uzenin jakbysmet. Při rentgenovém vyšetření, kterému se říká pasáž zažívacím traktem a jež spočívá ve sledování pochodu kontrastní látky od jícnu až po konečník, lze vysledovat rychlost této pasáže, konfiguraci a případně délku tlustého střeva; vše může být u jednotlivců různé a mít vliv na rychlost průchodu stravy. Je v pořádku, když se začne vylučovat kontrast již druhý den ráno. Ovšem to ještě neznamená, že střevo není někde aspoň částečně ucpáno! Nemám na mysli uzávěr typu totální neprůchodnosti, ale zúžení v důsledku na stěně nalepených letitých zbytků střevního obsahu při dlouholetém nedokonalém vyprazdňování a nedostatku vlákniny ve stravě, což způsobuje sníženou pohyblivost, tedy nedokonalou funkci střeva a zadržování toxinů ze stolice. Těmito nánosy je nejvíc ohrožen vzestupný tračník a jeho počáteční úsek, kterému se říká slepý vak. Nejde tedy o slepé střevo, které se při zanícení odoperuje! Také při zneužívání projímavých látek dochází k problematickému stavu, co se týče fungování sliznice a svaloviny. Projímadla jsou chemické látky, kterých se snaží střevo zbavit a tím je vyvolán průjem. V principu jde o umělé průjmové dráždění střevní stěny, vedoucí při dlouhodobém užívání k chronickým spazmům (křečovitým stahům trvalého charakteru). Střevo si na chemii navíc zvykne. Takže projímadla ponechme jen pro zcela výjimečné případy!

Střevní mikrosystém

Ve vzestupném tračníku se snaží pracovat střevní stěna proti gravitaci vzhůru, což je možná jedna z příčin, proč zrovna zde dochází k hromadění stolice při špatných stravovacích návycích. Navíc spodina slepého vaku je pod úrovní přechodu tenkého střeva v tlusté a při zácpě se hromadí stolice pod touto úrovní. Na náhodných rentgenových snímcích štíhlejších lidí (třeba bederní páteře) je často vidět, že sestupný tračník, který je již skoro před konečníkem, je prázdný, ale oblast slepého vaku je zaplněna obsahem pěkně do šířky. A dotyčná osoba se bude dušovat, že má pravidelnou stolici. Dobrým ultrazvukem je možno obsah též zachytit. Takový pěkně zaplněný slepý vak je zdrojem toxinů pro tělo po dlouhá léta, aniž bychom to tušili. I při přechodném průjmovém vyprázdnění zde mohou zůstat zbytky. Někteří jedinci mohou být "vyvložkováni" i v dalších úsecích; případně zde mohou být jen diskrétní "vycpávky", odborně zvané skybaly, v zářezech mezi jednotlivými úseky střeva. Tímto způsobem se organizmus zanáší vnitřními toxiny, které zatěžují celé tělo, především lymfatický systém a játra, a návaznost těchto dalších systémů je již ve vztahu ke všemu ostatnímu. V těle nelze dokonale izolovat škodlivinu bez následků pro jiné orgány. Druhou věcí je, že se snižuje plocha odchodu toxinů z těla. Podobně jako se provozuje čištění celého těla výplachem čelních dutin přes jejich sliznici, tak i plocha tlustého střeva je terén, přes který se detoxikujeme. Tlusté střevo můžeme rozparcelovat na úseky odpovídající jednotlivým orgánům, stejně jako plosky nohou, rukou. Poté zanesené či jinak špatně pracující úseky na dálku ovlivňují příslušný orgán. Je-li tělo pro nás makrokosmos, tak všechny jednotlivé mikrosystémy jsou naše mikrokosmy. A i zde platí známý výrok: "Jak nahoře, tak dole". A naopak…

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle 3/2008.